Kojenecký ústav Jablonec nad Nisou: historie a současnost

Péče o děti bez vlastního rodinného zázemí má v Čechách dlouholetou tradici. O čtyři roky později sem přibyl i sirotčinec. pro sirotky. O děti zde až do října 1945 pečovaly školské sestry de Notre Dame. a 7 osob dalšího personálu. Po 2. ústavy. ohrožení na zdraví a životě z důvodu nevyhovujícího sociálního prostředí. domovů pro děti od 1 do 3 let. po hospitalizaci v nemocnici. Jedním z těchto zařízení se stal i Kojenecký ústav a dětský domov v Liberci. U Sirotčince 407/10, v Liberci. jeho působnost však zahrnovala celý Liberecký kraj. narození do tří let. opuštěné, týrané. rodinná situace. ústavu. V roce 2009 došlo ke změně názvu zařízení na Dětské centrum Sluníčko. také Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Paprsek. handicapované děti a děti sondované, vyžadující stálou péči. přestěhovaly v listopadu 2010. vyžadující okamžitou pomoc Paprsek.

Historie a proměny Jablonecké kojenecké instituce probíhá v kontextu změn v regionu. Ročenka Jizersko-ještědského horského spolku v Liberci podpisuje období, kdy se péče o děti vyvíjela od kojeneckých ústavů k moderním dětským centrům. LUKEŠOVÁ, Jaroslava, v článcích Zdravotnické noviny upozorňuje na posvátné poslání kojeneckých ústavů v minulosti i dnes. Vedoucí magistrátního oddělení správy nebytových objektů Václav Kotek popsal stav objektů: „Je znát, že už není dlouho využívaná. Vidíte, že na několika místech zjevně zateklo.“

Vizualizace: mapové rozmístění kojeneckých ústavů v regionu a jejich proměn

V Jablonci nad Nisou se budovy kojeneckého ústavu v průběhu let měnily. „Co bude s objektem dál?“ ptá se veřejnost; město řeší otázku budoucího využití a financování. „Investice by ale byla ohromná, na to samo město ani zdaleka nemá. Snad s nějakou významnou evropskou dotací,“ uvedl Václav Kotek. V poslední době město diskutuje o využití pro vzdělávací zařízení a hledá strategické možnosti pro budovu, která je atraktivní lokalitou a pozemkem.

Historický vývoj budovy sahá do počátku 20. století. V roce 1927 se rozhodlo o výstavbě nové budovy pro nevyléčitelně nemocné, přestárlé a nepohyblivé pacienty v rámci politického okresu Jablonec nad Nisou. Architekt Robert Hemmrich byl autorem projektu (spolu s Karl Wanderem). Budova byla zkolaudována 26. října 1931. Půdorys tvaru otevřeného písmene U a fasády s rytmizací oken a jednoduchou mozaikou charakterizují tehdejší architekturu.

Dispozice budovy a provoz v jednotlivých patrech vycházely z přísných zdravotnických standardů. Přízemí bylo určeno pro ženské pacientky, s denní místností, čtyřlůžkovými a dvoulůžkovými pokoji, sesterou a ošetřovnou. První patro sloužilo jako mužské oddělení, bylo zde více denních místností, modlitebna a pokoje pro personál. Podkroví ukrývalo byt správce a pokoje pro personál; suterén zajišťoval kotelnu, kuchyni, prádelnu a další provozy. Celkem bylo na každém patře 16 pokojů s kapacitou 58 lůžek.

V roce 1939 se chorobinec začal označovat jako Pflegeheim des Landkreises Gablonz. Během druhé světové války byla budova využívána i pro ubytování uprchlíků a následně prošla rozsáhlými změnami. První větší přestavba proběhla v roce 1932, která kapacitu zvýšila z 140 na 180 míst. Po válce byl objekt využíván jako plicní oddělení místní nemocnice (cca 1946-1967) a teprve před rokem 1968 se rozhodlo o jeho rekonstrukci na porodnici.

Schéma dispozice kojeneckého ústavu z roku 1931

Mezi lety 1968 a 2002 zde fungovala jablonecká porodnice, kde se narodily tisíce dětí. Po skončení provozu porodnice město řešilo budoucnost objektu. Připravovaly se plány na muzeum mincovnictví a medailérství, které by spolupracovalo s jabloneckou mincovnou. Vzniklo několik variant využití včetně vzdělávacích a kulturních funkcí. Objekty v Bezručově ulici se staly předmětem několika prodejních jednání, která nakonec nenašla své završení a stav bývalé dětské nemocnice zůstává dodnes nejistý.

V souvislosti s muzeem prošla budova i různé rekonstrukce. Muzeum skla a bižuterie prošlo vývojem, a v roce 2003 se zřizovatelství změnilo na Ministerstvo kultury. V roce 2020 byla hlavní budova rozšířena o unikátní přístavbu ve tvaru skleněného broušeného kamene od architekta Michala Hlaváčka, oceněnou titulem Stavba roku 2020. Po roce 2005 došlo k opuštění a prodeji budovy různým investorům, avšak konečné dokončení a využití zůstává otázkou.

Fotografie moderního průčelí a skleněného kamene - přístavba muzea

Současnost a budoucnost bývalé dětské nemocnice je tedy nadále předmětem diskusí. Město postupně rozvíjí koncepce pro využití budovy, ačkoliv její konkrétní účel zůstává nejistý. Z historických pramenů vyplývá, že kojenecké ústavy a dětské domovy prošly transformací - od péče o batolata a novorozence k moderním institucím a muzeím. Téma místní historie nám připomíná, jak se region vyrovnával se sociálním a zdravotnickým vývojem během 20. století a počátku 21. století.

ObdobíHlavní změnyKapacita (lůžka)
1931Kolaudace; otvorení budovy; otevřený půdorys U180
1946-1967Plicní oddělení místní nemocnice-
1968-2002Porodnice-
2003-Správa muzea; rekonstrukce-
Interaktivní schéma budovy: porozumění dispozicím a proměnám

Krátce před rokem 1930 již nevyhovoval původní kojenecký ústav spojený s porodnicí; postaven nový kojenecký ústav pro kojence a batolata a porodnici určenou pro širší okolí. Autorem projektu býval architekt Robert Hemmrich. Dům stál v Glasschleiferstrasse (dnes Petra Bezruče). Stavba byla zkolaudována 26. října 1931; porodnice sloužila až do šedesátých let. Budova byla posléze prodána různým subjektům a její budoucnost se stala předmětem debat mezi městem a investory.

Konečné plány pro bývalou dětskou nemocnici jsou stále v procesu. Opuštěná budova zůstává zakonzervována a město se soustřeďuje na havarijní stavy a údržbu zahrady. Společně s historií muzea a mincovny tvoří součást komplexního pohledu na regionální kulturní a sociální dědictví.

tags: #kojenecky #ustav #jablonec #nad #nisou