Věda a lékařská péče se neustále vyvíjejí, což s sebou přináší i pokrok v diagnostice a léčbě. Někdy se však může stát, že si odborníci protiřečí, a rodiče se pak ocitají v nejistotě, zda se řídit radami fyzioterapeuta, nebo ortopeda. Naštěstí žijeme v době, kdy se většina vážnějších případů včas odhalí díky screeningům. Tyto screeningy bývají zpravidla tři a těžším případům se lékaři věnují individuálně. Odborníci z oborů ortopedie i fyzioterapie se shodují, že rozhodně není v pořádku nechodit na pravidelné kontroly.
Vyšetření kyčlí u novorozenců
První kontrola kyčlí probíhá zpravidla již v porodnici. Lékaři provádějí klinické vyšetření zaměřené na pohyblivost a stabilitu kloubu. Speciálními hmaty hodnotí odpor a pružnost kloubu, neboť postižený kloub se při pohybu chová jinak než zdravý. Za normálních okolností jsou pohyby kloubů na obou stranách plynulé a přirozené s obvyklým rozsahem. Toto vyšetření následuje kontrola mezi druhým až třetím týdnem věku, kdy je ultrazvukové vyšetření kyčlí již běžnou praxí.
Ultrazvuk představuje pro miminko šetrnější metodu než dřívější rentgenové snímkování, které se dnes používá jen výjimečně. Vyšetření ultrazvukem trvá zpravidla několik minut a pro dítě nepředstavuje žádnou zátěž. Lékař na základě ultrazvukového vyšetření posoudí, jak je vyvinut kyčelní kloub miminka, určí hloubku kyčelní jamky a vyšetří polohu hlavice stehenní kosti. Tímto způsobem klasifikuje nález od plně vyvinutého, zdravého kloubu až po luxaci (vykloubení).
V České republice je výskyt vývojové dysplazie kyčelních kloubů (DDH) v našich zeměpisných šířkách poměrně vysoký, odhaduje se na 1-2 % novorozenců (1000-2000 dětí ročně). Česká ortopedie má v oblasti výzkumu a léčby DDH světový význam, především díky práci profesorů Frejky a Pavlíka, jejichž principy léčby se používají dodnes po celém světě.
Co je vývojová dysplazie kyčelního kloubu?
Vývojovou dysplazii kyčelního kloubu si můžeme zjednodušeně představit jako nedobré vzájemné postavení hlavice a jamky v kyčelním kloubu. Hlavice stehenní kosti není dobře centrována a kryta jamkou. Vzniká tak nestabilita nebo částečné či vrozené vykloubení kyčlí. Pro další vývoj je klíčové včasné odhalení těchto jevů. Pokud se jim věnuje dostatečná pozornost a vhodná léčba, lze zabránit pozdějším poškozením a poruchám hybnosti kloubů, které mohou vyústit například až v artrózu v mladém věku.
Příčina vzniku dysplazie kyčelního kloubu není zcela jasná, ale podíl na ní má dědičnost, uložení plodu v děloze, předčasný porod nebo endokrinní poruchy. Častěji bývají postiženy dívky, což má na svědomí hormon relaxin, který způsobuje vyšší mobilitu v kloubu. Většinou bývá postižena levá strana, někdy bývá nález oboustranný.
Rizikové faktory dysplazie kyčlí zahrnují:
- Pohlaví: Dívky mají 4-8krát vyšší riziko výskytu DDH.
- Rodinná anamnéza: Výskyt DDH u rodičů či prarodičů.
- Etnické faktory.
- Sdružené deformity: Například pes equinovarus congenitus (koňská noha).
Léčba dysplazie kyčelních kloubů
U dětí s diagnostikovanou dysplazií kyčelních kloubů nastává pro rodiče často náročné období. Léčba může být psychicky i fyzicky vyčerpávající. V některých případech, jako například u Daniela, syna Aleny Polákové, probíhala léčba v nemocnici, kde byl syn v tzv. trakční léčbě s zavěšenýma nohama. Taková léčba může trvat i několik týdnů.
Standardní léčbou dysplazie kyčelních kloubů v našich zeměpisných šířkách je tzv. abdukční režim, kterého se dosahuje pomocí pomůcek, jako je Frejkova peřinka nebo Pavlíkovy třmeny. Tyto pomůcky udržují kyčle v centrované pozici (v abdukci - roznožení a flexi - ohnutí), kde se hlavice nejlépe centruje v jamce. V této pozici se kloub ve většině případů upraví do normálního tvaru a funkce.
Nicméně, podle primáře MUDr. Zdeňka Cichého, Ph. D., z Ortopedického oddělení Fakultní nemocnice Ostrava, je široké balení z odborného hlediska v současné době již zastaralá metoda. „Máme jiné možnosti - peřinky, třmeny, vše podle věku a hmotnosti dítěte,“ uvádí. Dovoluje si tvrdit, že široké balení ve smyslu dvou a více plen touto adekvátní terapií není a preventivní široké balení u zdravých dětí nemá podle současných poznatků opodstatnění.
Ortoped Karel Urbášek z Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno s tímto souhlasí: „V této centrované pozici se kloub ve většině případů upraví do normálního tvaru a funkce. Dovolím si tvrdit, že široké balení ve smyslu dvou a více plen touto adekvátní terapií není. Preventivní široké balení u zdravých dětí nemá podle současných poznatků opodstatnění.“
Případ Daniela: Léčba sádrovou spikou
V případě malého Daniela, u kterého byla diagnostikována těžká forma dysplazie, byla léčba velmi náročná. Po hospitalizaci a trakční léčbě mu byla nasazena tzv. sádrová spika. Miminko mělo obě nohy až ke kotníkům v sádře, která sahala až k žebrům a měla jen otvory pro vykonávání potřeby. Během této léčby rodina zažila i celkovou narkózu syna, což bylo velmi stresující. Sádra značně komplikovala běžný život, včetně cestování a hygieny.
Navzdory náročnosti léčby se nakonec podařilo dosáhnout pozitivních výsledků. Daniel dnes krásně chodí a jeho maminka Alena je vděčná za existenci této léčby. I když budou nadále docházet na ortopedické kontroly až do 15 let věku, Danielův stav se výrazně zlepšil. „Když se ohlédnu zpět, nejtěžší bylo překonat hospitalizaci, doma už jsme byli v klidu. Daník začal chodit kolem 13. měsíce, teď byste na něm ani nepoznali, že měl nějaké problémy,“ dodává.
Mýty a realita širokého balení
Termín „široké balení“ má v České republice dlouhou tradici a je stále často doporučován i tam, kde není indikován. Dříve, v době, kdy ještě neexistoval ultrazvuk a diagnostika byla méně přesná, se široké balení doporučovalo paušálně jako prevence. Předpokládalo se, že přidáním jedné či dvou plenek navíc mezi nožičky dítěte se podpoří správný vývoj kyčlí.
Dnešní poznatky však ukazují, že u zdravých dětí nemá preventivní široké balení opodstatnění. Podle některých odborníků, jako je MUDr. Robert Jůzek, je tato metoda již překonaná. „V dnešní době tzv. trojího síta, kdy jsou všechny miminka včas kontrolována, není důvodu zavádět preventivní široké balení,“ uvádí.
Co tedy znamená „volné balení“? Volné balení je na rozdíl od širokého balení přirozené a umožňuje volný pohyb končetin. Používá se jedna plenka (jednorázová nebo látková) správné velikosti. Lepítka by měla být zapnutá vysoko v pase, aby nezasahovala přes stehna. Stejně tak je důležité volit oblečení, které neomezuje pohyb v kyčlích, jako jsou například těsná bodýčka nebo džíny. Správné volné balení umožňuje dítěti přirozeně pohybovat nožičkami do stran i dopředu, což je klíčové pro správnou centraci hlavice v jamce.
Někteří lékaři stále doporučují široké balení z pouhé setrvačnosti nebo nejistoty. Jak uvádí ortopedka MUDr. Martina Frištáková: „Pokud není široké balení indikováno ortopedem poté, co bylo dítě sonograficky vyšetřeno, dítěti je zbytečně nedávejte. Pro zdravě vyvinuté klouby je ortopedické balení neefektivní.“
V Evropě existuje několik zemí, kde se děti na široko vůbec nebalí, a přesto se nepotvrdil zvýšený výskyt luxací.
Kdy je široké balení (nebo jiná pomůcka) skutečně nutné?
Pokud ultrazvukové vyšetření odhalí tzv. nález IIA (IIa+ i IIa-), doporučuje se volné balení. To znamená běžná plenka a oblečení, které neomezuje dítě ve volném pohybu nožiček. Není potřeba přidávat žádné další pleny.
Nálezy IIC a IID jsou považovány za rizikové kyčle, které již vyžadují léčbu. V těchto případech lékař indikuje Frejkovu peřinku nebo Pavlíkovy třmínky. Tyto pomůcky zajistí správné postavení kyčlí a podpoří jejich další vývoj.
Je důležité si uvědomit, že vývoj kyčelních kloubů je dynamický proces. Nález, který se v jednom období jeví jako hraniční, se může v dalším vývoji spontánně upravit. Proto je klíčové dodržovat doporučení lékaře a absolvovat všechny plánované kontroly.
Důležitost pravidelných kontrol a trpělivosti
V současné době jsou preventivní vyšetření novorozenců a kojenců na takové úrovni, že by nemělo docházet k vážným defektům vývoje kyčlí. Nicméně, i u zdravých dětí se doporučují alespoň tři kontroly kyčlí. Nejčastějším problémem je tzv. reziduální dysplazie, která může přetrvávat při nepoznané patologii při screeningu a neléčení v kojeneckém věku, nebo jako důsledek těžkých stavů po operační léčbě.
Eva Netrefová, fyzioterapeutka, zdůrazňuje: „Maminky, prosím, nesrovnávejte své děti mezi sebou ani s jinými. A nebuďte tabulkové. Jako dospělí jsme rozdílní a totéž platí i o vašich dětech. Někdo je rychlejší v pohybovém vývoji, jiný potřebuje více času na dozrání, ale co je pár měsíců v životě, když jim tím zabezpečíte kvalitnější a bezbolestnější dospělý život s minimalizací ortopedických vad, jako jsou vadné držení, skolióza, bolesti zad, plochonoží, vbočené kotníky a kolena a podobně?“
Trpělivost a důslednost v dodržování léčebného režimu jsou klíčové pro úspěšné zvládnutí vývojových vad kyčelních kloubů. Ačkoliv léčba může být náročná, včasné odhalení a správná péče mohou zajistit dítěti zdravý a bezbolestný život.