Každá maminka si zažije období, kdy se na krok vzdálí dítěti a ono začne plakat a hledat ji. U některých dětí je to až hysterický pláč, dokud se maminka nevrátí. Říká se tomu období separační úzkosti. Nastává kolem 8 měsíce. Tímto obdobím si projde každé dítě. Je to strach dítěte z odloučení od maminky. Maminka odejde z domu a dítě pláče. V některých případech stačí, když maminka odejde z místnosti a dítě ji ihned hledá. Může probíhat přirozenou nebo silnější formou. Patří k ní například strach ze tmy, strach z toho, že bude dítě doma samo, strach z cizích lidí. Tyto strachy jsou většinou mírné a dokonce mohou mít i ochrannou funkci. Maminky, vy které máte toto období náročnější a vaše dítě jej prožívá opravdu bouřlivě, nebojte se, vše přejde!
Co je separační úzkost a jak se projevuje
Ji už od čtvrtého měsíce dítě reaguje na známé a neznáme tváře. Rozeznat blízké osoby dokáže až kolem 7 měsíce. S maminkou se cítí nejjistěji, hledá v ní oporu. Dítě si tímto obdobím musí projít, ať se děje co se děje. Je to naprogramováno přírodou v jeho přirozeném vývoji a samo dítě za to nemůže. Naopak na síle prožívání tohoto období záleží přístup rodičů. Čím více to budete chtít zlomit, tím více to bude intenzivnější. Nakonec to samozřejmě přestane, protože dítě si zvykne a adaptuje se na cokoliv.
- Věk a vývoj: období se nejčastěji objevuje kolem 7-8 měsíců, kdy se vyvíjí uvědomění o trvalosti osob a věcí.
- Faktory ovlivňující intenzitu: temperament dítěte, reakce rodičů, způsob loučení a čas plánovaného odloučení.
- Fáze separační úzkosti: protest, zoufalství a následné nalezení nového objektu/zdroje bezpečí.
Fáze separační úzkosti
- Protest: při odchodu rodiče dítě pláče, křičí, odmítá cizí dospělé; může trvat dlouho, někdy i několik dnů.
- Zoufalství: dítě pláče nebo je apatické, odmítá jíst či pít, může docházet k regresu v chování.
- Nalezení nového objektu: dítě si zvyká na jiné osoby a začíná vytvářet nové pouto, i když může dojít k dočasnému odporu vůči matce.
Z pohledu rodičů je důležité zachovat klid, vyhnout se tajnému odchodu a vypracovat s dítětem rituály loučení a uvítání. Pokud se však separační úzkost protahuje mimo běžný rámec a zasahuje do školkové nebo předškolní doby, může být vhodná konzultace s dětským psychologem.
Separace po kojení a další související problémy
Pokud se pláč objevuje jen občas, stačí trpělivé a láskyplné utišení a znovu nakojit, ale při pravidelném křiku během kojení může jít o problém, který je nutné řešit. Nejčastější příčiny: nedostatečný tok mléka, gastroezofageální reflux, či potravinové intolerance a alergenové reakce. Pro řešení se doporučuje:
- Zvýšit tok mléka prostřednictvím laktačních poradců a lékařů, častý tělesný kontakt a správná poloha při kojení.
- Prověřit možné GER a používat vhodné prostředky na zahuštění žaludku nebo úpravu polohy při kojení.
- Posoudit jídelníček matky a eliminuje potraviny, které mohou způsobovat nepříjemnosti dítěti.
Další možné důvody pláče po kojení zahrnují potřebu na toaletu, hlad, nevolnost či pocity nepohody z důvodu únavy, hladu či křiku. Dítě může též vyžadovat blízkost a kontakt s rodiči i po nakojení, což je normální a vyžaduje pečlivé rozlišení situací a postupné odkládání od matky podle potřeb dítěte.
Praktické rady pro zvládnutí období separace
Procvičujte si odloučení postupně: naplánujte krátké odloučení (po obědě či po spánku), doveďte dítě blízkým pečovatelům a zvykejte ho na různé prostředí (návštěva jeslí, setkání s příbuznými). Při odchodu:
- Vytvořte si a dítěti srozumitelný rituál loučení a uvítání.
- Neodcházejte tajně, nestresujte dítě změnami v domácnosti a netlačte na odchod bez přípravy.
- Vybavte dítě oblíbenou hračkou či dekou a zůstaňte klidní a důslední.
- Ujistěte se, že se vrátíte v domluvenou dobu a děti to vidí na pomůckách (po obědě, po večerníčku).
Pokud je potřeba, zvažte pomoc blízkých na hlídání a zapojení starších sourozenců či rodičů. Rozloučení na několik hodin je náročné, ale zvládnutelné a návrat je důležitým signálem pro dítě, že svět kolem něj je stabilní a že se maminka či tatínek vždy vrátí.
Rizika a varovné signály
Mezi varovné signály, že separační úzkost přerůstá do poruchy, patří prodloužený či intenzivní strach z odloučení i po delším čase, nespavost, ztráta chuti k jídlu, pomočování či noční můry. Pokud se objeví tyto symptomy, je vhodné vyhledat pomoc dětského psychologa. Reálné číslo o výskytu separační úzkosti ukazuje, že porucha postihuje až kolem 4 % dětí předškolního a mladšího školního věku a je spojena s řadou dalších potíží, včetně panických záchvatů, dušnosti či koktání.
Rady pro rodiče v krizových situacích
„Můj příběh“ ukazuje, jak cenná je podpora rodiny a sdílení zkušeností. Loučení a návrat v nemocnicích, hospitalizace a jiné náročné situace vyžadují empatii, trpělivost a jasně nastavené hranice. Důležité je:
- Podporovat dítě v navazování bezpečného pouta s pečovateli jinými než matkou.
- Neustále posilovat jistotu a pocit bezpečí mimo vaši přítomnost.
- Respektovat signály dítěte a nepřehánět s tresty či kritickými poznámkami, které mohou období zhoršit.
- Vytvářet a udržovat stabilní rutiny a rituály, které dětem poskytují předvídatelnost.

Praktické poznámky a příklady z praxe
Jedná se o různorodé příběhy a zkušenosti rodičů s různými situacemi, od hospitalizací přes adaptaci na nové pečovatele až po řešení kojení a refluxu. Důležité je naslouchat dítěti, reagovat citlivě a mít pevné, klidné vedení.
Krátká rekapitulace a doporučení
Separační úzkost je normální součástí dětského vývoje a bývá nejintenzivnější v 8-18 měsících. Ovlivňuje ji temperament dítěte, kvalita vztahu s rodičem a způsob loučení. S důsledností, klidem a postupným zvykáním na odloučení lze období zvládnout a postupně zkrátit jeho trvání. Pokud přetrvávají silné příznaky i po více měsících, je vhodná konzultace s dětským psychologem a zvážení dalších podpůrných kroků.