Imunitní systém novorozenců bývá nedostatečně zralý. Jedním z nástrojů, který tuto nedostatečnost může kompenzovat, se stává převod mateřských protilátek během těhotenství. Uvádí se, že k němu dochází přes placentu od konce druhého trimestru a nastává mezi 17-22 týdnem gestačního věku. Z počátku se přenese jen asi 10 % mateřských protilátek a mezi 28-32 týdnem se jich přepraví až 50 %.
Navíc mezi 29-41. týdnem věku se dítěti koncentrace mateřských protilátek zdvojnásobí oproti 17-28 týdnu. Že množství přenesených protilátek z matky na novorozence závisí na gestačním věku bylo prokázáno v mnoha studiích u předčasně narozených. Ukázalo se, že např. novorozenci narození dříve než ve 32. týdnu s porodní hmotností nižší než 1500 g mívají 1,7-2,5krát méně mateřských protilátek specifických vůči spalničkám, příušnicím a zarděnkám.
Významně nižší hladiny protilátek specifických vůči pertusovému toxínu nebo filamentóznímu hemaglutininu se pozorovaly u nedonošených novorozenců v pupečníkové krvi a oproti řádně narozeným novorozencům měly tyto hladiny asi 1,5krát nižší. Transplacentární přenos mateřských protilátek zprostředkovávají Fc-receptory.
Studijní očkování těhotných žen celobuněčnou pertusovou vakcínou mělo za cíl ověřit možnost ochrany novorozenců vůči dávivému kašli. Těhotné ženy byly očkovány během třetího trimestru dvěma až šesti dávkami vakcíny podané v 1-2týdenních intervalech. Častější byly lokální reakce, systémové byly jen ojedinělé. Hladiny pasivně přenesených protilátek byly u novorozenců dokonce vyšší než jejich matky a perzistovaly minimálně po dobu tří měsíců v relativně vysokých titrech a u některých dětí zůstávaly detekovatelné do věku šesti měsíců.
Pozdější práce upřesnily, že asi jen 4 % půlročních kojenců si uchovalo mateřské protilátky vůči dávivému kašli. Většina kojenců ztrácí mateřské protilátky kolem 3. měsíce věku a prakticky do 6-12 měsícům věku u všech dětí vymizí nezávisle na jejich specifičnosti. Mateřské protilátky získané z očkování mají nižší setrvalost u potomků než ty, které byly indukovány přirozenou infekcí.
V důsledku toho se předpokládá, že v posledních dekádách se mění vnímavost dětí vůči některým preventabilním infekcím, jako jsou např. spalničky. Pravděpodobně nejvíce studií zabývajících se interferencí mateřské imunity s očkováním bylo provedeno u dětí očkovaných proti spalničkám. Bez ohledu na přítomnost či absenci mateřských protilátek vůči spalničkám, očkování vždy indukuje T-buněčnou proliferaci. I přes inhibici protilátkové odpovědi, očkování vede ke stimulaci B-lymfocytů, což se projeví mnohonásobně vyšší tvorbou protilátek až po booster imunizaci, kdy původní mateřské protilátky vymizí.
Jde tak pravděpodobně jen o přechodný supresivní efekt mateřských protilátek, i když protilátky po booster imunizaci setrvávají v nižších hladinách oproti hladinám po booster imunizaci původně séronegativních dětí. Jednou z možností, jak docílit zvýšení titrů protilátek po očkování séropozitivních dětí, byla zvýšená dávka vakcíny. Pokud se zvýšila 10-50krát oproti běžné koncentrační dávce, byla u jedinců s mateřskými protilátkami pozorována indukce dostatečných hladin protilátek.

Je vysoce pravděpodobné, že tento inhibiční efekt mateřských protilátek lze vykompenzovat poslední posilující dávkou zpravidla podávanou na konci prvního roku nebo ve druhém roce života. Podobně i očkování těhotných žen experimentální konjugovanou vakcínou proti pneumokokům vedlo k opačnému jevu. Potomci těchto matek byli během prvních 6 měsíců ve vyšším riziku otitid než jejich vrstevníci neočkovaných matek.
Podobně i další vakcíny ukázaly, že matka očkováním může poskytovat ochranu, ale otázkou zůstává, proč se efekt objevuje i po očkování inaktivovanými vakcínami. Epitové maskování B lymfocytů vychází z představy, že všechny epitopy musí být pokryté protilátkami. Maskování není závislé na očkování živou nebo neživou vakcínou, a není jasné, proč i nízké koncentrace mateřských protilátek mohou suprimovat stejně jako vysoké.
Jedním z nejpřijatelnějších vysvětlení zůstává inhibice aktivace B lymfocytů díky vazbě Fc receptoru s mateřskými protilátkami na povrchu B buňky. Děti mladší 2-3 měsíců mohou být chráněny vůči dávivému kašli z 85-93 %, byla-li jejich matka očkována v těhotenství. Bohužel se všechny studie opírají o očkování v těhotenství, ale je vysoce pravděpodobné, že i potomci žen, které plánují těhotenství a nechají se včas očkovat, mohou z něho profitovat stejným způsobem. Důležité je, aby očkování bylo provedeno dříve než alespoň 1 týden případně 2 týdny před porodem.
Imunitní systém by měl chránit dítě i po aplikaci první dávky vakcíny v kojeneckém věku a to z 81-82 % ve srovnání s naivními dětmi. Po aplikaci druhé a třetí dávky rozdíly v ochraně mezi dětmi prakticky vymizí. Doporučené očkování těhotných žen proti dávivému kašli skutečně přispělo ke snížení vnímavosti novorozenců vůči této infekci. Těhotenské očkování proti chřipce může snížit riziko chřipky u kojenců až o 64 %, hodnotí-li se jako chřipce podobné onemocnění a dokonce až o 70 % vůči laboratorně prokázané chřipce.
Celkem 74 těhotných žen bylo očkováno po 20. týdnu těhotenství s experimentální vakcínou PCV9 a zbývajícím 78 těhotným bylo podáno placebo. Všech 152 potomků bylo očkováno vakcínou Prevenar 7 ve věku 2, 4, 6 a 12 měsíců. Během prvních 6 měsíců bylo zjištěno zvýšené relativní riziko akutního zánětu středouší u potomků v těhotenství očkovaných matek.

Imunitní systém je souhrn mechanismů udržujících integritu organismu. Imunokompetentní buňky vznikají ze společné kmenové buňky v kostní dřeni a poté zrají a diferencují se v centrálních lymfatických orgánech. Imunitní reakce probíhají v periferních lymfatických orgánech, což jsou uzliny, slezina a další struktury. Myeloidní řada zahrnuje monocyty, makrofágy, dendritické buňky, neutrofily, bazofily, eozinofily a žírné buňky.
Vývoj imunitního systému začíná již před narozením a pokračuje celý život. Ve 3. týdnu gestace vzniká pluripotentní hematopoetická kmenová buňka, která v 5. týdnu gestace putuje do jater a poté do kostní dřene. Novorozenec má funkční imunitní systém a první měsíce života je chráněn transplacentárně přenesenými protilátkami IgG od matky. Nejnižší hladina imunoglobulinů v séru kojence je kolem 4. až 6. měsíce věku. Thymus je osídlen pro-T buňkami z fetálních jater a dochází k vývoji TCR a rozmanité antigenní odpovědi, která vede ke vzniku paměťových buněk.
V pupečníkové krvi je vyšší počet T-lymfocytů a vyšší poměr CD4:CD8. Po stimulaci antigeny zevního prostředí jsou nejprve tvořeny IgM. Celková hladina Ig je nejnižší kolem 3. až 4. měsíce věku. Dítě je náchylnější ke G- infekcím z důvodu nedostatku IgM. Mateřské IgG mají funkci opsoninů pro většinu G+ bakterií, specifické IgGs proti běžným virům stačí.
- Imunitní systém v kojeneckém období vyžaduje podporu kojením a správnou výživou.
- Transplacentární přenos protilátek poskytuje dočasnou ochranu do doby, než endogenní imunita dozraje.
- Očkování těhotných může ovlivnit ochranu novorozenců, ačkoliv interferuje s některými odpověďmi u očkování kojenců.
Náhled: Mateřsko-fetální imunita novorozence
Imunodeficience mohou být primární nebo sekundární; u kojenců bývá častější sekundární forma spojená s opakovanými infekcemi dýchacích cest. Primární imunodeficience jsou vzácné, některé vyžadují transplantaci kostní dřeně. V rodinách by se měly řešit alergie a imunitní poruchy pomocí specialistů, včetně alergologie a imunologie.
Rodiče by měli podporovat zdravý životní styl, vyhýbat se nadměrnému používání antibiotik, které mohou poškodit střevní mikroflóru. Dostatečná střevní mikroflóra je klíčová pro správnou imunitu, zejména v prvních měsících života. Kojení má zásadní význam pro rozvoj imunitního systému dítěte a snižuje riziko alergií a infekcí.
Na závěr je důležité, že imunologické poruchy mohou být často vrozené nebo získané; včasná diagnostika a správná léčba mohou vést k výraznému zlepšení stavu dítěte. Imunologie se zabývá strukturou, funkcí a poruchami imunitního systému a je klíčovým oborem pro pochopení ochrany organismu proti cizorodým látkám.