Kojenecká imunita: převaha odpovědi Th2, příčiny a důsledky v imunologii u kojenců

Imunitní systém novorozenců bývá nedostatečně zralý. Jedním z nástrojů, který tuto nedostatečnost může kompenzovat, se stává převod mateřských protilátek během těhotenství. Uvádí se, že k němu dochází přes placentu od konce druhého trimestru a nastává mezi 17-22 týdnem gestačního věku. Z počátku se přenese jen asi 10 % mateřských protilátek a mezi 28-32 týdnem se jich přepraví až 50 %.

Navíc mezi 29-41. týdnem věku se dítěti koncentrace mateřských protilátek zdvojnásobí oproti 17-28 týdnu. Že množství přenesených protilátek z matky na novorozence závisí na gestačním věku bylo prokázáno v mnoha studiích u předčasně narozených. Ukázalo se, že např. novorozenci narození dříve než ve 32. týdnu s porodní hmotností nižší než 1500 g mívají 1,7-2,5krát méně mateřských protilátek specifických vůči spalničkám, příušnicím a zarděnkám.

Významně nižší hladiny protilátek specifických vůči pertusovému toxínu nebo filamentóznímu hemaglutininu se pozorovaly u nedonošených novorozenců v pupečníkové krvi a oproti řádně narozeným novorozencům měly tyto hladiny asi 1,5krát nižší. Transplacentární přenos mateřských protilátek zprostředkovávají Fc-receptory.

Studijní očkování těhotných žen celobuněčnou pertusovou vakcínou mělo za cíl ověřit možnost ochrany novorozenců vůči dávivému kašli. Těhotné ženy byly očkovány během třetího trimestru dvěma až šesti dávkami vakcíny podané v 1-2týdenních intervalech. Častější byly lokální reakce, systémové byly jen ojedinělé. Hladiny pasivně přenesených protilátek byly u novorozenců dokonce vyšší než jejich matky a perzistovaly minimálně po dobu tří měsíců v relativně vysokých titrech a u některých dětí zůstávaly detekovatelné do věku šesti měsíců.

Pozdější práce upřesnily, že asi jen 4 % půlročních kojenců si uchovalo mateřské protilátky vůči dávivému kašli. Většina kojenců ztrácí mateřské protilátky kolem 3. měsíce věku a prakticky do 6-12 měsícům věku u všech dětí vymizí nezávisle na jejich specifičnosti. Mateřské protilátky získané z očkování mají nižší setrvalost u potomků než ty, které byly indukovány přirozenou infekcí.

V důsledku toho se předpokládá, že v posledních dekádách se mění vnímavost dětí vůči některým preventabilním infekcím, jako jsou např. spalničky. Pravděpodobně nejvíce studií zabývajících se interferencí mateřské imunity s očkováním bylo provedeno u dětí očkovaných proti spalničkám. Bez ohledu na přítomnost či absenci mateřských protilátek vůči spalničkám, očkování vždy indukuje T-buněčnou proliferaci. I přes inhibici protilátkové odpovědi, očkování vede ke stimulaci B-lymfocytů, což se projeví mnohonásobně vyšší tvorbou protilátek až po booster imunizaci, kdy původní mateřské protilátky vymizí.

Jde tak pravděpodobně jen o přechodný supresivní efekt mateřských protilátek, i když protilátky po booster imunizaci setrvávají v nižších hladinách oproti hladinám po booster imunizaci původně séronegativních dětí. Jednou z možností, jak docílit zvýšení titrů protilátek po očkování séropozitivních dětí, byla zvýšená dávka vakcíny. Pokud se zvýšila 10-50krát oproti běžné koncentrační dávce, byla u jedinců s mateřskými protilátkami pozorována indukce dostatečných hladin protilátek.

Infografika znázorňující transplacentární přenos protilátek a časové okno přenosu

Je vysoce pravděpodobné, že tento inhibiční efekt mateřských protilátek lze vykompenzovat poslední posilující dávkou zpravidla podávanou na konci prvního roku nebo ve druhém roce života. Podobně i očkování těhotných žen experimentální konjugovanou vakcínou proti pneumokokům vedlo k opačnému jevu. Potomci těchto matek byli během prvních 6 měsíců ve vyšším riziku otitid než jejich vrstevníci neočkovaných matek.

Podobně i další vakcíny ukázaly, že matka očkováním může poskytovat ochranu, ale otázkou zůstává, proč se efekt objevuje i po očkování inaktivovanými vakcínami. Epitové maskování B lymfocytů vychází z představy, že všechny epitopy musí být pokryté protilátkami. Maskování není závislé na očkování živou nebo neživou vakcínou, a není jasné, proč i nízké koncentrace mateřských protilátek mohou suprimovat stejně jako vysoké.

Jedním z nejpřijatelnějších vysvětlení zůstává inhibice aktivace B lymfocytů díky vazbě Fc receptoru s mateřskými protilátkami na povrchu B buňky. Děti mladší 2-3 měsíců mohou být chráněny vůči dávivému kašli z 85-93 %, byla-li jejich matka očkována v těhotenství. Bohužel se všechny studie opírají o očkování v těhotenství, ale je vysoce pravděpodobné, že i potomci žen, které plánují těhotenství a nechají se včas očkovat, mohou z něho profitovat stejným způsobem. Důležité je, aby očkování bylo provedeno dříve než alespoň 1 týden případně 2 týdny před porodem.

Imunitní systém by měl chránit dítě i po aplikaci první dávky vakcíny v kojeneckém věku a to z 81-82 % ve srovnání s naivními dětmi. Po aplikaci druhé a třetí dávky rozdíly v ochraně mezi dětmi prakticky vymizí. Doporučené očkování těhotných žen proti dávivému kašli skutečně přispělo ke snížení vnímavosti novorozenců vůči této infekci. Těhotenské očkování proti chřipce může snížit riziko chřipky u kojenců až o 64 %, hodnotí-li se jako chřipce podobné onemocnění a dokonce až o 70 % vůči laboratorně prokázané chřipce.

Celkem 74 těhotných žen bylo očkováno po 20. týdnu těhotenství s experimentální vakcínou PCV9 a zbývajícím 78 těhotným bylo podáno placebo. Všech 152 potomků bylo očkováno vakcínou Prevenar 7 ve věku 2, 4, 6 a 12 měsíců. Během prvních 6 měsíců bylo zjištěno zvýšené relativní riziko akutního zánětu středouší u potomků v těhotenství očkovaných matek.

Diagram ukazující vliv mateřských protilátek na odpověď po očkování

Imunitní systém je souhrn mechanismů udržujících integritu organismu. Imunokompetentní buňky vznikají ze společné kmenové buňky v kostní dřeni a poté zrají a diferencují se v centrálních lymfatických orgánech. Imunitní reakce probíhají v periferních lymfatických orgánech, což jsou uzliny, slezina a další struktury. Myeloidní řada zahrnuje monocyty, makrofágy, dendritické buňky, neutrofily, bazofily, eozinofily a žírné buňky.

Vývoj imunitního systému začíná již před narozením a pokračuje celý život. Ve 3. týdnu gestace vzniká pluripotentní hematopoetická kmenová buňka, která v 5. týdnu gestace putuje do jater a poté do kostní dřene. Novorozenec má funkční imunitní systém a první měsíce života je chráněn transplacentárně přenesenými protilátkami IgG od matky. Nejnižší hladina imunoglobulinů v séru kojence je kolem 4. až 6. měsíce věku. Thymus je osídlen pro-T buňkami z fetálních jater a dochází k vývoji TCR a rozmanité antigenní odpovědi, která vede ke vzniku paměťových buněk.

V pupečníkové krvi je vyšší počet T-lymfocytů a vyšší poměr CD4:CD8. Po stimulaci antigeny zevního prostředí jsou nejprve tvořeny IgM. Celková hladina Ig je nejnižší kolem 3. až 4. měsíce věku. Dítě je náchylnější ke G- infekcím z důvodu nedostatku IgM. Mateřské IgG mají funkci opsoninů pro většinu G+ bakterií, specifické IgGs proti běžným virům stačí.

  1. Imunitní systém v kojeneckém období vyžaduje podporu kojením a správnou výživou.
  2. Transplacentární přenos protilátek poskytuje dočasnou ochranu do doby, než endogenní imunita dozraje.
  3. Očkování těhotných může ovlivnit ochranu novorozenců, ačkoliv interferuje s některými odpověďmi u očkování kojenců.

Náhled: Mateřsko-fetální imunita novorozence

Imunodeficience mohou být primární nebo sekundární; u kojenců bývá častější sekundární forma spojená s opakovanými infekcemi dýchacích cest. Primární imunodeficience jsou vzácné, některé vyžadují transplantaci kostní dřeně. V rodinách by se měly řešit alergie a imunitní poruchy pomocí specialistů, včetně alergologie a imunologie.

Rodiče by měli podporovat zdravý životní styl, vyhýbat se nadměrnému používání antibiotik, které mohou poškodit střevní mikroflóru. Dostatečná střevní mikroflóra je klíčová pro správnou imunitu, zejména v prvních měsících života. Kojení má zásadní význam pro rozvoj imunitního systému dítěte a snižuje riziko alergií a infekcí.

Na závěr je důležité, že imunologické poruchy mohou být často vrozené nebo získané; včasná diagnostika a správná léčba mohou vést k výraznému zlepšení stavu dítěte. Imunologie se zabývá strukturou, funkcí a poruchami imunitního systému a je klíčovým oborem pro pochopení ochrany organismu proti cizorodým látkám.

tags: #kojenec #prevaha #odpovedi #th2