První pomoc je definována jako soubor jednoduchých úkonů a opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví člověka omezují rozsah a důsledky tohoto ohrožení či postižení. Máte pocit, že to zvládne jedině záchranář nebo zdravotník? Naopak, potřeba je také laická první pomoc, kterou by měl zvládnout každý z nás. Základy první pomoci bychom také měli naučit své děti. Samozřejmě připomeneme, že pokud je to možné, mají vždy zavolat dospělého, a při vážných událostech sanitku.
Začneme obyčejnou odřeninou, škrábnutím nebo malým pořezáním. Děti by měly vědět, že je nutné ranku vymýt a vydezinfikovat, aby se do rány nedostala infekce. Překrytí rány není vždy nutné. Ránu kryjeme, aby se do ní nedostaly nečistoty, ale také proto, abychom se neušpinili od krve. Důležité je umět rychle zareagovat u popáleniny či opařeniny. První pomoc je prostá, popálené místo strčíme pod studenou vodu a chladíme ho. Nic dalšího na něj nedáváme (žádná vajíčka, mouka atd.).
Další kapitoly se týkají bodnutí hmyzem, dušení cizím tělesem a volání záchranky. Děti se také mohou setkat s bodnutím od vosy, včely, sršně. Pro normální bodnutí stačí místo zchladit studenou vodou a potřít gelem určeným k ulevení od popíchání hmyzem, např. Fenistil. Problém může nastat, když někdo dostane žihadlo v oblasti krku, do jazyka nebo kolem úst, nebo pokud je jedinec alergický, může dojít k otoku a dušení. Děti by vždy měly zavolat dospělého. Do poskytnutí odborné pomoci je třeba vyndat z místa bodnutí žihadlo, pokud tam zůstalo, a je vhodné místo chladit, aby neotékalo.

Další situace, při které je potřeba zasáhnout ihned, je vdechnutí cizího tělesa. U malých dětí bychom na toto nebezpečí měli myslet neustále a odstranit z jejich dosahu všechny drobné předměty. Jenže i větším dětem nebo dospělým se může stát, že nechtíc vdechnou drobek nebo špatně rozžvýkané sousto. V tuto chvíli není čas na rozmýšlení, musíme se snažit pomocí úderů mezi lopatky sousto odstranit. Používáme otevřenou dlaň a používáme přiměřenou sílu, aby údery měly efekt.
Jak volat záchranku? V dnešním článku si to zopakujeme všichni. Tak předně, voláme číslo 155. Existuje také číslo 112, které můžeme použít, když si na 155 nemůžeme vzpomenout, a také ho můžeme použít ve všech zemích EU pro přivolání záchranářů. Když se ozve dispečer/ka, představíme se, řekneme, co se stalo, kde se to stalo a komu se co stalo. Můžete sebe a své děti naučit poučku na tyto základní otázky v pořadí jak jdou za sebou: Co? Kde?
Někdy může mít volající problém s určením polohy, zejména při pohybu v neznámém terénu, na silnicích, horách, v přírodě apod. Aplikace je v současné době velkým pomocníkem pro záchranáře i pro laickou veřejnost. Může si ji stáhnout zdarma do „chytrého“ telefonu či hodinek každý. V případě potřeby záchranné služby jen stisknete nouzové tlačítko, kterým vytočíte číslo 155 a zároveň odešlete záchranářům nouzovou zprávu s vaší polohou a dalšími informacemi. Aplikace má i spoustu dalších funkcí. Za pomoci lokátoru vám například pomůže najít nejbližší defibrilátor, pohotovost nebo pohotovostní lékárnu. Najdete zde i návod, jak poskytnout první pomoc. MUDr. Mgr. Kristina Pokorná, DiS.

Bezpečnost je důležitá i při poskytování první pomoci dětem. Zraněný zachránce nepomůže a váže síly dalších zachránců či profesionálních záchranářů. Na vlastní bezpečnost dbáme tedy především v případě požáru, tonutí, při dopravní nehodě nebo v nebezpečném terénu. A maminky, vzpomeňte si na tuto poučku také v letadle - dýchací masku nejprve sobě, pak dítěti. Druhé (nezraněné) dítě by nás mělo v rizikové situaci zajímat také (kde je, co právě dělá, zda neskončí jako jeho sourozenec apod.).
„Při poskytování první pomoci zachováme klid“ praví zlatá poučka. Jak na to, je velmi individuální a těžké na provedení. Důležité je znát správné postupy, mít je naučené a zautomatizované. V krizové situaci člověka nejprve zachvátí panika, ale pokud víme, co udělat, prostě jen použijeme daný jednoduchý postup. Rodičovské instinkty jsou úžasná věc a často rodiče s dítětem v ohrožení dokáží neuvěřitelné věci.
V našich podmínkách při potřebě přivolat zdravotnickou záchrannou službu voláme na číslo 155. Operátorce nahlásíme své jméno, místo, kde se nacházíme, co se stalo, věk dítěte a v jakém je stavu. Není nutné nahlásit přesnou diagnózu, spíše popíšeme, jak na tom dítě je - při vědomí nebo v bezvědomí, kde udává bolest, jaké má obtíže atd. Hovoru není třeba se obávat, operátorky se dotáží na důležité informace, rodiče uklidní a poskytnou rady, co udělat do příjezdu záchranářů.
- Nejčastějšími úrazy, které děti potkávají, jsou odřeniny, zhmožděniny a drobné ranky. S těmito drobnými poraněními si naštěstí poradíme většinou sami a k jejich ošetření si vystačíme s prostředky z domácí lékárničky. Nicméně bychom je neměli podceňovat, protože se z nich mohou vyvinout vážnější zdravotní komplikace.
- Ztráta vědomí je závažný stav, který může ohrozit život dítěte. Je důležité, aby pomoc byla rychlá a efektivní. Přitom základní postupy nejsou složité. Bezvědomí může nastat jako důsledek úrazu, zhoršení zdravotního stavu nebo otravy. Příčin je velká řada a pro správné poskytnutí první pomoc není nutné zjistit, o kterou z nich se jedná.
- Záklon hlavy slouží k uvolnění dýchacích cest. Díky němu zabráníme ucpání dýchacích cest kořenem jazyka. Provedeme ho tak, že dítě v leže na zádech chytíme prsty jedné ruky pod bradou a druhou rukou za čelo. Dýchání zjišťujeme, abychom se rozhodli, jak budeme postupovat dále. Dítě musí mít zakloněnou hlavu, aby byly volné dýchací cesty. Pozor, u bezvědomého musíme záklon hlavy držet.
- Pokud dítě dýchá, udržujeme záklon hlavy a sledujeme jeho dýchání do příjezdu záchranné služby. I v zotavovací poloze kontrolujeme dýchání. Pokud dítě přestane dýchat, ihned jej otočíme na záda a resuscitujeme. Pokud dítě v bezvědomí nedýchá nebo dýchá nedostatečně, hrozí mu nedokysličení těla.
- Dusící se dítě vyžaduje rychlé jednání. U kojenců provádíme údery mezi lopatky a následně, pokud nepomůže, Heimlichův manévr. Dospělý postup zahrnu Heimlichův manévr a střídání s údery do zad až do vypuzení cizího tělesa nebo do bezvědomí.
- Resuscitaci zahájíme, pokud postižený nedýchá. Při záchraně dýchání dispečer na telefonu naviguje a pomáhá. Dispečerské pokyny jsou důležité i při použití AED, pokud je k dispozici.

V dalších částech článku najdete podrobnosti o bezpečnosti zachránce, o roli rodičovských instinktů, o tom, jak postupovat při tonutí a při dalších život ohrožujících stavech. Také jsou zde doplněny praktické návody a výroba dlah, i když v praxi na místě často pomůže rychlá evakuace a vyžádání profesionálů.
Tonutí
Praktické tipy pro tonutí a pobyt dětí u vody doplňují informace o bezpečnosti u bazénů, plavidel a dalších vodních aktivit. Důležité je kontrolovat dýchání, polohu těla při zotavovací poloze a rychlá reakce v případě bezvědomí. Dále obsahuje doporučení pro kurzy první pomoci, které pořádá Červený kříž a další organizace. Počty rizik a dobrou přípravu podporují i krátké infografiky a cvičné scénáře.