Kočárek: kolečko, historie a význam

Mnoho z nás si určitě živě pamatuje kočárky našich babiček a maminek.

Dominovala jim velká kola a nařasené volánky.

Jak ale vypadaly úplně první kočárky, kterými se vozily děti v 18. století?

Počátky: William Kent a první dětské vozítko

První dětské vozítko zkonstruoval a vymyslel anglický architekt William Kent v roce 1733.

Vévoda z Devonshire tehdy pověřil zahradního architekta Williama Kenta, aby vyrobil pojízdný košík jako hračku pro jeho děti.

Malý zahradní kočárek pro potěšení rodiny mladého aristokrata sestrojil přední anglický architekt, zahradní a interiérový designér William Kent (asi 1685-1748).

William tedy napodobil klasický kočár tažený koňmi.

Na malý pletený košík ve tvaru skořápky se zatočenou špičkou připevnil kolečka, vybavil je pérováním a za košík zapřáhl poníka, kozu či psa.

Kentův dopravní prostředek měl skořepinový tvar a na vícero místech ho zdobili hadi coby součást erbu rodu Devonshirů.

Sedák byl vyroben ze sametu a baldachýn z hedvábí.

Tato prvotina a její pozdější napodobeniny sice sloužily pro přepravu dětí, nicméně podle dobových nákresů rozhodně nešlo o praktické a pohodlné pomocníky pro zvládání každodenních úkonů.

Tento prototyp úplně prvního vozítka se zalíbil hlavně lidem z bohatších vrstev, kteří si jej mohli finančně dovolit.

Tehdy byl Williamův vynález považován za luxusní předmět a symbol bohatství.

Umělecké provedení prvních kočárků ve všech ohledech odráželo bohatství lidí, kteří si tento luxusní výrobek mohli dovolit.

19. století: od madla k masové výrobě

Pro rodiče nebo chůvy bylo poměrně náročné tahat kočárek za sebou, když dítě opratěmi pobízelo vypřáhnuté zvíře.

Tento problém vyřešila madla k jeho obsluze, která začal na vozítkách prodávat Benjamin Potter Crandall ve třicátých letech 19. století v USA.

Jeho první modely však v hračkářství nikdo příliš nekupoval a stále šlo spíše o přepychové zboží.

Skutečně prvním sériovým výrobcem kočárků byl pravděpodobně britský továrník Lewenson, který v roce 1840 založil spolu se svým synem závody na výrobu dětských vozítek.

O třicet let později na ně navázal jistý William Wilson, který si v roce 1898 otevřel ve White House Street velkou továrnu na kočárky a začal užívat slavný název výrobku Silver Cross.

Tato značka se stala jedničkou na trhu a získala punc velké elegance.

Tyto kočárky používala například i britská královská rodina.

V roce 1889 připevnil Afroameričan William Richardson ke košíku obdélníkového tvaru otočný kloub, čímž umožnil, aby se dítě v kočárku mohlo natočit směrem dopředu i dozadu.

V roce 1889 si William Richardson nechal patentovat polohovatelnou rukojeť.

Dítě tak mohlo sedět buď čelem k rodičům, nebo k okolnímu prostředí.

Zajistil tak velice jednoduché přehazování madla, což udělalo vozítko u veřejnosti ještě oblíbenějším.

Jesse Armor Crandall dostal roku 1889 patent na dětský kočárek a doplnil ho o brzdu, systém skládání a slunečníky.

Takto vylepšené vozítko se zalíbilo samotné královně Viktorii, která si zakoupila hned tři kusy.

Po jejím vzoru si ho lidé začali více kupovat a tím se rozjela masivní výroba, hlavně v Německu.

Na jejich výrobu vznikaly mnohé manufaktury v oblasti Zeitz, kde bylo nakonec umístěno centrum evropské výroby dětských kočárků.

Ke konci 19. století byl kočárek dostupný pro většinu ekonomických tříd.

Modely a styl

Až do poloviny dvacátých let 20. století se vyráběly kočárky na vysokém podvozku, tzv. princesky.

Měly proutěné i dřevěné korbičky, nejčastěji i s nařasenými záclonkami.

Korbičky i vysoká kola stále ještě připomínaly kočáry.

V mojí sbírce mám několik princesek, nejstarší z roku 1880.

Také došlo k tomu, že se u kočárků začal používat skládací mechanismus.

Aby ho lidé snáz dostali do svých domovů nebo na výlety.

20. století: materiály, bezpečí a masová dostupnost

Po první světové válce pomohla k jejich propagaci osvětová myšlenka, která kladla důraz na vlastní prostor dítěte a dostatečnou hygienu.

Spolu s přísunem slunečních paprsků a čerstvého vzduchu spala nemluvňata v kočárcích jako dudci.

Druhá světová válka na pár let přerušila jejich výrobu a vývoj.

Nedostatek peněz i materiálu změnil jejich dosavadní vzhled.

Z této doby se jich dochovalo minimum, protože korbičky byly obvykle vyrobeny z lepenky a jejich dno z papírových náhražek.

V padesátých letech převládla umělá hmota a bakelit.

Po druhé světové válce se začal klást větší důraz na bezpečí.

Začala se hojně využívat umělá hmota a bakelit. Kočárky se díky tomu odlehčily a dalo se s nimi snáze manipulovat.

V 60. letech 20. století se na vozítko přidal skládací hliníkový rám.

Vznik tak „deštníkový“ kočárek.

Tyto hliníkové kočárky položily základy pro moderní dětské kočárky, jak je známe dnes.

V padesátých letech začala být kladena pozornost na hmotnost a velikost - například v roce 1964 se snížila hmotnost kočárku v průměru z 23 kg na 15 kg!

V sedmdesátých letech minulého století se výrobci vrátili ke kočárkům s vysokými koly a řemínkovým odpružením.

Technické inovace

Dalším vylepšením kočárku bylo oboustranná rukojeť. Navrhl ji roku 1889 William Richardson, který si svůj nápad nechal patentovat.

Syn výrobce hraček Benjamina Potter Crandalla ho doplnil o brzdu, systém skládání a slunečníky.

Více technických vylepšení: do kočárků se zavedly nožní brzdy, snížil se podvozek a zavedly se pružinové zavěšení.

V polovině 30. let 20. století se objevil na scéně také nový typ odlehčeného kočárku s koženkou napnutou v kovovém rámu.

Navíc byl skládací a zaneprázdněné maminky také ocenily jeho snadnou údržbu.

Tyto kočárky, označované jako prošívané, měly korby obdélníkového tvaru, s postupem času se však zaoblovaly.

Typy kočárků: proměny stylu a funkce

• Proutěné kukaně: pérový kočárek s proplétanou korbičkou, zprvu z proutí, potom z bužírky.
• Osmipérák: oblíbený typ s bočním pérováním pomocí osmi pružin.
• Sportovní kočárky a trakářky: jednoduché konstrukce s velkými koly, populární v první polovině 20. století.
• Promenádky: honosné kočárky bohatě zdobené volánky a krajkou.
• Deštníkové skládací kočárky: lehké hliníkové rámové varianty z 60. let.
• Cyklokočárek: moderní multifunkční vozítko připojitelné za kolo, s bubnovými brzdami a odnímatelnou stříškou.

Kočárky v českých zemích a sběratelství

V českých zemích získaly kočárky na popularitě až v první polovině 20. století, kdy bylo především na severu a západě Čech vybudováno několik továren produkujících velké množství těchto pomocníků na kolečkách.

V expozici historických kočárků v Litomyšli samozřejmě uvidíte také celou řadu kočárků pro panenky, některé mají dokonce i originální peřinky, třeba i z 30. let minulého století.

Kočárky Renáty Glänznerové nehledejte v muzeu, ale na kůru. Renáta Glänznerová z Nové Vsi u Litomyšle vlastní desítky historických kočárků, má největší kolekci v našem kraji.

Kočárky začala sbírat teprve před pár lety. Tím prvním kouskem do sbírky byl její vlastní.

Na kruchtě Husova sboru je vystavená podstatná část kolekce Renáty Glänznerové.

„Ty nejstarší kousky pocházejí z druhé poloviny 19. století. Návštěvníci tak uvidí, jak se typově kočárky vyvíjely. Jak se v průběhu staletí proměňovala jejich výška, materiály i skládací mechanika,“ vysvětluje sběratelka.

V expozici uvidíte například skládací kočárek z let 1915 - 1920. Ten jsem získala jako zánovní, byl ještě složený, v balicím papíru.

Dokonce jsem u něho našla ještě cedulku s cenou.

„Jeden z mých nejoblíbenějších kočárků pro panenky je ten, který jsem dostala od kamaráda. Ke kočárku mi totiž dal i snímek, na které je u kočárku vyfocená jeho maminka,“ dodává sběratelka.

Expozice historických kočárků v Litomyšli je otevřená celoročně, a to ve dnech návštěvních hodin fary Husova sboru nebo po přechozí telefonické domluvě s majitelkou sbírky.

Význam kočárku: společenský a kulturní rozměr

Kočárky se od té doby staly módní záležitostí mezi šlechtou v Evropě, zaznamenaly velký úspěch.

V té době to byly ještě v podstatě luxusní zdobené zmenšeniny kočárů tažených koňmi.

A taky nebyly určeny pro každého, protože dovolit si je mohly jen bohatší rodiny.

Na konci 18. století už opratě nahradila držadla, aby mohli kočárek tlačit rodiče nebo chůva.

Na konci 19. století se vozítka pro miminka rozšířila mezi všechny sociální vrstvy, některé dobročinné organizace je dokonce poskytovaly zdarma chudým matkám, a ve společnosti se prosadila myšlenka, že procházky na čerstvém vzduchu prospívají dítěti i rodiči.

V žádné všeobecné encyklopedii vydané v Českých zemích v 19. a 20. století ještě odkaz na slovo kočárek nenalezneme. Tento název byl později pravděpodobně převzatý od slova kočár - tedy tažné vozidlo.

Ať už dáváte přednost nosítkům, šátkům nebo klasickým kočárkům, jedno je jisté. Chcete, aby se vaše děťátko cítilo pohodlně.

Věděli jste ale, že první kočárek na světě vznikl jako dětská hračka?

Tabulka: klíčová data v historii kočárků

Kočárky jsou barevné, lehké, vzdušné a snadno úložné. I když některé z nich odpovídají svojí velikostí spíše kočárku pro panenku.

Luxusní je nejen vzhled, ale i cena.

tags: #kocarek #logo #kolecko