Křest dítěte je především velkou radostí pro vás rodiče, kteří také nesete svoji plnou zodpovědnost za budoucí výchovu dítěte i ve víře. Jak na to Nejprve je vhodné osobně se domluvit s knězem nebo navštívit farní kancelář. Následuje příprava ke křtu, ta spočívá v několika setkáních (kritériem počtu setkání je vzdělanost ohledně základů víry, zda se jedná o křest první nebo několikátý atd.). Obsahem přípravy je rozhovor o významu křtu, o rodině, ve které bude dítě vyrůstat, o víře a také o křestním obřadu.K první přípravě je dobré si přinést rodný list dítěte a oddací list. Tyto doklady slouží k vyplnění formuláře „Křestní zápis“ tj. Kmotr.
Podle starobylého zvyku církve má mít každý, kdo bude pokřtěn kmotra. Kmotrem může být ten, kdo je sám pokřtěný, přijal svátost biřmování, přijal svaté přijímání a vede život odpovídající víře. Kmotr duchovně zastupuje rodinu dítěte a zastupuje i církev jako matku. Je-li potřeba, má pomáhat rodičům, aby dítě dospělo k vyznávání víry slovem i životem.
KŘEST DOSPĚLÝCHU dospělého člověka, nebyl-li dosud pokřtěn, je třeba důkladné přípravy k přijetí tzv. iniciačních svátostí církve (křtu, biřmování a prvního svatého přijímání). Příprava na křest dospělých má tři pilíře: výuka katechizmu, rozvoj osobního vztahu s Bohem a život ve společenství církve. Po domluvě s knězem probíhá v osobních setkáních. Příprava směřuje ke slavení největších svátků křesťanů Velikonocům.
16. 4. Světová sláva klatovských výrobků je již nenávratně pryč a proto je naší povinností připomenou toto obdivuhodné období naší mladší generaci a těm dalším co přijdou po nás. Přiblížit detailně celou historii tohoto výrobního odvětví by byla porce na docela slušnou knihu, takže vše zmíním jen v základních souvislostech.
Žil jednou ve Vídni nějaký František Ignác Auspitzer původem tkalcovský mistr ze Stříbra, který se rozhodl podnikat jako první v Rakouském císařství v šití a kompletování hotového oblečení. Psal se rok 1855. V té době odvážná myšlenka. Jen Francie, Anglie a v některých německých zemích byly sem tam nějaké manifaktury. Moc mu to nešlo a hlavně neměl za sebou finančně silného společníka. Přerušil ve Vídni výrobu a šel „dotyčného“ hledat do světa. Jestli to byla náhoda nebo dobrý tip, to se již nedozvíme, ale v roce 1856 se objevil v Klatovech u Dattelzweiga.
Kdo to byl? Franz Anton (František Antonín) Dattelzweig se narodil 19. 7. 1821 v Boru u Tachova. Jeho otec byl Eduard, kupec a matka Anna rozená Seewaldová byla dcerou taktéž borského kupce. Do Klatov přišel v roce 1835 coby 14- ti letý hoch. Nastoupil do kupeckého učení k Antonínu Wollnerovi a hned se poznal jeho obchodnický talent. Mezitím zemřel jeho šéf a nový, Václav Wollner, udělal z mladíka svého společníka. Jelikož byl velmi úspěšný, tak se stal v pouhých 19- ti letech jediným majitelem obchodu. Byl to jeden z největších „krámů“ v celém Pošumaví. Dattelzweig měl obchodní talent od Boha, rychle zbohatnul (v r. 1848 měl jako jediný v našem kraji sklad uherské mouky) a v roce 1854 koupil od Matěje Wisingera, budoucího purkmistra, výstavní dům na náměstí čp. 152/I. To mu bylo 33 let a již byl ženatý. Měl sedmiletou dceru Annu a pětiletého syna Eduarda.
Měl být pokračovatelem firmy, ale bohužel ve dvanácti letech zemřel... Dcera Anna se 9. května 1868 vdala za Josefa Stadlera z Wolfersgrünu (8. 4. 1837 - 22. 10. 1914), c. k. rytmistra, s kterým měla čtyři syny - Jindřicha, Arnošta, Bruna a Pavla. Ani jeden však nepokračoval v rodinné firmě. Té se věnoval bratr Josefa, Georg (Jiří) Stadler, rytíř z Wollfersgrünu (28. 12. 1854 Žatec - 8. 4. 1943 Klatovy. (Jejich strýc Ignác (Hynek) Antonín Stadler, rytíř z Wollfersgrünu byl v Klatovech od r. 1811 do své smrti v r. 1826 poštmistrem. Jeho syn Václav (15. 2. 1796 - 13. 12. 1963) vybudoval ve svém domě na náměstí čp. 153/I. první stálou poštu ve městě). Georg přišel do Klatov v roce 1872 jako osmnáctiletý ke svému strýci (Dattelzweigovi), aby mu byl „při ruce“ při vedení firmy. Odbyl si šestiletou vojenskou službu v Bosně a poté v Klatovech nadobro „zakotvil“. Název firmy byl logicky přejmenován na „Dattelzweig & Stadler“.
Vyčerpání a přepracovanost způsobily Dattelzweigovi velké zdravotní problémy a na tyto následky 22. srpna roku 1880 v lázních Emže nad Rýnem (Bad Ems) zemřel. Nebylo mu ani šedesát let. Manželka Eulánie ho přežila o osm let a zemřela 18. května 1888 ve věku 61 let. Ještě za svého života (v r.1881) jmenovala prokuristou továrny Eduarda Kottala, což byl bratranec Georga Stadlera. Po její smrti převzal hlavní rozhodování v továrně Eduard Kottal za společného vlastnictví s Jiřím Stadlerem a firma se změnila na „Kottal & Stadler“. S elánem se pustili do stavby nového továrního komplexu v Podbranské ulici pod dnešním čp. 49/IV. Tato nová moderní budova s vlastním parním pohonem, ústředním topením, domácím telefonem, elektrickým světlem a mnoha dalšími technickými vymoženostmi byla dostavěna roku 1891 a do dnešních časů můžeme obdivovat krásu a účelnost tehdejší stavební průmyslové architektury. Co se týče elektrického světla, jednalo se o první použití elektrické energie v celých Klatovech vůbec. V továrním areálu je dodnes zachovalý vysoký cihlový komín.
Georg-Jiří Stadler roku 1908 prodal továrnu v rámci příbuzenstva Eisenschimlovi a Feiglovi a odešel na odpočinek. Za doby „nové“ republiky chodil pravidelně denně do Měšťanské Besedy, kde rád vyprávěl historky ze „starých časů“. Začátkem války mu bylo již pětaosmdesát a vždy začínal svoje vyprávění slovy: „Jo tenkrát za císaře pána...“ Velmi se zasloužil o povznesení myslivosti na Klatovsku. Zmínění pánové továrnu „Eisenschiml & Feigl“ vedli stále pod zažitým obchodním jménem velmi dobře a zbohatli. Manželka Markéta Eisenschimlová společně s Miroslavou Malou (choti stavitele L. Malého) si nechali v roce 1927 pro své rodiny postavit luxusní vilu pod Vodojemem v dnešní Šmeralově ulici čp. 197/IV. Dnes ji známe jako bývalé „střední odborné učiliště“ a současnou „Střední školu zemědělskou a potravinářskou“...

Tato prosperující továrna byla roku 1948 znárodněna a posléze začleněna do nově vzniklého „Šumavanu“... Ještě za života Fr. A. Dattelzweiga vznikla v Klatovech druhá výrobně obchodní společnost. V roce 1866 ji založil ve svém domě na náměstí čp. 65/I. Nathan Antonín Rosenbaum (13. 4. 1822 - 16. 7. 1885). Narodil se a zemřel v Klatovech. Jeho otec kupec s látkami, se jmenoval David (*1776) a matka Ester, rozená Böková. Dědeček Samuel Rosenbaum byl taktéž kupcem. Jeho strýc Mojžíš, bratr otce Davida, měl ve svém domě na náměstí čp. 66/I. také obchod se střížním zbožím (s látkami).
Zmíněný Nathan Rosenbaum se oženil s Kateřinou rozenou Gellertovou (*1827) z Tachova a měli spolu celkem sedm dětí. Pět holek (Jindřišku, Karolínu, Alžbětu, Annu, Marii) a dva kluky (Jana a Maximiliána). To ještě držel další dům, kde bydleli, na náměstí čp. Byla to bohatá rozvětvená rodina, která určitou dobu vlastnila tři honosné domy na náměstí. Jelikož byl ze židovské rodiny, tak měl rodné jméno židovské. Avšak kvůli společenskému a podnikatelskému prostředí se nechal pokřtít, přestoupil na křesťanskou víru a přijal jméno Antonín. Křest byl v děkanském kostele Narození Panny Marie 28. 4. 1859. To mu už bylo 37 let.
Společníkem v nově založené firmě byl jeho švagr Lazar Johan Perelis pocházející z Březnice (13. 10. 1813 - 11. 11. 1885). Také on se nechal roku 1857 ve věku 44 let pokřtít a přijal jméno Jan. Oficiální název firmy zněl „Rosenbaum & Perelis“. Výrobní prostory byly z menší části v domě čp. 65/I. (zde byly prostorné sklady) a z větší části v domě čp. 166/I. na severovýchodním rohu náměstí. Tam bydleli Perelisovi.
- Největší změny ve vývoji této prvotní „továrny“ nastaly až za vedení Antonínova mladšího syna Maximiliána (Maxe), který se narodil 27. února roku 1854 a vedl továrnu po smrti svého otce (od r. 1885) společně s matkou a v letech 1897-1919 sám.
- Max vybudoval moderní továrnu s nejnovějším vybavením v letech 1897-98 v místech pod Vídeňskou ulicí, jižně od konkurenčního Kottala, která zahrnovala původní starší tovární objekt čp. 40/IV., postavený roku 1871.
- V roce 1908 byl Georg-Jiří Stadler jmenován císařským radou a roku 1919 předal firmu prokuristovi Janu Krčmovi, čímž zahájil období rozvoje a exportu až do světových trhů.
Podrobnosti o dalších milnících, znárodněních a proměnách jmen a struktur lze číst v popisech jednotlivých fází klatovského textilního průmyslu, které se referují na období až do 70. let 20. století.
Historie pračky
Rčení o převýchově a posílení místního průmyslu je stále relevantní pro dnešní generace, která může čerpat z práce historických podnikatelů jako inspirace pro dnešní sociální a výrobní projekty.

V roce 1957 v klatovské porodnici bylo křtěno několik dětí; tento rok patří k významně zmiňovaným obdobím v místní paměti, kdy křty probíhaly podle tehdejších zvyklostí s přímým zapojením kmotrů a rodin a s důrazem na liturgické obřady a zápisy do matriky.
- Postup přípravy ke křtu a požadavky na doklady byly obecně podobné, ačkoliv se jednotlivé detaily mohly lišit podle farnosti.
- Kmotrovat mohli ti, kdo splnili podmínky víry a života v souladu s hodnotami církve.
V dobových souborech existují záznamy potvrzující, že klatovská porodnice i tehdejší společenské struktury vzpomínají na význam křtu a rodinné tradice, které ho doprovázely.