Spermie nejsou „jedna jako druhá“. Liší se geneticky, morfologicky, metabolicky, funkčně i chováním v ženském reprodukčním traktu. Mužské tělo je místem vzniku spermií, jejichž základní schopností je oplození ženského oocytu - vajíčka. Spermie jsou mužské pohlavní buňky protáhlého tvaru, v jejichž struktuře lze rozeznat čtyři části - hlavičku, krček, střední část a bičík.
Co to jsou spermie? Jak a v kterých orgánech vznikají? Varlata jsou mužská párová pohlavní žláza, nachází se v šourku mimo břišní dutinu. Hlavní funkcí varlat je tvorba spermií a syntéza mužských pohlavních hormonů.

Kde a jak spermie vznikají: spermatogeneze a hormonální řízení
Mužské pohlavní buňky jsou tvořeny v procesu spermatogeneze, který probíhá po celý život muže mimo břišní dutinu - ve varlatech uložených v šourku. Díky této lokalizaci je teplota ve varlatech přibližně o 2-3°C nižší, než je teplota těla, což je nezbytná podmínka pro správný vývoj spermií. Zajištění tepelné homeostázy varlat je dáno tzv. protiproudovou výměnou tepla.
Na udržení teploty se podílí musculus cremaster, který reaguje na změnu teploty. Vlivem chladu se sval kontrahuje a zvedá šourek blíže k tělu, naopak působením tepla sval relaxuje a šourek se tedy vzdaluje od těla. Každé varle je rozděleno vazivovými septy asi na 300 lobulů, které jsou vyplněny 2 až 4 kličkami semenotvorných kanálků. Ty se následně spojují a ústí do nadvarlete, které skladuje nově vzniklé spermie.
Nezbytně nutnou součástí jsou velké Sertoliho buňky, které obklopují spermie v různém stádiu vývoje. Sertoliho buňky jsou navzájem propojeny těsnými kontakty a jsou součástí hemotestikulární bariéry, jejich hlavní funkcí je zajištění živin tvořícím se spermiím. V intersticiu jsou také uloženy Leydigovy buňky, které pod vlivem luteinizačního hormonu (LH) secernují androgeny - testosteron.
Steroidogeneze neboli tvorba steroidních hormonů začíná v hypothalamu, který dostává informaci z centrálního nervového systému o nutné produkci steroidních hormonů. Neurony v oblasti area preoptica a nucleus arcuatus začnou produkovat GnRH, což je regulační hormon. Syntéza GnRH není konstantní, ale je v pulzech.
Hypothalamus je pomocí portálního systému propojen s hypofýzou, která obsahuje receptor pro GnRH. Díky tomu začne probíhat pulzní sekrece luteinizačního hormonu. LSH a FSH putují krví k buňkám varlat a jsou následně zodpovědné za steroidogenezi. Receptory pro LH jsou na Leydigových buňkách v intersticiu a receptory pro FSH jsou na Sertoliho buňkách.
Proces vývoje spermií je regulován třemi různými hormony - luteinizačním hormonem (LH), folikulystimulujícím hormonem (FSH) a testosteronem. Luteinizační hormon stimuluje produkci testosteronu v Leydigových buňkách. Folikulystimulující hormon ovlivňuje zárodečný epitel a společně s testosteronem působí také na podpůrné buňky regulující vývoj spermií.
Spermatogeneze se skládá z dvou typů buněčného dělení - mitóza a meióza. Nejdříve se spermatogonie (diploidní buňky) mitoticky rozdělí na dvě dceřiné spermatogonie - jedna zůstává součástí populace jako kmenová buňka při bazální membráně. Druhá buňka migruje mezi Sertoliho buňky, nazýváme jí primární spermatocyt, podlehne prvnímu meiotickému dělení, které se zastaví v profázi I - dokončení prvního meiotického dělení proběhne až v pubertě za vzniku sekundárního spermatocytu.
Celá spermatogeneze od přeměny spermatogonie ve spermatocyt až do období uvolnění zralých spermií trvá zhruba 72 dní. K dokončení vývoje prvních spermií dochází se vstupem muže do puberty, přičemž vývoj spermií trvá přibližně 3 měsíce. Vyvinuté spermie prochází skrz semenné kanálky z varlat do nadvarlat. Během přechodu do nadvarlat získávají spermie schopnost pohybu a vlastnosti potřebné k oplození oocytu.
Genetické odlišnosti: proč některé spermie nesou X a jiné Y
Mužské pohlaví je determinováno geneticky při oplození - normální mužský karyotyp je 46, XY. Hlavička spermie obsahuje kompletní genetickou informaci, například i pohlaví miminka. Spermie totiž na rozdíl od vajíčka, které má vždy chromozom X, může obsahovat chromozom X (holčička) či Y (chlapeček). Každá pohlavní buňka (ženská a mužská) nese poloviční chromozomální výbavu.
Na krátkém raménku Y chromozomu se nachází gen pro specifický protein SRY, který hraje velmi důležitou funkci při vývoji mužského pohlaví. Mutace tohoto genu vede k rozvoji ženského fenotypu - žena 46, XY. Po splynutí oocytu se spermií tak vzniká buňka s plným počtem chromozomů.
Morfologie a mikroskopické rozdíly: hlavička, akrozom, bičík
Zralá spermie je tvořena hlavičkou, která obsahuje pouze jádro s chromozomy. Na svrchní straně hlavičky se nachází akrosom - váček obsahující enzymy, jež napomáhají proniknutí spermie skrz zónu pellucidu (membránu kryjící oocyt) a umožňují tak oplození oocytu spermií. Hlavička je kryta akrozomem, který je tvořen převážně v Golgiho aparátu, obsahuje enzymy, které usnadňují průnik spermie přes obaly vajíčka.
Ve střední části spermie nacházíme velké množství mitochondrií, které slouží jako zdroj ATP pro pohyby bičíku. Bičík je vybaven systémem jedenácti mikrotubulů, které umožňují pohyb spermií přes pochvu, dělohu až do vejcovodu, kde nejčastěji dochází k oplozenívajíčka. Spermie měří zhruba 0,05 milimetru, lidské oko ji nezaznamená. Jde o nejmenší buňku v lidském těle.
V krčku spermie se ukrývá mitochondrie, motor pálící palivo, který pohání spermii kupředu. Kromě genetických informací se v hlavičce nachází také výbava nutná k dobytí vajíčka (akrozom). Akrozom hraje primární roli při připojení spermie k zóně pelucidě ovocytu a tudíž se jeho poškození často zjistí, až když má za následek snížení plodnosti.
Jak se hodnotí morfologie: primární vs. sekundární změny
Základní metodou morfologického vyšetření spermií je subjektivní vizuální popis pomocí mikroskopu. Vytvoří se suché obarvené sklíčko se stejným objemem (asi 10 l) barviva a vzorku spermatu a hodnotí se minimálně 100 (raději 200) polí. Morfologické změny spermií lze rozdělit podle příčiny jejich vzniku na primární a sekundární.
Primární jsou ty změny, které vznikají v průběhu procesu spermiogeneze, zatímco za sekundární jsou považovány takové změny, které vznikají již na zformované spermii, tedy v průběhu pasáže spermií vývodními pohlavními cestami nebo během celého zpracování spermatu po jeho získání. Jestliže se vyskytne velké množství morfologicky abnormálních spermií v ejakulátu (příznak špatné spermiogeneze nebo špatného zrání spermií, popřípadě nevhodné manipulace), znamená to, že kvalita zbývajících, i normálně se jevících spermií je zpochybněna, jelikož spermie přítomné v daném ejakulátě podstupují spermiogenezi, zrání i manipulaci v přibližně stejné době.
Konkrétní odchylky akrozomu a bičíku (model kančí spermie)
Součástí morfologického vyšetření by mělo být i posouzení morfologické stavby akrozomu. Kančí spermie mají, na rozdíl od jiných domestikovaných druhů, velmi velkou hlavičku a nápadný akrozom (také popisován jako akrozomový hrbol), který je lehce viditelný mikroskopem. V literatuře se uvádí, že charakteristickými morfologickými odchylkami spermií u neplodných kanců jsou proximální protoplazmatická kapka (42 %), tvarový defekt akrozómu (18 %), protoplazmatická kapka na spojovací části bičíku (17 %), smyčka na bičíku (9 %) a perzistující akroblast (5 %).
Morfologickou odchylkou charakterizující spermie i plodných kanců je především protoplazmatická kapka na spojovací části bičíku (4 %). Ostatní morfologické změny z hlediska normální neporušené plodnosti je možné považovat za fyziologické hladiny výskytu. Akrozom hraje primární roli při připojení spermie k zóně pelucidě ovocytu a tudíž se jeho poškození často zjistí, až když má za následek snížení plodnosti.

Funkční odlišnosti: pohyblivost, životaschopnost a schopnost oplození
Po ukončení vývoje se dostávají spermie do nadvarlete, postupně nabývají pohyblivosti, která je do ejakulace utlumena inhibičními proteiny. Rychlost spermií je 1-4 mm/min. Neutrální a alkalické prostředí rychlost zvyšuje (pH ejakulátu), kyselé prostředí v pochvě spermie zpomaluje, vyšší teplota zvyšuje rychlost spermií. Cesta těch nejrychlejších spermií k vajíčku trvá zhruba 45 minut.
Do vejcovodu se spermie dostanou za 10-60 min po styku. Po proniknutí spermie do vajíčka se v dalších 10-30 hodinách jádra buněk kompletně sloučí. Ve chvíli, kdy se hlavička spermie dostane do vajíčka, se jeho brány pro další dobyvatele uzavřou. Po zhruba 30. hodinách po oplodnění dochází k takzvanému rýhovaní, tedy procesu, kdy se vajíčko začíná dělit na další buňky.
Schopnost oplození si udržují spermie asi jeden měsíc. Životnost spermií v ejakulátu při tělesné teplotě je cca 24-48 hodin. Zmražený ejakulát je možné uchovávat i několik let. Spermie totiž mohou být zamrazovány až na -196 °C, čímž se zastaví jejich funkce a buňky jsou tak schopny počkat si na svůj správný čas až 20-25 let.
Ejakulát, jeho složení a proměnlivost
Objem ejakulátu je individuální, kolísá mezi 2,5-4,5 ml. Je tvořen hlavně spermiemi a zbytek je sekret vas deferens(sekret semenných váčků, prostaty a hlen bulbouretrálních žlázek). Ejakulát má pH okolo 7,5. Po vypuzení do pochvy se fibrinogen mění na fibrin a vytvořené koagulum udržuje ejakulát v zadních partiích pochvy. Působením prostatického specifického antigenu se koagulum asi za 15-30 min rozpustí a pohyblivost spermií opět narůstá.
V 1 ml ejakulátu se nachází 35-200 milionů živých a pohyblivých spermií. Pokud počet spermií klesne pod 20 milion, je muž téměř neplodný. K dosažení úspěšného oplození oocytu je třeba, aby ejakulát obsahoval dostatečné množství kvalitních spermií. Vyšetření vzorku ejakulátu se nazývá spermiogram a patří mezi základní vyšetření muže podstupujícího léčbu neplodnosti.
Testy, které odhalí rozdíly mezi spermiemi
Pro klinické hodnocení kančích spermií a kvality spermatu je k dispozici mnoho testů, které byly vyvinuté k měření specifických vlastností nepostradatelných pro plodnost. Odhady pohyblivosti, koncentrace, životaschopnosti a morfologické stavby spermií lze provádět i pomocí dalších metod, jako je například zkouška bioluminescence (světélkování), počítačový videografický rozbor buňky, elektronová mikroskopie, počítadlo Coulter, proudová cytometrie a fluorometrická měření.
Integrita membrán: barvící techniky a fluorescenční sondy
Pro život buňky jsou nezbytné neporušené buněčné membrány. Ke stanovení integrity buněčných membrán byly vyvinuty různé barvící techniky. U kančího spermatu se dříve používaná barviva (jako například eozínová zeleň a různé kombinace eozín-nigrosin) ukázala jako nespolehlivá při detekci membránových poškození a mrtvých buněk; dokonce při určité koncentraci byla spermicidní a mohla vést i ke zvýšenému počtu artefaktů.
Proto se používá ověřená barvící technika, založená na 2% roztoku "trypanové" modři v TCM 199 (kultivační prostředí pro buňky). Tato technika spočívá ve smíchání stejných částí barviva se vzorkem spermatu s následnou inkubací ve 37 C po 15 minut. U vysušeného vzorku se pak stanoví procento mrtvých (modrých) spermiových buněk.
Další technika, která byla zkoušena pro odhad životaschopnosti buňky, využívá fluoroformních složek, jako je například Calcein acetyl-methyl ester (CAM) a Ethidium homodimer (EH), a epifluorescenční mikroskopii. Když je CA excitován prostřednictvím fluorescenčního světla způsobí, že živé spermie s neporušenou membránou vyzařují intenzívní zelenou barvu. Proto EH může pouze obarvit spermiové buňky s poškozenou membránou.
Membránová funkce a akrozom: HOS a ORT
K hodnocení funkční integrity spermií lze též použít test hypoosmotické bobtnavosti (HOS). HOS test spočívá na fyziologickém principu selektivní propustnosti buněčné membrány. Jestliže je neporušená buňka vystavena okolnímu hypoosmotickému prostředí, tak vyšší hustota roztoku v buňce způsobí pasívní tok vody z vnějšího hypotonického prostředí do buňky, až se dosáhne osmotické rovnováhy. Vtok vody má za následek bobtnání buňky.
U spermiové buňky se toto bobtnání vyskytuje nejdříve na bičíku, v oblasti s největší plochou povrchu. Když se bičík zvětšuje, kadeří se, což je zřetelně rozeznatelné pod mikroskopem. Jestliže je membrána buňky porušená nebo nefunkční (poškozená nebo mrtvá spermie) bobtnání nenastane, tudíž tento jev může být dáván do vztahu pouze s funkční plazmatickou membránou spermie. Test osmotické rezistence (ORT) je modifikovaný HOS test, který speciálně zkoumá akrozom.
Metabolická aktivita: resazurinový test
V humánní medicíně byl vyvinutý in vitro kolorimetrický test k určení životaschopné koncentrace spermií. Zkouška používá resazurin, modré barvivo, které je metabolizováno živými buňkami. V průběhu procesu a v závislosti na čase a koncentraci barviva, modrý resazurin je postupně redukován na bílý metabolit, čímž je umožněna vizuální detekce životaschopné buňky.
Čas požadovaný na změnu barvy (tj. z modré na bílou) může být použit k výpočtu koncentrace životaschopných spermií v 1 ml neředěného spermatu, a ke stanovení vhodného poměru ředění a počtu dávek spermatu.Tato metoda byla vyzkoušena na ejakulátech různých domestikovaných zvířat a je běžně prodejná. Souprava se snadnou manipulací je kalibrovaná tak, že změna barvy nastane při minimální koncentraci 1x108/ml životaschopných spermií v neředěném kančím spermatu.
Rozdíly v plodnosti mezi samci: co odhalí heterospermie
Při používání inseminace heterospermiemi (tj. smíchané sperma od dvou čí více plemeníků) byl pozorován zajímavý jev, poměr zplozeného potomstva lze ovlivňovat poměrem spermií v dávce. Je-li poměr spermií například 50:50 a poměr následného potomstva je 80:20, může být poměr potomstva převeden na 50:50 regulováním poměru spermií na 20:80.
To dokazuje, že rozdíly v plodnosti mezi kanci jsou perzistentní a pravděpodobně vrozené, a uvedený jev lze využít k přesnějšímu posouzení těchto rozdílů. Bylo odhadnuto, že heterospermie je 170x citlivější při hodnocení rozdílů mezi samci než jiné metody.

Od erekce k ejakulaci: neurovaskulární mechanismy
Hlavní podstatou erekce penisu je vazodilatace arteriol a vazokonstrikce vén corpora cavernosa penis, což se může například vyvolat drážděním erotogenních oblastí nebo psychickým podnětem. Senzitivní informace je přenášena dostředivou dráhou skrz nervus pudendus do plexus sacralis a dále do sakrální míchy. Informace je dále vedena vzestupnými drahami do mozku, kde je vyvolán pocit sexuálního vzrušení.
Erekce je navozena parasympatickými vlákny, které vychází ze sakrální míchy a končí na hladké svalovině corpora cavernosa, corpus spongiosum a na hladké svalovině cév. Na zakončení vláken se uvolňuje acetylcholin a oxid dusnatý, který vyvolává vazodialataci arteriol. Při orgasmu dochází ke svraštění prostaty a semenovodu, v důsledku čehož dochází k ejakulaci.
Cesta k oplození: vzdálenost, čas a překážky
Na rozdíl od spermie se vajíčko nedokáže samo pohybovat. Spermie však vábí pomocí chemických signálů. Cesta těch nejrychlejších spermií k vajíčku trvá zhruba 45 minut. Pokud vám řekneme, že za tu dobu musí urazit vzdálenost zhruba 18 centimetrů, asi vás to moc neohromí.
Průměrně vysoký muž (zhruba 185 cm) by musel urazit dráhu přes 6,5 kilometrů, aby se dostal do cíle. Ale v tomhle závodě ještě spermie nemá vyhráno. Musí se dostat do vajíčka skrze jeho vnější membránu. Ve chvíli, kdy se hlavička spermie dostane do vajíčka, se jeho brány pro další dobyvatele uzavřou.
Po splynutí oocytu se spermií tak vzniká buňka s plným počtem chromozomů. Po zhruba 30. hodinách po oplodnění dochází k takzvanému rýhovaní, tedy procesu, kdy se vajíčko začíná dělit na další buňky. Zhruba třetí den po oplodnění vstupuje vajíčko do dělohy, kde se tvoří vnitřní a zevní buněčná masa.
Tabulka: vybrané parametry ejakulátu a spermií
| Parametr | Popis |
|---|---|
| Objem ejakulátu | 2,5-4,5 ml |
| pH ejakulátu | Okolo 7,5 |
| Koncentrace spermií | 35-200 milionů/ml |
| Prahová hodnota počtu | Pokud počet spermií klesne pod 20 milion, je muž téměř neplodný. |
| Rychlost pohybu | 1-4 mm/min |
| Doba k vejcovodu | 10-60 min po styku |
| Životnost při 37 °C | Cca 24-48 hodin |
| Doba spermatogeneze | Zhruba 72 dní |
Proč kvalita není stejná: prostředí, hormony a plazma ejakulátu
Intersticiální kompartment varlat tvoří Leydigovi buňky produkující testosteron. Testosteron působí ve varlatech, v hypofýze a ve svalech. Aromatáza v játrech, v mozku a v tukové tkáni mění testosteron na estradiol. V prostatě, šourku, penisu, kosti a kůži je testosteron prohormonem, ale tvoří i strukturu 2-3 krát účinnější - dihydrotestosteron.
Ejakulát obsahuje 10% spermií, z toho 80 běžně představují spermie s abnormální morfologií. Kromě spermií obsahuje ejakulát ještě seminální plasmu s velkým množství různých látek, které napomáhají pohybu spermií a spermie vyživují. Po vypuzení do pochvy se fibrinogen mění na fibrin a vytvořené koagulum udržuje ejakulát v zadních partiích pochvy.
Sledované ukazatele plodnosti a kontrola kvality
Sledované ukazatele plodnosti kanců se člení na primární (velikost a hmotnost vrhu, míra zabřezávání) a sekundární (pohlavní orgány, libido sexualis, kvalita spermatu a ukazatele biomolekulárních analýz). Kontrola kvality spermatu pro inseminaci je prvním krokem k dosažení požadované úrovně plodnosti v chovu prasat. V publikacích jsou doporučovány minimální hodnoty pro kritéria neředěného kančího spermatu používaného pro inseminaci (tabulka). Tyto základní hodnoty se mohou upravovat na základě shromážděných a analyzovaných dat, ale měly by je provádět inseminační centra s nezbytným vybavením.

Embryonální souvislosti: od indiferentní gonády k varleti
Do 6. týdne prenatálně je struktura primitivních gonád jednoduchá, je tvořena kůrou i dření - jedná se o tzv. indiferentní stádium. Od 7. týdne prenatálně nastává diferenciace a u mužského pohlaví kůra gonád zaniká, varlata se tvoří z dřeně. Pomocí dihydrotestosteronu se z Wolfových vývodů tvoří nadvarle a chámovod.
Od 8. týdne se začíná vytvářet zevní genitál. SRY stimuluje buňky varlat k produkci humorálních látek. Na krátkém raménku Y chromozomu se nachází gen pro specifický protein SRY, který hraje velmi důležitou funkci při vývoji mužského pohlaví.
Příběh cesty spermie: měřítka a časové milníky
Každou sekundu vzniká přibližně 1 500 nových spermií. Než je spermie připravena opustit mužský pohlavní orgán a vydat se na náročnou a strastiplnou cestu, zabere její vývoj přibližně 72 dní. Spermie měří zhruba 0,05 milimetru, lidské oko ji nezaznamená. Jeho velikost je zhruba 0,15 mm.
Cesta těch nejrychlejších spermií k vajíčku trvá zhruba 45 minut. Průměrně vysoký muž (zhruba 185 cm) by musel urazit dráhu přes 6,5 kilometrů, aby se dostal do cíle. Po splynutí oocytu se spermií tak vzniká buňka s plným počtem chromozomů. Týden po oplodnění je vajíčko přichyceno v děložní sliznici (endometriu).