Vejcovody, známé také jako tuby děložní (tuba uterina) nebo salpinky, jsou párové orgány ženské pohlavní soustavy, které spojují vaječníky s dělohou. Tyto úzké, ohebné trubice hrají klíčovou roli v reprodukčním procesu, od transportu vajíčka až po jeho případné oplození.
Struktura a části vejcovodu
Vejcovod je složitá struktura, kterou lze rozdělit do několika částí:
- Intramurální část: Krátký úsek nacházející se ve stěně dělohy.
- Isthmus: Zúžené, střední část vejcovodu.
- Ampulla: Delší a širší část vejcovodu, kde nejčastěji dochází k oplození.
- Infundibulum: Trychtýřovitě rozšířený konec vejcovodu, který ústí do břišní dutiny a je opatřen třásněmi (fimbriae), jež přiléhají k povrchu vaječníku.
Stěna vejcovodu je tvořena hladkou svalovinou a uvnitř se nachází sliznice s podélnými, větvenými řasami. Sliznice je pokryta řasinkovými buňkami, jejichž rytmické kmity napomáhají posunu vajíčka nebo zygoty směrem k děloze.
Funkce vejcovodů
Hlavní funkcí vejcovodů je:
- Transport vajíčka: Pravidelně transportovat zralé vajíčko z vaječníku směrem k děloze během fertilního období ženy.
- Místo oplození: Vejcovod je místem, kde nejčastěji dochází k oplození vajíčka spermií.
Po oplození putuje vyvíjející se embryo vejcovodem přibližně 4 dny a kolem 5. dne se dostává do dělohy ve stádiu blastocysty, kde může dojít k jeho uhnízdění.
Problémy s vejcovody a jejich příčiny
Neprůchodnost vejcovodů je významnou příčinou ženské neplodnosti a může zabránit přirozenému otěhotnění. Často se neprojevuje žádnými výraznými symptomy, a ženy si tohoto problému nemusí být vědomy, dokud se delší dobu neúspěšně nesnaží otěhotnět.
Mezi nejčastější příčiny problémů s vejcovody patří:
- Záněty v oblasti pánve: Časté záněty mohou vést k poškození vejcovodů.
- Infekce: Zejména sexuálně přenosné infekce, jako je chlamydiová infekce, mohou vést k pozánětlivým strikturám a narušení plodnosti.
- Endometrióza: Tkáně děložní sliznice rostoucí mimo děložní dutinu mohou způsobit jizvy a neprůchodnost vejcovodů.
- Srůsty: Vznikají po zánětech, operacích nebo jiných stavech ovlivňujících pánevní orgány.
- Mechanické přerušení: Například podvázání vejcovodů jako metoda antikoncepce.
Vzácněji se mohou ve vejcovodech vyskytovat i tumory, většinou jde o adenokarcinomy.
Diagnostika průchodnosti vejcovodů
Vyšetření průchodnosti vejcovodů se obvykle doporučuje ženám, které po roce pravidelného nechráněného pohlavního styku neotěhotní. Existuje několik metod pro zjištění jejich průchodnosti:
Hysterosalpingo-Contrast-Sonography (HyCoSy)
Jedná se o jednoduchou ambulantní metodu k posouzení průchodnosti vejcovodů a abnormalit děložní dutiny. Na klinice reprodukční medicíny se používá metoda ExEm® Foam Kit, která využívá speciální pěnu vzniklou smícháním gelu a čištěné vody. Pěna je pomocí katétru vpravena do děložní dutiny a její průnik vejcovody je sledován ultrazvukovou vaginální sondou. Výhodou této metody je menší bolestivost oproti klasické hysterosalpingografii, nulová radiáční zátěž a absence jodové kontrastní látky.
Diagnostická laparoskopie
Tato metoda umožňuje přímé zobrazení vejcovodů a jejich okolí. Během laparoskopie lze provést i test průchodnosti vejcovodů vlitím kontrastní látky. Je důležité si uvědomit, že výsledek testu průchodnosti během laparoskopie nemusí být vždy jednoznačný, neboť vlivem operace se může vejcovod dočasně stáhnout.
Léčba neprůchodnosti vejcovodů
Léčba neprůchodnosti vejcovodů závisí na její příčině a závažnosti.
- Operační výkon: Pokud je neprůchodnost způsobena srůsty nebo zánětem, může lékař provést chirurgický zákrok k obnovení průchodnosti.
- In vitro fertilizace (IVF): V případech, kdy jsou vejcovody zcela neprůchodné a chirurgické řešení není možné nebo účinné, je doporučena metoda IVF.
Kliniky reprodukční medicíny, jako je například Repromeda, se specializují na komplexní diagnostiku a léčbu neplodnosti, včetně patologie vejcovodů.