Pláč dítěte patří k základním emocionálním projevům jeho života. V kojeneckém věku, kdy ještě schází možnost jiného hlasového projevu, je pláč významným komunikačním prostředkem s okolním prostředím. Nejčastější reakcí matky na pláč dítěte je snaha je utišit blízkostí. není-li tomu tak, reaguje maminka většinou tak, že má dítě zřejmě hlad a pláčem se hlásí o krmení. Pokud dítě stále pláče, začíná se maminka většinou zabývat myšlenkou, zda není nemocné a jak je má utišit. Pokud dítě nemá projevy nějaké nemoci, je nutné zvážit, zda příčinou pláče nemůže být jeho lehce nadmuté bříško.
Zvláště při podání mléka z lahvičky, může dítě polykat s potravou větší množství vzduchu, což se následně projeví zvýšenou plynatostí. V těchto případech je nejlepší prevencí úprava techniky krmení (např. Dítěti dále pomáhají masáže, cvičení s nožkami, teplý obklad na bříško nebo tzv. rektální rourka zavedená do zadečku. Tuto rourku je možné zakoupit ve zdravotnických potřebách a opatrně, za použití mastičky, ji dítěti zavést do zadečku. Pokud je dítě dále neklidné nebo pláče, měli bychom zjistit, zda nemá teplotu. Zvýšená teplota může být projevem nějaké počínající infekce. Především pokud je dítě neklidné, pláče a opakovaně u něho zjišťujeme vysokou teplotu bez dalších klinických příznaků, měli bychom se obrátit na pediatra.
U starších kojenců může být příčinou neklidu a pláče i rostoucí zoubek, který může vyvolat rovněž teplotu. Toto období ulehčíte svému dítěti užitím vhodných kousátek, která necháte zchladit v ledničce a dítě bude jeho pomocí zoubek prořezávat. Kosti kojence jsou velmi křehké a hrozí tak snadné nebezpečí jejich poranění. U dítěte si proto vždy všímáme jeho pohybové aktivity, rukou i nožiček.
„Během prvních tří měsíců propláčou děti v západní kultuře bez zjevného důvodu průměrně dvě hodiny denně,“ píše Aletha Solterová v knize Moudrost raného dětství. Přemýšlela jsem nad tím už jako dítě, když jsem na ulici míjela kočárek s řvoucím nemluvnětem. Proč ho maminka neutiší? Brečící dítě sice zřejmě získá nějakou tu rodičovskou péči navíc, zároveň však na sebe upozorňuje nepřátele a predátory. A proč je vlastně třeba lidské matky takto volat, když matky opičí se zdají být plně angažované a starostlivě pečující i bez toho?
V průběhu studia psychologie jsem se dočetla, že miminka v naší (západní) kultuře pláčou víc než miminka všech jiných zkoumaných kultur. Nový otazník. A další se přidávaly posléze, s mateřstvím kamarádek a s narozením mých vlastních dětí. Bolavá bříška? Začnu obecně přijímanou psychologickou teorií, jež dobře vystihuje část pravdy: Miminka pláčou/křičí, protože je něco trápí - mají hlad, je jim zima nebo horko, vnímají nedostatek nebo naopak nadbytek podnětů. Potřebují vyměšovat nebo vyměnit plínku. Jenže vcelku často vidíme nakrmená, vyspaná a přebalená miminka, jak křičí a křičí a utěšit se je nedaří ani v mámině náruči.
Pro bolesti bříška u miminek se dokonce vžil speciální termín: kolika. Hmatatelná, fyzická příčina nám pomáhá, abychom nespokojenost dítěte lépe snášeli. Jenže: existenci kolik se nepodařilo prokázat, a navíc je otázka, proč by mělo mateřské mléko působit dětem obtíže, když mláďatům jiných savců zjevně obtíže nečiní. (Obvyklé zdůvodnění zní, že se lidé rodí předčasně. Též rostoucí zuby bolí spíše výjimečně. Alespoň mé děti s nimi problém neměly, jen byly v daném období zvýšeně žužlavé a kousavé.
Na první pohled to zní jako postavené na hlavu: proč by měly děti více plakat v bezpečí? To spíš naopak, ne? Z evolučně‑etologického hlediska si však právě v bezpečnějším světě může dítě dovolit přivolávat rodiče a získávat jeho pozornost hlasitými projevy. Irena si stěžuje: „S Kristýnkou je to snad čím dál horší, hlavně večer, to pláče v kuse třeba dvě hodiny.“
Jako příklad uvádíme popisy rodičů a zkušeností z terénu: Halka pomohlo vyrovnat se s porodem traumatem, a tak „brečíme teď spolu.“ Krátce po porodu bývá miminko podrobeno řadě úkonů a vyšetření; často je pak umístěno alespoň na první noc do inkubátoru. Psychické a fyzické je v člověku neoddělitelné stejně jako matka a novorozeně. Aletha Solterová dokládá řadou výzkumů, že se miminka pláčem často zbavují stresu z postnatálních, perinatálních a dokonce ještě prenatálních traumat. Halka se přestala na syna pro jeho pláč zlobit, přestala se snažit, aby „proboha nebrečel“ a říká: „Brečíme teď spolu.“
Když matka utrpěla při porodu trauma, případně prožívá poporodní depresi, týká se to i zdraví dítěte. Vztah rodič-dítě má zásadní vliv na vývoj mozku - pokud dospělý dítě uklidňuje, ubezpečuje a pomáhá mu tvořit spojení v prefrontální kůře, zvyšuje to schopnost později zvládat emoce. Naopak absence podpory může vést k rizikům, včetně podrážděnosti, úzkostí a potíží s vytvořením zdravých vztahů. Životní zkušenosti ukazují, že fyzický kontakt je pro novorozence klíčový a nošení v šátku či nosítku je skvělým řešením, které respektuje jejich přirozenou potřebu blízkosti.
V souvislosti s neutišitelným pláčem je důležité připomenout, že kojení funguje jako přirozený uklidňující prostředek, který pomáhá dětem zvládat stres, bolest a usnadňuje usínání. Časté kojení podle potřeb dítěte nebrání jeho emocionálnímu vývoji ani schopnosti řešit později problémy samostatně. Pokud se objevují potíže s kojením kvůli alergii na bílkovinu kravského mléka, je vhodné vyhledat poradnu a zvážit vhodnou dietu matky i případně speciální FORMULI určenou kojencům.
Ve chvílích, kdy pláč přetéká, je užitečné hledat rovnováhu mezi rychlou reakcí a klidem vlastní mysli. Zhoršená schopnost vypořádat se s vlastním stresem může zhoršit situaci dítěte; naopak klidná a stabilní máma snižuje hladinu kortizolu u dítěte a pomáhá mu tvořit zdravé stresové zvládání v budoucnu. Proto je důležité mít možnosti podpory: sdílení péče s partnerem, babičkou, kamarádkou či odborníkem; v klidu si také dopřát pauzu a vyhledat emocionální podporu.
Péče o novorozence - jak s miminkem správně manipulovat?
Další užitečné praktiky zahrnují:- Dítě nosit na hrudi (šátek či ergonomické nosítko) a poskytovat fyzický kontakt.- Režim krmení a pravidelné intervaly; deník krmení pomáhá lépe sledovat potřeby dítěte.- Zklidňující zvuky, jemné pochody a kolébání, které imitují pohyby v děloze.- Teplá koupel, masáže bříška a teplé obklady pro uvolnění nadýmání.- Změna prostředí - jemný šum, voda, čerstvý vzduch nebo návštěva klidného prostoru.- Postupné navrácení k normálnímu spánkovému režimu a kruhu aktivit.- V případě extrémního pláče a nejistoty s řešením konzultace s pediatrem nebo laktační poradkyní.
Současně je důležité zachovat klid: panika vede ke zvýšení napětí a dítě vnímá stres matky. Pokud jste vyčerpaná, udělejte si krátkou pauzu, požádejte někoho o pomoc a vraťte se s novou energií. Všechny děti i rodiče procházejí obdobím učení a adaptace; každé miminko má jiný temperament a potřeby, a proto platí, že “kolik je miminek, tolik je způsobů, jak je utišit.”
| Příčina pláče | Možné řešení |
|---|---|
| Hlad | Kojení, případně úprava stravy matky, deník krmení |
| Nadýmání / kolika | Masáže bříška, teplá koupel, nošení, pomůcky proti bolesti bříška |
| Plenkové opruzení | Častější přebalování, suchá a čistá pokožka |
| Infekce / reflux | Vyšetření u pediatra, případně úprava krmení |
| Nedostatek spánku | Vytvoření klidného prostředí, pravidelný režim spánku |
Klíčové je poznání, že pláč je zásadní formou komunikace miminka. Když pláče, říká nám, že potřebuje něco (hlad, kontakt, pocit bezpečí, méně podnětů, apod.). Proto je důležité naslouchat signálům, pozorovat, reagovat jemně a poskytovat dítěti bezpečnou citovou základnu, na kterou se může vždy obrátit.
Upozornění: Nekontrolovaný či toxický stres, zejména při izolaci dítěte, může mít dlouhodobé důsledky na vývoj mozku a emoční regulaci. Proto je podpora a fyzický kontakt během prvních měsíců kritická.