Chůvička japonská: důkladný průvodce úspěšným chovem a historií

Tento roztomilý ptáček získal své pojmenování v průbhu 70. let 19 století. Známý ornitolog doktor Karl Russ jim přidělil dosud platné druhové jméno (Das Japanische Mövchen). První pár těchto ptáků byl v Evropě poprvé vystaven v roce 1860 v londýnské zoo v barvě bílé. Do Německa byli dovezeni v roce 1872. V roce 1986 jsem navštívil Japonsko. Seznámil jsem se s anglicky psaným dílem význačného ornitologa, kterým je kníže N. Taka-Tsukashi. Ten dokazuje, že chůvička byla do Japonska dovezena z Číny kolem roku 1720. Již tehdy měla přibližně stejný vzhled jako má dnes.

Původ a vývoj chůvičky

Číňané prohlašují, že to jsou právě oni, kdo chovatelskému světu dal chůvičku. Pravlastí chůvičky je tedy Čína, a právě na území jihovýchodní Číny leží areál rozšíření subspecie Lonchura striata swinhoi - jiný poddruh panenky bronzové se v Číně nevyskytuje. Chůvička dostala své jméno podle toho, že ochotně sedí na vejcích cizích ptáků a mláďata jako chůva odchová. V chůvičce máme velmi dobrého pomocníka při odchovu jiných, obtížněji hnízdících druhů, například pěnkav nádherných.

Chůvička v zajetí a její obecné nároky

Zvláště vzácnější nebo čerstvě importované druhy sice krátce po příchodu zahnízdí, ale buď nechtějí vůbec sedět na snůšce, nebo mláďata krmí jen krátkou dobu či je opouštějí. Chůvičky vychovávají spolehlivěji panenky než astrildy, a to proto, že zobáčky mladých panenek jsou větší a odpovídají zobáčkům mladých chůviček. Ve své současné podobě, jak je chována v zajetí, se ve volné přírodě nikde nevyskytuje. Chůvičky obvykle lépe hnízdí v kleci než ve voliéře.

Chov v zajetí: prostory, uspořádání a společnost

Klec o rozměrech asi 500×400×400 mm je dostačující. V kleci i voliéře můžeme umístit pouze jeden pár chůviček. Pokud budou pohromadě dva až tři páry, všichni ptáci si zvyknou chodit do společné budky a zdárným výsledkům hnízdění to neprospěje. Ve voliéře je můžeme chovat s jinými ptáky. Chůvička je obecně společenský pták a ráda sdílí prostor s dalšími druhy.

Na hnízdění jim dáváme dřevěnou polobudku, ale vyhnízdí dobře i v budce o rozměrech 120×120×150 mm. Na vystýlku hnízda používáme suchou trávu, vlnu, cupaninu a peříčka. Krátce po umístění do klece si však již musíme být jisti tím, že máme zaručený pár. Sestavení páru bývá obtížné, protože obě pohlaví jsou stejně zbarvena a bývá vysoký přebytek samečků. Samečka poznáme podle zpěvu, který přednáší pilně po celý den. Při prozpěvování poskakuje na bidýlku a načechrává peří na břiše, na hlavě a v týle.

Hnízdění, mláďata a výživa

Zaručený pár začne se stavbou hnízda, do kterého sameček nosí hnízdní materiál a samička jej nakonec vystele drobnými peříčky. Asi za tři dny začne samička se snáškou, která obsahuje čtyři až osm bílých vajíček. Staří se na vejcích střídají, přes noc sedí oba ptáci. Za 14-17 dnů se vylíhnou mláďata, o něž se rodiče pečlivě starají. Jsou celá holá, barvy růžové. Vnitřek zobáku je žlutý, s typickou podkovovitou kresbou. Podmínkou pro správný vývoj mláďat je vhodné krmivo.

Základním krmivem pro chůvičky je proso, nejlépe žluté či šedé a drobnější. Červené proso je méně vhodné, má příliš tvrdou slupku a ptáci je nemilují. Dalšími krmivy jsou podobná zrna jako senegalské proso, mohár, čumíza či podlouhlá semena lesknice; všechna tato semena předkládáme v naklíčeném nebo namočeném stavu. Denně podáváme zelené krmení, např. žabinec, smetánku lékařskou a salát. Nejraději mají žabinec s polozralými semínky. Můžeme krmit i vaječnou míchanicí, ale nesmí být vysoké dávky. Chůvičky snáší moučné červy a čerstvé mravenčí kukly. Nadměrné množství vaječné míchanice vyvolává u rodičovského páru pud znovu urychleně zahnízdit, a hrozí nebezpečí, že mláďata z hnízda vyhází.

Každému mláděti navlékneme nánožní kroužek o vnitřním průměru 2,75 mm a vyplníme rodokmen. Mladí opouštějí po 3 týdnech hnízdo a za dalších 10 dnů jsou již zcela samostatní. Staří trus mladých nevynáší, proto je nutné hnízdo vyčistit; čištění provádíme v době, kdy mladí jsou asi 10 dní staří. Samostatná mláďata je nutné ihned oddělit, protože by rušila další hnízdění rodičů. Chovný pár je schopen zahnízdit pětkrát po sobě v jakoukoliv roční dobu a za chovnou sezonu vyvést na bidlo 35 zdravých potomků. Potom rodičům poskytneme asi půl roku odpočinek a to nejlépe oddělením samce od samičky, než pouhým odebráním budky.

Různé barevné variety a výstavní aspekty

Chůvičky se vyskytují v nejrůznějším zbarvení. Všechny uznávané barevné rázy jsou uvedeny v platném vzorníku a průběžně doplňovány o nově zařazené variety. Jednotlivé rázy musí být od sebe dobře odlišené a výrazné. Takzvané mezibarvy jsou nežádoucí a neposuzují se. U strak má být strakatost pravidelná, dobře ohraničená. Cílem chovu výstavního typu jsou jednobarevné rázy. Délka zobáku až ocasu by měla být 125-135 mm. U spáření bílé × strakatá se projevuje dominance strakaté nad recesivní bílou; spojení 1,0 bílý × 0,1 bílá bývá rizikové kvůli prořídnutí peří a zákalu rohovky.

Chocholaté chůvičky patří do výstavní třídy a mohou být ve všech rázech včetně strakatých. První chocholatý pták se objevil v Japonsku na začátku 30. let 20. století. Do Německa byly dovezeny v roce 1934 a 1937. Utváření chocholky je podmíněno genem Cr, který je neúplně dominantní. Je teorií, že spojení 1,0 chocholatý × 0,1 chocholatá by dalo 100 % chocholatý odchov, avšak letální faktor zabraňuje vylíhnutí mláďat; proto se doporučuje spářit chocholatou s hladkohlavou.

Perlová mutace vznikla v roce 1985 a je charakterizována světlešedým temenem a štíty křídel. Samice a samci se liší podle toho, že samci mají podstatně výraznější kontrast. Nizozemský chovatel F. Panjer zaznamenal v roce 1999 úspěšné odchovy perlové a černohnědé mutace ze spojení 1,0 perlový × 0,1 černohnědá a opačně. INO (zjasňující faktor) může způsobit ztrátu tmavého pigmentu na oči a oko ptáků zůstává červené.

Mutace a křížení: existují další mutace včetně chocholatosti, zkadeření a albínů; chovatelé dnes mají k dispozici mnoho variant, které mohou být náročné na specializaci a výstavní posuzování.

Chovatelské praktiky a sociální chování

Členové chovatelské organizace by měli mít ve svých klecích a voliérách především čistokrevné jedince. Příprava na výstavu je důležitá a musí začít již v mladém věku. Chůvička je velice ostražitý pták a někteří jedinci se nikdy nepřizpůsobí výstavní kleci. Takové je nutné vyřadit z chovu. Jsou to ptáci společenští; nejlépe chovat je minimálně po dvou, aby se navzájem chránili a nepotlačovali. Dokonce se snaží zahřívat i cizí vejce, což může ovlivnit hnízdění ostatních druhů v sousedství.

Přirozené prostředí a odchov vzácnějších astrildů: chůvičky bývají používány jako chůvy pro odchov mláďat vzácnějších astrildů, která jejich rodiče odmítli. V současné době je však více ceněn přirozený odchov pod vlastními rodiči a pomoc chůviček slouží jen v nouzi. Denní činnost: zvídavé a aktivně se pohybující ptáky; milují koupel a vyžadují udržování čisté vody několikrát denně.

Krmení, výživa a zdravotní poznámky

Většina chůviček přijímá i ovoce a zeleninu; nejvíce mají rády ptačinec, žabinec a pampelišku. Zelené krmení je velmi oblíbené; v době hnízdění je nutné doplňovat vaječnou míchanici a klíčené zrní. Minerální přísady, sépie a grit jsou nezbytné pro trávení a pevné kosti. Vhodné je občasné podávání moučných červů či mravenčích kukl. Dlouhodobé nadměrné dávky mohou ovlivnit reprodukční proces, proto je vše s mírou.

Výchova a výstavní péče

Příprava na výstavu zahrnuje výstavní klece s krmivem; chůvičky si na ně postupem času zvyknou. Zvídavé a ostražité povahy znamenají, že ne všechny jedince se výstavě přizpůsobí; ti, kteří ano, mohou být vysoce ceněni. Při výběru partnera je potřeba zohlednit vizuální identifikaci a zrakové vady, zejména u bílých jedinců a mutací s redukčním pigmentem.

Rychlé shrnutí pro chovatele

  1. Začněte s jedním párem; dvojici je lepší nepřehánět co do počtu v jedné budce.
  2. Zajistěte vhodnou budku (120×120×150 mm) a kvalitní materiál na hnízdění.
  3. Udržujte stabilní prostředí, bez přílišného rušení a stresu.
  4. Pestré krmivo: proso, lesknice, zelené krmení, klíčené zrní a pamlsky z prosa a sena.
  5. Pravidelná hygiena hnízda a včasná výměna podestýlky.
  6. Při hnízdění používejte vaječnou míchanici v rozumných dávkách a vyvarujte se přehnojení.
  7. Sledujte stav zobáčků, očí a peří; dbejte na zdraví mláďat a včas oddělte od rodičů, pokud je to nutné.
  8. Nezapomínejte na sociální dohled; chůvičky vyžadují kontakt a společnost.
  9. V případě potřeby neváhejte použít pomoc chůviček pro odchov vzácných astrildů jako nouzové řešení.
Infografika: Vzor budky a jídelní nadstavba pro chůvičky

tags: #japonska #chuvicka #kniha