Září a říjen u mě patří k začátku sezóny, která vrcholí vánočními koncerty. Mám již svá pravidelná vystoupení u nás a v Německu. Kromě toho vyučuji zpěv, a v září tudíž nastupuji k výuce. Období podzimu, kdy je brzy tma a chladno, je ideální pro kulturní akce. Báječné a vděčné. A hodně odměňuje potleskem. A také dost vydrží. Němci se chtějí bavit a s tím přijdou na koncert. Když se jim dostane zážitku adekvátního jejich očekávání, nešetří své dlaně a tleskají jako o život.
Operetní představení jsou poměrně dlouhá, ale oni přicházejí i hodinu před začátkem, takže obdivuji i výdrž jejich sedacích svalů. Ano, je. A přiznám se, už jsem začínala brblat, že to zpívání je hlavně o cestování. A pak přišlo něco, co se mi ani v nejhorečnatějším snu nezdálo možné. Najednou jsem přišla o možnost zpívat. A jak už to tak bývá - cenu toho, co máme, oceníme až ve chvíli, kdy o to přijdeme. V půlce března přišel stop stav. Německo zavřelo hranice, brzy na to opatření zasáhla i koncertování u nás a zůstala jsem bez práce.
Dobrá otázka. Jako OSVČ, protože zpěv učím jen na částečný úvazek, jsem zůstala bez možnosti vydělávat svým uměním. A tak jsem začala hledat na internetu práci v okolí. Zkusila jsem třísměnný provoz v továrně, v montážní hale. Ale noční směny pro mě byly devastační. Musela jsem odejít. Našla jsem si práci na poště na příjmu balíků. To jsem vydržela až do konce karanténních opatření. Ano. Pomalu jsem se začala oklepávat. Pořadatelé se zase začali ozývat a navrhovat nové termíny za ty zrušené. Některé jsme i stihli zrealizovat. Začaly se opět množit požadavky na vánoční pořady. A bum bác! Zase jsem na kolenou. A znovu hledám na portálech nabízejících zaměstnání nějakou práci, dokud mi zas nebude umožněno dělat své poslání. Ano.
Mám štěstí na posluchače. Téměř na každém vystoupení mě někdo odmění tak vřelým vyznáním, že mě naplní radostí až po okraj. Za všechny jeden nedávný příklad. Mladá, krásná žena, která počkala až bude v řadě gratulujících poslední, mi se slzami v očích řekla, že můj zpěv zasáhl její duši, a nečekaně mi políbila ruku. S letošním podzimem se začala vracet nejistota a úzkost z toho, co přijde. Ano, báli. 1. října jsem měla vyprodané operetní představení v pražském divadle. To záleží na okolnostech.
Někdy zpívám pro jediného člověka. Nebo pořádám domácí koncerty pro 15 posluchačů. Pak zpívám na open air akci pro několik tisíc lidí. Ty parametry se liší. Asi vím, kam jste otázkou mířila. Třeba jeden pořadatel mi otevřeně sdělil, že začíná vydělávat od 300 diváků výš. Do té doby pokrývá náklady. Samozřejmě se jedná o velká představení. U mě to je jinak. Sjednávám cenu za svá vystoupení a nejsem vázána počtem diváků. Nijak. Nesmím zpívat. Publikum mi chybí. Mám (bohužel) dost času.
Vaším vzorem je operní pěvkyně Ema Destinnová. Podle názoru hudebních znalců svou pěveckou technikou italského Bel canta kráčíte v jejích šlépějích. Životní osudy Emy Destinové ovšem nebyly snadné. Posiluje vás to vědomí? Je zásadní nelitovat se? Ema Destinnová byla výjimečná, a proto v Čechách neuspěla. Tady se úspěch nepřeje. Průměrní a zakomplexovaní „odborníci“ posuzují talent. A jí bylo řečeno v Národním divadle ředitelem, že nemá špetku talentu a navíc je ošklivá. Bez komentáře! A ono je to pořád stejné. Proto zůstanu ve svých vodách.
Pěkně si v malém měřítku razím cestu ke svým posluchačům. Nikdy nebudu hvězda bulváru, nebudou se mnou rozhovory v televizi, paparazzi mi nepolezou přes plot a asi si nikdy nezazpívám v La Scale nebo v Metropolitní opeře. Jsem nedotčená, mám své umění, rozdávám ho, co mohu, a ti správní lidé si ke mně cestu nacházejí. Neříkám to s lítostí ani hořkostí. Jsem tak smířená. Jsem tak šťastná. A mé krédo? To není v mých rukách. Termíny mám. Jestli se uskuteční, rozhodne pan Prymula.
Ráda byste znovu moderovala své recitály? To ve vaší profesi není tak docela běžné. Já všechny své pořady moderuji. Jen pokud jsem host či si se mnou někdo sjedná spolupráci, tak jsem „jen“ zpěvačka. U ryze svých pořadů vždy provázím průvodním slovem a po skončení programu jsem svým posluchačům k dispozici. Mám tak skvělou možnost zpětné vazby. Zraje vám v hlavě nové CD? To víte, že si dělám zálusk na další nahrávku. Tentokráte výběr operetních melodií. Opereta je veselá a optimismus se hodí v každé době. Tak třeba v té pocovidové vznikne.
Jediné, co mě od něj dělí, jsou finance. Už dávno jsem si všimla, že se barva hlasu v rodině dědí. To je pravda, kolikrát po telefonu nevím, zda mluvím s mladším vydáním, nebo s rodičem. Ale u mě neplatí, že mám hlas po rodiči. Zřejmě - ale to již neposoudím - po vzdálenějším předku, či se jedná o odchylku od rodových dispozic. Zkrátka, někdy křížením vznikne i něco nového.
Pro mě je rok 2020 nejhorším rokem mého dosavadního života. Ovšem viděno teď mýma očima. Třeba to s odstupem času přehodnotím. Rok 2020 mi nejen vzal mou milovanou práci, ale také jsem opustila milovaného člověka, přišla jsem o naděje, o iluze. Poprvé v životě jsem sama bez partnera, sama na dům, na děti, na živobytí, které si musím zajišťovat všude možně, jen ne tím, čím doposud, tedy zpěvem. Takže ten rok 2020 mi hází klacky pod nohy.
Jana Štěrbová Veberová je mimořádně talentovaná sopranistka. Operní zpěv začala studovat ve svých třinácti letech u profesorky Ludmily Bendlové, sólistky Národního divadla v Praze a profesorky Pražské konzervatoře. První veřejné ocenění jí přinesla v roce 1996 účast na Mezinárodní pěvecké soutěži Emy Destinnové. Účinkovala také na slavnostním koncertu ke stému dvacátému výročí narození této velké české pěvkyně. V roce 2000 vydala své první sólové album s výběrem nejkrásnějších písní a operních árií nazvané „Co je v mém srdci lásky“.
V roce 2002 vydala své druhé CD „Opera gala“ s výběrem nejznámějších operních árií za doprovodu Orchestru Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Bezpochyby zajímavým počinem je CD českého hudebního impresionismu „Zdání“ z přelomu roku 2016 a 2017. Zde naleznete hudbu Vítězslava Nováka, Josefa Suka a také jejich učitele Antonína Dvořáka. To vše za mistrného klavírního doprovodu paní Zory Křičkové. Do Plzně se už moc těší.
Sopranistka Jana Štěrbová Veberová se na západ Čech vrací po několika letech. Spolu s tenoristou Milanem Vlčkem představí nejznámější a nejkrásnější operetní a muzikálové skladby na jarním koncertu nazvaném “Máj - lásky čas” v Kulturním domě Šeříkovka na Slovanech ve čtvrtek 25. května. Na klavíru je doprovodí Štěpán Slavík. Hostem koncertu bude dětský pěvecký sbor Rolničky.
“S plzeňským publikem mám ty nejlepší zkušenosti,” uvedla Jana Štěrbová Veberová, která pěveckou technikou italského Bel canta kráčí ve šlépějích svého vzoru Emy Destinnové. “Kultura v Plzni je na vysoké úrovni, je tady skvělé divadlo i umělecké soubory, na jejichž vystoupení jsou Plzeňané zvyklí. A jsou tím - řekla bych - kulturně vychovaní a dokážou odměnit účinkující umělce,” dodala. Plzeň se Janě Štěrbové Veberové moc líbí.
Několikrát už tady účinkovala a několikrát město navštívila i jako host i bez toho, že by měla vystoupení. Kdyby prý jí někdo řekl, aby se sem přestěhovala, dlouho by neváhala. V Německu, kde teď nejčastěji koncertuje, je Jana Štěrbová Veberová sólistkou zájezdového divadla, učitelkou divadla a tance a také píše muzikálové scénáře. Teď má za sebou premiéru muzikálu Clemence a letos ji čekají dva hudební festivaly.
V německém divadle účinkuje sopranistka se sólistou Milanem Vlčkem, se kterým se jí velmi dobře spolupracuje a je s ním i perfektně sehraná. “Jedná se vlastně o takové “hudební manželství”, protože jsme spolu odzpívali spoustu milostných duetů,” usmívá se Jana Štěrbová Veberová. Milan Vlček bude jejím partnerem na jevišti i na čtvrtečním plzeňském koncertu.
Pedagogika, tvorba a rodina
Ke psaní scénářů jsem se opět přivedla sama a to z důvodu potřeby materiálu, na kterém mohu pracovat se žáky. Později s ochotníky. Zjistila jsem, že mi psaní jde, vždy jsem měla literární nadání, tak jej pouze rozvíjím. První příležitost ke psaní scénářů přišla při mé pedagogické činnosti, kdy jsem začala vyučovat literárně-dramatický obor.
Pro děti jsem na tělo začala psát pohádky, detektivky, rozhlasové hry, loutkové hry, dramatizace a též muzikál. Krom muzikálu Clémence, který jsem napsala pro žáky ZUŠ v Roudnici nad Labem, odkud Klementina Kalašová pocházela, jsem napsala melodrama o Jiřím Ortenovi Ohrenstein pro žáky Gymnázia Jiřího Ortena v Kutné Hoře. Přes rok působím jako scénáristka, režisérka a herečka v Divadelním ochotnickém spolku CRHA Cerhenice a právě pohádka Princezna na ocet je prvním společným výsledkem.
V soukromí jste maminkou. Zkusila jsem to. Nechtěly. Nyní, v dospělosti, syn lehce koketuje s klavírem a kytarou a projevil přání umět zpívat, ale při jeho obrovském záběru si nemyslím, že to bude rozvíjet. Zajímá se též o kvantovou fyziku, chemii, biologii a jazyky. Dcera dříve hrála v rámci literárně-dramatického oddělení, má talent, ale ubírá se jinou cestou, podniká.
Ráda bych svůj volný čas trávila se spřízněnou duší poznáváním naší krásné Země. Třeba se mi to ještě splní. 29. 7. Činnosti v oblasti sportu j. n. Velikostní kat. Údaje o Jana Veberová, Rožmitál pod Třemšínem, V cizině 415, 26242, IČO: 08376131 byly staženy 1. 2. 2026 z webové stránky justice.cz a služby RES. Zobrazujeme pouze údaje, které byly zveřejněny na základě zákona.