Epidermolysis bullosa (EB) - nemoc motýlích křídel - je většinou dědičné onemocnění. Dědičná onemocnění mají nepříjemnou vlastnost, mohou se v rodině opakovat. EB je obvykle v každé rodině způsobena jinou genetickou změnou nebo změnami a má různé typy dědičnosti. To znamená, že v každé rodině a u různých příbuzných pacienta, je riziko opakování nemoci různé. Pro každého člena rodiny je důležité vědět, že se EB v rodině objevila a zda má riziko EB pro sebe nebo pro své děti. To je zásadní důvod proto, aby každý pacient a následně i jeho rodiče, sourozenci, ale i další příbuzní navštívili genetickou ambulanci.
Lékař genetiku s vámi prodiskutuje možnosti vyšetření, sestaví rodokmen rodiny a většinou nabídne odběr krve na molekulárně genetické vyšetření - nejdříve u pacienta. V genetických laboratořích pak naši kolegové, molekulární biologové, provedou analýzu genů, které jsou s EB spojovány. Toto vyšetření odhalí příčinu EB a typ dědičnosti EB v rodině. Pokud EB pacient nebo někdo v jeho rodině plánuje těhotenství, měli by oba partneři včas navštívit ambulanci lékařské genetiky. Vždy je dobré v takovém případě znovu probrat výsledky genetických vyšetření v rodině a upřesnit riziko EB pro plánované miminko.
Pokud z vyšetření partnerů vyplyne zvýšené riziko EB u potomků, bývá obvykle vysoké. Podle typu dědičnosti je to 25 nebo 50 %. Proto partnerům, kteří takto vysoké riziko EB pro potomky mají, nabízíme možnosti, jak nemoc včas poznat u ještě nenarozeného dítěte. Partneři se mohou rozhodnout buď pro vyšetření až v těhotenství (prenatální vyšetření) nebo zvolí tzv. preimplantační vyšetření. Záchyt EB u plodu v těhotenství (prenatální vyšetření) nabízí rodině dvě možnosti, jak situaci řešit.
Při preimplantačním genetickém vyšetření musí partneři využít metody umělého oplodnění. Po oplodnění „ve zkumavce“ lze z vyvíjejících se embryí odebrat několik buněk, které nesou genetickou informaci budoucího dítěte. V případě, že někdo v rodině plánuje těhotenství, měl by včas, ještě před otěhotněním, navštívit genetickou ambulanci a probrat rizika i možnosti vyšetření.
Některá prenatální vyšetření mohou být spojena s finančními náklady. Klinické genetiky EB Centra FN Brno najdete na Oddělení lékařské genetiky v Dětské nemocnici. Rádi se vám budou věnovat lékařky Renata Gaillyová a Jana Šoukalová. (dříve PGD: preimplantation genetic diagnosis) Preimplantační genetická diagnostika je tedy metoda, která umožňuje výběr tzv. „zdravého“ embrya bez konkrétní genetické zátěže. Hlavní předností takového postupu je vyloučení rizika, že plod ponese sledovanou genetickou zátěž. Pár proto nemusí řešit případná úskalí spojená s umělým přerušením těhotenství.
Ve vědeckých databázích existuje zmínka o více než 5 000 vzácných dědičných onemocnění, která jsou potenciálně zjistitelná pomocí preimplantační diagnostiky. Dále dědičné dispozice k nádorovým onemocněním např. Nejčastěji se partneři dozvědí o genetické zátěži v rodině bohužel tak, že počnou dítě, u kterého se prokáže závažné onemocnění dědičného charakteru. V lepším případě se může jeden nebo oba partneři dozvědět o své zátěži předem - to tehdy, když je genetické vyšetření provedeno preventivně, při zjištění onemocnění jiného člena rodiny, případně z tzv. prediktivního panelu apod.
PGT-M představuje pro rodiny s genetickou zátěží jedinou spolehlivou metodu k vyloučení přenosu závažných vad a dědičných chorob na potomky. Odebrané buňky DNA potom slouží k určení genové sestavy embrya. Embryo, které projde tímto testováním a je vyhodnoceno jako geneticky vhodné, se následně přenáší do dělohy matky. Preimplantační genetická diagnostika translokací (či jiných strukturálních poruch chromozomů) je vhodná pro páry, kde je u jednoho či obou partnerů prokázáno nosičství balancované translokace, či jiné strukturní přestavby chromosomů. Translokace představují nejčastější strukturní abnormality chromozomů, které se vyskytují s frekvencí cca 1:625.
U jedinců, kteří jsou nosiči balancované translokace, se nemusí projevit žádné známky vývojových vad ani jiných postižení či onemocnění. Problém ale nastává v případě reprodukce, kdy mohou vznikat spermie nebo vajíčka, která neobsahují správné množství genetického materiálu, tj. Pokud se takové spermie a vajíčka účastní oplození, vznikne geneticky abnormální jedinec s mnohočetnými vývojovými vadami a těžkými orgánovými postiženími. V drtivé většině případů je však plod buď samovolně potracen anebo je vývojová vada odhalena v rámci prenatální diagnostiky. Výjimečně dojde k porodu takto postiženého dítěte. Translokace může být častou příčinou potratů. Páry, ve kterých partnerka opakovaně potrácí, by si měly nechat vyšetřit karyotyp.
Karyomapping je nová technologie genetické analýzy embrya, díky které je možné zabránit přenosu genetické zátěže na další generaci. Nejprve je nutné získat vzorek krve budoucího otce, matky a jednoho blízkého příbuzného, o kterém víme, zda onemocněním trpí, nebo je naopak zdráv. Ve většině případů je tímto příbuzeným postižené dítě daného páru. Pomocí Karyomappingu je možné vyšetřit chromozomy matky, otce i referenčního vzorku na zhruba 300 tisících místech. Tím se spolehlivě stanoví tzv. „ DNA profil“ chromozomu s mutovaným genem. Pokud DNA profil spojený s mutovaným genem přítomný není, embrya zdědila normální kopie genu bez mutace a měla by být z pohledu daného onemocnění zdravá.
Kromě DNA partnerů není třeba žádat DNA od dalších rodinných příslušníků. Dva v jednom: V rámci vyšetření s pomocí karyomappingu je automaticky ze stejného vzorku proveden také screening aneuploidií všech chromozomů (PGS), což vám přinese všechny výhody spojené s tímto vyšetřením. Preimplantační genetická diagnostika nemůže zaručit narození absolutně zdravého dítěte, může však s jistotou vyloučit přenesení konkrétní genetické zátěže na další generaci.
Transfer „zdravého“ embrya po genetické preimplantační diagnostice nebo screeningu neznamená, že Vám nebude doporučen prenatální screening v I. trimestru. Dědičné znaky mohou být ovlivněné jediným genem (to je konkrétní úsek DNA), často ale bývají podmíněné více geny. Na tom, jaké znaky se u jedince projeví, se do značné míry podílí prostředí. Genetické choroby se dědí podle určitých pravidel. Jejich pravděpodobnému přenosu je možné zabránit např. Pravděpodobnost nově vzniklých genetických vad stoupá s postupujícím věkem rodičů.
Dědičné choroby a jejich rozšíření v prenatálním období
Downův syndrom (trizomie 21) je nejčastější chromozomální vadou. Edwardsův syndrom (trizomie chromozómu 18) a Patauův syndrom (trizomie chromozómu 13) patří mezi další běžné chromozomální vady. Genetické syndromy jsou genetické vady spočívající v poruchách složení malých částí chromozómů, které bývají spojeny s výskytem strukturálních vad plodu. Invazivní výkony (CVS, amniocentéza, kordocentéza) jsou jediná metoda s naprostou jistotou pro vyloučení či potvrzení chromozomální vady plodu, a jejich riziko potratu se pohybuje kolem 0,5-1 %.
Neinvazivní metody screeningu Downova syndromu, jako prvotrimestrální screening (kombinovaný test) a UZ-multimarkerový test, mohou odhalit vysoké riziko postižení, ale samotné potvrzení vyžaduje invazivní vyšetření, pokud je riziko vyšší než stanovená míra. Ultrazvukové vyšetření je klíčové pro detekci strukturálních vad a provádí se v pravidelných intervalech během těhotenství. 3D/4D ultrazvuk lze nabídnout jako doplňkové vizualizace, ale s riziky či přesností diagnostiky vrozených vad je nutné počítat opatrně.
Neinvazivní testy v České republice zahrnují centra GENNET a IMALAB a jejich programy MATERNIT21 a PRENASCAN. Tyto testy jsou hrazené pojišťovnou a mohou být provedeny v různých týdnech těhotenství. Při podezření na vrozenou vadou plodu se provádí komplexní vyšetření včetně ultrazvuku a vzájemné konzultace s odborníky, aby bylo možné zvážit možnosti léčby či ukončení těhotenství, pokud je to nutné.
Důležité je, že těhotné ženy by měly pravidelně docházet na prenatální kontrolu a pečlivě sledovat své zdraví i zdraví plodu. Infekční choroby mohou ovlivnit průběh těhotenství (TORCH syndrom). Mezi uvedené infekce patří toxoplazmóza, listerióza, zarděnky, cytomegalovirus, herpes a další; prevence a včasná léčba jsou klíčové pro minimalizaci rizik pro plod.
V rámci prevence a genetické diagnostiky existují programy pro prekoncepční péči, kdy páry podstupují testy přenašečství autozomálně recesivně dědičných onemocnění (např. cystická fibróza). PGT-M a další preimplantační testy umožňují výběr embryí bez genetické zátěže a cílené určení genetického složení embryí pro transfer do dělohy. Zdravotní pojišťovny mohou hradit tyto vyšetření i zákroky v indikovaných případech.

Genetické testování embrya PGT-A, PGT-M, PGT-SR, kdy o něm uvažovat?
V závěru je možné říci, že vrozené a genetické choroby představují významný podíl rizik v těhotenství. Díky moderním metodám prenatální diagnostiky a genetické screeningu lze dnes mnoho vad odhalit a včas řešit. Důležité je vyhledat odborníky Genetiky a Prenatální medicíny, kteří vysvětlí možnosti vyšetření, rizika a etické aspekty jednotlivých postupů.
Nejčastější metody a jejich charakteristika
- Prvotrimestrální screening Downova syndromu (kombinovaný test, NT), citlivost kolem 90 %. FMF certifikace je doporučena pro kvalitní vyšetření.
- UZ-multimarkerový kombinovaný test (vyšší citlivost až 98 %), prováděný odborníky s FMF certifikací.
- Invazivní vyšetření (CVS, amniocentéza, kordocentéza) s rizikem potratu 0,5-1 %.
- PGT-M a Karyomapping: preimplantační diagnostika a identifikace chromozomálních abnormalit, umožňující transfer zdravého embrya.
- Neinvazivní testy (MATERNIT21, PRENASCAN) - screening, kdy výsledky ovlivňují další postup.