Role otce v péči o dítě se za poslední desetiletí výrazně změnila - muži už nejsou jen živiteli rodiny, ale stále častěji se aktivně zapojují do výchovy.
Přesto průzkum Philips odhalil, že až 75 % péče o miminko a domácnost stále zůstává na ženách.
I když mají otcové chuť být svým dětem blíž, naráží páry často na nedorozumění, kvůli kterým není spokojena ani jedna strana.
Nedávno jsem na sociálních sítích narazila na vyjádření jednoho muže, že dnešní ženy jsou neschopné, protože chtějí, aby jim partner pomáhal s péčí o miminko.
Přitom dříve to podle něj zvládaly celé samy a muži se nemuseli o nic starat.
Otázka však nezní, co muži „musí“ nebo „nemusí“, ale spíše, co skutečně chtějí.
Podle průzkumu společnosti Philips si otcové v českých a slovenských rodinách přejí být více zapojeni do starostí i radostí spojených s péčí o miminko.
Navzdory tomu však průměrná matka dítěte do tří let stále obstarává až 75 % péče sama.
Jedním z častých důvodů konfliktů mezi partnery je skutečnost, že podle 62 % maminek jsou do péče o dítě stejně neustále zapojovány, i když se o něj stará otec.
Průzkum rovněž ukázal, že oba partneři často vnímají svou zásluhu na péči o dítě jako větší než tu, kterou má ten druhý.
Ženy si tento pocit odůvodňují tím, že s dítětem tráví většinu času doma a intenzivně se mu věnují.
Muži zase vnímají jako svou hlavní roli zajištění a uživení rodiny.
Když se do péče zapojí, obvykle to bývá formou her nebo společných procházek s dítětem.
Neustálé konflikty a dohady o tom, kdo má s péčí více práce, pramení z nedostatečné komunikace, neochoty druhého vyslechnout a pochopit jeho pohled.
Když páry mluví o péči o děti, mnohdy to vypadá, jako by se navzájem neslyšely.
Ve svém okolí často slyšíme, že si rodiče malých dětí stěžují, že právě ženy dělají všechno, zatímco jejich partner nedělá nic.
Podobné situace mohou nastat i při péči o domácnost, jako jsou úklid, vaření, nakupování nebo starost o zahradu.
„Maminky často očekávají, že muž automaticky vidí, co je třeba udělat, a buď to udělá sám od sebe, nebo jim pomoc nabídne.
Obě pohlaví však do velké míry mluví jinými jazyky, a tak i bez zlých úmyslů může dojít k nedorozumění.
Muži totiž plnou myčku opravdu nevidí.
Maminky se musí naučit si o pomoc říkat a přesně vyjádřit, co má partner udělat.
Zároveň největší pomocí, kterou mohou partnerce poskytnout, je nevytvářet si domněnky a jednoduše se jí zeptat, co potřebuje,“ vysvětluje peer konzultantka z organizace Úsměv mámy Hana Hetlinger.
Průzkum se kromě rozdělení péče o dítě zaměřil také na to, kolik volného času a spánku mají rodiče pro sebe.
Čas na sebe postrádá 85 % žen, přičemž dvě ze tří dokonce uvádějí, že kvůli tomu zanedbávají své zdraví.
Co se spánku týče, je pochopitelné, že s miminkem se plnohodnotný odpočinek stává pro oba partnery vzácností.
Na fyzickou únavu si stěžovalo 83 % matek a 66 % otců.
Je logické, že muž, který chodí do práce, potřebuje spánek, aby mohl fungovat.
Pokud se tedy v noci nebudí k miminku, je důležité, aby jeho zapojení do péče nekončilo po příchodu ze zaměstnání.
Dokud sám nejde spát, měl by převzít část péče o dítě, aby si i matka mohla odpočinout.
Společná péče o dítě by neměla sloužit pouze jako vzájemná výpomoc, ale také jako způsob, jak partnery sblížit.
Pokud je žena celý den sama s dítětem a muž má pocit, že svou povinnost splnil tím, že zajistil dostatečný příjem v práci, může tím utrpět nejen jeho vztah s dítětem, ale i s partnerkou.
Oba se tak ocitají v odlišných světech, které se jen zřídka protnou.
Naopak společná péče dokáže sbližovat celé rodiny i partnery.
Podle průzkumu 88 % rodičů uvedlo, že sdílené zážitky s dítětem jim přinášejí radost a posilují jejich vztahy.
Tři čtvrtiny respondentů navíc uvedly, že svého partnera díky společným zážitkům vnímají ještě lépe než dříve.
Pak se ale může stát, že tříleté dítko odmítne jít s „cizím člověkem“ a bude se dožadovat přítomnosti maminky, na kterou je zvyklé.
Tatínek by se měl zapojit do péče o dítě co nejdříve.
Co se vrozených instinktů týče, ukazuje se, že jsou na tom obě pohlaví stejně.
Jediné, co muž zastat nemůže, je kojení.
Proč se tedy mnozí tatínci neangažují?
Hlavním faktorem je mateřská a rodičovská dovolená.
I když muži mají tu možnost, stále zůstávají doma s dítětem v naprosté většině ženy.
Pak je i logické, že většinu péče pokryje matka.
Bylo by nezodpovědné chtít po muži, aby pravidelně vstával v noci k dítěti, pokud ráno vstává a čeká ho náročná práce.
Pokud se však tatínek bude alespoň částečně podílet na péči o mimi, bude to výhodou pro všechny zúčastněné strany.
Maminka si na chvíli odpočine nebo bude mít čas na jiné povinnosti a tatínek získá příležitost utvořit si s dítětem kvalitní citovou vazbu, což je benefitem i pro samotné dítě.
Mnohé maminky dělají tu chybu, že otce k péči o dítě nepustí.
Buď mají obavy, aby to zvládnul, nebo mají pocit, že je její povinností se o dítě postarat sama.
Ať tak či onak, nejednají správně.
Maminka by měla dát možnost otci, aby se o dítě sám postaral, dát mu důvěru a dodat odvahu.
Pokud uvidí, že jej při koupání miminka neustále opravujete a dáváte najevo, že Vy byste to udělala lépe, pak se nedivte, že se do této činnosti sám nepohrne.
Vhodným způsobem, jak zapojit otce do péče o dítě je vytvořit od mala nějaký rituál, který bude patřit jen těm dvěma.
Může to být koupání, večerní usínání nebo třeba návštěva plavání s kojenci.
Děti mají rituály rády a pro tatínky to může být vhodná příležitost, jak se na péči pravidelně podílet.
Pozor ale na to, aby se z rituálu nestalo dogma.
Nebyla by situace, že tatínkovi, který pravidelně uspává své dítko, nebylo umožněno po dobu měsíců či let, být mimo domov ve večerních hodinách právě kvůli uspávání.
I když máte vytvořen nějaký rituál, neznamená to, že jej nemůžete čas od času změnit.
Pokud má tatínek více času a z práce se vrací poměrně brzy, nic nebrání procházce s miminkem.
Otec dostane příležitost být chvíli s dítětem sám (bez Vašeho dohledu) a Vy si chvilkovou samotu doma jistě též vychutnáte.
Pracujte postupně na tom, aby si tatínek dítě na procházku sám nachystal a zároveň ho po příchodu převlékl.
Měl by se také naučit dítě utišit, přebalit či nakrmit, aby Vám pokaždé nevezl domů brečící a rozhozené dítko.
Jakmile skončíte s kojením, je ideální příležitost dobu tatínkova hlídání protáhnout.
Vyhraďte si v týdnu vždy jedno odpoledne, které strávíte bez dítěte.
Můžete si zajít zacvičit, s kamarádkou na víno, nebo se jen projít.
Uděláte tím službu nejen sobě, ale i vztahu mezi dítětem a otcem.
Pozor si dávejte pouze na období okolo osmého měsíce, kdy se začíná zřetelně utvářet vazba mezi pečující osobou (většinou matkou) a dítětem.
Dítě v tomto období velmi těžko snáší odchod matky a negativně reaguje na kohokoli „cizího“ včetně třeba otce nebo prarodičů.
Proto je lepší pokusit se v tomto období být s dítětem co nejvíce.
Toto „nejhorší“ období by mělo za chvíli ustoupit a opět můžete začít se svými chvílemi volna.
Stejně důležité, jako je najít si chvíli bez dítěte, je najít si chvíli s partnerem.
Neměli byste se u dítěte neustále střídat, ale snažte se alespoň jednou za čas věnovat dítěti čas společně, například jít všichni na vycházku nebo si užít koupání.
Je zcela přirozené, že byste pro děťátko udělala úplně vše, ale zároveň není vůbec špatný nápad podělit se s ostatními o povinnosti spojené s péčí o něj.
Dítě si tak vybuduje vztah i k jiným lidem a naučí se je poznávat.
V budoucnu to vám i děťátku prospěje, protože se snadněji zapojí do kolektivu dětí a bude lépe snášet první dny ve školce.
A jakmile už děťátku nebude vadit, když bude s někým jiným, budete si i vy moci vyrazit někam za svými koníčky nebo se prostě jít vyspat.
Tatínkové mohou trávit s dětmi čas hned od narození, a to i v podobě velmi blízkého kontaktu.
Nebojte se jim svěřit jakoukoliv aktivitu spojenou s miminkem (snad mimo kojení :) ), naučí se ji stejně přirozeně jako vy.
Mohou vyměňovat plenky, ukládat dítě ke spaní, koupat je, nebo děťátku číst, když mu bude usínat na hrudi.
Všemi těmito činnostmi si budou budovat vztah.
Budou tak moci být spolu a on si hlavně bude zvykat na svou roli otce.
Také je dobré, pokud tatínkové převezmou zodpovědnost za některé každodenní práce v domě, i to je součást nové životní role.
V neposlední řadě si užívejte vašeho drobečka společně!
Návrat z porodnice domů patří po narození miminka mezi nejkrásnější okamžiky každé čerstvé maminky.
Pokud máte obavy, jak péči o novorozence bez pomoci doktorů a sestřiček zvládnete, žádný strach.
V tomto článku si povíme, co by u vás doma rozhodně nemělo chybět, a jak hravě zvládnout koupání i přebalování.
Základní výbavu pro miminko už máte dávno připravenou, teď stačí jen doplnit pár důležitých drobností.
Protože koupání a přebalování bude hned po kojení patřit mezi vaše nejčastější činnosti, bez speciální kosmetiky se neobejdete.
Nezapomeňte také na teploměr do vody, líh na pupík, odsávačku a rektální rourku, kterou miminku ulevíte od prdíků, když bude nejhůře.
Ačkoli zpočátku se doporučuje koupání jen obden a maximálně 5-7 minut, o to větší radost může přinášet.
Koupel si miminko nejvíce užije při teplotě vody okolo 36 °C v místnosti vyhřáté na zhruba 24 °C.
Pokud navíc použijete přípravek do koupele HiPP s přírodním BIO mandlovým olejem, bude vaše děťátko ještě o to voňavější a jeho pokožka krásně opečovaná.
Na konci stačí miminko jednoduše opláchnout žínkou nebo dětskou konvičkou a natřít mlékem, krémem či olejem.
Tajemství spokojeného miminka tkví také v pravidelném přebalování: snažte se zadeček pořád udržovat suchý a čistý.
Vlhčeným ubrouskem ho přitom vždy utírejte směrem zepředu dozadu a poté natřete pečujícím ochranným krémem na zadeček.
Miminko také nechávejte co nejčastěji “na holo”.
Potřebujete se zorientovat v tom, jak správně pečovat o své miminko po návratu z porodnice? Odpovědi na nejčastější otázky a praktické tipy najdete v naší brožurce vytvořené ve spolupráci s pediatričkou a maminkou MUDr. Přestože pro každou maminku je děťátko po návratu z porodnice zpravidla na prvním místě, nezapomeňte pečovat také o sebe.
Snažte se svému tělu dopřát co nejvíce odpočinku a pomozte mu tak při jeho obnově.
Z dílu 11 jste se mohli dozvědět proč má nebo by mělo mít miminko přikrytý inkubátor, proč se na odděleních snažíme nekřičet, ale šeptat, z jakého důvodu na miminka nesaháme každou chvíli a snažíme se o minimální manipulaci s novorozencem.
Jedním z nejdůležitějších pilířů vývojové péče je podpora a ochrana spánku nedonošených novorozenců.
Je důležité, aby miminko nebylo rušeno každou chvíli a místo odpočinku nebylo stimulováno k aktivitě, což by se následně mohlo projevit i nestabilitou jeho životních funkcí a zhoršením jeho stavu.
První zásadou je, že nedonošená miminka nehladíme stejně jako donošené novorozence.
Hlazení tato mini miminka vyrušuje a naopak stimuluje.
Ideální je tedy kontakt s vámi formou položení dlaní na hlavičku dítěte a na tělíčko, ať už zabalené, nebo nahé.
Ruce může mít na miminku buď jen maminka, nebo tatínek, ale je možné, abyste na miminku měli ruku oba.
Jestliže jsou vaše ruce studené, pokuste si je zahřát pod teplou vodou nebo mezi koleny.
Chladné ruce mohou ochladit i miminko a je pro ně velmi nepříjemné, když na zahřáté tělíčko sáhne studená ruka.
Druhou zásadou je dodržování určitých intervalů podle domluvy s ošetřujícím personálem, který má ze začátku přehled o tom, co vaše miminko zvládne vzhledem k nezralosti a stabilitě životních funkcí.
Protože jsou nezralá miminka ohrožena teplotní nestabilitou, není zpočátku možné, abyste ruce v inkubátoru měli po dlouhou dobu.
Je nutné udržovat termoneutrální prostředí, aby miminko prospívalo, protože stačí pár minut s otevřenými okénky a miminko může ztratit až jeden stupeň teploty.
Sestřička vám tedy většinou řekne, jak dlouho je možné tímto způsobem s miminkem trávit čas.
Doteky jsou velmi důležité, a hlavně doteky vás, rodičů.
Miminko cítí příjemný dotek a dokáže reagovat na příjemnou stimulaci, má pocit bezpečí.
V případě, že to stav miminka a situace na oddělení dovolí, je možné pomoci ošetřujícímu personálu i při péči o vaše miminko.
Postupně se naučíte přebalovat, ošetřovat ústa, oči, zadeček a pupíček a při této péči se miminka budete dotýkat a reagovat na jeho projevy.
Všímajte si, jak vaše miminko reaguje, jak se kouká, jak se protahuje.
Naučíte se číst vzorec chování a lépe se vám bude reagovat na projevy vašeho miminka.
Postupně se můžete zapojit do polohování, přetáčení z bříška na záda a opačně, můžete pomoci sestřičkám při výměně pelíšku či převlékání miminka.
Polohování miminka je součástí péče o novorozence.
Sestřičky vám budou postupně vysvětlovat, v jaké poloze a proč miminko je.
K polohování se používá celá řada pomůcek, které jsou zrovna pro dané miminko k dispozici.
Můžete se setkat s pelíšky, zavinovačkami, dečkami, speciálními podložkami a dalšími prostředky, které vám personál jistě rád vysvětlí.
Miminku se nejlépe dýchá v poloze na bříšku, proto většinu času, kdy je mu poskytována ventilační podpora, se miminko polohuje na bříško, a měl by se mu podkládat hrudník, což slouží jako aktivní stimulace bránice (hlavního dýchacího svalu).
Někdy se miminkům na bříšku nelíbí celý den a je potřeba je i mimo manipulaci polohovat jinak.
Pro miminka s podporou dýchání je též doporučená poloha na levém boku, a to z důvodu umístění plic a srdce v hrudníku.
Když budete později sami nebo se sestřičkou miminko polohovat, můžete využít pár zásad polohování.
Miminko na bříšku musí mít nožičky skrčené pod sebou nebo těsně vedle sebe, špičky chodidel směřují k sobě a paty ven, ruce jsou skrčené s dlaněmi blízko obličeje a hlavička je stočena k jedné straně mírně šikmo k podložce, aby se miminku dobře dýchalo.
Při poloze na boku je nutné podložit miminku krk, aby nemělo zkroucenou hlavičku a mělo volné dýchací cesty.
Dále platí stejná pravidla pro pokrčené nožky a ruce.
Dětem okolo 28. týdne těhotenství je možné již podepřít hrudníček ke stimulaci aktivního dýchání.
Větším dětem prokládáme mezi nožky např. stočenou deku nebo plenu, abychom podpořili správnou pozici kyčelních kloubů.
Miminka na zádech mají též podložený krk a mírně ramínka, aby jejich hlavička byla v tzv. čichací poloze (představte si, že čicháte třeba ke květině).
Pro nohy a ruce platí opět pravidlo pokrčení a dlaní blízko obličeje.
U větších novorozenců okolo 28.-30. týdne těhotenství je vhodné podložit nožky, aby kolena a kyčle byly v úhlu cca 90 °, abychom podporovali aktivní dýchání a zapojování břišních dýchacích svalů.
Nebojte se, není to těžké, během chvíle si tato pravidla osvojíte a personál oddělení vám je vždy k dispozici.
Určitě se sami sebe ptáte, zda je možné miminko zavinout stejně jako miminka donošená.
Ano, tato možnost zde je a v mnoha případech své miminko zavinuté uvidíte.
Zavinuté se totiž cítí bezpečně.
Při návštěvách svého miminka můžete pomoci i s minimalizací hluku.
Je to velice jednoduché.
Při vstupu na oddělení si vypněte nebo ztlumte mobilní telefon.
Když budete na miminko mluvit, je nejlepší šeptat.
Jestliže si chcete s tatínkem povídat při klokánkování, též šeptat.
Klepání na inkubátor není miminku příjemné.
Když se rodiče chtějí na své miminko podívat, tento přehoz oddělávat pomalu a postupně, aby si miminko přivyšlo intenzitě světla.
Na miminko by se nemělo rozsvěcet přímé světlo, aby nedošlo k poškození zraku nebo k nestabilitě životních funkcí.
Jen si představme sami sebe, když v noci spíme a někdo by nad námi rozsvítil světlo.
Když je miminko vystaveno fototerapii pro eliminaci bilirubinu v krvi (novorozenecká žloutenka), má nasazenu ochranu očí.
Důležité je vědět, že i vy si musíte oči chránit.
Poproste tedy personál, aby po dobu, co budete sedět u miminka, přístroj vypli.
V případě, že to není možné, měli byste použít sluneční brýle k ochraně svých očí.
Další důležitou informací je nepoužívání blesku u fotoaparátu.
Samozřejmě budete chtít fotit každou maličkost, někdy i natáčet video, což je pochopné a samozřejmě možné, ale pamatujte na dvě pravidla.
Další již zmíněnou oblastí je čich a chuť novorozence.
Asi si říkáte, jak můžete podpořit tyto dvě oblasti.
Je to velice jednoduché.
Každá maminka se snaží pro své miminko odstříkat co největší možné množství mateřského mléka, a právě to je důležité v chuti novorozence.
Maminka může mléko použít společně se šidítkem či štětičkou, které při krmení dostane miminko do úst a dojde k podpoře nejen chuťových reflexů, ale též k podpoře sacího a polykacího reflexu.
Díky chuťovým vjemům a vyplavení endorfinů je možné zmírnit bolest u novorozence právě podáním sacharózy, která je dnes již běžně dostupná na odděleních neonatologie a můžete se s ní denně setkat.
Miminko také vnímá pachy, které jsou kolem něj.
Je zde však pár důležitých pravidel, které byste jako rodiče měli dodržovat.
Jedno z nich souvisí s dezinfekcí rukou, kterou je nutné provést vždy před vstupem do inkubátoru.
Je však velmi důležité vetřít dezinfekci do rukou a nechat ji řádně zaschnout.
Tímto procesem se postupně dezinfekční prostředek a nepříjemný čpící zápach dezinfekce vypaří a je možné vložit ruce do inkubátoru.
Když toto správně neprovedeme, dáváme miminku čichat právě výpary z odpařující se dezinfekce, která je i pro nás velmi nepříjemná do nosu.
Další nepříjemný pachový vjem může být silný parfém, který nám voní, ale miminku ne.
Proto v případě, že chodíte své miminko klokánkovat, je nejlepší jít bez parfému, jelikož miminko má stejně nejraději vaši přirozenou vůni, kterou zná již z dělohy.
I v této čichové oblasti je ale možné vaše miminko podpořit.
Stačí vzít nějaký malý látkový kapesníček nebo chobotničku, nosit ji chvíli u sebe za tričkem a následně dát vedle miminka do inkubátoru.
Rodiče se často ptají, zda miminko něco nebolí.
Novorozenec cítí bolest, toto jsme se již naučili a pochopili jsme, že i ten nejmenší může cítit bolest při různých výkonech.
Základem naší péče však je nenechat trpět miminko bolestí a nepohodlím.
Máme mnoho možností tišení bolesti, jen si vybrat tu správnou pro daného pacienta.
Velmi důležité jsou nefarmakologické intervence (bez léků), kterých je celá řada.
V případě, že není možné novorozence zbavit bolesti nefarmakologicky, měli bychom zvážit správnou farmakologickou (lékovou) intervenci.
A právě s tlumením bolesti nebo úlevou od diskomfortu můžete svému miminku pomoci i vy.
Je to velmi jednoduché, stačí být s ním, a když to situace na oddělení a jeho zdravotní stav dovolí, můžete jej například přidržovat při odsávání nebo zavádění kanylky do žíly.
Odběr z patičky nebo například ultrazvuk hlavičky či bříška je možné po domluvě s ošetřujícím personálem provádět i při klokánkování či chování miminka.
Vždy je možné se domluvit, zda máte možnost pomoci v tišení bolesti nebo diskomfortu svého miminka.
Předposlední součástí vývojové péče, o které se zmíním, je již velmi známé klokánkování.
Metoda klokánkování pochází z kolumbijské Bogoty, kde se roku 1979 dva lékaři snažili zachránit novorozené děti, jež potřebovaly inkubátory, kterých byl ale velký nedostatek.
Zároveň zde bylo velmi vysoké procento nozokomiálních infekcí (nákaza vzniklá při pobytu v nemocnici).
Po zavedení klokánkování došlo ke snížení novorozenecké úmrtnosti až o 51 %.
Tato metoda byla poměrně podrobně zkoumána a bylo zjištěno, že klokánkování podporuje kojení, prevenci infekcí, stabilizuje termoregulaci, podporuje správný vzorec dýchání a mozkovou aktivitu a v neposlední řadě podporuje bonding mezi maminkou/tatínkem a dítětem.
Klokánkovat můžete své miminko, když je natolik stabilní, že je možné jej přemístit z inkubátoru na váš hrudník.
U klokánkování je důležité dbát na následující pravidla.
Vezměte si pohodlné oblečení, ve kterém se vám bude dobře sedět v klokánkovacím křesle a půjde dobře rozepnout na hrudníku, aby bylo možné miminko k vám položit.
Připravte se na minimální dobu klokánkování 2 hodiny.
Proč 2 hodiny? Miminku i vám bude nějakou dobu trvat, než se tzv. „sehrajete“.
Většinou jde o 45-60 minut adaptace, kdy se miminko „uvelebí“ u vás na hrudníku a začne vnímat váš dech, vůni, tlukot srdce a vše k tomu přizpůsobí.
Stejně tak se musí aklimatizovat váš organismus.
Dodržujte, že délka klokánkování není nijak omezena a platí pravidlo čím déle, tím lépe.
Další důležitou přípravou je toaleta, jelikož musíte vydržet sedět alespoň dvě hodiny.
Připravte si též vodu pro sebe do lahve, abyste se mohli během klokánkování občerstvit, a to hlavně během teplých měsíců.
Rodiče by se měli věnovat při klokánkování jen svému miminku a snažit se zcela zrelaxovat.
Nemyslete na komplikace a problémy, které vás mohou potkat, nesledujte monitory a hodnoty, které na nich jsou, ty hlídá ošetřovatelský personál.
Pokud je to možné, neměli byste používat ani mobilní telefon, který je odvádí od soustředění se na jejich miminko.
Jestliže má maminka vedle sebe i tatínka nebo mají obrácené role, kdy tatínek klokánkuje a maminka sedí vedle, měli by se snažit pouze šeptat nebo nemluvit.
Tyto chvíle jsou okamžiky vzácné symbiózy jejich organismů, které vedou ke stabilizaci životních funkcí jejich miminka a k vnímání jich samotných.
Měli by si užívat tyto chvíle, co nejvíce je to možné, pomůže to jak miminku, tak i jim.
Může se stát, že se miminku klokánkování již nelíbí nebo to jeho stav nedovoluje, ale je možné je třeba jen zavinuté pochovat.
I to je možné a domluvíte se přímo s ošetřující sestřičkou na postupu chování miminka.
Jsou i chvíle, kdy není možné ani chování zavinutého miminka, je ale možné s miminkem být v úzkém kontaktu.
Jestliže to podmínky dovolí, můžete si sednout vedle inkubátoru a personál vás pustí „dovnitř“, kde můžete miminko ovinout rukou, lehnout si hlavou k němu a nějaký čas tak s ním strávit.
Péče zaměřená na rodinu (family centered care) je dnes stěžejním pilířem celé péče o miminko.
Chceme, abyste byli součástí našeho týmu.
Budete postupně informováni o zdravotním stavu miminka, budete součástí vizit, oceníme i vaše poznatky v péči o ně.
Jste našimi partnery a spolupráce s vámi je pro nás i vaše miminko důležitá.
Děkujeme, že jste součástí týmu, který se o vaše miminko stará.
Zuzana Tomášková, BSc DiS. Gynekologicko-porodnická klinika 1. 17.4.
Vztah mezi otcem a dítětem je nesmírně důležitý pro emocionální a sociální vývoj miminka.
Znakování Baby Signs nabízí skvělou příležitost, jak tatínka více zapojit do každodenní péče a komunikace s dítětem.
Mnozí tatínci se mohou cítit nejistí, co se týče péče o novorozence, obzvlášť pokud jde o krmení, přebalování a uspávání.
Prvním krokem je poskytnout tatínkům důvěru, že jsou pro tuto úlohu stejně dobře vybaveni jako maminky.
Znakování Baby Signs je jednoduchá metoda komunikace s dětmi, které ještě neumí mluvit.
Základní znaky mohou zahrnovat gesta pro „jídlo“, „více“, „hotovo“, a „spánek“.
Když tatínek používá znakování, stává se pro něj mnohem snazší rozpoznat, co miminko potřebuje nebo chce.
To může výrazně snížit stres pro oba a zároveň podpořit hlubší emoční vazbu mezi otcem a dítětem.
Zapojení tatínka do aktivní hry je klíčové pro budování vztahu a podporu rozvoje dítěte.
Sportovní hrátky: I když je vaše miminko ještě malé, můžete začít s jednoduchými „sportovními“ aktivitami.
Lehké míčky nebo balónky jsou skvělé na koulení po zemi, posílání si míčku a nebo bourání postavené věže z pěnových kostiček.
Stavění a bourání: Použijte měkké stavební bloky, aby tatínek mohl společně s miminkem stavět jednoduché struktury.
Hudba a rytmus: Mnoho tatínků si užívá sdílení své oblíbené hudby s miminkem.
Hrajte jemnou hudbu a pomalu tancujte s miminkem v náručí.
Zkuste to a uvidíte, že hraní s miminky je vlastně taková super čistírna hlavy.
Zapojení tatínka do péče o miminko je nejen důležité pro vývoj dítěte, ale také pro rovnováhu v rodině.
Znakování Baby Signs nabízí jednoduchý, ale efektivní způsob, jak zlepšit komunikaci mezi tatínkem a dítětem, snížit možnou frustraci a podpořit harmonický vztah.
Využijte znakování Baby Signs jako společnou aktivitu pro oba rodiče.
