Jak vysvětlit tříletému dítěti narození dětí: citlivě a s ohledem na věk

Jakým způsobem dětem vysvětlit vznik nového života a záležitosti týkající se sexu? Ačkoliv sexuální výchova bývá součástí rodinné výchovy ve školních osnovách, odborníci se shodují, že základy by dítě mělo získat v rodině.

Prostřednictvím oboustranně otevřené komunikace se také posiluje vzájemný vztah a důvěra mezi rodičem a dítětem a vytváří se tak kvalitní zázemí a terén pro případné další hovory na toto téma v budoucnu. Začít tuto důvěru budovat až v období puberty už může být v mnoha případech pozdě, nehledě na to, že jakákoliv konverace o intimních tématech bývá mnohem obtížnější jak pro rodiče, tak pro potomky v tomto věku.

Již děti v batolecím věku začínají zkoumat svá těla včetně intimních partií, například při koupání či přebalování, a mimoděk zjišťují, jaké doteky a na kterých místech jsou jim příjemné. Už v takto útlém věku se batolata mohou sebeuspokojovat a rozhodně není vhodné v tomto chování dítěti bránit nebo je dokonce trestat.

Zhruba od věku dvou let bychom dítě měli postupně vést k tomu, že takové aktivity jsou sice zcela normální a přirozené, ale patří do soukromí. Zhruba v období dvou až pěti let si v kontextu osvojování sociálních a pohlavních rolí děti začínají přirozeně všímat rozdílů mezi chlapci a dívkami.

Nejen v případě prvorozených dětí to bývá doba, kdy se rodina rozrůstá o malého sourozence, a tyto zvídavé a většinou velmi přímočaře formulované otázky se tak zcela přiměřeně věku a okolnostem mohou konkrétně vztahovat k maminčinu kulatícímu se bříšku. Běžné jsou v tomto věku také různé variace na „hry na doktory“, které jsou především výrazem dětské zvědavosti.

Každý člověk je jedinečný a jedinečné jsou i osobnosti rodičů, jejich hodnoty, postoje a potažmo celkový pohled na svět. Proto se pochopitelně lišíme nejen v postojích k sexu, ale i v míře otevřenosti, se kterou jsme ochotni hovořit o intimních záležitostech. Každý z nás prošel jinou výchovou a má jiné životní zkušenosti.

Když se tedy jako rodiče ocitneme tváří tvář situaci hovořit s potomkem na téma zplození a narození dítěte, a tyto situace většinou přicházejí nečekaně a bez varování, naše první a nejdostupnější reakce většinou odpovídají postoji, který jsme si vybudovali v průběhu vlastního dětství, dospívání a posléze v dospělosti. Mohou se objevit různé zábrany, rozpaky a pocity studu, ale i upřímné pobavení, hrdost a radost ze zvídavosti dítěte a jeho vývoje.

Pokud jsme jako rodiče otázkou potomka natolik zaskočeni, že nás v danou chvíli nenapadá vhodná odpověď, je možné rozhovor na toto téma odložit a slíbit dítěti, že se k jeho otázce později vrátíme - a svůj slib samozřejmě dodržet. Jako v kterékoliv jiné situaci, které každodenně rodičovství přináší, se můžeme rozhodnout, zda naše reakce bude kopírovat způsob, jakým například reagovali v konfrontaci s naší přirozenou dětskou zvědavostí naši rodiče či jiní důležití lidé v našem životě.

Možná nám způsob, jakým s námi rodiče hovořili o intimních záležitostech, v dětství vyhovoval, a máme tedy k dispozici model, který můžeme předávat dál svým dětem. Pokud nám pojetí sexuální výchovy v původní rodině nevyhovovalo, můžeme se pokusit najít jiný způsob, který bude lépe sedět našim aktuálním hodnotám a potřebám. Je však zároveň dobré vnímat a respektovat vlastní pocity a nesnažit se za každou cenu jít proti vlastním léta budovaným postojům.

Bývá užitečné, když si o tomto tématu otevřeně pohovoříme s partnerem. I když v otázce sexu může panovat mezi partnery soulad, co se týče sexuální výchovy v rodině, mohou se postoje obou partnerů i poměrně znatelně rozcházet, protože každý z nich si do rodiny přináší vlastní zkušenosti a výchovné postoje. V roli rodičů jsou však oba partneři na jedné lodi a je dobré si vyjasnit nejen to, jakým způsobem a od jakého věku vlastně chceme o sexu s dětmi hovořit, ale především jaký postoj bychom svým dětem jako rodiče rádi předali.

Jakým způsobem tedy s dítětem poprvé mluvit o vzniku nového života a narození dítěte? Základní doporučení je vyvarovat se v komunikaci s dítětem lhaní. Příchod miminka se dětem vysvětloval legendou o čápovi, který jej přinesl a při předávání děťátka klovl matku do nohy a ta začala krvácet. Takto rodiče dětem zdůvodňovali nejen příchod miminka na svět, ale i maminčin odpočinek v posteli a například i zakrvácené lůžkoviny při porodu v domácím prostředí. V dnešní době by však s povídáním o čápovi či vráně rodiče dlouho nevystačili. Dříve či později se dítě dozví pravdu od kamarádů či spolužáků a může se pak cítit zahanbeno.

Už s nejmenšími dětmi na hranici batolecího a předškolního věku však lze mluvit o tom, že tatínek má semínko a maminka vajíčko, jejichž spojením vzniká v maminčině bříšku (děloze) nový život. Větší podrobnosti většinou děti v tomto věku nevyžadují, i když další zvídavé otázky na sebe nenechají dlouho čekat. Nejpozději před nástupem do školy by se dítě ze strany rodičů mělo setkat se základní informací o sexu, samozřejmě ve zjednodušené podobě přiměřené věku a rozumovým schopnostem dítěte.

Pro děti v předškolním či mladším školním věku bývá takový hovor většinou úplně přirozený, jelikož ještě nejsou zatížené dalšími společenskými významy a případně i souvisejícími pocity studu, které později vstřebávají starší děti v dalším procesu socializace. I proto je výhodné začít s komunikací na toto téma již v předškolním věku dítěte. Opět je vhodné se v míře otevřenosti nechat vést osobností dítěte a jeho zájmem.

Podobně přirozeně, bez nepravd a předsudků je vhodné s dětmi hovořit také o porodu a o tom, jak se rodí miminko. Zejména matky dívek by si měly být vědomy, že způsob, jakým své dceři zprostředkují zkušenost narození dítěte, může silně ovlivnit její budoucí postoj nejen k porodu, ale i k vlastnímu tělu, ženství a podobně. Ke komunikaci na toto téma lze použít různé publikace, konkrétní tipy předkládáme v závěru článku.

Součástí sexuální výchovy v rodině by měla být také věku odpovídající edukace ohledně těla a jeho privátních zón. Dítě by mělo být od nejútlejšího věku vedeno k tomu, že jen samo rozhoduje o tom, kdo se bude jeho těla dotýkat, a že nemůže být k dotekům nikým nuceno. Nedílnou součástí komunikace s dítětem o intimních tématech je i otázka soukromí. Dítě by mělo vědět, že každý člověk má právo na své soukromí při hygieně, převlékání a podobně. Potřebu dítěte po soukromí, která přirozeně roste s věkem, bychom měli vždy respektovat. Respekt k soukromí by měl být pochopitelně vzájemný - stejně jako by rodiče neměli bez varování vtrhnout do dětského pokoje, tak i dítě by mělo vědět, že ložnice je privátním prostorem rodičů, kde se před vstupem klepe.

Pokud už se tak stane, je dobré pokusit se celou situaci zvládnout v klidu, byť je situace pro rodiče sebevíc nepříjemná. U nejmenších dětí většinou stačí odvést je zpět do postýlky a uložit k spánku. Starším, zvídavým dětem můžeme v klidu vysvětlit, že takové aktivity dospělí lidé dělají, protože se mají rádi a jsou jim příjemné. Hlavním poselstvím by mělo být, že sex je aktem vzájemné lásky rodičů a že je normální, když si takto lidé projevují náklonnost. Zároveň je dobré zdůraznit, že sexuální aktivity náleží pouze dospělým lidem.

Na trhu existuje mnoho knih a publikací na toto téma a rodiče si mohou vybrat takovou, která bude nejlépe odpovídat jejich hodnotám a postojům.

Infografika: Jak vysvětlovat narození dítěte dětem věk od 3 do 5 let

Absence jednoho z rodičů může v dětech vyvolávat pocit nejistoty, méněcennosti nebo nedokonalosti. Mnohdy se děti samy viní za to, že od nich jeden z rodičů odešel. Jak dětem sdělovat smrt, rozchod, rozvod a jak postupovat, když jeden rodič schází?

V současné době není výjimkou, že se žena rozhodne pořídit si dítě a do jeho rodného listu vyplní v kolonce otec - NEZNÁMÝ. Zkrátka a dobře si dobrovolně zvolí být „táta i máma“. V takovém případě by měla mít podle psycholožky Barbory Downes na paměti, že dítě potřebuje vidět, jakou roli v rodině zastupuje muž (respektive manžel, otec). Proto by dítěti měla dopřát co nejvíce trávení času v úplných rodinách - např. Ne každá absence jednoho z rodičů je dobrovolná.

Mluvit s rodiči o sexu

Pokud jeden z nich zemře, mělo by dítě prožívat smutek ve stejné době a intenzitě, jakou potřebují i dospělí. Poté mohou nastat dvě protichůdné situace - obrovská touha po náhradě, nebo absolutní odmítání „náhradního rodiče“. Jak dětem oznámit rozvod nebo rozchod? Psycholožka Barbora Downes odpovídá, že upřímně, pravdivě a adekvátně jejich věku. A pokud to jen trochu jde, před dětmi ovládat případnou vzájemnou nevraživost, alergii nebo dokonce nenávist.

Myslíte si, že žádný z předchozích odstavců se vás netýká? Že žijete v úplné rodině a s dětmi trávíte veškerý volný čas? Zkuste se otestovat. V jednom z posledních amerických výzkumů testovaní rodiče zjistili, že aktivně a smysluplně tráví čas se svými dětmi přibližně 30 minut za týden.

Jak pomoct dítěti, kterému se stýská, pokud jeden z rodičů pracuje dlouhodobě mimo domov? Proč se tolik dětí rodí do neúplných rodin? Jaký vliv na vývoj dítěte může mít absence jednoho z rodičů? Na všechny tyto otázky a ještě spoustu dalších uslyšíte odpovědi v rozhovoru s psycholožkou Barborou Downes.

Příchod dalšího dítěte do rodiny je pro všechny její členy velká událost. Pro všechny členy rodiny je spojena s celou řadou očekávání, které se však ne vždy - jak už to s dětmi bývá - setkají s realitou. Pro děti je ale tato událost specifická v tom, že to není jejich rozhodnutí, a to ani tehdy, když si sourozence přejí, a že se díky tomu budou muset začít dělit nejen o hračky, ale také o maminku a tatínka.

Jak připravit dítě na to, že mu přibude bráška nebo sestřička? A na jaké změny u vašich dětí připravit sebe, až se další dítě narodí? Už v úvodu je třeba si říct, že příchod dalšího potomka do rodiny není vždy plánovaným krokem a/nebo nepřichází vždy v očekávaný čas. Pokud přišlo nového těhotenství dříve než 18 měsíců od posledního porodu, bude se pro matku jednat o fyzicky i psychicky zatěžující událost, nemluvě o tom, že podle výzkumů vývoje subjektivní hladiny vnímaného štěstí u čerstvých rodičů trvá celých 24 měsíců, než se tato hladina vrátí na úroveň před porodem. Brzké těhotenství je tak zatěžující pro oba rodiče i jejich vztah.

V takovém případě nezbývá než zapojit maximální sebepéči (viz 6. a 8. díl) a snažit se si vzniklou situaci co nejvíce usnadnit (viz 17. I když máte mezi dětmi dostatečný časový odstup, je potřeba si říci, že prvním krokem bude rezignace na dokonalost a smíření se s tím, že je docela dobře možné, že svému stávajícímu dítěti (nebo dětem) budete „kvůli miminku“ mnohdy, byť nechtěně, v jejich světě ubližovat (viz 47. Posilování jisté vztahové vazby s dítětem (viz 12. Kdo se o dítě bude starat během porodu?

Jak už víte ze zkušenosti s předchozím dítětem/dětmi, tak zcela jistě to bude jinak, než jste si plánovali. Brenda L. Volling, profesorka psychologie z University of Michigan, provedla vlastní výzkum u 225 rodin, aby zjistila, jak děti na příchod miminka reagují. V něm zjistila, že klíčovou roli pro dopady na dítě hraje to, jakou má vztahovou vazbu se svými rodiči. Brenda Volling v jednoduchém testu napodobujícím tzv. rodinné interakce ukázala, že děti, které sledují rodiče s miminkem a které nereagují na situaci adekvátně, mohou mít později úzkosti a deprese a omezenou exploraci a hru.

Podobně u dětí do dvou let bude těžké, že obvykle vůbec nerozumí tomu, co se děje. Zkuste jim proto vysvětlit příchod sourozence pohádkou, obrázkovou knížkou apod. U dětí ve věku 2 až 4 roky se typicky objevuje žárlivost. Nechte dítě pomáhat např. dejte dítěti panenku, ať se také může starat o svoje miminko a může se simulací naučit nejvhodnější chování. U dětí nad 5 let může propuknout nadšení i závist.

Zapojte dítě do péče o miminko a děkujte jim za to, ale nedělejte to příliš často. Potrat je možnost, kterou si řada rodičů nechce připustit. Přesto je samovolný potrat před 20. týdnem těhotenství běžný. Podle Mayo Clinic se míra samovolných potratů mezi 15 až 20 %, skutečné číslo je ale patrně mnohem vyšší, protože pokud k tomu dojde v prvních týdnech těhotenství, nemusí se žena ani dozvědět, že byla těhotná.

Vaše dítě si tedy logicky všimne, že se s vámi něco děje. Navíc, najednou musíte častěji chodit k lékaři a pro velkou část žen (ale i mužů) je prvotrimestrální screening, který se v ČR a SR provádí mezi 11. a 14. tt poměrně stresující. Zároveň je také potřeba zdůraznit, že 50. percentil hmotnostního nárůstu do 20 tt je u žen s normální hmotností 5,7 kg.

Co tedy dělat, když dítě položí otázky o tom, jak se miminko dostane do bříška? Pro malého tříletého dítěte stačí jednoduché odpovědi jako „miminko roste v bříšku“ a „doktoři občas pomůžou.“ Pro starší děti lze postupně doplňovat detaily, podle jejich zájmu a vývoje.

Obecně se říká, že kolem 8. až 12. roku už děti zvládnou víc detailů a vodítkem mohou být jejich dotazy. Pro teenagery je tu sada interaktivních karet a dalších nástrojů, které rodičům pomáhají citlivě otevírat témata sexuality. Děti díky nim mohou překonat ostych a najít odpovědi na otázky, které by se jinak bály položit.

Proč to (ne)odkládat? Když děti přirozeně projeví zájem o to, jak fungují vztahy mezi dospělými, měli bychom jim jako první spolehlivý zdroj informací posloužit právě my, rodiče. Věku přiměřená a otevřená komunikace totiž v dlouhodobém měřítku pomáhá dětem získávat spolehlivé informace a vyhýbat se rizikovým zdrojům. Srozumitelné poznatky o sexualitě navíc podporují sebepoznání a pocit bezpečí. Dítě, které ví, že se může bez obav zeptat na cokoliv, má větší šanci vyvarovat se nebezpečných situací.

Aby byl rozhovor úspěšný, je potřeba vést s dětmi dialog, umět jim naslouchat a porozumět. 1. Naslouchejte otázkám. Najděte si na děti a jejich dotazy čas. Snažte se je neodbýt. 2. Přiznejte, když nevíte. Netušíte, jak přesně něco popsat? Nevadí. 3. Nezapomínejte na humor. Ožehavé téma může vyvolat rozpaky, ale také srandu.

Každý z nás mluví o citlivých věcech trochu jinak. Pokud dokážeme dětem opravdu naslouchat a všechno jim upřímně vysvětlit, poznají, že nám mohou věřit. 12. 9. Mám tříletého syna a nyní dvouměsíční miminko. Začal být samotářský, nechce si s nikým hrát, naopak ostatní děti bije. Snažíme se mu i s manželem vysvětlit, že se to nedělá a že si s ním nebude chtít nikdo hrát, ale nedaří se nám to. Po třech letech byl syn zvyklý na pozornost a narození miminka jej vyzvalo k novým emocionálním projevům.

Podobně další odpovědi a konkrétní situace najdete v různých částech článku a v souvisejících tématech, která se věnují přípravě dětí na narození sourozence, konfliktům a emocím, a také dopadům rodinné dynamiky na vývoj dítěte.

Praktické nástroje a doporučení pro rodiče

  • Vhodně zvolené knihy a dětské publikace, které vysvětlují tělo a vznik života bez traumatizace.
  • Použití dětských knížek jako „Povídej mi, jak jsem se narodil/a“ a podobných materiálů pro starší děti.
  • Vyhledání podpory u partnera a případně u odborníků, pokud jsou reakce dítěte velmi silné.
Ke komunikaci na toto téma lze použít různé publikace, konkrétní tipy předkládáme v závěru článku.

tags: #jak #vysvetlit #3letemu #diteti #narozeni #deti