Často řešíme to, jak nás svou výchovou ovlivnili rodiče. Sourozenecké vztahy nás ale do velké míry formují taky. A svou roli hraje i to, v jakém pořadí jsme se narodili.Jaký vliv mají naši osobnost sourozenecké vztahy a co můžete jako rodič udělat, aby k sobě vaše děti našly cestu?
Pozice mezi sourozenci formuje naši osobnost
Každé dítě má ve vztahu k sourozencům určitou roli a to do velké míry formuje, jací budeme v dospělosti. Podíváme se na všechny varianty sourozeneckých vztahů od prvorozených až po jedináčky.
Pro prvorozené je narození sourozence výzvou
Po narození sourozence se doslova přes noc musíme začít dělit o rodiče. Může tak přijít žárlivost a pocit odstavení na druhou kolej. Nejsilněji tyto pocity prvorozený prožívá, když je věkový rozdíl se sourozencem jeden až sedm let. Je proto velmi důležité starší dítě na sourozence připravit.
Jak? V průběhu těhotenství s ním sdílejte radost z očekávání sourozence. Nechte ho hladit rostoucí bříško nebo třeba prohlížet obrázky z ultrazvuku. Jestli je už dítě trošku větší, zapojte ho do rozhodování o novém vybavení pro miminko. Kam postavit přebalovací pult a postýlku? Jakou mají mít barvu?
Vytřiďte spolu staré hračky, které už jsou pro staršího příliš dětinské, a dejte je do krabice pro miminko. Ale jen ty, které starší sourozenec sám chce přenechat. Po narození od staršího dítěte přijímejte pomoc a vždy ho pochvalte. Nechte ho třeba postát chvíli u postýlky, než si zavoláte, nebo odnést špinavou plínku.
V dospělosti bývají starší sourozenci zodpovědní, protože se o mladšího bratra nebo sestru museli občas starat. Mají také rádi vůdčí roli. Na druhou stranu od nich rodiče mají často velká očekávání a promítají do nich své touhy. Jsou tak dobří studenti, najdeme mezi nimi spoustu perfekcionistů a na své okolí mívají vysoké nároky.
Druhorozený sourozenec závodí
Druhé dítě pojímá život jako závod a prvního se často snaží předhonit. Vzhlíží k němu a chce umět to co on. Jakmile se ale narodí ještě třetí dítě, dostává se do náročné situace. Snaží se totiž dotahovat nejstaršího a zároveň si udržet svou pozici vůči nejmladšímu. Musí se nejvíce přizpůsobovat a ustupovat.
Staršímu bratrovi nebo sestře může závidět výhody, které má díky svému věku, na mladšího může zase žárlit kvůli velké péči a výchovným úlevám. Druhorozeným se někdy přezdívá „sendvičové děti”. Tak trochu unikají pozornosti rodičů. O to víc se ale naučí samostatnosti a vyvinou si sociální dovednosti. Nedělá jim problém vyjít s lidmi a mají často diplomatickou povahu. Taky většinou snáze najdou v životě své místo.
Nejmladší sourozenec
Často je už dopředu považujeme za rozmazlené a problematické, vůbec to tak ale nemusí být. Přesto ale můžou mít sklon k intrikám a svalování viny na druhé. U rodičů jim to totiž mnohdy prochází. Rodiče pro ně mnohdy mívají slabost, výchovy se jim ale dostává i od starších sourozenců. Ti mezi sebe nejmladšího jen tak nepřijmou, když bude žalovat a obviňovat druhé.
Nejmladší jsou zpravidla zvyklí na péči a pozornost ostatních, protože se o ně starali jak rodiče, tak sourozenci. Můžou tak mít problém s převzetím zodpovědnosti. Na druhou stranu bývají taky bezstarostní a skvěle vychází s lidmi.
Stigma jedináčků
Vyrůstat jako jedináček může dítěti ztížit přizpůsobování v kolektivu a navazování nových vztahů. A to se často táhne až do dospělosti. Proto je důležité, aby se jedináček co nejčastěji potkával s dalšími dětmi.
V pohledu na jedináčky se můžeme taky setkat se spoustou předsudků, které jim mohou znepříjemňovat život. Typickými předsudky jsou rozmazlování nebo obecně nezdravý vztah s rodiči. To může být samozřejmě pravda, vše ale závisí na výchově. Jedináčci mohou být rozmazlení a fixovaní na rodiče, pokud o ně až přehnaně pečují, taky ale mohou být velmi samostatní, protože neměli sourozence, kteří by jim „kryli záda”.
Zajímavé je, že za jedináčky psychologové považují i sourozence, kteří mají mezi sebou věkový rozdíl sedm a více let.
Můžete ovlivnit, jak spolu děti vychází?
To, jestli k sobě děti přilnou a rozvine se u nich sourozenecká láska, do určité míry ovlivňuje alchymie mezilidských vztahů. Velmi důležitou roli ale hraje i nastavení vztahů a komunikace v rodině. Negativní vliv má:
- Protěžování jednoho sourozence před druhým. Například z mladší dcery se stane „maminčina holčička”, zatímco starší syn „jenom zlobí a dělá problémy”.
- Přeceňování potřeb „zranitelnějšího“ mladšího dítěte na úkor „méně naléhavých“ potřeb staršího dítěte. Ono si přece poradí.
- Rozdíl v zacházení s dětmi různého pohlaví, ale taky snaha zachovat „rovnost“ za všech okolností. Například když v kuchyni musí pomáhat jen dcera.
Zajímavé je, že ani jako sourozenci nemáme úplně stejné rodiče. U prvorozených dětí si rodiče na svou novou roli teprve zvykají a učí se v ní chodit. K výchově tak vždy přistupují na základě svých aktuálních zkušeností.
Děti zrcadlí naše vlastní psychické rozpoložení
Vztahy mezi dětmi ovlivňuje i (dis)harmonie, která panuje ve vztazích nás rodičů. Nejde přitom jen o náš partnerský vztah, ale i o širší rodinné nebo pracovní vazby. Děti je vnímají a přirozeně přenáší i do vlastního života. Proto je nesmírně důležité, abychom jako rodiče nenechávali žádné konflikty nevyřešené, vyrovnali se se svou minulostí a udržovali zdravé vztahy. Pracujte na svých „strašácích” z dětství i na svých současných problémech a konfliktech. Jako rodič nemůžete mít osud dětí plně ve svých rukou, můžete jim ale dát dobrý exempl, který bude jejich životním vzorem.
První krok ke zdravým rodinným vztahům
Chcete udělat první krok k zdravým rodinným vztahům nebo vyřešit traumatickou minulost? Skvělým řešením mohou být online terapie. V Hedepy máme k dispozici více než 100 certifikovaných terapeutů. Na terapii se navíc připojíte v klidu z domova. Jestli jsou vztahy vašich dětí vážně narušené, nezapomeňte, že odbornou pomoc potřebuje nejen strádající dítě, ale celá rodina. V Hedepy nabízíme terapii pro náctileté děti a po domluvě s terapeutem se může k terapii připojit i celá rodina. Nebuďte na to sami.
Praktické postupy pro sourozence a miminko
Na závěr bychom vám chtěli říct, že moment, až se poprvé setkají, nemusí být vždy jen idylou. Mít sourozence je úžasné, ale ti z nás, kteří mají bratry a sestry, vědí, že tyto vztahy nejsou vždy jen plné smíchu a společných her. Už předem musíte počítat s tím, že ne každý den se dvěma dětmi bude jako z pohádkové knížky, avšak malé konflikty k zdravému sourozeneckému vztahu patří. Ještě před tím, než na svět přivedete své druhé děťátko, seznamte staršího sourozence s tím, co to znamená být velkým bratrem či sestrou a nic nepřikrášlujte. Pokud si nevíte rady, jak a kde vlastně začít, pomozte si knihami, dokonce i těmi dětskými. Objevíte tak zábavný a interaktivní způsob, díky kterému se ujistíte, že vaše prvorozené dítě chápe, co ho zanedlouho čeká.
Velmi důležité je připravit staršího sourozence na vše, co se sebou narození sestřičky nebo bratříčka přináší. Je sice pravda, že spolu tito dva rošťáci zažijí kopec zábavy, ale na tu si bude starší dítě muset pár měsíců, dokonce let počkat. Nejhorší, co mohou rodiče udělat, je říct dítěti, že zanedlouho přijde na svět jeho nejlepší přítel, se kterým si bude moci kdykoliv hrát. Namísto veselého parťáka se maminka po pár dnech nepřítomnosti vrátí z porodnice s plačícím uzlíčkem, který bude v centru pozornosti.
Na příchod mladšího sourozence začněte prvorozeného potomka připravovat už před narozením i tak, že trochu upravíte denní režim. Zkraťte čas na čtení pohádky před spaním, přesuňte starší děťátko do samostatného pokoje, aby si už nyní zvykalo na změnu. Myslete několik kroků dopředu, uvědomte si, jak bude vypadat váš den po narození druhého dítěte a začněte pracovat na větší samostatnosti velkého bratra či sestry. S těmito malými změnami můžete začít hned po tom, jak vám lékař potvrdí těhotenství. Dokažte staršímu sourozenci, že i po narození toho mladšího bude v domácnosti nápomocný.
Dosud vám možná pomáhal při vaření v kuchyni, při úklidu nebo při pracích v zahradě. Odteď se může podílet i na péči o miminko. Může vám například připravit plenku na přebalení miminka, vybrat oblečení, pomoci během koupání, ale i během krmení. Takové na první pohled drobné úkoly dodají staršímu dítěti pocit důležitosti, zodpovědnosti a hrdosti. Mnozí rodiče dělají chybu v tom, že jsou až příliš opatrní a nedovolí staršímu sourozenci přiblížit se k miminku, pohladit ho nebo si ho podržet v náručí. Důvěřujte mu trochu a vložte mu miminko do náruče, když sedí na gauči a vy jste u něj. Dovolte staršímu dítěti podržet během krmení láhev, obléct miminku ponožky či dát na hlavu čepici.

Je přirozené, že po narození miminka mu rodiče, zejména matka, věnuje téměř všechen svůj čas, vždyť stejně tomu bylo i při prvním dítěti. Nezapomínejte však na to, že vaši pozornost potřebuje i starší sourozenec. Domluvte se s partnerem či rodinou na tom, že čas od času „vypadnete“ se starším synem či dcerou z domu pouze vy dva, přesně tak, jak to bylo kdysi. Neodsouvejte staršího sourozence na vedlejší kolej jen proto, že už je trochu samostatnější a v některých věcech nepotřebuje vaši pomoc. Pokud je to v některých situacích možné, věnujte se oběma dětem najednou. Při kojení mladšího můžete tomu staršímu číst knížku nebo se můžete společně dívat na pohádku.
Někdy se výbuchům hněvu a žárlivosti na miminko prostě nevyhnete, to však neznamená, že jste jako rodiče selhali. Projevy žárlivosti jsou pro člověka přirozené, o to více se pokuste vcítit do kůže svého děťátka, které má najednou pocit, že je na druhém místě. Rodiče žárlivých dětí se nejčastěji setkávají s projevy, které jsou vývojovým krokem zpět. Mayo Clinic doporučují rodičům, aby toto chování zkusili ignorovat: „Dítě se tak bude snažit získat si vaši pozornost jiným, lepším způsobem a chováním.“
Jak jsme již zmínili, je také velmi důležité chválit staršího sourozence při každé možné příležitosti a pomáhá ještě jedna maličkost - úsměv. Usmějte se na staršího syna/dceru, když vejde do místnosti, usmívejte se na něj či na ni během snídaně, při koupání atd. Rodiče, kteří tuto sourozeneckou rivalitu a žárlivost zažili na vlastní kůži, tvrdí, že někdy trvá i celý rok, než si starší dítě zvykne na přítomnost mladšího a začne ho akceptovat.
Každé dítě má vlastní osobnost a se změnami se vyrovnává po svém. Už máte doma jedno dítě, možná dvě a teď čekáte další. Vy jako rodiče jste plni očekávání a představ, jak si děti budou spolu hrát, jak jednou až dospějí, tu budou jeden pro druhého. Pravděpodobně se na příchod miminka těšíte a připravujete. Nebo už doma máte dvě děti a přemýšlíte, jak jeden druhého vnímají, proč si někdy dělají naschvál nebo ubližují. Co prožívají vaše starší děti?
Když je mimiko ještě u maminky v bříšku, tak se většina dětí těší. Menší děti mají představu, že budou mít živou panenku na hraní, že to bude zajímavé, dobrodružné. Děti školního věku si už dokáží uvědomit, že kolem miminka budou mít rodiče spoustu práce a na ně nebudou mít čas. Ve chvíli, kdy se miminko narodí a rodiče ho donesou domů, stává se pro starší sourozence konkurencí. Starší sourozenci se s ním musí o vše dělit - o pozornost rodičů, o hračky, někdy o svůj pokoj... Děti se tak setkávají s ambivalentními pocity, různé emoce a boj o postavení v rodině.
Rodiče pak často slyší, že starší zlobí, předvádí se, ubližuje miminku, nebo se nechce smířit s touto změnou. Dítě vnímá příchod miminka obdobně, jako kdyby si partner přivedl domů novou ženu a vy jste musela o vše sdílet. A totéž si mnohdy přejí starší sourozenci. Chtějí, aby se vše vrátilo do původního stavu, aby tu miminko nebylo. Rodiče pak bývají nuceni řešit pocity viny a úzkosti u dětí a nabízet podporu.
Co můžeme jako rodiče v této situaci udělat pro staršího sourozence? Nejdůležitější je s dítětem mluvit o tom, co se děje, o příchodu miminka a jeho potřebách, o potřebách staršího dítěte a hledat cestu, jak je sladit. Věnujte mu svoji pozornost a čas, jak jen to je možné. Mnohým rodičům se v této situaci osvědčily hravé půlhodinky. Pomocí hry může dítě vyjádřit své pocity z příchodu miminka a rodiče je díky naučeným komunikačním dovednostem na ně dokáží reagovat a akceptovat je. Dítě sezbaví negativních pocitů a dostane se mu od rodičů přijetí a bude vědět, že ho mají stále rádi.
Pokud má dítě tendenci miminko zlobit, ubližovat mu anebo jen zaznamenáte, že na něj žárlí, dejte mu panenku, odveďte ho do vedlejší místnosti a vyzvěte ho k tomu, aby vám na panence ukázalo, co by chtělo s miminkem udělat. Dítě pouze pozorujte, nehodnoťte, nekritizujte a hlavně ho upozorněte, že kdykoliv ho něco podobného napadne, ať vám to řekne. Ubezpečte ho, že nemusí mít strach o svých pocitech s vámi mluvit, že ho budete mít rádi i přesto, že má někdy chuť, aby tu miminko nebylo. Pokud je to pro vás těžké akceptovat, sdílejte své pocity s někým dospělým, kdo je vám blízký (vaši rodiče, kamarádi nebo i s nějakým odborníkem). Najděte si pro sebe prostor, kdy i vy můžete své pocity vyventilovat. Vaše první děťátko je na světě a právem si užívá maximální pozornost obou rodičů.
Příprava starších dětí na příchod nového miminka
Pokud jste se rozhodli pořídit mu sestřičku nebo bratříčka moc gratulujeme! Sourozenecká láska bývá jednou z těch nejpevnějších. Začátky však mohou provázet krušné chvilky pro celou rodinu. U malých dětí do dvou let se může zdát, že příchod nového člena vůbec neregistrují. Velice pravděpodobná je také varianta, že si dítko ještě nestihlo zvyknout na svou pozici jedináčka a s mladším sourozencem se snadno sžije. Ať už je skutečnost jakákoli, ujistěte se, že každý den věnujete svému prvorozenému alespoň 15 minut času, který bude patřit pouze jemu. Nezapomeňte se také na své starší dítko usmát pokaždé když se přibatolí do místnosti. Nenechte se však polapit do pasti jeho prosebných výrazů.
Kňourá váš „malý velký“, že chce také do náruče, zrovna když kojíte mladšího? Vysvětlete mu, že i vy jste smutní, že ho teď nemůžete vzít k sobě a vyzvěte jej, ať se schoulí k vám a miminku. Dvou až tříletý věkový rozdíl se jeví jako ten nejkomplikovanější. Přirozeně se starší děti snaží udržet si plnou pozornost, na kterou byli doposud zvyklí. Svým chováním často napodobují mladšího sourozence, neboť ve své hlavičce vyhodnotili, že toto jim zajistí požadovanou pozornost. Jak předejít nebo omezit emoční výlevy vašeho prvorozeného? Na zmíněné „miminkovské“ projevy staršího sourozence zabírá, když mu tuto roli na chvíli prostě dopřejete.
Zahrajte si spolu na miminko a uvidíte, že jej hra brzy přejde. Současně dovolujte vašemu dítěti být tím starším a rozumnějším. Pokud bude novorozenec spát v postýlce batolete, pořiďte staršímu novou již dříve (např. půl roku předem) než se novorozenec „nastěhuje“ do té jeho. V dostatečném předstihu před porodem také upravte váš rituál chystání se do postýlky. Jakmile novorozené miminko přijde domů, zkrácení doby uspávání vám ušetří spoustu nervů. Ve srovnání s předchozí situací bývá rozdíl 4 - 6 let o něco snazší zvládnout. Děti v tomto věku již dokážou být trpělivější, ochotněji se střídají a přirozený rozruch kolem nového člena rodiny o něco lépe chápou. Nedá vám ani mnoho práce vysvětlit, že mu miminko nečiní nic naschvál. V tomto věku mají děti také více aktivit - více „vlastní světa“. Přesto stále představují rodiče hlavní osoby v životě vašeho staršího potomka a je bezpodměnečné projevovat mu maximum lásky, péče a pozornosti, jaké je ve vašich silách. Plačtivým scénám můžete předejít také uchováváním oblíbených hraček staršího dítěte v dostatečné vzdálenosti od toho mladšího.
Staršího můžete chválit, za to, co již dokáže - na rozdíl od miminka. Pocit důležitosti prvorozeného posílíte tím, že jej zapojíte do výchovy mladšího a přenecháte mu určitou míru rozhodování (např. V tomto věku má již dítě širší okruh zájmů a kamarádů. Riziko dramatických žárlivých scén se tím přirozeně snižuje. Ujistěte se ale, že váš malý školák své pocity neskrývá).
Maminky, jistě najdete své vlastní způsoby, jak vyjádřit vašim dětem bezmeznou lásku, kterou k nim chováte. Teorie citové vazby je jedním z nejznámějších přístupů k výchově dětí v poslední době. Kanadský psycholog a psychoterapeut Gordon Neufeld, jeden z významných představitelů tohoto směru, v roce 2006 založil Institut Neufelda, kde se mohou učit jak odborníci pomáhajících profesí, tak i rodiče. Dnes budeme mluvit o tom, co se děje se staršími dětmi, když se v rodině objevuje nové miminko.
Co se děje s maminkou, když se jí narodí nové dítě? Její pozornost je soustředěna na miminko, především první měsíc po jeho narození, kdy se na něj maminka aktivně snaží napojit. V jejich prospěch fungují i hormony, oxytocin působí jako skvělé lepidlo mezi dítětem a maminkou, která tak nevidí nikoho okolo. Vzniká disonance: starší děti rovněž potřebují naši pozornost, ale příroda nás táhne k miminku, chceme se soustředit jen na něj. Dítě může prožívat celé spektrum emocí: bývá nešťastné, vděčné, bouřlivé, starostlivé, rozechvělé a tak dále. Je plné rozporů a zatím se neumí ovládat.

Vykrajovátko na pečivo na obrázku je symbolem toho, že naše přijetí je podmíněné. Neexistuje absolutně nepodmíněné přijetí. Všichni rodiče mají něco, co na vlastních dětech přijímají obtížně. Existuje určité vykrajovátko, které používáme na jiného člověka. Po narození nového miminka se toto vykrajovátko často zmenšuje. Nemáme moc spánku, prožíváme obtížné období a chceme, aby tomu starší dítě rozumělo a „pochopilo naši situaci.“
Brzy po narození nového dítěte lze pozorovat, že starší děti začínají usilovně hledat blízkost. Moje starší dcera, například, začala znovu chtít spát se mnou, přitom v té chvíli už spala ve vlastním pokoji. Jde o to, že dítě má energii vazby, snahu být se svým dospělým. Pokud tahle blízkost nestačí nebo je příliš zranitelná, dítě bude přenášet tohle hledání vazby na jiné objekty: domácí mazlíčky, jiné dostupné dospělé, vrstevníky, uspokojovat žízeň po vazbě pomocí animovaných pohádek, počítačových her atd.
U staršího dítěte se rovněž může zvýšit agrese. Moje starší dcera neprojevovala agresi navenek,ale například kreslila na zdech černou fixou příšery a monstra, zatímco jsem uspávala mladší. A podle toho, co dítě kreslí, lze pochopit jeho stav. Obrázky příšer říkaly, že v jejímž životě existuje frustrace. Může se objevit úzkost, strach před příšerami pod postelí atd. Ale celkově je to reakce na stres, kdy střet s rozdělením je náhlý, příliš velký nebo dlouhodobý.

Děti mohou rovněž cítit separaci, když maminka deleguje část svých „povinností“ a začne víc odpočívat. Například, když za námi na návštěvu přijela babička, začala jsem ráno víc spát, ale časem jsem začala pozorovat, že starší dcera ve vztahu ke své sestře začala víc zlobit, a mladší dítě začalo všude chodit za mnou. Měsíc poté, co babička přijela a začala pomáhat, se děti lepily na mě a staly se agresivnějšími. Starší dítě se rovněž může střetávat se separací, když mu něco maminka začíná vyčítat. A dostáváme se do uzavřeného kruhu. Starší dítě se střetává se separací -objevuje se agrese, úzkost a pronásledování. Pro nás je to to nejhorší, máme mladší dítě.
Proto můžeme začít jednat agresivně, což může u staršího ještě víc posílit úzkost, frustraci a touhu po blízkosti. Také jsem se ocitla v tomu zavřeném kruhu. A když jsem se dostala k tomu, že jsem začala trestat starší dceru, objevily se u ní příznaky autoagresivity. Pokud budeme rozumět tomu, co se děje, s větší pravděpodobností dokážeme pomoci svým dětem. Abychom to zvládli, musíme být uvědomělejší, ale současně nemůžeme od sebe chtít příliš. Nemůžeme se náhle změnit.
Podívejte se na tento obraz. Pokud se podíváme z obvyklého úhlu pohledu, uvidíme, že děti „visí“ na mamince. Nahoře se starší kluk nebo holčička aktivně snaží připoutat pozornost maminky: něco ji říká, možná někam zve. Střední dítě visí na ruce a brečí a miminko se kojí. A teď si promluvíme o tom, co se dá dělat. Gordon Neufeld nám nabízí všelék od separace. Co znamená - vyhýbat se separaci? Znovu popíšu vlastní zkušenost. Když se mi narodilo třetí dítě, už jsem dobře pochopila svoje chyby.
Zkusila jsem v maximální míře nechat vše pro starší děti, jak to bylo předtím - různých důvodů pro adaptaci budou mít i tak víc než dost. Děti zůstaly spát na svých místech, nikomu jsem nepředávala starost o ně, dávala jsem je sama spát. Snažila jsem se pozorovat to, co se děje se staršími dětmi, zda u nich nejsou příznaky střetu se separací. Řešení pro jednotlivé situace přicházejí sama v potřebný okamžik. Nemusíme znát odpovědi na všechny otázky. Jasně, že v některých případech taková doporučení mají právo na existenci. Pokud chcete dočasně delegovat péči o starší dítě jinému členu rodiny, je lepší to dělat s předstihem, měkce a postupně, do porodu, ne po něm. Například můžete „dohazovat“ dítě tatínkovi, zpevňovat jejich vztah.
Rovněž můžeme překrývat co, co nás rozděluje. Po porodu naše starší děti spaly pár nocí v jiném pokoji, protože miminko mohlo v noci hlasitě brečet a budit je. Pro střední dceru to bylo obtížné, protože nebyla zvykla spát bez maminky v jiném pokoji. Musela jsem překrývat toto rozdělení. Řekla jsem jí, že pokud se v noci vzbudí, může jít hned ke mně, zazpívám ji písničku a usne zas. Tak to i udělala: první noc, někdy nad ránem přišla ke mně a dál spala se mnou. Zopakovalo se to i další noc, a pak se dcera vrátila spát k nám. Spánek mladšího dítěte je často velkou separací pro starší dítě, obzvlášť pokud miminko zvládá spát jen v náručí.
Pamatuji si, jak jsem četla knihy starším dětem, zatímco младší dítě spálo v náručí. Začala jsem používat i bílý šum, který překrývá všechny zbytečné zvuky, což mohl být například šum deště nebo šum moře - zapínala jsem ho v aplikaci na mobilu. Tento šum se pro nás stal reálnou záchranou: miminko hezky spinkalo a starší děti mohly současně chodit ke mně, ptát se na něco, otevírat-zavírat dveře, nebo se něčím vedle zabývat. Tentokrát jsem si dobře uvědomovala, že mě potřebují starší děti, a musím být pro ně dostupná, nehledě na péči o nejmladší dítě.
Naučila jsem je povídat mi o všech svých problémech, které vznikaly, když si spolu hrály - přicházely ke mně a stěžovaly si navzájem. Pro děti je hodně důležité vysvětlit své emoce blízkým dospělým. Začala jsem si všímat, že dítěti opravdu stačí problém jen říct, sdělit, zabrečet si a konflikt je vyčerpán - může si znovu jít hrát.
Jednou se mi prostřední dcera přiznala: “Mami, jen ty mi umíš jen naslouchat. Se starší dcerou často mluvím o tom, že vše je dočasné: čas utíká, miminka rostou. Brzy budu mít víc volného času.” Tohle je rovněž překrývání. Rovněž musíme pěstovat plody rozvoje. U dětí musí svou rychlostí probíhat procesy rozvoje: emergence (formování), integrace, adaptace. Musíme pěstovat tyto plody, musíme mít měkké srdce, potřebujeme, aby dítě bylo nasyceno vazbou.
- Dohazování je, když „dohazujeme“ dítě jinému dospělému. Přichází chůva nebo babička, a my potřebujeme nějaký čas, aby si dítě na nového člověka zvyklo, nepředáváme ho hned u prahu. Stejně je to s tatínkem, když se vrací z práce.
- Na tomto schématu jsou zobrazeny úrovně vazeb. Je hodně důležité, na jaké úrovni vazby se nachází starší dítě v okamžik narození toho mladšího. Pokud je na první úrovni a potřebuje jen fyzický kontakt, nedokáže pochopit, že teď právě na něj nemáte čas.
- Další dvě úrovně: úroveň podobnosti a úroveň příslušnosti. Tyto první tři úrovně jsou hodně mělké, v jejich případě je pro dítě obtížné být daleko od dospělého a přitom se ho držet. Ale na úrovni lásky (je to cca věk 5 let, pokud podmínky pro prohloubení vazby byly vhodné) dítě už může klidně přijmout skutečnost, že maminka nějakou dobu nebude vedle něho.
Pokračování uvádí příklady a postupy, jak dohazovat a jak pracovat s emocemi dětí při adaptaci na sourozence. Dohazovat lze na úrovni významnosti: „Podívej se, jak se na Tebe dívá, chce být takový jako ty.“ Na úrovni lásky má střední dcera říkala: „Z jedné strany mám v srdci Ježíše, a z druhé strany jste vy všichni, moje rodina.“
Dobrou strategií bývá také přimykání. Používala jsem tento nástroj, když jsem potřebovala dát přes den spát prostřední dceru. Postupně se dcera přepínala na komunikaci se mnou, nabízela jsem ji přečíst spolu knížku před spaním, a ona souhlasila. Další nástroj - nabíjení vazbou. Můžeme nabíjet děti sebou, svou láskou a pozornosti na všech úrovních vazby. Pokud vztahy už mají trhlinu, dá se udělat „týden nabíjení“, a dělat s dítětem něco, co ho nabije vztahem každý den během tohoto týdne.
Například první den upéct spolu koláč. O mladší děti se stará někdo jiný nebo můžete se věnovat staršímu poté, co mladší usnou. A ten čas je věnován kompletně staršímu dítěti. Další den můžete jít do kavárny, atd. Mohou to být i velmi jednoduché věci: přečíst si spolu knihu, nakreslit si něco, jít nakupovat. Musíme požadavky dítěte předbíhat. Pokud vás dítě stále vyrušuje a musíte se mu věnovat, jen aby přestalo „otravovat“, rodiče to unavuje a dítě to nenaplňuje. Iniciativa musí pocházet od vás.
Takhle jsme to dělali v naši rodině se starší dcerou. Koupili jsme obrázek pro malování podle čísel a každý den spolu trochu malovali. Pak jsme každou neděli začaly spolu chodit do kavárny, ve které jsme sbíraly nálepky, abychom obdržely vstupenky do kina. Mladší ten čas měla denní spánek a hlídal ji tatínek. Chodily jsme spolu do kina. Hrály jsme si na spa salón s okvětními lístky růží. Koukaly jsme se na videa z jejího dětství a vzpomínaly, jaké to bylo.
Hodně jsem ji povídala o tom, jaká byla ona, když byla malá. V letě jsme nějakou dobu měly následující rituál: večer jsme se starší dcerou spolu šly pro chléb, a pak 10 minut jen seděly na lavičce vedle domu a povídaly si. Když mluvíme o střetu se separací, musíme si uvědomovat, že se na jednu stranu věnujeme dítěti, dáváme mu svou pozornost, naplňujeme ho, ale pokud u něj neprobíhá současně proces adaptace, naplňování nebude účinně fungovat. Budete mít pocit, že dáváte a dáváte a stejně je toho málo: podobně jako zalévat suchou půdu s tvrdým povlakem, kdy se voda roztéká po povrchu. Děti nerozumí, že se jim teď nemůžeme věnovat více. Adaptace probíhá ne přes pochopení na úrovni rozumu, ale přes slzy marnosti.
Třetí den po narození mladšího dítěte moje starší dcera začala být smutná. Pochopila jsem, že s ní musím promluvit, něco se s ní děje. Když jsem jí nabídla, že si promluvíme, začala plakat, a řekla, že teď budu mít méně času pro ni. Byla jsem velmi šťastná, že dcera silně plakala, protože v tu chvíli zažívala právě tuhle transformaci: prožívala svůj smutek, oplakávala svou dočasnou ztrátu. Bylo velmi důležité přijmout tuhle bolest takovou, jaká je, ne rozmlouvat a nepřesvědčovat v tom, že se mýlí. Narození sourozenců je těžká zkušenost, zpátky do bříška je nejde vrátit, a schopnost se přizpůsobit na změnu okolností v tomto případě hodně pomáhá. Adaptace mění. Slzy marnosti očišťují člověka, protože vyplakává svůj smutek a otevírá se tomu, aby šel dál. Děti pláčou hodně a všechny: jak velké, tak i malé.
Příprava a hry mohou pomoci překonat konflikty a posílit vzájemné pouto. Děti nasávají kontakt a blízkost přes hru. Například taková hra jako „jízda na koních“ zabezpečuje emocionální uvolnění. Hra pomáhá uvidět, jak uspokojit potřeby dítěte ve vazbě. Starší děti mohou požádat o plenku nebo o kojení. Nesmí nastat situace, ve které mladší děti nedávají prostor starším, ničí jejich hračky, rozbíjejí jejich stavby, berou jejich věci a vylupují jejich soukromé skříně.
Nyní shrnutí a praktické tipy: připravte starší dítě na změny, věnujte mu čas a pozornost, povídejte o jeho pocitech, využívejte hry a jednoduché rituály, zapojujte staršího do péče o miminko, a v případě problémů vyhledejte podporu odborníků. Detaily a nástroje pro každou rodinu mohou být různé, ale hlavní je otevřená komunikace a citlivý přístup.

tags: #jak #starsi #souroyenci #vitaji #miminko