Jak silné jsou porodní bolesti: intenzita a vnímání

Bolest je vůbec nejintenzivnější prožitek. A to nejen pro trpící, nýbrž i pro ty, kteří jim stojí nablízku v roli pečovatelů a snaží se pomoci. Za normálních okolností děláme všechno proto, abychom bolest zmírnili nebo odstranili. Jaký postoj ale zaujmout k bolestem porodním?

Poznání o tom, že porodní bolesti představují mezi ostatním tělesným utrpením naprostou výjimku, není pouze historickou kuriozitou. Zhruba do poloviny 19. století se porodní bolesti braly jako fakt. Příliš snadné porody, při nichž ženy patřičně netrpěly, bývaly dokonce označovány jako podezřelé.

Jako jeden z prvních historicky známých případů medicínského odstranění porodních bolestí bývá uváděn sedmý porod britské královny Viktorie. V dubnu 1853 přivedla svého syna Leopolda na svět v anestezii vyvolané podáním chloroformu. Královně se bezbolestný porod zalíbil a začala jej propagovat. Při své autoritě odstartovala jednu z nejzásadnějších proměn v porodnické péči.

Když se dnes řekne „porodní bolesti“, většina lidí si představí pouze utrpení. Mnoha ženám se vybaví také strach a osamělost, které prožívaly, když byly během první doby porodní ponechány o samotě a bez podpory. Vnímání bolestivosti kontrakcí tak souvisí s našimi vnitřními postoji a s našimi zkušenostmi.

V současné době jsme ve vyspělých západních společnostech dospěli tak daleko, že dostupnější je porod v epidurálu nebo dokonce elektivní císařský řez než porod zcela přirozený, do kterého z vnějšku není zasahováno. To ovšem nezůstává bez následků: «Krize porodního procesu, ztělesněná překonáváním bolestivých kontrakcí, nabízí ženám jedinečnou šanci projít silným existenciálním zážitkem a díky němu odhalit nový rozměr své vnitřní síly,» připomíná německá porodní asistentka Katja Baumgarten.

«Medicínsky neovlivněný porod představuje zdroj životodárné energie, jež ženě umožňuje získat docela nový, pozitivnější, vztah k sobě samé. Přirozený porod ovšem nenabízí jen posilu ženství. Neméně důležitý je také jeho vliv na počínající mateřství.»

„Během porodu se žena ocitá v naprosto mimořádné situaci, která se nikdy jindy v jejím životě neopakuje. Rodička je vystavena obrovské síle jedinečného hormonálního působení, přičemž hormony jsou vyplavovány právě během bolestivých kontrakcí. Tyto přirozené hormony mají na matku i dítě celou řadu nezastupitelných pozitivních dopadů, a nejde přitom jen o porod samotný, nýbrž i o dobu po něm.»

Rozdíl mezi působením přirozených a umělých hormonů je také vysvětlením, proč ženy pro lékařsky vedených porodech častěji trpí poporodní depresí nebo mají potíže s kojením. „Nejhorší je, když se rodící žena během porodu ocitne v začarovaném kruhu strach - napětí - bolest a v porodním ději se přestane orientovat,“ pokračuje Dr. Maaßen.

„Taková pak už obvykle nedokáže využívat přestávek mezi kontrakcemi k relaxaci a odpočinku, ale naopak upadá do stavu paniky. Tím bohužel dochází k nerovnováze žádoucího hormonálního působení, protože strach vede k nežádoucímu vyplavování adrenalinu, což snižuje hladinu endrofinů i oxytocinu. V důsledku toho může dojít k spasmickému znehybnění celé pánevní oblasti a na řadu přichází medicínské odbavení porodu,» varuje Dr. Maaßen.

(Více informací o pozitivním působení přirozených porodních hormonů přinesl článek Jak se rodí matka, viz. „Porodní bolesti jsou a zůstanou zahaleny určitým tajemstvím. Odmítám ale myšlenku, že by byly jen vrtochem přírody nebo samoúčelným Božím trestem,“ říká americká celostní lékařka Bethany Hays a dodává: „Ze své lékařské praxe vím, že bolestí nás chce tělo vždy na něco upozornit, a nejinak je tomu i v případě porodu. Bolest ženu přiměje, aby se zastavila a aby v danou chvíli opravdu nedělala nic jiného, než se naplno pohroužila do sebe a do neopakovatelného procesu, kterým prochází. Pouhé teoretizování o bolesti dle zkušenosti Dr. Haysové ženám nepomůže: „Rozhodující je vždy až vlastní postoj ženy k bolesti, k němuž dospěla na základě svého poznání a svobodného rozhodnutí. Je velký rozdíl, zda kontrakce považuje za nutné zlo, které nezbývá než protrpět, nebo zda vnímá jejich smysl a chce s porodním procesem spolupracovat. Pokud porod přijme jako výzvu a dovolí svému vědomí vnitřní proměnu, ocitá se během kontrakcí v jiných sférách bytí. Jedna z klientek Dr. Hays to kdysi vyjádřila takto: „Porod bych přirovnala k bouřlivému mořskému příboji. Pokud se v něm ocitnete a nebudete spolupracovat s vodou, hodí vás to na skálu nebo se utopíte. Jestliže ale přijmete rytmus vln, můžete se vždy v náležitou chvíli ponořit, počkat, až se vlna převalí, a poté se vynořit a nadechnout. Nejde tedy o to s vlnami zápasit, nýbrž využít jejich síly a splynout s nimi. V tu chvíli pochopíte, že vlny nejdou proti vám, ale že vám pomáhají." Bolest vnímavou rodící ženu doslova vede, takže intuitivně zaujímá pro danou chvíli nejvhodnější polohu a koná všechny spontánní aktivity, které jsou pro dobrý postup porodu nesmírně důležité. Ženy, jimž se podařilo tyto souvislosti porodu prožít na vlastní kůži, o porodních bolestech obvykle nehovoří jako o něčem traumatizujícím nebo nesnesitelném. Naopak, mnohé z nich si zejména ze závěry porodu vybavují i silné pocity radosti a slasti.

Jak už bylo řečeno, v současné době se v konzumních západních společnostech uplatňuje lékařsky orientované porodnictví opírající se o možnosti nejpokročilejší techniky. Model neinvazivní péče poskytovaný zdravým ženám porodními asistentkami představuje menšinovou variantu, v České republice navíc - vzhledem k nedořešenosti sporů o pravomoci mezi lékaři a porodními asistentkami - variantu obtížně realizovatelnou. Hlavním kritériem kvality je nízká perinatální úmrtnost, a psychologickým, sociálním a duchovním aspektům porodu není širokým společenským povědomím přikládán valný význam.

Přesto, anebo právě proto je zapotřebí připomínat, že rozhodnutí o volbě okolností porodu by nemělo probíhat ukvapeně a bez dostatku všestranných informací. Při váhání, jak vlastně rodit, by ženě nejvíce mělo napovědět její vlastní nitro. Vodítkem i povzbuzením může být nedávný v Kanadě provedený výzkum na téma efektivity prostředků zmírňujících bolest při porodu, vedený lékařkou Ellen Hodnett z Toronta. Výsledky výzkumu ukázaly, že ženy, které rodí za okolností, jež si k porodu vyberou, a za přítomnosti nepřetržité psychické podpory ze strany blízkých empatických lidí, potřebují obvykle jen velice málo léků na tlumení bolesti, resp. nepotřebují žádné.

U přirozeného porodu upadá žena do změněného stavu vědomí. Snižuje se aktivita šedé kůry mozkové a bolesti jsou vnímány jakoby v oparu. Partner u porodu může působit pozitivně. Z tohoto hlediska je problematické rušení rodící ženy, což může dělat - v dobré víře - i partner u porodu: chce být užitečný, špatně snáší, že nemá dělat nic. A tak se ženy ptá, jestli něco nepotřebuje, zda ji nemá třeba masírovat nebo jinak pomoci. Jenže ji tím nutí odpovídat, přemýšlet, aktivovat šedou kůru mozkovou. Ve výsledku vnímá žena bolest plným vědomím - a trpí.

Existuje řada lékařských způsobů, jak tlumit porodní bolesti. Analgetika, opiáty, sedativa. Velmi oblíbená je dnes epidurální anestezie, kdy se účinná látka zavede do prostoru mezi obratle a obaly míchy a znecitliví ženu zhruba od pasu dolů. Rodička tak necítí bolesti a zůstává přitom při vědomí. Jenže i zde je řada vedlejších účinků. Myslete na to, že dítě vám pomáhá.

Nebudu rozebírat zdravotní rizika pro dítě ani matku, není to moje parketa. Z psychologického hlediska však zhruba platí, že čím více zákroky žena při porodu projde, tím menší pocit radosti a pýchy po porodu zažívá. Bolest máme ve zvyku vnímat čistě negativně a právě kvůli bolesti se řada žen porodu bojí. Některé dokonce tak, že raději neotěhotní. Porodní bolest ale není zlá. Právě ona rodící ženu vede, pomáhá zaujímat nejvhodnější pozice a polohy, koncentruje. Nechci předstírat, že porod nebolí. I přes bolest však je často povznášejícím a radostným zážitkem.

Proto jsem v článku o narození svých dětí nepsala o bolesti. V kulturách řady přírodních národů se vyskytují přechodové rituály, jejichž součástí je bolest. Často je tomu u mužů: když má být dospívající chlapec přijat mezi muže, musí ukázat, co vydrží. Co můžeme udělat pro to, aby narození našeho dítěte bylo pozitivní a posilující životní zkušeností?

Aby žena mohla v klidu přirozeně rodit, potřebuje se cítit pohodlně, bezpečně, nerušeně. Tedy teplo, tlumené osvětlení. Pozitivně může působit i partner u porodu. Zejména u rodiček, které by bez něj byly zahlcené strachem. Strach z jakékoli příčiny působí kontraproduktivně, zhoršuje vnímání bolesti a může porod i zastavit. Doporučit můžu též myšlenky na dítě, vědomí spolupráce s ním. Dítě totiž skutečně při porodu pomáhá: tiskne ruce k tělu, propíná nohy, hlavou se tlačí kupředu.

Strachu z neznámého dobře zbavují kvalitní předporodní kurzy. K získání důvěry v sebe samu a ve spontaneitu porodního procesu pak vede též vyprávění kamarádek, které vnímají své porody jako povznášející. Podobně působí vhodná četba, dobrý film. A na youtube je řada videí porodů, na nichž vidět, jak hladce to vše může proběhnout. Z tváří rodiček nevnímáte bolest, ale ponoření do procesu.

Bolest u porodu je téma, které v ženách často vyvolává strach ještě dřív, než vůbec otěhotní. Právě bolest u porodu je v mnoha příbězích vykreslována jako něco, co je nutné přežít. V praxi jógy a hypnoporodu se ale znovu a znovu ukazuje, že porod není jen tělesná událost. Je to hluboký proces, ve kterém se propojuje tělo, dech, mysl a nervový systém. Je to rytmus. Pohyb. Porodní vlna je rytmická svalová aktivita dělohy.

Jejím cílem není ženě ublížit, ale pomoci miminku na svět. Mozek funguje jako řídicí centrum nervového systému. Pokud mozek vyhodnotí porodní vlnu jako ohrožující, například kvůli strachu, napětí, neznámému prostředí nebo pocitu ztráty kontroly, zesílí ochrannou reakci. To vysvětluje, proč mohou dvě ženy se stejnými porodními vlnami prožívat porod zcela odlišně.

Fyziologický porod je hormonálně řízený proces. Klíčovou roli hraje oxytocin, hormon důvěry, klidu a propojení. Je důležité říct otevřeně: někdy porodní vlny bolí. A to není selhání. Rozdíl je v tom, zda bolest vzniká z fyziologické intenzity, nebo ze strachu, odporu a napětí. Porod se může stát hlubokou zkušeností přítomnosti, jógovou praxí v tom nejčistším smyslu slova. Intenzivní, silnou a proměňující. S tímto porozuměním pracujeme i v předporodní přípravě.

Porod je krásný. Neučíme ženy, jak bolest potlačit nebo ignorovat. Představa o porodu bývá často spojena s bolestí. Bolest u porodu existuje tak dlouho, jako existuje porod sám. Bolest u porodu je společná zkušenost pro všechny ženy. Můžeme ji vnímat jako pouto utěšující. Bolest je dnes často vnímána jako něco špatného. Jako něco, čemu jsou ženy u porodu vystavovány zbytečně. Jako cena, kterou musí zaplatit za to, že mohou mít děti. Tento názor je podpořen obvyklým chápáním bolesti jako příznaku nemoci.

Bolest je jedinečná. Jsme vybaveni různými způsoby zvládání bolesti. Ženám s obavou z bolesti u porodu může pomoci, když si uvědomí, s jakou intenzitou bolesti se již ve svém životě vyrovnaly. Diskuze mezi ženami mnohdy ukazuje, jak velké může být překvapení z intenzity bolesti u porodu. Porodní bolest je neporovnatelná. Některé ji přirovnávají „jen“ k velmi silné menstruační bolesti. Intenzita bolesti je pro každého individuální, tedy i pro každou rodící maminku.

Již známý I. P. Pavlov potvrdil, že pokud je bolest vnímána jako zdravá a pozitivní, je možné si na ni zvyknout a posunout si takzvaný práh bolesti. Tato schopnost podporuje možnost zvládnout porodní bolest, která se také v průběhu porodu stupňuje. Pohled na bolest při porodu jako utrpení je součástí moderní civilizace. V mnoha kulturách je porodní bolest přijímána jako nezbytná, i když méně příjemná součást porodu. Nahlíží se na ni jako na překonatelný problém.

  1. V takových kulturách, kde je bolest při porodu přijímána bez obav, se obvykle o rodící ženu starají další ženy, ženy zkušené, které rozumí porodu a jeho přínosu pro ženskou psychiku. Ženský doprovod a ženská podpora při porodu pomáhají budoucí mamince zvládnout porod i s jeho bolestí.
  2. Tlumení bolesti „ze zvyku“: Tlak společnosti na používání medikace během porodu dnes již vytváří rutinu. V porodnicích je standardně nabízena možnost využití medikace k utlumení bolesti.
  3. Osvětová práce a volba prostředí: Osvětlení, ticho, změna polohy, podpora a volba vhodných prostředí mohou významně ovlivnit prožitek bolesti.

Tlumení bolesti „ze zvyku“ se může měřit i v rizicích a vedlejších účincích. Rodícím maminkám je doporučováno, aby využívaly farmakologické metody tlumení bolesti. Dostávají však málo informací o možných vedlejších účincích na dítě. Mnoho žen se dnes porodu obává. To je prostý fakt. A další prostý fakt je ten, že strach jakoukoliv, tedy i tu porodní, bolest zvyšuje. Nazývá se to cyklus strach-napětí-bolest. Když se bojíte, jste napjatí, ztuhlí, a tím si způsobíte víc bolesti.

Odkud se bolest bere? Hlavní zdroj bolesti je otvírání děložního hrdla. Děloha je vybavena senzorickými nervy, které zaznamenají roztahování. Roztahování děložního hrdla je hlavní činností při porodu a je naprosto přirozené a normální. Signalizuje, že porod běží. Měnící se stupeň roztahování děložního hrdla a měnící se stupeň bolesti pro ženu představují informaci, jak porod pokračuje. Bolest při porodu je nejlepším informátorem a má velmi pozitivní dopady na porodní proces.

Nabízené tlumící prostředky proti bolesti (epidurál a další) zdravotníci často považují za pomoc ženám s omezenou schopností zvládat bolest. Rutinní nabídka utišujících prostředků může vést k narušení přirozené schopnosti žen rodit. Zdravotníci by měli více brát na vědomí, že rodičce něco vadí na prostředí, ve kterém rodí, když bolest špatně zvládá, a měli by se zabývat pečováním o rodičku a zajištěním nejvyššího komfortu pro ni.

Infografika: Proces porodu a hlavní faktory ovlivňující bolest

Fobie z bolesti: Pokud u vás odborník diagnostikuje fobii z bolesti a nepodaří se vám ve spolupráci s ním psychoterapeuticky fobii vyléčit, jste vhodnou kandidátkou na epidurál či císařský řez indikovaný pro fobii z bolesti a je vhodné, abyste o něj usilovala. Hlavní význam bolesti spočívá v potřebě ženy vědět, že porod začal.

Prostředí pro porod si můžete přizpůsobit. Osvětlení - tlumené osvětlení pomáhá relaxovat. Ticho - při porodu také pomáhá, když se vás nikdo na nic neptá během kontrakce. Změna polohy - nechte bolest, aby vás vedla, nacházejte polohy, ve kterých se vám uleví a lépe se postupuje miminku. Podpora - může to být váš partner, vaše matka, kamarádka, dula. Svíčky - mohou navodit příjemnou atmosféru, napomáhat relaxaci, poskytovat příjemnou vůni a teplo.

Přijetí bolesti: Je potřeba si uvědomit, že miminko při porodu také prožívá tento proces a že hormonální výbuchy matky a dítěte hrají důležitou roli v pozitivním naladění. Maminka, když poprvé spatří svoje dítě, zapomene na porodní bolest a je připravena o dítě pečovat a milovat ho, což je primárně podstatné pro přežití lidského rodu. Mnoho žen, které porodily beze strachu, prohlašují, že chtějí ihned rodit zase.

Porod sice bolí, ale bolí velmi pozitivně. Nejznámější farmakologické prostředky: epidurální analgezie a Dolsin. Epidurální analgezie: Do epidurálního prostoru se podává směs lokálního anestetika a opiátu. Dolsin je syntetická látka s velmi silným analgetickým účinkem. Jeho použití může být provázeno vedlejšími účinky, včetně snížení krevního tlaku a ospalosti.

Schéma porodu ve třech dobách a podpůrné intervence

Průběh fyziologického porodu se dělí na tři části - porodní doby. První doba porodní se říká otevírací. Začíná s pravidelnými kontrakcemi a otevírá porodní cesty. Druhá doba porodní začíná v okamžiku, kdy se porodní cesty plně otevřou a končí vlastním porodem miminka. Třetí doba porodní obvykle bývá vedená aktivně a zahrnuje odplavení placenty.

Porodní bolesti - přirovnání: Bolesti, které žena prožívá, když její miminko přichází na svět, se nedají přirovnat k běžným bolestem. Porod by měl být veden citlivě, aby se žena uvolnila a bolesti vnímala v jistém oparu, což způsobují vyplavující se hormony. Pokud se to podaří, žena po porodu na porodní bolesti rychle zapomene. Hodně štěstí, maminko.

tags: #jak #silne #jsou #porodni #bolesti