Pouze placenta vyživuje miminko v děloze a pupeční šňůra má na starosti přenos krve a živin prostřednictvím tří cév - jedné žíly a dvou tepen - které jsou chráněny Whartonovým rosolem. Pupečník bývá dlouhý kolem 50-55 cm a spirálovitě se otáčí, aby umožnil pohyb dítěte a zároveň chránil cévy před natahováním či stlačením. Miminko tedy do narození nedýchá plícemi, kyslík získává prostřednictvím pupečníku a dotepává pupečník, který zajišťuje okysličenou krev. Pupečník je často omotaný kolem krku, což je jev běžný a není sám o sobě indikací k zásahům.
Fakta a mýty kolem pupeční šňůry kolem krku
Okolo přirozeného porodu se traduje mnoho mýtů, které maminky zbytečně děsí. Pravděpodobně vedou k zbytečným zásahům do porodu a ke císařským řezům. Jedním z nejčastějších mýtů je udušení miminka na pupeční šňůře omotané kolem krku. Ve skutečnosti přítomnost pupečníku kolem krku není spojena s vyšším rizikem morbidit a mortality během těhotenství a porodu. Mimo to se ukazuje, že většina případů se vyřeší bez zásahu, pokud se s pupečníkem nezachází násilně a ponechá se volný tok krve.
Příjemná statistika říká, že se s pupeční šňůrou kolem krku narodí přibližně třetina dětí. Tento jev je častější u chlapečků a s delším pupečníkem, což souvisí s délkou pupečníku a dobou těhotenství. Když se pupečník objeví až během porodu, jeho výskyt může být rovněž variabilní. I když se pupeční šňůra objeví kolem krku, často to nehraje roli v průběhu porodu a nevedlo by k zásahu, pokud se nepřeruší tok krve.
Přestože v některých situacích může dojít k zpoždění při sestupu miminka a k nutnosti resuscitace, hlavní rizika hypoxie jsou spojena s dalšími zásahy během porodu (např. dystokie ramínek) a nikoli primárně s omotáním šňůry kolem krku. Pokud by pupečník bránil sestupu, existuje technika salto manévr, která umožní bezpečné narození s pupečníkem stále omotaným. Obvyklá praxe, kdy se šňůra po narození hlavičky ihned odmotává, nemusí být nutná a může vyvolat vazokonstrikci cév a snížit průtok krve. Proto bývá doporučeno počkat s ukončením průtoku a nechat pupečník volně růst až po tělíčku.
Přehled nejdůležitějších bodů:
- Pupečník obsahuje 1 žílu a 2 tepny, které se spirálovitě otáčí kolem žíly a jsou chráněny Whartonovým rosolem.
- Pupečník je dlouhý průměrně kolem 55 cm a umožňuje volný pohyb miminka i v době těhotenství.
- Omotání pupečníku kolem krku je častý jev a nepředstavuje samo o sobě riziko pro zdraví dítěte.
- U tlačení během porodu může dojít k dočasnému snížení toku krve, ale po narození a uvolnění šňůry se tok obvykle obnoví.
- Salto manévr a ponechání pupečníku v klidu bývá méně invazivní než rychlé přerušení šňůry; zásahy by měly být minimalizovány, pokud je to možné.
Co dělat v průběhu a po porodu
V průběhu porodu je důležité nepřerušovat tok krve z placenty, pokud není nutná rychlá intervence. Dotepe pupečníku obvykle probíhá před odloučením placenty. Po narození dochází k dotepání a ukončení oběhu pupečníku v krátkém čase; výjimky nastávají jen výjimečně, kdy placenta ještě nezačala dotepevat. Pupeční pahýl bývá na konci porodu ošetřen dezinfekcí a ponechán suchý a čistý, aby se podpořilo rychlé zahojení. Před manipulací je vhodné si umýt ruce mýdlem a vyvarovat se agresivní dezinfekce, která může prodloužit sušení pahýlu.
Popis péče o pupík novorozence a pupeční pahýl:
- Čištění pupečního pahýlu probíhá čistou vodou a jemným mycím prostředkem; poté se osuší sterilním tamponem a gázovým polštářkem.
- Dezinfekce by měla být provedena denně, obvykle s použitím 60% alkoholu, zejména při rizikových stavech (infekce, katetrizace, Septický stav).
- Pupeční pahýl by měl zůstat suchý; během koupání není vhodné ho nechat ponořený: první dva týdny stačí malá část těla pod vodou, aby nedošlo k nadměrnému zvlhnutí.
- Při padání pahýlu lze použít zavinovací body a volné oblečení, které umožňuje přístup k pahýlu a nepřetěžuje ho.
- Po vypadnutí pahýlu se lze těšit na první pohled na pupík; pokud se objeví známky infekce, krvácení či granulom, je nutné vyhledat pediatra.
Prevence a rizika infekce pupečního pahýlu
V období pooperačního hojení je důležité sledovat zarudnutí, sekreci či zápach, které mohou svědčit o infekci. Infekce pupku bývá nejčastěji bakteriální, ale může mít i virový či kvasinkový původ. Terapie zahrnuje antibiotika a vhodnou lokální léčbu. V některých případech je nutné řešit granulom či polyp pupku chirurgickými metodami či aplikací speciálních lončických prostředků. Tyto komplikace vyžadují vždy konzultaci s odborníky a dodržování pokynů péče o pupík.
V souvislosti s omotáním pupečníku kolem krku je podstatné připomenout, že tato skutečnost je běžná a sama o sobě neznamená nutnost zásahu. Zásady péče o pupík a postupy při porodu reflektují skutečnost, že pupečník po narození nadále plní svoji funkci až do obnovení krevního oběhu u dítěte, a teprve poté dochází k odpojení.
