Antikoncepce je dnes běžnou součástí plánování rodičovství a ochrany zdraví, ale v minulosti byla podstatně složitější, méně spolehlivá a někdy i nebezpečná. Už od starověku se lidé snažili předcházet nechtěnému těhotenství, přičemž prvními uživatelkami antikoncepce byly pravděpodobně právě prostitutky, které měly opačný problém než většina vdaných žen - jak mít pohlavní styk, ale neotěhotnět.
V této rozsáhlé historii metod antikoncepce se střetává magie, lidové babské rady i první racionální medicínské postupy.
Starověké metody antikoncepce a jejich různé podoby
Prvním oficiálním dochovaným záznamem o antikoncepci je egyptský spermicidní recept z období kolem roku 1525 př. n. l. Jednalo se o gázový obvaz namočený ve směsi sušených listů akácie a medu, který se vkládal do vagíny. Spermicidní účinky tamponu mohly být dány působením kyseliny mléčné z akácie. Obdobné bylinné přípravky, které měnily pH pochvy, vykazovaly antikoncepční účinky - například krokodýlí trus vytvářel v pochvě silně kyselé prostředí, likvidující spermie.
V antickém Řecku se ženy chránily tampony napuštěnými olivovým olejem, medem, citronovou šťávou či cedrovou pryskyřicí, čímž měnily kyselost pochvy. Starověké a středověké dokumenty rovněž zmiňují použití „čípku“ z tuku, medu a extraktu z granátových jablek, obsahujících přírodní estrogen.
V lidovém léčitelství se používaly různé výplachy pochvy s octem, roztoky s chininem, pepřem, fenyklem, terpentýnem, ale také mýdlem nebo i Coca-Colou, která byla pravděpodobně napodobou roztoku indiánek s kokou. Po pohlavním styku se často používaly výplachy s citronovou nebo cibulovou šťávou.
Staří Egypťané zavedli také metodu fyzické zábrany - vkládání malých kamínků nebo voskových zátků do dělohy, fungujících obdobně jako dnešní nitroděložní tělísko (IUD). Aristoteles doporučoval potírání pohlavních orgánů cedrovým olejem, olověnou mastí nebo kadidlem smíchaným s olivovým olejem, což mělo bránit přístupu semene do dělohy. Olověná mast byla ale toxická.
| Metoda | Popis | Účinnost / rizika |
|---|---|---|
| Gázový obvaz s medem a akácií | Vložení tamponu do vagíny působící spermicidně díky kyselině mléčné | Mírná účinnost, přirozené složení |
| Krokodýlí trus | Vložení do pochvy kvůli silně kyselému prostředí | Účinné, ale nepříjemné |
| Výplachy po styku | Ocet, citron, cibule, Coca-Cola | Nízká účinnost |
| Zábrana v děloze | Kamínky nebo voskové zátky v děloze | První forma IUD; účinné, ale riziko infekce |

Prostituce a antikoncepce ve středověku a renesanci
Ve středověku byla antikoncepce prakticky odsuzována církví, která považovala početí za Boží akt. Sex měl sloužit především k plození dětí. Existovaly však metody, jak se chránit proti otěhotnění, zejména mezi prostitutkami. Tyto metody zahrnovaly přerušovanou soulož (coitus interruptus), výplachy a vkládání bylinných preparátů do pochvy. Často šlo také o různé pověry a magie - ženy nosily amulety, používaly žebra černé kočky, popíjely kravskou moč nebo pily vodu, ve které kováři chladili kleště.
Přerušovaná soulož byla spojována především s prostitucí, kdežto v manželství byla považována za hřích a byla často odsuzována i zákonem. Přesto byla často jedinou formou antikoncepce, která byla dostupná.
Dívky ve středověku neměly příliš znalostí o antikoncepci a často se spoléhaly na nespoléhavé indikace, například že muž tvrdil, že je neplodný. Výslechy z 17. století svědčí o vysokém počtu nechtěných těhotenství a infanticid.

Epidemie syfilidy a nástup kondomu
Renesance přinesla zásadní změnu v postoji ke kontrole početí především díky epidemii pohlavní nemoci syfilis, která se od roku 1495 rychle šířila po Evropě. Vlády reagovaly zavíráním nevěstinců a vyžadovaly ochranu před onemocněním. První kondomy byly vyrobeny v 16. až 17. století z jehněčích střev, rybího střeva nebo lněného plátna a sloužily především k ochraně před pohlavními nemocemi a také jako metoda antikoncepce.
Kondomy byly ve své době drahé a používaly je převážně vyšší společenské vrstvy, coby symbol zdraví a také výjimečnosti. S rozvojem výroby gumových kondomů od poloviny 19. století se kondomy dramaticky zlevnily a rozšířily i mezi ostatní vrstvy.

Další metody - pessary, byliny a přirozené metody
Vedle kondomů se používaly i pessary - mechanické přehrádky vyrobené například z krokodýlího trusu nebo léčivých amalgámů. Londýnský lékař Mensing začal v 19. století propagovat pesary jako bezpečnější antikoncepční metodu. Pessar vytvářel fyzickou bariéru a byl doplňován roztoky s antibakteriálními účinky.
Obecně byly používány také metody založené na sledování plodných a neplodných dnů (přirozené plánování rodičovství), které se opíraly o pozorování menstruačního cyklu, hlenu a bazální tělesné teploty. Přirozené metody byly však poměrně nespolehlivé a vyžadovaly velkou disciplinovanost a znalost.
Význam přerušované soulože a její pojmenování v Bibli
Nejběžnější a nejstarší metodou antikoncepce byla přerušovaná soulož, která byla obecně rozšířena, zejména v prostředí prostituce. Vyžadovala spolupráci muže, což nebylo vždy jednoduché. Biblický příběh muže Onana, který při sexu s ovdovělou manželkou svého bratra vědomě přerušoval soulož, aby nezplodil dítě, měl velký vliv na středověké myšlení o antikoncepci, která byla často považována za hřích proti Bohu.
Magie, kouzla a lidová pověra jako součást ochrany
Ženy často spoléhaly na zázraky, kouzla a amulety. Mezi používané praktiky patřily například výplachy pochvy po styku, pojídání vos, pití kravské moči nebo zvyk rychlého vstávání a skákání po souloži, což mělo údajně zabránit početí. Tyto postupy samozřejmě neměly žádný vědecký základ a spíše odrážely kulturní a náboženské přesvědčení dané doby.
Nástup moderních antikoncepčních metod
Moderní období přineslo zásadní změny s objevením hormonální antikoncepce a rozvojem nitroděložních tělísek. První IUD vytvořil v roce 1909 Richard Richter ze střeva housenky bource morušového, a v 60. letech 20. století začala široká distribuce moderních plastových a měděných tělísek, například populární české tělísko DANA.
Hormonální antikoncepce, první pilulka pro regulaci plodnosti, byla vyvinuta v 50. letech 20. století a veřejně uvedena v 60. letech, což umožnilo ženám mnohem bezpečnější a účinnější kontrolu plodnosti. Objevila se také sterilizace, jako trvalá forma antikoncepce.

Závěr: Od starověkých pasti k dnešním možnostem
Historie antikoncepce je fascinující příběh lidské snahy o kontrolu nad vlastní plodností - od vykuřování pochvy bylinami přes použití krokodýlího trusu, magických amuletů a kouzel, až po moderní vědecky podložené metody. Prostitutky a ženy z nižších vrstev často musely využívat ty nejprimitivnější a neúčinné postupy, zatímco bohaté vrstvy měly přístup k lepším prostředkům. Dnešní dostupné metody jsou výsledkem tisíciletého vývoje, a nabídnou ženám a párům kontrolu nad jejich sexuálním a reprodukčním životem, kterou si předci mohli jen stěží představit.