Těhotenství a narození dítěte je jedna z nejkrásnějších částí života. Zároveň je to ale také jedna z fází vůbec nejnáročnějších. Tím spíš, jde‑li o narození dítěte prvního. Není náhodou, že v tomto období končí tolik dlouholetých partnerství či manželství. Ať už v počátcích přímo kvůli konfliktům, které v tomto období plném změn nutně nastanou, nebo později kvůli tomu, že byly tyto citlivé problémy zameteny pod koberec. Kromě situací, kdy odchází za různých okolností z partnerství muž, čím dál častěji je to dnes také žena. Rodiny se rozpadají, sotva vznikly. A to vše i přes to, že spousta mužů je ve skutečnosti velmi silně motivována k nové roli a k odpovědnosti, která s ní přichází.
Sám jsem se před osmi lety stal nejdříve nastávajícím a pak také skutečným otcem. Přesto, že jsem se necítil nepřipravený nebo nezkušený, mnohé situace mě zaskočily už během těhotenství mé partnerky. Považuji se za „motivovaného“ a „uvědomělého“ otce. Doprovázel jsem svou ženu na gynekologická vyšetření, zkoumal snímky z ultrazvuku a po večerech předčítal z rodičovských manuálů. Navštívil jsem „lekci pro tatínky“ na partnerčiných předporodních kurzech. Výrazně jsem omezil svůj společenský život a organizoval společný čas podle podmínek těhotenství.
Lidé jsou různí. Každý pár v každé situaci bude řešit jiné problémy. Předpokládám však, že jedno je společné. Z antropologického pohledu jsou lidské bytosti vyvinuty k rozmnožování v mnohem nižším věku. V původních méně civilizovaných společnostech se první děti rodily ženám už třeba kolem osmnáctého roku věku nebo dříve. Společně s tím, že dětí se rodilo mnohem více, nejen žena, ale oba rodiče měli ve třiceti letech již tolik zkušeností, že se mohli snadno stát úspěšnými prarodiči. Stejně tak od ‑náctiletých rodičů se neočekávalo, že se o děti budou starat sami. Do výchovy, zejména prvních dětí, se prarodiče zapojovali samozřejmě. Prvorodiče měli kolem sebe spoustu praktických informací, příkladů, podpory a pomoci. Tahle mezigenerační výměna dávno nefunguje.
Na jedné straně sama společnost se mění a vyvíjí čím dál rychleji, na druhé straně věkový rozdíl mezi generacemi se stále rozšiřuje. Pokud budou mít děti dnešních pětatřicátníků prvorodičů své první potomky také v pětatřiceti letech, tak ani stoupající věk dožití nejspíš neumožní, aby si se svými dospělými vnoučaty o něčem promluvili. Když ne rodiče nebo prarodiče, může tuto podporu poskytnout někdo jiný? Nabízí se zkušenosti našich vrstevníků. Zdaleka ne vždy je však možné řešit některé otázky s přáteli nebo třeba s kolegy v práci.
Také je možné, že v okolí nikdo vhodný k takovému rozhovoru není. Nebo jsme prostě sami spíše introvertní a otevřít takové téma jen tak nedokážeme. Nová (úplná) rodina vzniká narozením dítěte rodičům žijícím společně ve funkčním páru. I když se nabízí, že jde tedy v první řadě o dítě, pro to, aby se rodina nerozpadla a dál fungovala, je potřeba věnovat se hlavně vztahu partnerů.
Muži v těhotenství musí umět zvládnout nejen náhlé změny nálady uprostřed rozhovoru, ale například také dříve neznámé záchvaty žárlivosti nebo třeba manickou potřebu koupě nového odšťavňovače za desítky tisíc korun. Nechci naznačit, že se nedá nic dělat, a že je prostě nakonec na muži úplně vše. Říkám však, že pokračující emancipace, za kterou jsem rozhodně rád, vytváří partnerský vztah na jedné straně svobodnější a pestřejší, na druhé straně ale také náročnější.
Podpora otců a potřeba systémové pomoci
V České republice nyní zdá se neexistuje instituce, která by se věnovala přímo nastávajícím a čerstvým otcům. Těšíme se z existence stovek mateřských a rodinných center, stovek partnerských poradců v desítkách poraden, jsou nám k dispozici stovky programů osobního rozvoje v bezpočtu center. Přesto to vypadá, že se vůbec nikdo podpoře mužů v rané fázi vzniku rodiny nevěnuje. Všechny formy podpory jsou určeny v první řadě ženě, matce.
Já mám pocit, že toho mého to vůbec nezajímá. Celé dny se nezeptá, jak mi je nebo co miminko, na UTZ se mnou byl jednou a úplně bez emocí, když přijdu z poradny tak se taky nezeptá, jestli je všechno v pořádku. Výbavu se mnou nepořizuje a ani ho nezajímá, co jsem třeba koupila. Je to přitom už naše druhé dítě a velmi chtěné (oba jsme chtěli). Když si vzpomenu, tak ani z pozitivního těhu testu neskákal radostí. Jsem už v třetím trimestru a občas mám dost bolestivé poslíčky, které musím i prodýchávat. A on když mě tak vidí, začal se smát…?!
Tahle texty popisují široké spektrum zkušeností: od aktivní účasti a podpory až po nejistotu a nedostatek sdílené komunikace. Chlapi jsou prostě jinak nastavení…ten můj si dodnes stěžuje, že porod byl nuda - jelikož jsem neřvala jako ve filmu. Spis uz to zazil jednou, tak podruhe uz si mysli, ze vse zvladas sama! Urcite se tesi ale uz to tak neproziva jako predtim!
Jako v dalších větách čtenář nachází příběhy a reflexe partnerů: některé ženy popisují nedostatek zapojení ze strany partnera, jiné naopak uvádějí aktivní podporu, sdílení informací a společnou přípravu. Muži mohou během těhotenství prožívat mnoho podob: od radosti a očekávání až po strach z budoucnosti, obavy o zdraví dítěte či o svou roli otce.
Trimestry, potřeby komunikace a praktické kroky
Váš první trimestr začíná oplozením a končí 13. týdnem těhotenství. Přizpůsobujete se tzv. jinému stavu. Čekají vás třeba nevolnost, zvracení, zvýšené slinění, pálení žáhy, změněné chutě, výkyvy nálad, únava, časté nucení na močení, mdloby a závratě. Vyrostou vám prsa. Dost důvodů, proč je po prvotním obvyklém nadšení pro většinu žen první trimestr tak trochu za trest.
„Vnímání počátků těhotenství se u muže, ale i ženy, může hodně lišit. Jde především o to, zda bylo miminko plánované, nebo je to překvapení,“ říká Vilém Urban. „Obvyklá je ale u mužů fáze šoku: Najednou přijde ten pocit, že za pár měsíců skončí dosavadní svobodný život a kromě narození dítěte se narodí i nová realita.“
Od oznámení těhotenství tak muži potřebují nějaký čas na to, aby se s novým životem vyrovnali. Jdou na to po svém - psycholog to s úsměvem přirovnává k výběru auta: „Když si zvolíme určitou značku auta, začneme si jí až tehdy všímat na ulici.“
Seznámit se s novým stavem potřebujete oba. A nemusíte se k sexu přemlouvat, často stačí si o celé situaci popovídat a třeba se společně těšit, že za pár týdnů se všechno srovná a vaše libido projde velkou změnou. Váš druhý trimestr začíná 14. týdnem a končí 27. týdnem těhotenství. Většinou platí, že je nejklidnějším obdobím těhotenství a žena si ho nejvíce užívá, protože se opět cítí dobře. Nevolnosti ustávají, je vám skvěle a jste plná energie. Většinou vám ještě moc neroste bříško, jste fyzicky aktivní a máte znovu chuť i na sex. Ucítíte první pohyby miminka.
„Vztah se znovu oživuje, což si muž užívá a těší se z toho,“ říká Vilém Urban. „Je to skvělá doba pro společenský život, který by měl muž podporovat. Vždyť za pár měsíců bude na nějakou dobu nemyslitelné jít třeba do divadla.“ Dochází i ke zklidnění psychiky muže, který měl čas srovnat se s novou životní situací. Tím, že se ho netýká tělesno, na jehož změny žena soustředí spoustu energie a sil, mohl mít doteď víc „práce“ se svým přemýšlením.
„Na řadu přichází zamýšlení se nad finančním zajištěním a celkově materiální stránkou věci,“ dodává oslovený psycholog. Seznam povinností pro páry zahrnuje: sedněte si spolu a proberte vše potřebné, zda máte dost velký byt, jak bude vypadat pokojíček, jaké stavební úpravy a kolik bude investice do miminka.
Když bude mít partner možnost být aktivní a ne jen přihlížet vašemu rostoucímu bříšku, většinou to uvítá. A aktivní by měl být v každém ohledu: navštívit zásadní ultrazvukové vyšetření uprostřed těhotenství. Ženu pak často mrzí, když ji partner doprovodí k lékaři v tak citlivý okamžik. Váš třetí trimestr začíná 28. týdnem a končí porodem. Většinou už máte velké bříško a přidružené potíže - jste unavená, neohrabaná, znovu náladová. Bolí vás záda, častěji chodíte na záchod. Zadýcháváte se při chůzi do schodů, mohou vás trápit otoky.
„Probíhá ve znamení tématu porod, a to nejen u ženy,“ konstatuje Vilém Urban. „Především jde o to, zda u něj má muž být, nebo ne. Většinou záleží na dohodě s partnerkou a jejích potřebách.“
Rady pro zapojení a komunikaci
Což ale neznamená, že nastávající tatínek porod neřeší. Zapojte ho do příprav, vezměte třeba na porodní kurz nebo mu dejte přečíst Manuál pro muže u porodu, který jako e-knihu vydala dula Jitka Čejková. „Doba se posunula a většina žen partnera u porodu chce mít,“ dodává psycholog. Rodinná rada není jen o samotném porodu, ale o širším zázemí: je důležité svolat rodinnou radu a dopředu řešit, kdo a jak se bude zapojovat a pomáhat.
Nová životní realita se v čase rozkládá a vyžaduje plánování: kdy si odpočineme, kdo hlídá babičky, jak zajistíme spánek a čas na vztah. Muži bývají často hlavními organizátory a zajišťovateli klidu pro ženu i dítě. Zátěžové situace vyžadují zavedené rituály a pravidla.
VIDEO: Neuvěříte, jak se tvářil tenhle otec u porodu. Pamatujte, že ač se váš společný vztah posunul na jiný stupeň, jste to pořád vy dva, kteří tvoří rodinu. Vztah je zásadní pro dítě, o něj pečujte a udržujte společné chvilky i po narození.

TAJNÉ tipy pro porod, které by měli znát všichni partneři!
Emoce v průběhu těhotenství jsou pestré a různorodé. Muži mohou prožívat strachy i radosti, často se objevují otázky typu, jaká bude role otce, zda zvládnou finanční a emocionální zátěž, a jak vyjádřit podporu partnerce. Otcovství může být katalyzátor pro rozvoj charakteru a pro hlubší emocionální spojení s partnerkou. Komunikace a vzájemná podpora jsou klíčové pro udržení zdravého vztahu.
Praktické tipy pro páry
- Diskutujte otevřeně o financích, bydlení a přípravách pokojíčku.
- Zapojte partnerku do výběru věcí pro miminko a společně navštěvujte lékařská vyšetření.
- Podporujte partnerku emocionálně i fyzicky, vymezte si pravidelné společné chvíle.
- Pokud nastane obtížná situace, vyhledejte pomoc odborníka a zvažte společnou návštěvu poraden.
Otcovství je cesta k novému já a novým dovednostem: multitasking, plánování a vyrovnávání se s výzvami. Před porodem je důležité být aktivní průvodce a partnerku podporovat, ať už šíříte klid, nebo řešíte praktické záležitosti. Po porodu je důležité udržet komunikaci, vyživovat vztah a mluvit o pocitech - i o těch negativních - protože miminko potřebuje zdravou a soudržnou rodinu.
tags: #jak #muz #vnima #tehotenstvi