Rozklad volně pohozeného odpadu v přírodě totiž trvá podstatně déle. Jen pro představu tu hovoříme o rozmezí od 14 dnů po více než tisíce let!
Historie plen a jejich vliv na životní prostředí
Stručná historie plenPotřeba plen u člověka vznikla kdysi v dávné minulosti, kdy se usadil a musel začít dbát alespoň na základní požadavky hygieny. Lze se domnívat, že za první „prapleny“ sloužily zbytky kůže, velké listy, mech. V zemích s teplejším podnebím se plenky neujaly po dlouhou dobu vůbec. Dětská plena, podobně jako ostatní hygienické pomůcky, se vyvíjela jen minimálně. Vyvíjela-li se vůbec. Revoluční 19. století přineslo první zásadnější pokrok. Tehdy se začaly objevovat porůznu střižené kusy látky, které se obalovaly kolem dětských zadniček a spojovaly se kolíky. A nosily se i několik dnů. Jejich praní byl očistec a vzhledem k absenci spolehlivých (bezpečných) pracích prostředků nebylo praní plen hygienicky dostačující. Důvodem bylo to, že se v období průmyslové revoluce více a více lidí stěhovalo do měst, malých krcálků a dodržování hygieny se ukázalo jako nezbytné. Kolem roku 1880 byl objeven zavírací špendlík. Tak bylo možné kusy látky k sobě spojit spolehlivěji (byť s rizikem poranění a infekce). Nicméně mějme na paměti, že ti nejchudší museli používat i špinavé kusy látek - následky je snadné si domyslet. Látkové pleny se začaly vyrábět průmyslově v USA v roce 1887, kdy kohosi napadlo je potiskovat vzorem.
Mezníkem ve vývoji jednorázové pleny byla přeměna buničiny na měkkou celulózuKdo vymyslel jednorázovou plenu není známo. Ovšem na základech pokroku německého papírenského průmyslu, kdy se podařilo přeměnit buničinu na měkkou celulózu, vyvinula v roce 1936 švédská firma Paulistrom Bruk první vcelku použitelnou jednorázovou plenу s absorpční schopností. Bylo je ještě nutné ručně vystýlat gázou, ale své uplatnění našly . V USA firma Chicopee Manufacturing Company o dva roky později představila plenové gázy. V 50 letech pak Paulistrom Bruk nabízel své „plenky“ v roli, zatímco americká Chicopee kusové plenové gázy. Hlavní (a jedinou) výhodou obou produktů byl savý materiál. Tyto produkty pak byly následně zdokonaleny jistou Marion Donovanovou z Connecticutu. Navrhla neprodyšnou plenku - obsah se nasál, ale neprotekl. Navíc tato praktická dáma přidala i plastové svorky, které nahradily nepraktické špendlíky nebo provázky. Později své 4 patenty na jednorázové pleny, kterých byla majitelkou, prodala za milion dolarů firmě Keko Corporation. Mimo praktické pomůcky pro mamky se objevila i gigantická obchodní příležitost.
Každoročně je na světě vyhozeno 200 miliard jednorázových plenDalší osudy vynálezu zvaného jednorázová plenka jsou už zjevné. Jednotlivý výrobci se předháněli v tom, koho plenka bude lepší, hezčí, levnější. Produkce této hygienické pomůcky raketově stoupala a likvidací použitých plen se nikdo nezabýval. Až relativně nedávno, v souvislosti s katastrofálním množstvím produkovaného odpadu, se někteří lidé začali o osudy použitých plen zajímat. Aniž by existoval nějaký hmatatelný výsledek těchto snah, zájmu zákazníků o ekologičtější produkty se chopil marketing, který začal vytvářet iluzi tzv. ekologických plen.
Jaké jsou materiály plen a jak funguje jejich likvidace? Aby plenka fungovala tak jak má, musí splňovat tři základní požadavky. Absorbovat, neprotékat a držet na těle. Z toho důvodu jsou jednorázové plenky kompilátem hned několika materiálů. V zásadě jde o celulózu, polyprofylenové textílie a absorbenty. Další látky, které mohou pleny obsahovat, jsou LDPE, polyakryláty, polyester, papírová složka, elastany a lepidla. Mimo to v plenkách často najdete přísady v podobě gelů nebo škrobů, popřípadě i bambus a konopí. Lze jednorázové pleny recyklovat? Ne. Plenka s obsahem je nezpracovatelná. Lépe řečeno výsledek takového zpracování je v současnosti nepoužitelný. V posledních letech vzniklo několik pilotních projektů na recyklaci jednorázových plen, například v Itálii, Nizozemsku nebo Velké Británii. Technologie dokážou pleny mechanicky rozdělit na plast, celulózu a absorbent. Tyto projekty jsou však zatím omezené a ekonomicky náročné, takže se jedná spíše o experimentální řešení než o běžnou praxi.
Problém není v materiálech, ale v obsahu plenek. Svým způsobem jsou použité plenky odpadem ze zdravotnictví, popřípadě infekční odpad - byť legislativa to vidí jinak. Každopádně, je zde velká obchodní příležitost. Za každou hloupostí hledej marketingDobrý marketing vytváří v lidech iluze a na jejich základě mění jejich myšlení a chování. Trh s jednorázovými plenami se rozrostl do nebývalých rozměrů. Jelikož spotřebitelé postupně projevují zájem o ekologická témata (udržitelnost, chcete-li), přispěchali výrobci s řešením: ekologické jednorázové pleny. V principu se jedná o naprostý nesmysl. Žádný jednorázový produkt nemůže být nazýván ekologickým. K jeho výrobě je třeba surovin, musí se vyrobit, rozvést a následně zlikvidovat. To vše zcela vylučuje ekologičnost (nebo tu udržitelnost). Jde o princip POUŽIJ - VYHOď. Výrobci proto přistoupili k taktice, kdy zákazníky přesvědčují složením, které je (podle jejich výkladu) k tzv. životnímu prostředí ohleduplnější. Výsledkem je, že výrobní procesy plenek se komplikují, spotřebovává další nové materiály a vše mizí v nenávratnu skládek a pecí spaloven. Jde jen o reklamu. Mimo to některé látky, které jsou do plenek přidávány, mohou způsobovat alergické reakce (stejně jako složení pracích prostředků, které se používají k praní klasických plenek). Podobně zavádějící jsou i tzv. kompostovatelné pleny.
Co znamená rozklad plen v přírodě a případné alternativy
Jak škodí jednorázové pleny? Pokud odhlédneme od České republiky, pak bezesporu je zajímavý fakt, že jednorázové pleny se uchytily v doposud zaostalejších částech světa. Příkladem budiž Indie, kde se statisticky ročně narodí 27 000 000 dětí, pro jejichž rodiče budou z větší části díky nadnárodním koncernům běžně dostupné - samozřejmě bez toho, aby se likvidací těch použitých někdo zabýval. Podobně na tom jsou země, které korporace nazývají krásným termínem „emerging markets“ - tedy ekonomiky, které se budou dále rozvíjet a je v nich potenciál. Tam, kde neexistuje žádná odpadová sebereflexe, běžně plenky plavou v řekách spolu s ostatním odpadem. Následně se dostávají do moří a oceánů často ulpívají na korálových útesech nebo jsou mořem vyvrhovány na pobřeží (a ano, i na pláže). V některých oblastech jihovýchodní Asie tvoří použité jednorázové pleny významnou část plastového odpadu ve vodních tocích. Například indonéská organizace Ecoton upozorňuje na jejich častý výskyt v řekách na ostrově Jáva. Na závěr jedno doporučení. Pokud si budete o plenkách zjišťovat více, čerpejte informace z nezávislých zdrojů. Nikoli ze stránek e-shopů a výrobců.
V České republice existuje rozsáhlá infrastruktura pro sběr a třídění odpadu, kde jsou k dispozici barevné kontejnery na papír, plasty, sklo, bioodpad a často i na kovové obaly nebo nápojové kartony. Tento systém je podporován mnoha obcemi. A nejen díky tomu patří Česko mezi evropské země s vysokou mírou recyklace komunálního odpadu. Mnoha lidem ale bohužel přijde jednodušší zahodit žvýkačku do trávy nebo zašlápnout cigaretu na asfaltu. Rozklad cigarety je dlouhý a environmentálně škodlivý proces, který může trvat klidně až 15 let, v závislosti na venkovních podmínkách (vlhkost, teplota a světlo). Během rozkladu cigarety se do půdy a vody uvolňují toxické látky (nikotin, těžké kovy a další chemikálie), které mohou kontaminovat životní prostředí. Navíc se z drobných plastových částic z filtrů mohou stát mikroplasty, které jsou nebezpečné pro ekosystémy. Rozklad dětské plenky je opět velmi zdlouhavý proces, který může trvat až 250 let, což z ní činí jeden z nejtrvanlivějších typů odpadu na skládkách. Dětské pleny jsou složeny z různých materiálů, včetně plastových složek, jako je polypropylen a polyethylen, které jsou velmi odolné vůči rozkladu. Tyto pleny často končí na skládkách, kde se v anaerobních podmínkách (bez přístupu vzduchu) rozkládají ještě pomaleji. Při svém dlouhém rozkladu mohou pleny uvolňovat do okolního prostředí škodlivé látky, jako jsou metan a oxid uhličitý, což přispívá ke skleníkovému efektu. Rozklad pomerančové slupky je relativně rychlý proces ve srovnání s mnoha jinými druhy odpadu, trvající přibližně 2 roky (opět v závislosti na podmínkách prostředí).
Vliv na životní prostředí můžeme ale snížit už při samotném nákupu - volíme pleny, které nejsou bělené chlorem nebo plenky z nebělené buničiny. Jednorázovou plenku rozhodně nespalujeme v domácím topeništi, neboť hrozí vznik nebezpečných plynů, ani se je nepokoušíme „divoce kompostovat" (černě skládkovat). A proto: Chcete hýčkat své dítě v bavlnce, mít postaráno o plenky bez zbytečné námahy a utracených peněz, věnovat více času svému dítěti, vytvářet méně odpadu, používat plenky přátelsky k přírodě a zároveň být „in"? Zajímají Vás další podrobnosti? Odpovědi na otázky, zda je pravda, že dítě vydrží v počurané jednorázovce déle než v „bavlnce"; proč rodičky v nemocnicích dostávají jednorázovky a ne látkové pleny; proč se maminky bojí přejít zpět od jednorázovek k pratelným plenám.
Pleny končí na skládkách. Ministerstvo životního prostředí uvádí, že průměrné dítě do svých zhruba dvou let, kdy rodiče většinou s jeho přebalováním končí, spotřebuje až 5000 kusů jednorázových plen. Vyhazují se do směsného komunálního odpadu, který končí hlavně na skládkách. Recyklovat se nedají a ani ve spalovnách je nevidí rádi. Špatně hoří, protože jejich převážnou část tvoří nehořlavý sorbent. Jednorázové pleny se na skládkách rozkládají. Jak dlouho to bude trvat, můžeme jen odhadovat. Nejméně to bude v řádu stovek let, uvedl Deníku Ivo Kropáček, specialista na odpady z Hnutí Duha. Úředníci se ovšem k řešení, které by si ochránci přírody přáli, zatím nemají. Ať tedy v první řadě začnou omezovat plastové pleny, které jsou vytvořeny pro skládku. Nic jiného se s nimi dělat nedá, tvrdí Kropáček. Ministerstvo se soustředí na razantní snížení objemu veškerého komunálního odpadu ukládaného na skládky, nikoli na vybírání jednotlivých komodit.
Praní plen už je minulost. Doba praní plen od dětských hovínek je podle náměstka ministra Vladislava Smrže již dávno pryč. Dále se uvádí, že látkové pleny jsou modernější a nemusí být tak časově náročné. Při ceně od sedmi do devíti korun za kus mohou rodiče ušetřit při přebalování a použití až po několik desítek tisíc. Srovnávací studie ukazují, že některé ekologické a ekonomické faktory favorizují látkové pleny, jiné výzkumy uvádí zátěž srovnatelnou. Ministerstvo vyčkává na rozsáhlejší data a zvažuje motivaci rodičů různými charakteristikami, nicméně o plošném zavedení podpůrných opatření neuvažuje. Proto se doporučuje začít informovat rodiče a podporovat používání látkových plen jako hospodárnější a ekologičtější volbu.
Praktické tipy a doporučení pro rodiče
Beze slov o závěru, ale s důrazem na praktické kroky: Dítě vyžaduje pleny, ať už jednorázové nebo látkové. Látkové pleny vyžadují méně plastových obalů a jejich používání s sebou nese nižší ekologickou zátěž. Odhaduje se, že látkové pleny mohou během životnosti dítěte ušetřit až 20 000 Kč v porovnání s jednorázovkami. Přebalovací věk bývá u látkových plen kratší, protože děti bývají často vedeny k bezplenkové hygieně dříve. Ochrana kůže a snížení rizik spojených s přehříváním pohlavních orgánů jsou často uváděny jako zdravotní výhody látkových plen. Moderní látkové pleny jsou pohodlné, stylové a stále méně náročné na čas a péči díky technologiím a jednoduchým systémům. Na prání plen se doporučuje teplota 60 °C a šetření energií a vody se zohledňuje volbou energeticky efektivní pračky a šetrných pracích prostředků. Aviváže se nedoporučují, protože snižují savost plen. Je vhodné sušit plenky na volném vzduchu na slunci a vyvarovat se sušičky, která zvyšuje spotřebu energie. Pokud ale cestujete či potřebujete ochranu v náročných situacích, jednorázové pleny mohou být řešením, ale jejich environmentální dopad je vyšší. Když již zvažujete pleny, vyberte takové, které nejsou bělené chlorem nebo nebělené buničiny. Nezáleží jen na ceně - důležité je i dlouhodobé dopady na životní prostředí a zdravotní aspekty dítěte. Bezplenová metoda je tradiční a má silné pouto mezi rodiči a dítětem, a je realizovatelná i v současnosti v různých zemích.
Rodiče by měli dbát na to, aby sbírání a správná likvidace plen v přírodě bylo zodpovědně prováděno. Příroda tu není jen pro nás, jsme její součástí, stejně jako rostliny a zvířátka, která v ní bydlí, tak na to mysleme. Dospělí by měli připomínat dětem, že volně pohozený odpad trvá dlouho a zanechává stopy pro celé generace. Mějme na paměti, že i drobnosti, jako jsou zbytky ovoce, papíry, sklo či plasty, mohou mít dlouhotrvající dopad na prostředí. Závěrem lze říci, že správná volba plen, jejich správná likvidace a snaha o minimalizaci odpadu výrazně snižují ekologickou zátěž naší společnosti a podporují udržitelný životní styl.
