„Aby si tělo po očkování proti COVID-19 vybudovalo imunitu proti viru, obvykle potřebuje 1-2 týdny.“ Doba trvání ochrany se u jednotlivých vakcín liší a může být ovlivněna tím, komu je vakcína aplikována. Imunokompromitované osoby si obvykle po podání standardního počtu dávek vakcíny vybudují slabší imunitní odpověď, a proto je v primární sérii třeba podat ještě dodatečnou dávku. Imunita proti mírnému průběhu nákazy začne vyprchávat několik měsíců po očkování, a to zejména u starších dospělých. Proto byla v řadě zemí zavedena posilující dávka, která se nejdříve podává starším věkovým skupinám.
Aktualizace (březen 2023): Zásady aplikace posilovacích dávek v zemích se vyvíjejí. Bojíme se, že imunitu našeho miminka očkováním krátce po narození oslabíme, raději s vakcínami počkáme, až bude větší. Tuto bludnou domněnku slýchají dětští praktičtí lékaři od rodičů stále častěji. Starostliví rodiče se tak ovšem v dobré víře dopouštějí hned několik zásadních chyb najednou - nejenže chtějí nechat svého potomka bez ochrany v podobě očkování v době, kdy je vůbec nejzranitelnější, ale navíc se tak mohou pouštět do neznámých vod.
„Dítě se rodí s nezralým imunitním systémem, který se stane plně zralým ve věku jednoho až dvou let. Bezprostředně po narození jsou některé složky imunity plně zralé, zatímco jiné ne.“ Jde zejména o B-lymfocyty zodpovědné za ochranu proti některým bakteriálním infekcím. Zapojují se hlavně do boje s bakteriemi s polysacharidovým pouzdrem. Nezralé B-lymfocyty tak nejsou schopny bojovat s polysacharidy bakterií, jako jsou hemofily, meningokoky a pneumokoky. U malých dětí jsou proto tyto nákazy nejčastější a může docházet i k úmrtím. Při očkování posilujeme nezralou složku imunity. Jestliže v tomto věku zvolíme správně složenou očkovací látku, jako je třeba konjugovaná vakcína proti pneumokokům, dokážeme do imunitní reakce vedle B-lymfocytů zapojit i T-lymfocyty, které má novorozenec plně zralé. Očkovací látka tedy využije zralost T buněk k tomu, aby ve spojitosti s nezralými B buňkami došlo k dostatečné produkci protilátek a tvorbě paměťových buněk k dlouhodobé ochraně.
Vůbec největšího omylu se rodiče mohou dopustit ve chvíli, kdy se snahou chránit oslabené dítě před očkováním odloží vakcinaci u předčasně narozeného miminka. Takové dítě totiž může mít ještě nezralejší imunitní systém než v řádném termínu narozený novorozenec. Období, než imunitní systém dospěje, může být navíc oproti zdravému dítěti delší. Co rodiče riskují, pokud se rozhodnou odsunout očkování oproti očkovacímu kalendáři na později? „Očkovací látky byly hodnoceny, registrovány a schváleny v určitých schématech a daných věkových kategoriích. Jedna hexavakcína je schválená do dvou let a druhá do tří let věku. Když si rodiče vymůžou jiné schéma, nemáme dostatek údajů, abychom řekli, že budou stejně účinná, jako ta původní. Paradoxně tak ze strachu z nebezpečnosti očkování mohou dítě odsunutím vystavit většímu riziku. Jakmile se dostaneme nad tři roky, je to v rozporu s příbalovým letákem a pediatr je tlačen rodiči k něčemu, co mu zakazuje lege artis postup. Nerozumně si pak počínají také ti rodiče, které z nějakého důvodu nechtějí své dítě oočkovat hexavakcínou, ale přejí si ji rozložit. Pokud je podle doporučení Světové zdravotnické organizace dostupná kombinovaná vakcína, měla by být upřednostněna před oddělenými vpichy. Je totiž vyzkoušeno, že látky v kombinované vakcíně se snesou a existují dokonce takové, které se podporují. Pokud se např. necháte očkovat jednou vakcínou proti žloutence A a B, výsledek je efektivnější, než u rozdělených očkování, protože se složky potencují.
„Když rodiče chtějí vakcínu rozložit, někdy ani jednotlivé složky samostatně nejsou k sehnání, protože už je výrobci nevyrábějí - připravili kombinovaný produkt, s nímž očkuje celý svět, takže nemají důvod vyrábět vakcíny po jednotlivých složkách. Základem očkovacího schématu u malých dětí je hexavakcína ve čtyřech dávkách v 9. týdnu, třetím měsíci, čtvrtém měsíci a 11. až 15. měsíci života. U batolete pak v 15. měsíci přichází na řadu vakcína proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím, jejíž druhá dávka se aplikuje ve 21. až 25. měsíci. V rámci dobrovolného očkování pak mohou rodiče zvážit rotaviry (dvě dávky v šestém a desátém týdnu), pneumokoky, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění (čtyři dávky ve třetím, čtvrtém, pátém a 11 až 15. měsíci), meningokoky (od 12. měsíců).
V raném dětském věku je důležité očkování proti pneumokokům. Jejich výskyt u dětí do jednoho roku v roce 2013 po pěti letech stoupl a letos bude situace stejná. Proto bych toto očkování velmi doporučil a považuji za významné. Proočkovanost se tady pohybuje kolem 75 procent, zatímco u povinných očkování býváme na 98 až 99 procentech,“ přibližuje Roman Chlíbek. Zároveň potvrzuje, že v posledních letech graduje problém s odmítači a odsouvači očkování. „Přesná data nemáme, protože žádný registr odmítačů očkování se nevede. Nicméně zkušenost ukazuje, že se pohybujeme kolem dvou až pěti procent. Jde buď o rodiče, kteří očkování zcela odmítají, nebo ho chtějí v jiném režimu. Ti většinou mají pocit, že je očkování třeba odsunout do pozdějšího věku a začínají se množit rodiče, kteří chtějí očkovat až v šesti či 12 měsících, protože se někde dočetli, že je to šetrnější, protože je pak dítě zdravější a očkovací látka mu tolik neublíží. To je ale zcela v rozporu s odborným hlediskem. My chceme chránit právě v prvním půlroce až roce života, abychom tak překlenuli nezralost imunitního systému. Když se rodiče rozhodnou čekat do doby, kdy už je imunitní systém zralý, riskují, že se dítě může v tomto období nakazit. Pochopitelně ale existují děti, pro něž skutečně je očkování nebezpečné a není ho možné provést. To nastává např. v případě, že se projeví rozsáhlá alergická reakce na některou složku očkovací látky. Anafylaktický šok se pak může objevit u jednoho z 500 tisíc až milionu dětí. Děti s rozsáhlou alergií nebo šokem pak pochopitelně nedostávají další dávku látky, na kterou se objevila reakce.
Očkování živou vakcínou pak nemůže podstoupit ani malé dítě, které užívá léky na tlumení imunity, tzv. imunosupresiva. U těchto dětí tak nepřichází v úvahu další dávky. Stavy jsou individuální a liší se u každé vakcíny. Máme např. očkovací látky proti černému kašli, po kterých se u některých dětí mohou objevit neurologické příznaky, neutišitelný pláč a vysoké horečky. Pak už se další dávka nemůže aplikovat. Neznamená to ale, že když dítě reaguje špatně na jednu očkovací látku, nemůže být očkováno vůbec. Vakcíny obsahují řadu složek a dětský organismus může bouřlivě reagovat na některou z nich.
V době, kdy neexistovalo očkování, byl člověk neustále ohrožován řadou závažných infekčních nemocí. Dnes, kdy máme k dispozici vakcíny proti mnoha patogenům, procházíme hned na začátku života očkovacím „tréninkem“ imunitního systému, díky kterému je náš organizmus připraven se nebezpečným infekcím bránit. Bohužel nad strachem z nemoci dnes u řady lidí začíná vítězit naprosto iracionální strach z očkování.
A co samotná imunitní odpověď po očkování? Po podání očkovací látky se aktivuje imunitní systém očkovaného a tvorba protilátek proti danému infekčnímu onemocnění. Po očkování očekáváme nejčastěji lokální reakce typu zarudnutí a bolestivost v místě vpichu, případně celkové reakce, které bývají méně časté, jako je zvýšená teplota či bolesti hlavy, svalů či kloubů. Nejnebezpečnější reakce - anafylaktická - bývá velmi vzácná a bývá nutné setrvat po aplikaci očkovací látky v čekárně 30 minut pro případnou okamžitou péči.

Očkování a imunitní ochrana u dětí - hlavní principy
Hexavakcína je bezpečná a podporuje zdravý vývoj imunitního systému. První očkování novorozence proti šesti nemocem začíná už v devátém týdnu a zahrnuje i vakcíny proti Haemophilus influenzae typu b a žloutence typu B. Moderní kombinované vakcíny poskytují ochranu proti několika nemocem současně a jejich antigenní zátěž je minimální. Postup očkování: hexavakcína ve 4 dávkách (9. týden, 4.-5. měsíc, 11.-13. měsíc) a následné vakcíny proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím v batolecím věku a další vakcíny v rámci dobrovolného očkování (rotaviry, pneumokoky, meningokoky).
Podle ČVS je povinná očkování nesmírně důležitá, protože epidemie spalniček a další infekce ukazují, že pokles proočkovanosti vede k obnovení šíření původců nemocí. Ne povinná očkování - například proti pneumokokům a meningokoku - jsou také významná a hradí je veřejné pojištění částečně či plně, v závislosti na věku a typu vakcíny. Rodiče by měli zvážit i nehrazená očkování, aby zajistili komplexní ochranu dítěte a snížili riziko závažných infekcí v mladém věku.

Jak dlouho trvá ochrana a kdy je nutné přeočkování?
Když se jedná o očkování obecně, množství ochranných protilátek může v průběhu života klesat (vyvanutí imunity). Proto je důležité dodržovat přeočkování podle schématu, aby nedošlo k oslabení ochrany při kontaktu s infekčním agens. Očkování je jedním z nejúspěšnějších medicínských postupů v historii a v mnoha případech zhruba zajistí dlouhodobou či celoživotní ochranu.
Je důležité uvedlat i to, že imunita po očkování proti COVID-19 vydržela podle studií z Národního institutu pro alergie a infekční nemoci (NIAID) nejméně tři měsíce po druhé dávce vakcíny Moderna, ačkoli protilátky postupně klesaly. Studie ukázala, že očkování aktivuje i imunitu paměťových buněk (T a B buňky), která zajišťuje dlouhodobou ochranu, i když hladina protilátek uvnitř krve klesá. Tato zjištění potvrzují, že očkování má významně pozitivní vliv na ochranu proti progresi nemoci a na tvorbu paměťových buněk pro budoucí obranu.
V praxi to znamená, že i když dočasně dojde ke snížení hladiny protilátek, imunitní paměť a zralé T buňky mohou poskytnout rychlou a cílenou obranu při reinfekci. Délka ochrany a potřeba posilovacích dávek se však u jednotlivých vakcín liší a závisí na věku, zdravotním stavu a konkrétním očkovacím schématu.
Jak Funguje Očkování? Imunitní Systém, Vakcíny a Tvorba Protilátek!
Rizika a odpovědnost v očkování
Některé děti mohou po očkování zaznamenat vedlejší účinky - nejčastěji lokální reakce, jako je zarudnutí a bolestivost v místě vpichu, a méně často systémové reakce jako horečka či bolesti. Anafylaktická reakce je velmi vzácná, a proto bývá standardně vyžadováno sledování po očkování po dobu 30 minut. Vzácně mohou nastat závažnější alergické reakce nebo neurologické vedlejší účinky; ale obecně rizika očkování jsou výrazně nižší než rizika spojená s infekčními nemocemi, proti kterým očkujeme.
Rodiče by měli být informováni o možných vedlejších účincích v příbalovém letáku a měli by hlásit jakékoli neobvyklé reakce lékaři. Zvláštní pozornost je věnována očkování pro imunitně oslabené děti či děti užívající imunosupresiva, pro které mohou platit odlišná očkovací pravidla.

Meta informace a podpora očkování
Očkování je klíčovou součástí veřejného zdraví a kolektivní imunity. ČVS upozorňuje na nutnost vysoké proočkovanosti pro ochranu nejzranitelnějších skupin a varuje před riziky postupného odkládání či nahrazování kombinovanými vakcínami bez odborného doporučení.
| Očkování | Dávky a časování | |
|---|---|---|
| Hexavakcína | 9. týden; 4.-5. měsíc; 11.-13. měsíc | Ochrana proti šesti nemocem |
| Zarděnky, spalničky, příušnice | 13-18 měsíců; 21-25 měsíců | Další důležitá kombinovaná vakcína |
| Pneumokoky | 4 dávky ve třetím, čtvrtém, pátém a 11-15 měsících | Hrazeno pojišťovnou |
| Meningokoky | Skupina B do 12 měsíců; skupiny A, C, W, Y do 2 let | Dobrovolné i hrazené varianty |