Srdce funguje jako pumpa tvořená čtyřmi oddělenými jednosměrnými čerpadly a pracující jako synchronizované dvojité čerpadlo. Srdeční cyklus popisuje tok krve mezi dvěma tepy srdce a začíná systolou síní, při které dojde k doplnění komor krví. Díky mechanismu ventilem roviny vzniká podtlak, který zároveň podporuje žilní návrat. Systola pak probíhá do doby, než se vyrovná tlak v síních s tlakem v komorách, a síně přecházejí do diastoly, zatímco v komorách dochází ke stahu jejich svaloviny. Systola končí, když se chlopně uzavřou a komory znovu zůstávají plné či prázdné v závislosti na aktuální fázi cyklu.

Jak se šíří elektrická aktivita a co ukazuje EKG
Na EKG můžete pozorovat vlny a křivky, které jsou generovány pomocí elektrických impulsů. EKG (elektrokardiograf) je přístroj, který snímá šíření elektrického impulsu po srdci. Výsledkem měření je křivka - elektrokardiogram. Základem EKG křivky jsou elektrické proudy vznikající při depolarizaci a repolarizaci svalové buňky. Největší impulsy generuje Sinoatriální uzel (SA) - 60-100/min; AV uzel 40-60/min a Purkyňová vlákna 20-40/min. SA uzel se proto považuje za udavače tempa (primární pacemaker).

Struktura a význam svodů a poloh elektrod
Standardní EKG má 10 elektrod, z nichž přístroj vygeneruje 12 svodů. Těchto 12 svodů se na srdce „dívá“ ve dvou rovinách - horizontální a frontální, z různých úhlů. Frontální rovinu měří 4 končetinové elektrody na zápěstí a kotníky, černá elektroda slouží k uzemnění. Hrudní elektrod V1-V6 zachycují horizontální rovinu; umístění V1 a V2 je podél hrudní kosti, V3 mezi V2 a V4, V4 v pátém mezižebří v medioklavikulární čáře. Na výši umístění elektrod nezáleží pro svody končetinové, ale pro správné měření horizontální roviny je klíčové.

Průběh EKG a jednotlivé vlny
První vlna na EKG se označuje písmenem P a značí depolarizaci síní. Po ní následuje QRS komplex - hlavní část EKG, která odráží depolarizaci komor. Před QRS komplexem se určuje interval PQ, který vyjadřuje čas od začátku vzniku impulsu v SA uzlu až po začátek depolarizace komor. Normální hodnoty PQ intervalu jsou 0,12-0,20 s. ST segment leží na izoelektrické čáře; depresi ST hovoří o ischemii a elevace ST o akci. Po depolarizaci komor nastává T vlna, která popisuje repolarizaci komor.

Srdeční cyklus z pohledu tlaku a objemu
Srdeční cyklus lze nejlépe popsat na P-V diagramu levé komory. Počáteční fáze plnění (diastola) je rozčleněna na rychlé plnění, pomalé plnění a systolu síní. V izovolumické kontrakci dojde k uzavření AV chlopní a zvyšuje se tlak v komoře, dokud semilunární chlopně nezasoupou otevřou a nezačne ejekce do aorty. Ejekční fáze má dvě části: rychlé vypuzování a poté zpomalení, dokud tlak v komoře neklesne pod tlak v aortě a plicnici, a semilunární chlopně se opět uzavřou. End-diastolický objem (EDV) je přibližně 120 ml; end-systolický objem (ESV) kolem 50 ml. Ejekční frakce (EF) se vypočítá jako tepový objem dělený EDV. Srdeční práce lze vyčíslit vzorcem W = P × V, kde tlak a objem se vzájemně kombinují během cyklu.
| Fáze | Popis | Klíčové ventily |
|---|---|---|
| Diastola - rychlé plnění | Krev rychle vstupuje do komor po otevření AV chlopní. | AV chlopně otevřeny |
| Diastola - pomalé plnění | Žilní návrat doplňuje komory. | AV chlopně otevřeny |
| Systola - izovolumická kontrakce | Uzavření AV chlopní, tlak roste, objem nemění se. | AV a semilunární chlopně uzavřeny |
| Systola - ejekční fáze | Tlak překoná tlak v aortě/plicnici, krev se vypuzuje. | Aortální a pulmonální chlopně otevřeny |

Izovolumická kontrakce a Bowditchovy efekty
Izovolumická kontrakce znamená, že objem komor zůstává konstantní a tlak roste. Bowditchův efekt (homeometrická autoregulace) popisuje zvýšení síly stahu s vyšší frekvencí srdečních stahů díky intracelulárním změnám vápníku. Hromadění kalcia v buňkách při vyšší frekvenci vede k silnějšímu stahu, což umožňuje adaptaci srdeční frekvence na zátěž. Heterometrická autoregulace (Frank-Starlingův mechanismus) znamená, že zvýšení náplně srdce zvyšuje sílu stahu vlivem lepšího překrývání aktinu s myozinem a vyšší afinity troponinu C k vápníku. Homeometrická autoregulace však znamená, že rychlost zvýšení frekvence může v určité fázi zaostávat a vést k dočasnému nedostatečnému plnění komor.

Koronární cévy a srdeční kontraktilita
Koronární tepny zásobují srdeční sval. Arteria coronaria cordis dextra a arteria coronaria cordis sinistra odstupují z počátečního vzestupného úseku aorty a rozvětvují se do ramus interventricularis anterior, ramus intereventricularis posterior a ramus circumflexus. Pravá tepna zásobuje pravou předsíň, pravou komoru a část levé komory, zatímco levá tepna obvykle zásobuje rozsáhlejší část srdeční svaloviny a bývá silnější. Žíly srdeční odvádějí krev do sinus coronarius, hlavní žíla srdeční odvádí asi 60 % krve ze srdeční stěny. Srdeční kontraktilita je definována jako schopnost myokardu stahovat se a vyžaduje dostatečný přísun kyslíku a substrátů pro vznik ATP. Bez toho ztrácí buňky kontraktilitu i relaxaci, což se odráží na ejekční frakci a celkovém srdečním výkonu.

Druhy poruch srdečního rytmu a jejich lokalizace
Poruchy se dělí na poruchy tvorby vzruchů a poruchy vedení vzruchů a dále na lokalizaci. Nomotopní poruchy tvorby vzruchů zahrnují sinusovou tachykardii a bradykardii či sick sinus syndrom, kdy SA uzel stanovuje tempo. Heterotopické poruchy vznikají, když SA uzel nevytváří vzruchy nebo se objeví ložiska schopná tvořit vzruchy rychleji než SA uzel (extrasystoly). Tyto poruchy se objevují na EKG jako uniklé depolarizace srdce nebo předčasné depolarizace. AV blokády a AV re-entry tachykardie (AVNRT) jsou příklady dalších arytmií spojených s místem vzniku vzruchu a jeho šířením.

Srdeční ozvy a diagnostika
Vedle EKG se používá auskultace k poslechu srdečních ozv. První ozva I. vzniká na začátku systoly a druhá ozva II. na začátku diastoly, což odpovídá uzávěrům AV chlopní a semilunárních chlopní. Třetí ozva III. a čtvrtá ozva IV. mohou souviset s rychlým vtokem krve nebo kontrakcí síní. Srdeční šelesty vznikají turbulencí proudění krve a mohou být patologické. Fonendoskop umožňuje záznam prvních dvou fyziologických ozv; fonokardiogram nabízí detailnější obraz.

Fyziologické souvislosti a klíčové pojmy
Mezi klíčové pojmy patří preload a afterload. Preload je předpřídatí míra naplnění srdce na konci diastoly, zatímco afterload představuje tlak, který musí srdeční sval překonat při vypuzování krve do cirkulace. Srdeční cyklus zahrnuje systolu a diastolu s jejich podfázemi. Vysvětlení mechaniky srdeční kontrakce zahrnuje i Ca2+ signály: calcium-induced calcium release z sarkoplazmatického retikula zajišťuje uvolnění kalcia pro kontrakci. Představíme také izolovaně kolísající systémy: Bowditchovy schody a Frank-Starlingův mechanismus, které spojují srdeční frekvenci a sílu stahu s náplní a intracelulárním kalciem.
Fyzikální principy a tlak v cévách
Krevní tlak se měří v artériích a během srdečního cyklu kolísá. Systolický tlak (ST) odpovídá vrcholu vypuzovací fáze, diastolický tlak (DT) nejnižším tlakům během diastoly. Střední arteriální tlak (SAT) zohledňuje průběh tlaku během celého cyklu. Tlaková amplituda je rozdíl ST a DT, typicky kolem 40 mmHg u normálního tlaku. Ortostáza ovlivňuje tlak v cévách v závislosti na gravitaci a hydrostatickém tlaku, když stojíme vzpřímeně. Laminární a turbulentní proudění v cévách závisí na Reynoldsově čísle a poloměru cév podle Hagen-Poiseuilleova zákona.

Krátké shrnutí důležitých vzorců a pojmů
Vzorce a klíčové hodnoty: HR (srdeční frekvence) odvíjí od SA uzlu; EDV and ESV; EF = tepový objem / EDV; W = P × V; rychlost posunu papíru na EKG 25 mm/s (někdy 50 mm/s). QRS komplex představuje depolarizaci komor, P vlna depolarizaci síní, a T vlna repolarizaci komor. End-diastolický objem je přibližně 120 ml, end-systolický objem kolem 50 ml.
tags: #izovolumetricka #kontrakce #srdce