IVF, veřejná skupina Facebook, pravidla, založení, moderování a soukromí zkušenosti

Dítě jako komodita, neetické vydělávání na touze po rodině, vývoz českého genomu do zahraničí, starší žena nemá na těhotenství právo. To jsou jen některé z mnoha argumentů brojících proti asistované reprodukci, které se v české společnosti ozývají stále silněji. Všechny tyto a ještě mnoho dalších zazněly v dokumentu Reprodukce 2.0, který v úterý 28. 1. 12. Dokument podle odborníků ještě vyostřil už tak velmi problematickou debatu o asistované reprodukci. „Pro mnoho našich klientů není vůbec jednoduché léčbu neplodnosti podstupovat. Nanaplněná touha po rodině, zklamaná očekávání a pocit vlastního selhání jsou u nich na denním pořádku. Česká společnost je v otázce umělého oplodnění často velmi nekompromisní a problematika je u nás velmi tabuizovaná. „Velká část párů, která IVF podstoupí, to tají. Veřejně o asistované reprodukci mluví málokdo. Lidé mají strach z posměchu, kterému by mohli oni i jejich děti čelit. Výhradně negativní zkušenosti s IVF dostaly prostor i v pořadu České televize Reprodukce 2.0. „Dokument zcela ignoruje práci tisíců vědců, kteří za posledních 40 let nasbírali tuny objektivních informací o bezpečnosti, efektivnosti i rizicích metod léčby neplodnosti. Nepopírá, že stejně jako jakákoliv jiná léčba má i léčba neplodnosti svá rizika. „Můžeme se například bavit o hyperstimulačním syndromu při odběru vajíček. Jedná se ale o komplikaci, které umíme poměrně úspěšně předcházet. To potvrzuje i fertility koučka Alena Dvořáková. „Dokument ve mně vyvolal smutek. V oboru léčby neplodnosti pracuji 25 let a prvních 20 roků jsem pracovala v centrech asistované reprodukce. A opravdu se nemůžu smířit s tím, že jsem byla součástí něčeho, co poškozuje zdraví žen, jak dokument tvrdí. Pracovala jsem ve čtyřech centrech asistované reprodukce a veškerý jejich zdravotnický personál věnoval své úsilí pomoci léčenému páru k vytouženému dítěti. Podobně celou situaci vidí také ženy, které už IVF podstoupily. „Nebyla to jednoduchá a krátká cesta, ale vůbec nelituji toho, že jsem umělé oplodnění podstoupila. Ten, kdo nezažil zoufalou nenaplněnou touhu po dítěti, si nedovede představit, jaký zázrak může IVF být. Ani ona si ale nepřeje z obavy z reakcí okolí uvádět celé své jméno. „Nechci, aby se na naše děti někdo díval skrz prsty. O tom, že jsme podstoupili umělé oplodnění, ví jen pár nejbližších lidí. Dokument Reprodukce 2.0 navíc situaci párů, které IVF podstupují, nebo ho teprve zvažují, ještě zhoršil. „Ozývají se nám klienti, kteří si léčbou prošli nebo procházejí, a jsou z toho, co zaznělo, velmi vyděšení. Na pořadu jí vadí, že mluví pouze o rizicích a negativních zkušenostech s asistovanou reprodukcí. „Pozitivní ohlasy párů, které celým procesem IVF prošly, úplně chybí. Já sama jsem ale příkladem toho, že IVF změní život k lepšímu. Nepopírám, že celý proces byl náročný, ale prošla jsem jím bez komplikací a změnil mi život navždy. Díky IVF mám báječná, dnes už skoro osmnáctiletá dvojčata. A takových případů, jako jsem já, jsem za dobu, kdy se pohybuji v oboru, viděla tisíce. To potvrzuje i Alena Dvořáková. „Na své sociální sítě, kde se páry se zkušeností IVF sdružují, jsem umístila anketu, ve které ženy hodnotily spokojenost s léčbou v centrech asistované reprodukce. Většina ohlasů je pozitivní. Řešením, jak odbourat nedůvěru a stigmatizaci párů, které podstupují IVF, je podle Daniela Hlinky informovanost. „Je potřeba o asistované reprodukci mluvit, vysvětlovat lidem, že se nejedná o žádné obcházení přírody nebo neetické obchodování s dětmi.

Infografika: Základní principy IVF a třetí strany reprodukce

Zákaz umělého oplodnění (IVF) pro single ženy, nedostatečné úhrady moderních metod či anonymita dárců. Česká legislativa kolem IVF je poměrně restriktivní. Nejčastěji citované téma a ukázka restriktivního přístupu české legislativy je omezený přístup k samotné zdravotní službě pro single ženy. Současná legislativa brání ženám bez muže využít služeb asistované reprodukce a použít darované spermie. Přitom single matky nejsou nic výjimečného a porodnost významně klesá. Ženy jsou pak nucené toto pravidlo obcházet nebo vycestovat za touto službou do zahraničí. Z praxe je přitom vidět, že tento krok je ze strany žen dobře promyšlený a naplánovaný. Podle European Atlas of Fertility Rate pouze sedm států v Evropě neumožňuje single ženám podstoupit asistovanou reprodukci. Další otázkou jsou úhrady asistované reprodukce. Ty se dlouhodobě nezvyšovaly, přičemž metody se značně vylepšily. V otázkách úhrad je také problematické navázání IVF cyklů pouze na ženy. Zdravotní pojišťovny jim hradí základní výkony maximálně čtyř cyklů IVF s přenosem embryí. Kdyby se žena rozešla s partnerem, se kterým to čtyřikrát zkusila, s jiným by pak už na úhradu neměla nárok. Současná právní úprava je zastaralá a neodpovídá stavu společnosti. Od roku 2011 nedošlo k žádné novele. Právní řád by měl být nastavený transparentně a nenutit nikoho obcházet pravidla. V praxi dochází pouze k formalistickému dodržování pravidel, a to zajištěním podpisu jakéhokoliv muže. Rozšíření dostupnosti IVF by single ženám umožnilo legální a bezpečnou cestu k rodičovství a přispělo k otevřenějšímu, modernějšímu zdravotnímu i právnímu systému. Současně to je i vyšší právní jistota pro muže, aby nebyli zneužívaní „pouze na zplození“. Tzv. Matič Report (rezoluce Evropského parlamentu o situaci v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv z roku 2021, pozn. red.) vyzval členské státy k tomu, aby všem osobám v plodném věku zajistily rovný přístup k léčbě neplodnosti bez ohledu na jejich sociálně-ekonomickou situaci, rodinný stav, genderovou identitu nebo sexuální orientaci. Velkou debatu vyvolává také anonymita dárců pohlavních buněk. V Evropě není na toto téma jednotný pohled. Některé země poskytují pouze anonymní dárcovství, jiné anonymní i neanonymní nebo naopak pouze neanonymní dárcovství. Stále to však neznamená, že příjemci mají právo znát veškeré informace o dárci v době, kdy jsou využité dárcovy zárodečné buňky, nebo snad že by mělo docházet ke katalogovému výběru dárců. Česká republika už v roce 1991 učinila výhradu k článku 7 Úmluvy o právech dítěte, který zakotvuje právo dítěte znát své rodiče. I zde se česká právní úprava se drží striktně anonymního dárcovství s výjimkou významných zdravotních údajů. Darování zárodečných buněk a spermií je založeno na principu altruismu a solidarity, což nám nařizují i mezinárodní smlouvy. Spolupracujete mimo jiné s pacientskými organizacemi. Z pohledu pacientských organizací se opakovaně setkáváme se dvěma tématy, která pacientky v souvislosti s asistovanou reprodukcí řeší nejčastěji. Prvním je aktuální nastavení úhrad, které nepokrývá některé vědecky podložené metody zvyšující šanci na úspěch léčby, například ICSI (technika, při níž embryolog pomocí jehly vpraví spermii přímo do vajíčka, pozn. red.). Právě tato témata podle nás ukazují, že současná právní úprava a systém úhrad ne vždy odpovídají potřebám pacientek ani možnostem moderní reprodukční medicíny. Zejména nemožnost podstoupit léčbu jako single žena bývá pro řadu klientek překvapivá. Často předpokládají, že jde o běžně dostupnou možnost, a teprve v průběhu řešení své situace zjišťují, že tomu tak v České republice není. Zahraničí ukazuje velmi rozdílné přístupy k reprodukční medicíně. V zásadě jsou to veškeré země na západ od nás, ale i ty na jihovýchodě. Velkou pozornost vzbudil případ z Alabamy, kde soud označil embrya vytvořená pomocí IVF za děti v právním smyslu. Případ z Alabamy je ukázka širokého výkladu pojmu dítě a aplikace doslovného výkladu zákona neodpovídající biomedicínskému vývoji. Nejvyšší soud Alabamy rozhodl, že se na poškození či zničení zamraženého embrya vztahuje zákon o způsobení smrt dítěti z 1872. Podle tohoto výkladu by pachatel nedbalým zacházením embrya mohl způsobit usmrcení dítěte. Zákonodárce z roku 1872 samozřejmě vůbec nemohl uvažovat o kryokonzervovaných embryích a stávající soud tak aplikaci zákona značně rozšířil a vlastně vytvořil nová pravidla. Vyřešilo se to až přijetím nové právní úpravy, která zavedla imunitu pro poskytovatele a uživatele IVF a odstranila jejich občanskoprávní a trestní odpovědnost za poškození nebo zničení embrya v souvislosti s IVF. To je těžká otázka. Nicméně otázka fertility je součást veřejného zdraví. Světová zdravotnická organizace uznává, že je třeba zajistit všeobecný přístup k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví, které je součástí práva na zdraví. V souvislosti s klesající porodností se tedy jeví vhodné podpořit prevenci, ať je to zvýšení informovanosti nebo samotné zamražení vajíček, tzv. social freezing. Téma asistované reprodukce se v České republice znovu stává centrem intenzivní veřejné debaty. Hlavním hybatelem diskusí je připravovaná novela zákona, která by mohla přinést zásadní zlom: možnost podstoupit léčbu neplodnosti i pro ženy bez partnera. O tom, zda současná pravidla odpovídají realitě 21. Současná legislativa versus realita 21. stoletíV současné době jsou pravidla v České republice nastavena velmi konzervativně. O léčbu metodami asistované reprodukce může požádat výhradně heterosexuální pár. Partneři sice nemusí být manželé, ale zákon striktně vyžaduje svazek ženy a muže, kteří svým podpisem deklarují, že jsou neplodný pár. Současná legislativa tak z možnosti založit rodinu s pomocí lékařů úplně vylučuje single ženy, lesbické dvojice i gay páry. Podle odborníků však toto nastavení naráží na demografickou realitu moderní doby.„Jsme ve 21. století, modely rodiny jsou různé a legislativa by se měla přizpůsobit tomu, jak se vyvíjí společnost. Čelíme obrovskému propadu porodnosti a celkový demografický vývoj je prostě špatný. Na druhé straně vidíme, kolik samostatných žen bez problémů zvládne vychovávat děti. Máme tu lidi, kteří po dětech touží, mají odvahu i energii jim věnovat lásku, tak proč jim v tom bránit, i když nejsou klasický heterosexuální pár?“ upozorňuje vedoucí lékařka kliniky IVF Cube Hana Višňová. Cesta do zahraničí jako výsada bohatýchKvůli domácím zákazům jsou české ženy, které touží po mateřství, ale nemají partnera, často nuceny volit takzvanou reprodukční turistiku. Řada evropských zemí, jako jsou Španělsko, Belgie, Dánsko nebo některé spolkové republiky v Německu, již dnes single ženám oplození spermatem dárce běžně umožňuje. Například Dánsko je v tomto směru celosvětovým lídrem a distribuuje dárcovské sperma do celého světa. Problémem však zůstává, že taková cesta vyžaduje nemalé finanční prostředky a velkou osobní odvahu, což z této možnosti dělá výsadu dostupnou pouze pro ekonomicky dobře zajištěné ženy. Moderní medicína přitom v rámci konceptu označeného jako „third party reproduction“ (reprodukce za účasti třetí strany) dokáže efektivně pomoci kombinací různých forem rodičovství.„Dnes už jasně rozlišujeme genetické rodičovství, biologické rodičovství a sociální rodičovství, tedy to, kdo se o dítě skutečně stará a kdo ho vychovává. Genetický materiál může pocházet od dárce, biologicky dítě donosí a porodí žena, ale sociální rodičovství je o tom, kdo mu věnuje svou energii a lásku. Rizika černého trhu a psychologický tlakAbsence partnera přitom z čistě medicínského hlediska není relevantním důvodem k tomu, aby žena neměla k léčbě neplodnosti přístup. V Česku se navíc úhrada od pojišťoven zcela váže na zdravotní pojištění ženy, která na svých bedrech nese celou finanční i hormonální zátěž. Psychologické průzkumy navíc ukazují, že touha mít děti je u žen v průměru o 10 až 15 % vyšší než u stejně starých mužů. Jako nejčastější faktor odkládání mateřství se přitom neukazuje neochota mít rodinu, ale prostý fakt, že ženy nenašly vhodného partnera, se kterým by ji mohly založit.Stávající legislativní bariéry tak ženy vystavují obrovskému tlaku a mohou mít velmi nepříjemné dopady. Vedle finančně náročných cest do zahraničí se některé ženy uchylují k hledání náhodných partnerů pro přirozené početí. Extrémním a vysoce rizikovým důsledkem rigidního zákona je pak situace, kdy si ženy kupují spermie od neověřených dárců na internetu či takzvaném dark netu za peníze, čímž ohrožují své vlastní zdraví.

tags: #ivf #verejna #skupina #facebook