IVF a jeho rizika, vedlejší účinky a dlouhodobé důsledky: přehled na základě dostupných studií a odborných názorů

Umělé oplodnění podstupuje čím dál více žen. Loni Češky absolvovaly celkem 39 tisíc cyklů, což je o zhruba tisícovku více než v předchozím roce. Onkologové ale varují, že tato terapie není bez rizika. V jejich ordinacích přibývá pacientek, které umělé oplodnění podstoupily. Na zvýšené riziko vzniku neinvazivních nádorů prsu poukazuje také nedávná britská studie. Reprodukční centra ale na svých stránkách ženy uklidňují, že hormonální stimulace žádné negativní dopady na organismus nemá.

Ačkoliv se nechci onkologů nijak dotknout, mají bohužel obecně horší znalosti z oblasti reprodukční medicíny a jsou zatíženi svým pohledem na svět. My se zabýváme tímto problémem velmi podrobně a žádné podobné riziko potvrzené nebylo. V těhotenství ale jde o přirozené hormony, které vyplavuje tělo postupně. Při hormonální stimulaci dostávají ženy najednou velkou dávku hormonů, které jsou vyráběny uměle. IVF centra podávají v rámci stimulace vaječníků hormony gonadotropiny, což je peptidová látka, která se velmi rychle odbourává. Zatímco dříve se podávaly dvakrát denně, dnes už jen jednou denně. Pro zdravou ženu tedy jednorázová stimulace vaječníků opravdu nepředstavuje zvýšenou zátěž.

Před vlastním umělým oplodněním si žena píchá injekce s vysokými dávkami umělých hormonů, které stimulují vaječníky, aby vyplavily co nejvíce uzrálých vajíček. Pokud se ženě nepodaří díky umělému oplodnění otěhotnět, opakuje celý cyklus znovu. Některé ženy ale podstupují kvůli neúspěšnému umělému oplodnění hormonální stimulaci opakovaně. Výjimkou nejsou ani ženy, které podstoupily stimulaci osmkrát nebo i vícekrát za život. Neexistuje žádná medicínská hranice, která by počet cyklů omezovala.

Pracovala jsem téměř deset let na brněnské klinice a strávila jsem nějakou dobu i na onkologickém oddělení. Ovšem je tu výjimka, některé ženy mají genetické predispozice nebo kvůli svému zdravotnímu stavu mají vyšší riziko vzniku onkologického onemocnění. Například žena, která je neplodná proto, že má endometriózu, má primárně zvýšené riziko určitých typů nádorů, například vaječníků. Tato žena přichází do centra asistované reprodukce s tím, že si s sebou už určité riziko přináší. Já se zabývám řadu let celostní medicínou a vím, že farmakologická léčba může být obecně problematická. Podle vás tedy nehraje při hormonální stimulaci ženy roli ani její genetická zátěž, ani její věk, ani počet cyklů, které v rámci této stimulace podstoupila?

Genetická zátěž pochopitelně roli hraje. Jsou ženy, v jejichž rodě se vyskytují dědičné dispozice ke vzniku nádorových onemocnění. Řada z nich bohužel také díky tomu zhoubným nádorem onemocní. Loni vyšla v Británii nová rozsáhlá studie (viz box níže), která ale určité rizika dokládá. Britští výzkumníci sledovali celkem 250 tisíc žen, které podstoupily umělé oplodnění v letech 1991-2010. Musíme mít dostatečné klinické znalosti a také schopnost v těchto vědeckých a statistických datech číst a porozumět jim. Konkrétně se to týká například endometriózy. Ve studii se zvýšené riziko týkalo především pacientek s endometriózou a také those, které vůbec nerodily. Pro srovnání je vhodné si vzít jako skupinu ženy, které byly léčeny výhradně pro mužský faktor neplodnosti, tedy ony samy byly po reprodukční stránce v pořádku.

Britští výzkumníci sledovali celkem 250 tisíc žen, které podstoupily umělé oplodnění v letech 1991−2010. "Studie zjistila o 15 procent vyšší riziko neinvazivních nádorových forem prsu," shrnuje výsledky výzkumu onkoložka Petra Tesařová ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Neinvazivní jsou nádory v počátečním stadiu, které nevytváří metastáze a dají se operovat. Pokud ale nejsou včas rozpoznány a léčeny, vedou k vývoji invazivního, metastázujícího nádoru.

Jak už jsem říkala, je potřeba brát zjištění v celkovém kontextu. Někdo má k výskytu nádorů genetické dispozice a o zvýšeném riziku pro určitý typ onemocnění se rozhoduje ještě předtím, než se člověk narodí. Nerada bych, abychom hormonální stimulaci před IVF démonizovali. Žena, která je neplodná a která nerodila a nekojila, má obecně vyšší riziko rakoviny prsu. A rozhodně není pravda, že ženám nějaké informace zatajujeme. Starší pacientky například upozorňujeme na to, že mají vyšší riziko chromozomových vad embryí. Takových pacientek se bohužel u nás vyskytuje čím dál více, průměrný věk žen, které k nám přicházejí, je nyní už 39 až 40 let.

Některé ženy udivuje, že se IVF centra zajímají jen o to, zda v pořádku donosily dítě a porodily. Jejich zdravotní stav pak už centra reprodukční medicíny dále nesledují. Monitorovat zdravotní stav ženy po IVF není náplní práce pracoviště reprodukční medicíny, pacientka je dále průběžně sledovaná u svého gynekologa. Existuje národní onkologický registr i registr asistované reprodukce a je možné tyto oba registry teoreticky propojit. Protože ale žádné studie neukázaly, že by toto riziko bylo zvýšené, neuložil stát centrům asistované reprodukce toto kritérium sledovat.

Česko patří mezi země s nejvyšším počtem neplodných párů, zažili jsme také propad porodnosti na světové prvenství, u nás jde o epidemii neplodnosti. Anovulace, endometrióza, snížená pohyblivost spermií, sexuálně přenosné choroby, neprůchodnost vejcovodů. To je jen zlomek z příčin, které přivádějí české páry do ordinací lékařů v reprodukčních klinikách. Přestože přibližně každá pátá dvojice čelí potížím s otěhotněním a asistovaná reprodukce tak není žádnou novinkou, je i dnes opředena řadou mýtů.

Jak je to tedy ve skutečnosti s početím dvojčat? Je hormonální stimulace bolestivá? Mýtus č. Hormonální stimulace je proces, během kterého následkem krátkodobého užívání hormonů dozraje ve vaječnících ženy více vajíček, než je v přirozeném cyklu běžné. Tato procedura je nedílnou součástí každého IVF cyklu. Přesto se někdy ženy obávají, zda jim stimulace příliš nezatíží organismus. „Největší hormonální zátěži čelí organismus v průběhu těhotenství. Během hormonální stimulace, která obvykle trvá pouze deset až dvanáct dní, jsou oproti tomu hladiny hormonů mnohem nižší. Ženy se tedy negativních dopadů na zdraví nemusejí obávat,“ objasňuje MUDr. Kateřina Veselá Ph.D., ředitelka reprodukční kliniky Repromeda.

Mezi ženami také někdy panují obavy z náročnosti procedury či bolesti. „Každá žena je unikát, stejně individuální je i reakce organismu. Nicméně nervozita se obvykle rozplyne po první aplikaci léku, která probíhá pod dozorem zdravotníka. Už dlouhou dobu se neužívají léky zaváděním injekce do svalu, což by mohl někdo vnímat jako bolestivější. Dnes se kvalitní preparáty aplikují těsně pod kůži, ideálně v podobě drobné jehličky v peru, podobném, jaké užívají například diabetici,“ uklidňuje MUDr. Veselá. Ženy obvykle popisují mírnou únavu a pocit nafouknutí v oblasti podbřišku, většina však funguje i během stimulace zcela normálně.

infografika představující průběh IVF: stimulace, odběr vajíček, transfer embrya

Mýtus č. 2: Mají dvojčata? Tento mýtus vlastně není ani tak mýtem, jako spíš překonanou skutečností. Dříve opravdu bývalo po absolvování IVF poměrně častým jevem rození vícerčat. Důvodem bylo zavádění většího množství embryí do dělohy ženy, jelikož se myslelo, že to zvýší šanci na uchycení alespoň jednoho z nich. Pravděpodobnost, že budou mít budoucí rodiče doma dvojčata, pak byla přibližně 20 %. Od tohoto postupu se však začalo v průběhu let upouštět. Zjistilo se totiž, že úspěšné uchycení embrya ovlivňují důležitější faktory, kupříkladu jeho kvalita, genetická výbava nebo příprava děložní sliznice. Vícečetné těhotenství je navíc pro ženu náročnější, mnohdy komplikovanější a nese nemalá rizika, například předčasný porod. „Cílem asistované reprodukce by nemělo být pouze těhotenství, ale především zdravé miminko. Jsme rádi, že průměrný počet transferovaných embryí je na naší klinice již dlouhodobě 1,0,“ říká MUDr. Veselá.

V roce 2012 byla v ČR dokonce změněna legislativa upravující podmínky pro umělé oplodnění. Mýtus č. 3: Já jsem neplodná? Do ordinací lékařů reprodukčních klinik často přicházejí také ženy, u nichž se na první pohled zdá být vše v naprostém pořádku, přinejmenším co se periody týká. Poměrně častým omylem je totiž domněnka, že žena, která menstruuje, má i normální ovulaci. Bohužel měsíčky, ani ty pravidelné, ještě automaticky neznamenají, že k ovulaci skutečně dochází. Tento jev se nazývá anovulace. A žena o ní ani nemusí vědět. Cítí se jako obvykle, krvácí také tak, pouze nedochází k žádanému uvolnění vajíčka. Jakákoliv snaha otěhotnět je v takovém případě vyloučena. „Anovulace může být vedlejším efektem nejrůznějších hormonálních onemocnění, syndromu polycystických ovarií nebo třeba zvýšené hladiny stresu,“ vysvětluje MUDr. Kateřina Veselá. To, zda žena ovuluje, si může ověřit i doma pomocí ovulačních testů zakoupených v lékárně. V případě anovulace je třeba další kroky řešit přímo s lékařem, který navrhne další postup.

Mýtus č. Budoucí rodiče, kteří podstupují proces umělého oplodnění, určitě nemusejí mít obavy, že bude mít jejich miminko vlivem asistované reprodukce zhoršené zdraví. Děti, které jsou počaty za asistence lékařů na reprodukčních klinikách, nelze nijak rozeznat od těch, které se zrodily přirozenou cestou. A rozhodně nejsou neduživější. Uvádí se, že riziko vývojových vad je u dětí z IVF okolo 3 %, tedy stejné, jako v běžné populaci. V mnoha případech naopak dokáže umělé oplodnění genetickým onemocněním předejít. „Pokud se u daného páru prokáže riziko přenosu závažného genetického onemocnění, proběhne takzvané preimplantační genetické testování,“ nastiňuje MUDr. Kateřina Veselá. Vyšetření označované zkratkou PGT sleduje, zda je embryo zdravé. „Pokud se u embrya vyskytne přítomnost genetické vady, zvolí se jiné, které genetickou zátěž nenese. Asistovaná reprodukce představuje soubor moderních léčebných metod, které pomáhají párům překonat problémy s neplodností. Ačkoliv jsou tyto metody obecně považovány za bezpečné a účinné, jako každý lékařský zákrok s sebou nesou určitá rizika a možné vedlejší účinky.

Při IVF se běžně používají injekční hormonální léky (gonadotropiny) pro stimulaci vaječníků. 💡Je důležité poznamenat, že starší studie naznačovaly možnou souvislost mezi užíváním léků na podporu plodnosti a rakovinou vaječníků. 💡Čím více embryí je přeneseno do dělohy, tím vyšší je riziko vícečetného těhotenství a souvisejících komplikací. Asi 15% u žen ve 20. Více než 50% u žen ve 40. Výzkum dlouhodobých následků asistované reprodukce stále pokračuje. IVF je komplexní lékařský postup, který, jako každá lékařská intervence, nese určitá rizika. Většina těchto rizik je vzácná nebo mírná a výhody asistované reprodukce pro mnoho párů převažují nad potenciálními riziky. Důležité je také poznamenat, že věda v oblasti asistované reprodukce se neustále vyvíjí a mnohá rizika se díky novým postupům a technikám snižují.

graf rizik a benefitů IVF, 2010-2025

Se vzrůstajícím počtem párů, kterým se nedaří počít dítě přirozenou cestou, roste i počet zájemců obracejících se na kliniky asistované reprodukce. Zájem o oplodnění „in vitro“ tak přibývá a jak ukazují čísla, brány k vysněnému rodičovství se mnohým nakonec otevřou. Nezbytnou úlohu při tom hrají hormony a tzv. V metodách asistované reprodukce má hormonální stimulace zásadní význam. V ideálním případě by měla hormonální stimulace minimalizovat náklady i zdravotní rizika a maximalizovat šance na úspěšné otěhotnění.

Ve vaječnících ženy jsou stovky tisíc ovariálních folikulů (představme si je jako malé cysty naplněné tekutinou), z nichž každý obsahuje tzv. oocyt - nezralou vaječnou buňku. Během každého menstruačního cyklu se vyvíjí několik folikulů, avšak jeden z nich, dominantní folikul, roste rychleji než ostatní (tzv. Graafův folikul, který mívá průměr okolo 18-28 mm, ostatní folikuly zanikají) - při ovulaci jeho stěny prasknou, vajíčko se uvolní a je následně zachyceno výběžky konce vejcovodu. Dochází k tomu okolo 14. dne cyklu. Cílem hormonální stimulace při umělém oplodnění je, aby nedozrálo pouze jedno vajíčko, ale aby jich byla celá řada. Kolik? Ideálně 8-15. Kolik vajíček tedy bývá cílem stimulace, se odvíjí od konkrétního protokolu a zdravotního stavu ženy.

Po dobu dvanácti dnů si žena aplikuje injekce s gonadotropiny, což jsou uměle vyrobené hormony, které pomáhají vyplavit co nejvíce uzrálých vajíček. U některých žen má hormonální příprava různé vedlejší následky jako otoky, přibírání na váze nebo bolesti břicha. Tyto komplikace bývají běžné a obvykle brzy pominou. Hyperstimulace (OHSS) patří mezi méně častá, ale významná rizika hormonální stimulace. OHSS bývá sledováno a monitorováno a lékaři mají účinné metody, jak obtíže snižovat a zvládat (infuze, punkce tekutiny z dutiny břišní).

Přestože jsou IVF metody obecně považovány za bezpečné, dlouhodobé riziko rakoviny po IVF cyklu je dosud neznámé, všeobecně se však má za minimální. Hormony mohou urychlit růst již existujících rakovinotvorných buněk v některých tkáních, proto se doporučuje před zahájením IVF vyšetření prsou, gynekologická prohlídka a onkocytologický stěr čípku děložního hrdla. Dále by bylo vhodné zajistit očkování proti zarděnkám a zvážit suplementaci vitamíny. U asistované reprodukce je běžné vícečetné těhotenství, proto se transferuje obvykle 1-2 embrya. Po IVF je riziko mimoděložního těhotenství o něco vyšší než u přirozené soulože, zejména u žen s dřívějšími záněty nebo poškozenými vejcovody.

schéma procesu IVF: stimulace, odběr oocytů, fertilizace, transfer embrya

Jak funguje IVF

Celý proces asistované reprodukce je náročný nejen fyzicky, ale také psychicky. Ženy bývají ve stresu a mají obavy z neúspěchu. Před zahájením léčby se připravuje plán léčby na míru a používají se moderní stimulační protokoly. Transparentní komunikace a otevřenost jsou klíčové pro uklidnění párů a pro informované rozhodování. Zvažujete léčbu nebo máte další otázky? Obraťte se na naši kliniku pro podrobné odpovědi a podporu.

V České republice hradí zdravotní pojišťovny část nákladů na léčbu neplodnosti u žen ve věku 22-39 let a při neprůchodnosti vejcovodů od 18 let. Pojišťovna proplácí tři cykly IVF, případně další cyklus za určitých podmínek. Doplatky za stimulační léky a další nadstandardní metody se odvíjejí od protokolu. Pokud nejste připravena otěhotnět okamžitě, IVF lze zahájit i s možností zamražení kvalitních embryí pro pozdější transfer.

Po IVF se mohou objevit některé vedlejší účinky a rizika, ale většina z nich je mírná a dočasná. Do budoucna se výzkum v oblasti dlouhodobých dopadů asistované reprodukce nadále rozvíjí, přičemž moderní postupy by měly rizika snižovat a zvyšovat úspěšnost léčby.

tags: #ivf #vedlejsi #ucinky