V dětském věku je horečkou označován stav, kdy tělesná teplota přesahuje 38 °C. Pokud se tělesná teplota pohybuje v rozmezí 37 až 38 °C, pak se tento stav označuje jako subfebrilie. Jestliže tělesná teplota přesahuje 41 °C, hovoříme hyperpyrexii. Při měření tělesné teploty je důležité používat kvalitní teploměr. Klasické rtuťové teploměry jsou již několik roků nahrazeny podobnými, ale místo rtuti se v nich používá jiné médium. Tělesnou teplotu lze měřit také pomocí elektronických digitálních teploměrů, je však třeba v tomto směru upřednostňovat teploměry kvalitní, nejlépe kupované v lékárně.
V běžných domácích podmínkách, ale také ve zdravotnickém zařízení, se tělesná teplota nejčastěji měří teploměrem vkládaným do podpažní jamky (axilární měření); doba měření by měla být 3 až 5 minut. Z praktického hlediska je vhodné upozornit na skutečnost, že při rektálním měření je třeba určité opatrnosti a zkušenosti - dítěti je důležité při měření dobře fixovat dolní končetiny, do konečníku se zasunuje pouze ta část teploměru obsahující médium teploměru a měření se ukončuje po ustálení vzestupu teploty. Často tradovaný odpočet 0,5 °C od naměřené hodnoty při rektálním měření se nepoužívá, neboť je prokázané, že rozdíl hodnot mezi měřením axilárním a rektálním může kolísat v rozmezí od -0,2 až po +1,9 °C. Úzká korelace mezi hodnotami tělesné teploty naměřené v konečníku a v podpažní jamce je zejména v kojeneckém věku.
Možnými dalšími tělními partiemi, kde lze teplotu měřit, je dutina ústní, zevní zvukovod a u děvčat pochva. Měření v zevním zvukovodu je využíváno omezeně, navíc tato metoda vyžaduje speciální teploměry. Existují také digitální teploměry tzv. bezkontaktní, ale většinou neposkytují přesnou hodnotu.
Horečka kontinuální - ranní a večerní teplota se liší nepatrně (většinou o 1 °C). Horečka remitentní - rozdíly mezi ranní a večerní teplotou jsou velké (2 °C), ranní teplota přitom nedosahuje normálních hodnot. Horečka intermitentní - rozdíly mezi ranní a večerní teplotou jsou ještě větší než u horečky remitentní, ranní teplota klesá pod 37 °C. Horečka periodická - horečnatý stav trvá jeden nebo více dnů a tyto stavy se opakují v určitém pravidelném či nepravidelném intervalu.
Nejčastější příčinou horečky v dětském věku jsou akutně probíhající infekce, zejména pak postihující dýchací ústrojí. Obvykle se přitom jedná o choroby vyvolané různými druhy virů (virus influensa, parainfluensae, adenoviry, herpetické viry) nebo některými bakteriemi (streptokoky, stafylokoky, meningokoky, hemofilus). Z praktického hlediska je významné včasné rozpoznání skupiny dětí se závažnou život ohrožující bakteriální infekcí. Lze k tomu využít některých skórovacích systémů.
Část dětí může mít vzácnější závažné bakteriální infekce, které mohou uniknout spektru diagnostických vyšetření - jde např. Vedle dominující etiologie virové a bakteriální se na rozvoji horečnaté infekce mohou podílet také plísně (zvl. U některých dětí se mohou v průběhu horečky objevit tonicko-‑klonické křeče, tento stav je specificky označován jako febrilní křeče. Horní věková hranice pro febrilní křeče je 5 roků. Rizikovými faktory rozvoje křečí při horečce jsou: věk (od 3 měsíců do 5 let), opoždění duševního vývoje (např. vrozené vady mozku, dětská mozková obrna), již překonaná ataka febrilních křečí a pozitivní rodinná anamnéza výskytu takových křečí. Bez ohledu na uvedená rizika je nezbytné u dítěte s febrilními křečemi vždy vyloučit/potvrdit příp. i jiné onemocnění, které může mít podobnou symptomatologii (např. postižení CNS, metabolický rozvrat). Pokud se křeče při horečce manifestují u dítěte staršího 5 let, jde o situaci abnormální a je důležité pátrat po vyvolávající příčině (např. epilepsie, postižení CNS, dysbalance vnitřního prostředí).
Při vyšetření dítěte s horečkou je důležitá pečlivá anamnéza a klinické vyšetření. Cílenou pozornost je třeba věnovat projevům toxického charakteru (poruchy krevního prokrvení, odmítání pití, slinění, známky dehydratace, hypo-/hyperventilace, cyanóza, krvácivé kožní projevy, poruchy chování/vědomí), které jsou vždy dokladem závažně probíhajícího onemocnění. sedimentace, CRP, prokalcitonin, případně Leukocytóza > 15 × 109/l nebo leukopenie < 5 × 109/l představují hodnoty považované za hraniční/rizikové pro bakteriální infekci. Současné stanovení nezralých forem leukocytů a vzestup CRP/prokalcitoninu zvyšují podezření na účast bakteriálního agens v rozvoji horečnatého onemocnění.
Pro novorozence/kojence/batolata nemusí v prvních hodinách trvání horečky dojít k vzestupu CRP/prokalcitoninu. Je proto výhodné tato vyšetření v intervalu 8-48 hodin zopakovat a podle dynamiky jejich změn rozhodnout o dalším postupu. Zábal: Osuška se namočí ve vlažné vodě (cca 25 °C) a přikládá se na oblast hrudníku a břicha, a to na dobu 10 až 15 minut. PARACETAMOL - antipyretického účinku dosahuje blokádou syntézy prostaglandinů, má však i efekt analgetický. Metabolizován je v játrech. Dávkování: 15 mg/kg every 6 hodin. Nežádoucí účinky: vzácné (kožní rash, krevní poruchy). Těžké poškození jater lze očekávat při dávkách 150-200 mg/kg. Antidotem paracetamolu je N-acetylcystein.
IBUPROFEN - opět blokádou tvorby prostaglandinů dosahuje antipyretického efektu, má také protizánětlivé a analgetické účinky. Metabolizován je v játrech a vylučován ledvinami. Doporučován dětem od 2. měsíce věku. Dávkování: 5-10 mg/kg every 8 hodin. Nežádoucí účinky: krvácení do GIT, u dětí se sníženou funkcí ledvin může vyvolat nefritidu.
Metamizolum natricum - derivát aminophenazonu s antipyretickými, analgetickými a protizánětlivými účinky. Lze jej podávat zejména v nemocnicích parenterálně. Dávkování: 10-15 mg/kg/den, rozděleno do 3-4 dávek. Kyselina acetylsalicylová (KA) - do 15. roku života kontraindikována kvůli Reyově syndromu. Pokud se použije jako antipyretikum, dávka 5-10 mg/kg každých 6 hodin.
Reyův syndrom (RS) je onemocnění s dominujícím poškozením jater a mozku, průběh může být fatální. Frekvence výskytu RS výrazně poklesla po zavedení kontraindikace KA jako antipyretika. V léčbě hyperpyretického stavu se k výše uvedeným opatřením mohou přidávat kortikoidy (hydrokortison 30-50 mg/kg/dávka nebo metylprednisolon 1-2 mg/kg/dávka) nebo alfalytické léky (chlorpromazin 0,5-1 mg/kg/dávka). Chlorpromazin má alfalytické účinky, ale často ovlivňuje mozeček a nemusí přímo snižovat teplotu.
Dalším možným opatřením u febrilních kojenců a batolat je podání benzodiazepinů jako prevence febrilních křečí. Toto opatření se týká dětí, které v minulosti febrilní křeče prodělaly. Při horečce je třeba vždy zabezpečit dostatečný příjem tekutin. Každé zvýšení teploty o 1 °C nad 37 °C zvyšuje bazální potřebu vody o 12 %. Pokud dítě netoleruje příjem tekutin ústy, je nutná hospitalizace a parenterální hydratace.
Laická veřejnost často vyžaduje antibiotika hned při prvním stavu, což je třeba odmítnout. V běžné praxi lze obvykle zjistit příčinu horečky rychle a rozhodnout o léčebném postupu. Neexistuje univerzální návod pro hospitalizaci či ambulantní léčbu a je nutné zvažovat věk dítěte, dosavadní vývoj onemocnění, dostupnost lékaře, sociální podmínky rodiny a komplianci.

Nejčastější příčiny horečky u dětí a praktické poznámky
Nejběžnější příčina je virová infekce dýchacích cest; u větších dětí je možné stěžovat si na bolest v krku. Pokud dítě vypadá dobře, pijí a mají jen mírnou dehydrataci, je vhodné zůstat doma a podporovat ho v odpočíinku. CRP má při rozhodování o antibiotikách zásadní roli, ale není rozhodující samo o sobě. CRP stoupá 24-48 hodin po vzniku bakteriální infekce a v některých virových infekcích může zůstat nízké. U novorozenců nemusí být CRP výrazně zvýšené hned na počátku horečky, proto se doporučuje vyšetření opakovat.
Další časté vyvolávající stavy zahrnují angínu, střevní virózy, zánět středního ucha a infekce močových cest. U každé z těchto podmínek hraje roli celkový stav dítěte, možnost pít, dýchání a přítomnost dalších příznaků jako je vyrážka, bolest, zvracení či průjem. Při podezření na závažnější bakteriální infekci je nutná okamžitá lékařská pomoc.
Periodické a febrilní stavy vyžadují zvláštní pozornost. Febrilní křeče se objevují převážně mezi 6měsíčním a 5. rokem věku; při jejich výskytu je důležité vyhledat okamžitou lékařskou pomoc. Základní opatření při horečce zahrnují dostatek tekutin, klid na lůžku, vlažné zábaly a vhodně zvolený antipyretik podle hmotnosti dítěte (paracetamol či ibuprofen).
V případě, že horečka trvá déle než 3 dny, nebo se zhoršuje, či se objevují jiné alarmující příznaky (vyrážka, ztuhlá šíje, dýchací potíže, apatie), je nutné kontaktovat pediatra. Při každé horečce je důležité zkontrolovat kůži celého těla kvůli krvácivým skvrnám, které by mohly signalizovat meningokokovou infekci a vyžadovat rychlou záchrannou službu.
Dalším tématem jsou siroky a alternativní postupy během horečky. Kromě léků se doporučují i omývání vodou, zábaly a vhodné oblečení, aby se zabránilo přehřátí. U očkování může horečka nastoupit v různých časových horizontech v závislosti na typu vakcíny. Důležité je pravidelné monitorování teploty a stavu dítěte po očkování.
- Horečka sama o sobě není nemoc, ale příznak nemocí či infekce.
- Ne vždy vysoké CRP znamená nutnost antibiotik; rozhoduje celkový stav dítěte a další vyšetření.
- Včasné rozpoznání závažných infekcí a febrilních křečí je klíčové pro rychlou pomoc.
- U dětí do 3 měsíců by měla být horečka řešena lékařem co nejdříve.
Horší než prkénko na záchodě: Letadla jsou plná fekálních bakterií. Kde jsou, vás překvapí
Praktické tipy pro rodiče
Co mají rodiče dělat během horečky:
- Zhodnoťte celkový stav dítěte (pije, jí, dýchá, je aktivní).
- Dodržujte správné intervaly mezi antipyretiky (paracetamol a ibuprofen podle hmotnosti; obvykle 6 hodin). Při vyšších teplotách lze střídat po 3-4 hodinách, ale miminka do 3 měsíců používají jen paracetamol.
- Používejte teplotní měřiče na stejném místě a snižujte teplotu postupně, ne náhle.
- Udržujte dítě hydratované a nepřetápějte ho; vlažné oblečení a komfortní prostředí napomáhají snížení teploty.
- V případě podezření na bakteriální infekci nebo zhoršující se příznaky vyhledejte lékaře.
V případě vážných příznaků (záškuby, bezvědomí, potíže s dýcháním, výrazná vyrážka, bolest za uchem, ztuhlá šíje) volejte okamžitě záchrannou službu na čísle 155. Při nejistotě se raději obraťte na odborníky a ověřte si stav dítěte telefonicky před cestou do ordinace či pohotovosti.