Srdeční vývoj začíná již v nejranějších fázích embryogeneze a zahrnuje prudké změny ve struktuře na úrovni tkání a buněk. Srdce se vyvíjí jako pumpa, která musí vzhledem k neustálému růstu plodu rychle adaptovat svoji morfologii i histologii. Základy popisu vycházejí z popisu, že embryo od počátku prochází trilaminárním stádiem a že mezoderm je klíčovým zárodečným listem pro vznik srdeční trubice a následných oddílů.
Bilaminární a trilaminární stádium a vznik srdečního základu
Embryo má nejprve podobu „placky“ - bilaminární stádium (epiblast a hypoblast). Třetí list, mezoderm, vzniká v období třetího týdne a tento mezoderm se stává základem pro kardiogenní pole, odkud migrují kardiogenní buňky do oblasti rostrálně od orofaryngeální membrány. Z těchto buněk vznikne trubice vystlaná endotelem a obklopená myoblasty, nazývaná kardiogenní pole. Ze začátku vznikají dvě endotelové srdeční trubice (pravá a levá), které po flexi zárodku splývají v jednu, probíhající perikardiální dutinou (Cor tubulare simplex). V této fázi je stěna srdce složena z endotelu a myoepikardového pláště; myokard se postupně ztlušťuje a produkuje srdeční rosol obsahující vysoký podíl kyseliny hyaluronové.
Části epikardu se vyvíjejí z proepikardového orgánu; často se používá pojem mezotelové buňky. Perikardiální dutina má na počátku komunikaci s pleurální dutinou a cavum pleuropericardoperitoneale je součástí společné coelomové dutiny. Nádorové a dynamické posuny během vývoje vedou k diferenciaci jednotlivých částí srdce: bulbus cordis, ventriculus (společná komora), atrium (jednotná síň) a sinus venosus.
Septace a vznik čtyřdílného srdce
Cor tubulare sigmoidum se vyvíjí jako esovitá klička a následně se prahuje bulbus cordis, ventriculus a truncus arteriosus. Z této vývojové konstrukce vznikají dvě protilehlé endokardové lišty ve výtokové oblasti; tvorba bulbárních a trunkálních val umožňuje septaci výtokové části a posun krevního toku do plicního a systémového oběhu. Návalky endokardu tvoří základy semilunárních chlopní a rozdělují výtokovou část srdce na bulbus cordis a truncus arteriosus; jejich srůst vede k tvoření aortopulmonálního septa. Vznik chlopní z endokardových polštářků a jejich následné spojení s srdeční skeletální strukturou zajišťuje správný jednokomorový a dvoukomorový systém.
V dutině srdce se vyvíjejí endokardové návalky (polštářky), které se rozvětvují směrem k endokardovým polštářkům v canalis atrioventricularis. Z jejich proliferace vyroste septum primum, které postupně odděluje síně a vytváří foramen primum. Následně vzniká foramen secundum a septum secundum, které spolu s foramen primum vytváří uzávěr přepážky mezi síněmi. Při fertilním oběhu, kdy je pravá síň tlakově vyšší, prochází krev přes foramen ovale a uzavření nastává až po prvním nádechu, kdy tlak v levé síni stoupne a chlopeň uzavírá septum secundum. Limbo fossae ovalis a valvula foraminis ovalis tvoří anatomické označení pro tento uzávěr. Fossa ovalis představuje pozůstatek foramen ovale po porodu.
Ventriculus communis se musí rovněž rozdělit na pravou a levou komoru pomocí komorového septa (septum interventriculare). Zpočátku je v novotvořené komorové části otvor foramen interventriculare, který je později uzavřen vazivem a tvoří pars membranacea septi interventricularis. Sinus venosus je nejkaudálnější část srdeční trubice a postupně se odděluje od pravé síně, čímž vzniká sinus coronarius. Bulbus cordis se rozdělí na pravou komoru (trabekulární část) a na výtokovou část (conus arteriosus); truncus arteriosus tvoří distální část bulbu a spolu s ním zajišťuje vznik vzestupné aorty a truncus pulmonalis. Mezodermální a ektodermální interakce umožňují vznik bulární a trunkální val a tvorbu aortopulmonálního septa.
Histologické vrstvy a jejich význam
Endokard, myokard a epikard tvoří hlavní vrstvy srdeční stěny. Endokard tvoří vnitřní vrstvu srdeční dutiny a chlopně; myokard je svalovina srdečního svalu, tvořená kardiomyocyty s typickým Y‑tvarem, které vykazují interkalární disku. Epikard je viscerální list perikardu a zajišťuje výživu srdeční svaloviny spolu s koronárními tepnami, které vycházejí z aorty. Srdeční skelet tvoří hustá fibrozní konstrukce, která elektricky odděluje síňový a síňový myocard od komorového myocardu. Tato architektura umožňuje správný vedení vzruchu, který prochází Hisovým SVazkem skrze trigonum fibrosum dextrum.
Chlopně srdce vznikají z endokardových polštářků a částí myokardu. Semilunární chlopně (aortální a pulmonální) a cípaté chlopně (trikuspidální a mitrální) tvoří duplikatury endokardu, jejich základ tvořen endokardovými návalky a jejich laterálními pokračováními. Z endokardových polštářků vzniká i aortopulmonální septum, které rozděluje výtokovou část srdce.
Fyzické a morfologické charakteristiky srdce
Srdce se nachází v mediastinu, dvě třetiny vlevo od střední osy a jedna třetina napravo. Hmotnost se u dospělého muže pohybuje kolem 300-350 g, u ženy kolem 250-300 g; hypertrofie nad 400 g u mužů a nad 350 g u žen signalizuje patologii. Hrot srdce směřuje do 5. mezižebří, na medioklavikulární čáře; poloha srdce se mění podle věku a respirační činnosti. Endokard tvoří vnitřní vrstvu srdeční dutiny; myokard - svalová stěna, epikard - vnější vrstvička a součást viscerálního perikardu. Srdeční dutiny zahrnují pravou a levou síň a pravou a levou komoru; do síně ústí žíly a z komor vycházejí tepny.
Klinické a histologické souvislosti
Srdeční svalovina je inervována autonomním nervovým systémem; krev je zajištěna koronárními tepnami vycházejícími z aorty. Pracovní myokard vykazuje delší refrakterní periodu kvůli fázi platonické depolarizace. Histologicky jsou srdeční chlopně duplikaturami endokardu; jejich struktura zahrnuje vnitřní fibrózní ploténku, endotel a vazivové prstence srdečního skeletu. Srdeční vzorec a cestu krve lze popsat jako kontinuální pumpu se sekvencí pravé síně, pravé komory, levé síně a levé komory, s postupujícími pevnostmi a tepenným výtokem do plicního a systémového oběhu.
Shrnutí kroků vývoje a histologických změn
- Vznik kardiogenního pole a migrace kardiogenních buněk do oblasti rostrálně od orofaryngeální membrány; vznik srdeční trubice vystlané endotelem a obklopené myoblasty (Cor tubulare simplex).
- Potom nastává fúze pravé a levé srdeční trubice; vznik srdečního kanálu a perikardiální dutiny; tvorba srdeční rosoli a epikardu z proepikardového orgánu.
- Septace: vznik endokardových návalků, septum primum a septum secundum; uzávěr foramen ovale po prvním nádechu.
- Rozdělení ventriculus: primární septa a foramen interventriculare; pars membranacea septi interventricularis.
- Vytvoření sinus venosus, bulbus cordis a truncus arteriosus, a jejich oddělení do aorty a truncus pulmonalis.
- Vznik chlopní (semilunárních a cípatých) z endokardových polštářků a jejich osazení do srdeční skeletu.

Vývoj srdce | Srdeční trubice | Část 1/3 | Srdeční smyčka | Kardiovaskulární embryologie
tags: #histologie #embryo #srdce