Vyhrála Miss a prošla si obdobím, kdy na ni doléhalo množství negativních ohlasů. Ustála to se zvláštní urputností, se kterou se musí narodit. Od začátku byla jiná než ostatní, nejedla maso, podporovala nejrůznější ekologické aktivity, neuznávala zabíjení zvířat a jediné, co ji moc nezajímalo, byl módní svět. Helena Houdová často mluví o cestě, kterou prošla a prochází. Je z ní usměvavá, milá a pevná mladá dáma, maminka tří dětí - dvou synů a jedné holčičky. Je šťastná - tak nějak normálně. Bez velkých gest a povyku.
„Vy jste se od začátku chovala trochu jinak, než se od klasické miss očekává…“ V očích druhých jsem vždycky byla ta divná… Prošla jsem si díky tomu nejrůznějšími situacemi, naučila se spoustu věcí, ale hlavně jsem se naučila mít ráda sama sebe, a to dokonce i s tím, co moje rodina a společnost neakceptují. Bylo to hodně těžké, byla to možná nejtěžší věc, se kterou jsem kdy bojovala. A dlouho jsem ani netušila, čím vším to procházím. Hodně jsem pracovala na léčení svého vnitřního dítěte, aniž bych věděla, že mě to dovede do podoby, v jaké se já sama chci mít. Teď už se nemusím ohlížet na to, co bych dělat měla a neměla, a jsem šťastná.
S čím vším tohle vaše prozření souvisí? Určitě s narozením mých dětí, s tím, že jsem si prožila různé druhy porodu. Ale také třeba s tím, jak se stravuji.
Aktuální stravovací cesta a její motivace Dřív jsem maso nejedla, protože jsem nechtěla, aby kvůli mně někdo umíral. Pořád mi vadí, jak zacházíme se zvířaty, ale přidala jsem k tomu snahu jíst z 80 % jen syrovou stravu. Studuji léčivou výživu a jsem už certifikovaný „health educator“. Učím se, co která potravina obsahuje, jaké má léčivé účinky, a tak dále. Celý ten obor je o tom, že se hledá a léčí přímo příčina nemoci, ne její symptomy. Je to holistický přístup, pracuje se s duší, hlavou a tělem. 70 % rakoviny je většinou psychika a tzv. zneužívání těla - kdy konzumujeme jídla plná éček a chemikálií. Většina mých klientů bojuje s rakovinou, jejich tělo už odmítá chemoterapie a radiace a já jim jen ukazuji, jak si mohou pomoci sami. Nejsem doktor ani léčitel, jsem průvodce, který jim třeba vysvětluje, jak se dělají výživné džusy, jak se dělá mandlové mléko, protože by neměli jíst žádné živočišné tuky a bílkoviny a podobně.
A oni se pak vyléčí sami… Naše tělo je obrovská léčivá mašina, která udělá maximum pro to, aby se sama vyléčila. Viděla jste na vlastní oči už někoho, koho změna stravy vyléčila? Ano. Poměrně dobře se tímto přístupem léčí například cukrovka, typ dvojka. Záleží na tom, zda opravdu chcete. Nejde jen o to přestat jíst vařené věci, ale také to tělo posílit, dát mu živiny. Základem je pšeničná šťáva nebo slunečnicové výhonky, které mají 30krát více živin než jakákoli zelenina na světě. Všechno jsou to jednoduché recepty. Mandlové mléko si uděláte z nepasterizovaných syrových mandlí, které se přes noc namočí, ráno se omyjí, dají se do mixéru s 8 částmi vody, rozmixují se a přes hadřík nebo plínku se propasírují.
Máte dnes veganku? Veganství znamená, že nejíte žádné živočišné bílkoviny. Já jsem vegan, ale zároveň se snažím jíst stravu syrovou. Myslím, že v Čechách je pro to výraz vitarián. Proč je to tak zdravé? Když jíte syrovou zeleninu nebo ovoce, tak dostanete všechny živiny, které obsahuje. Když něco uvaříte, hodně živin a enzymů to ztratí. Většina lidí je podvyživená, protože všechno vaří. A i když mají nadváhu, jsou podvyživení, protože jim chybějí ty důležité živiny, které tělo potřebuje. Od té doby, co jím syrovou stravu, mi zmizely vrásky, mám husté vlasy a používám jen šampon, kondicionér a hřeben. Nepoužívám žádné chemikálie. Ta výživa jde zevnitř.
Jaké jsou nejčastější chyby společnosti? My jsme pořád bombardováni informacemi o výživě a zdraví, které bohužel vycházejí od firem, které ty věci vyrábějí. Je hrozně smutné, že jsme se nechali jako společnost zmanipulovat a věříme víc firmám, které nám tvrdí, že se mají děti přikrmovat ve čtvrtém měsíci, i když na to ve skutečnosti tělo dítěte ještě není připravené. Když máte v Americe produkt s označením „přírodní“, ve skutečnosti to často znamená jen 10 % přírodních složek. Syntetické chemikálie cizí organismus oslabují, místo aby posilovaly imunitu. Proto je důležité se držet co nejpřírodnějších zdrojů.
Jak se vám daří dodržovat váš stravovací režim v Česku? Když se mi tady podaří jíst syrovou stravu ze 40 %, je to úspěch. Momentálně jsem objevila v Praze dvě raw restaurace, tak jsem nadšená. Trvá tak dva měsíce, než si tělo na syrovou stravu zvykne, ale pak na to opravdu naloží a stačí mu málo. Dnes žijete v New Jersey, jaký to je pocit, když se vracíte do Čech? Je to šok. Mám tady dětství a pubertu a určitou energii, která na mě při návratu „padá“. Cítím, že je tady někde deka, která lidi táhne dolů. V lese je mi dobře, ve městě to na mě působí jinak. Zmínila jste porody, které jste zažila… Nejstaršího syna jsem porodila v Praze, druhého syna v New Jersey doma s porodní asistentkou a třetí dítě bylo narozeno doma. Předtím jsem měla nástřih a mnoho komplikací, které mě vytrhly z pocitu síly ženy. Druhý porod mi ukázal, že rodičovství a porody mohou být jiné, a vedl k hlubšímu uvědomění sebe sama a respektu k přirozenému porodu.
Jak vám pomohl manžel? Dýchal se mnou, byl prvním, kdo se dotkl malé Deiy. Po porodu následoval okamžitý kontakt s dítětem a společné sdílení radosti. Narození je posilující moment a porodní zkušenosti formují pohled na svět i na partnerský vztah. Každý z nás se narodil jako krásná bytost, a proto je důležité volit cestu, která odpovídá našemu pravému já, bez tlaku společenských očekávání.
V roce 2011 Helena uzavřela českou pobočku nadace Slunečnice kvůli financím a dvojím nákladům, které ji navrhovaly. Nadaci předala tým v Americe a sama hledá nové směry. K modelingové kariéře stále vzhlíží jako k mostu k donorům, ale dnes je vyznavačkou čistě přírodních produktů a bojovnicí proti chemickým látkám v kosmetice. S Miss roku 1999 si uvědomila, že cesta změn se dá spojit s veřejným zábleskem a že každý může najít své pravé já a směřovat k němu prostřednictvím vědomé volby životních principů.
Obecná otázka cesty a hledání místa „Myslím, že každý je tam, kde má být. Není ani tak důležité vědět, kudy cesta vede, jako pochopit, kudy nevede. A vědomě se vrátit do našeho opravdového já. To znamená do momentu, kdy jsme se narodili, čistí, plni světla, bez předsudků, nálepek, náboženství, očekávání a tlaků co-by-mělo-být.“
