V Druhy fyzikální terapie jako je mechanoterapie (tření) a hydroterapie nacházíme již u zvířat, kdy poraněnou část těla olizují či namáčejí do vody.
Kolébkou fyzikální terapie je Čína, okolo roku 4700 př. n. l. byla využívána vodoléčba.
Ve 3. tisíciletí př. n. l. zde byla sepsána i nejstarší učebnice, kde jsou popsány vodoléčebné a masážní procedury.
V Evropě se kolem roku 770 př. n. l. rozmáhala vodoléčba, v Řecku se zachoval z té doby rozsáhlý vodoléčebný komplex.
S rozvojem medicíny byla fyzikální terapie upozadněna a spíše v rukou laických léčitelů.
V psychiatrických ústavech byly používány elektrické šoky, což ovšem nemělo léčebný účinek, jednalo se spíše o zklidnění pacienta či o snahu „dostat z něj jeho psychózu“.
Až Vincenc Priessnitz díky svým úspěchům vyzdvihl fyzikální terapii (hlavně hydroterapii) a od té doby získala fyzikální terapie v očích odborné lékařské veřejnosti lepší jméno a začala se vyvíjet.
Do této skupiny řadíme ty účinky, které ovlivňují přímo tkáň a její biochemické procesy většinou přímo v místě aplikace např.
Zde bychom zařadili ty účinky, které působí na neuronální podkladě.
Zde bychom zařadili účinky, které nemají předem jasně známý efekt.
Každá procedura má svoje speciální kontraindikace, které by měl rehabilitační lékař předepisující proceduru a fyzioterapeut provádějící proceduru znát.
Každá procedura má své indikace, které by měl rehabilitační lékař předepisující proceduru a fyzioterapeut provádějící proceduru znát.
Fyzioterapie zaměřená na elektroterapii
Elektroterapie zahrnuje různé modality, z nichž jednou z nich je aplikace katodou, která ovlivňuje svalovou kontrakci a metabolické procesy v tkáních.
Katoda je záporně nabitá elektroda, která se při některých fyzioterapeutických postupech umísťuje blíže ke stimulované oblasti.
Mechanismus účinku elektroterapie na svalovou kontrakci zahrnuje depolarizaci motorických jednotek a následnou stimulaci kontrakce svalu.
Indikace elektroterapie zahrnují léčení svalových bolestí, zlepšení lokálního prokrvení a urychlení rehabilitačního procesu po úrazu či chirurgii.
Kontraindikace elektroterapie závisí na typu použité modality, jednotlivých patologiích a celkovém stavu pacienta.
Mezi obecné kontraindikace patří těhotenství, trombóza, otevřené rány bez vhodného ošetření a infekční procesy v ošetřované oblasti.
Indikace a kontraindikace dle konkrétních postupů
- Elektrická stimulace svalů - indikace: atrofie po dlouhodobé imobilizaci, obnovení svalového tonu, rehabilitace po úrazech; kontraindikace: kardiostimulátor, těhotenství v určitých oblastech, akutní záněty kůže v ošetřované zóně.
- Katodová stimulace při elektroterapii - indikace: zlepšení svalové síly a lokálního krevního oběhu; kontraindikace: otevřené rány, poruchy citlivosti v oblasti aplikace.
- Hydroterapeutické procedury ve spojení s elektroterapií - indikace: rehabilitace po operacích pohybového aparátu, bolesti měkkých tkání; kontraindikace: infekční stavy, kožní změny v ošetřované oblasti.
Praktické poznámky pro fyzioterapeuty
- Každá procedura vyžaduje pečlivé zvážení kontraindikací a stanovení individuálního plánu léčby.
- Indikace musí být jasně zdokumentovány a vycházet z diagnostických výsledků pacienta.
- Komunikace s pacientem je klíčová pro dosažení správného dávkování a tolerability procedury.
Nemocnice Kyjov, Bazální stimulace na ARO
| Procedura | Indikace | Kontraindikace |
|---|---|---|
| Elektrická stimulace svalů | Atrofie, obnovení svalového tonu | Kardiostimulátor, otevřené rány, těhotenství |
| Katodová stimulace | Zlepšení svalové síly | Zranění kůže, citlivost |
| Hydroterapie | Rehabilitace po operacích | Infekční stavy |
Pro doplnění textu je vhodné rozšířit výklad a propojit jednotlivé části o mechanismus působení na biochemické procesy v tkáních a jejich lokalizované efekty.