Trestní právo je jedním z odvětví práva veřejného, jehož účelem je chránit práva a oprávněné zájmy osob, společnosti a státu před trestnými činy. Ne tedy vždy, ale velmi často je spácháním trestného činu poškozena i konkrétní osoba. Ačkoli není primárním cílem trestního práva kompenzovat oběti její újmu, české trestní právo tento institut zná.
Co je újma a kdo je poškozeným
Podle ustanovení § 43 odst. 3 trestního řádu je poškozený oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit vzniklou újmu. O tomto trestní soud rozhoduje v adhezním řízení, které je nedílnou součástí řízení trestního.
Újmou se rozumí zásah do práv a právem chráněných zájmů poškozeného. Újma je jakákoli ztráta, kterou poškozená osoba utrpí. Pro právo je však relevantní pouze újma na právem chráněném statku - majetkovém nebo nemajetkovém, proto rozlišujeme dvě její formy.
Trestní řád přiznává práva, včetně práva na náhradu újmy v trestním řízení poškozenému (§ 43 trestního řádu). Hranice oddělující pojmy poškozený a oběť je častokrát nejasná, neboť tyto pojmy se v mnohém překrývají. Právě poškozený je stranou řízení a je nadán procesními právy, zatímco pojem oběť zdůrazňuje především újmu, jež byla osobě trestným činem způsobena.
Poškozený vs. oběť a ochrana práv
Újma obětí trestné činnosti je vnímána jako objektivní hledisko a není tedy třeba, aby ji oběť jako újmu pociťovala, nebo aby ji i vnímala. Status oběti trestného činu se přizná každé osobě, která se sama cítí být obětí spáchaného trestného činu. To však platí pouze, pokud později nevyjde najevo opak nebo pokud nejde zjevně o zneužití postavení oběti.
Skutečnost, zda byl pachatel vypátrán nebo odsouzen, na postavení oběti vliv nemá. Podstatné není ani to, zda byl pachatel činu v době spáchání trestně odpovědný. Zatímco poškozeným může být každá osoba, tedy i právnická, obětí dle zákona o obětech může být pouze fyzická osoba.
V ustanovení § 43 odst. 1 trestního řádu je vymezen pojem poškozeného jako strany v trestním řízení. Poškozeným se rozumí ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil. Z uvedených definic plyne, že oběť trestného činu zpravidla bude mít i postavení poškozeného v trestním řízení.
Adhezní řízení a uplatnění nároku
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny poškozeného (oběť) o jeho právech poučit a poskytnout mu všestrannou možnost k jejich uplatnění. Každý poškozený, bez ohledu na možnost žádat náhradu škody, má podle trestního řádu různorodá práva. Vzhledem k náhradě újmy je důležitá možnost již od průběhu přípravného řízení dávat návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů, či žádat od státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu a státního zástupce konajícího vyšetřování.
Poškozený může vykonávat svá práva v trestním řízení osobně nebo prostřednictvím zákonného zástupce, opatrovníka nebo zmocněnce. Pro efektivní uplatňování práv, a to zejména práva na náhradu škody nebo nemajetkové újmy, je vhodné být zastoupen zmocněncem, který je právním profesionálem. Práva zmocněnce jsou upravena v § 51 trestního řádu, který stanoví, že zmocněnec poškozeného je oprávněn činit za poškozeného návrhy a podávat za něj žádosti a opravné prostředky.
Adhezní řízení v praxi
Soud v adhezním řízení rozhoduje dle ustanovení § 228 odst. 1 trestního řádu a odsuzuje-li obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží v rozsudku obžalovanému, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn. V návrhu musí být uveden důvod a výše nároku na náhradu uplatňované újmy.
Výši uplatňovaného nároku na náhradu škody lze dokládat např. lékařskými zprávami, účetními doklady či jinými relevantními důkazy. Při rozhodování soudu o uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy může mít vliv prohlášení oběti o dopadu trestného činu na život oběti, včetně příloh, které mohou obsahovat lékařské zprávy a další důkazy.
Pokud poškozený nárok neuplatní, nemůže soud postupovat na základě zásady oficiality. Stejně tak soud při rozhodování o nároku poškozeného nemůže postupovat způsobem ultra petita partium. Dle § 229 odst. 1 trestního řádu soud může rozhodnout o nároku poškozeného odkazem na občanskoprávní řízení nebo na řízení před jiným příslušným orgánem, pokud to v daném případě vyhovuje. Dále může soud rozhodnout pouze tehdy, pokud není dostatečný materiál pro rozhodnutí o náhradě škody nebo nemajetkové újmy a další dokazování by značně protáhlo řízení.
Kontext a vývoj v oblasti odškodnění újmy na zdraví
Nároky vznikající poškozeným při ublížení na zdraví se v posledních letech vyvíjejí a jejich výše se zvyšuje. Důležitým faktorem je rostoucí tlak na vyvážené a spravedlivé odškodnění, včetně nemajetkové újmy spojené s duševními útrapami. Metodiky a judikatura Nejvyššího soudu se snaží poskytovat rámce pro objektivizaci a porovnání škod, aby bylo možné spravedlivě odškodnit jak majetkové, tak nemajetkové újmy.
V souvislosti s duševními útrapami sekundárních obětí a s novým občanským zákoníkem se v některých případech vyžaduje zvážení důsledků duševního onemocnění vzniklého následkem smrti blízké osoby a jeho započtení do výše náhrad podle § 2959 občanského zákoníku. Důsledkem je, že výše náhrady nemusí být jen pevně stanovená částka, ale může být upravena s ohledem na kvalitu vztahu, intenzitu utrpení a další okolnosti případu.
Vliv ekonomických faktorů a vývoj praxí
Obecně lze sledovat trend zvyšování náhrad za újmu na zdraví, a to nejen v České republice, ale i v porovnání s mezinárodním kontextem. Větší transparentnost a metodická práce Nejvyššího soudu a dalších orgánů umožňuje soudům lépe odůvodnit výši náhrad a poskytovat jasná očekávání poškozeným i pojišťovnám.
Specifické otázky: potratu a plod
V souvislosti s tématem potratu a vydání plodu se objevují dotazy, zda a jak lze plod po potratu vydat k pohřbení. Z pohledu právního řádu ČR platí, že plod po potratu může být vydán bližším osobám k pohřbení, a to v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o pohřebnictví. Zdravotnické zařízení má povinnost jednat v souladu s platnou legislativou při nakládání s plodem a zachovat důstojnost a soukromí rodiny. Všechny relevantní postupy však záleží na konkrétním zdravotnickém zařízení a na rozhodnutí rodičů.
V souvislosti s pohřbíváním plodů a vydáváním pozůstatků se v literatuře objevují i sporné body, které bývají řešeny na úrovni vnitřních metodik a doporučení jednotlivých ministerstev. Důležité je, že právní rámec umožňuje uplatnění práv rodičů, a to v intencích platného zákoníku a zákonů o pohřebnictví. Příspěvky odborníků i praxí ukazují, že citlivost a respekt k soukromí klientů zůstává v popředí.
Praktické shrnutí pro advokáty a poškozené
- Poškozený může uplatnit nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v adhezním řízení a má právo na právní zastoupení zmocněncem.
- Důležitými důkazy pro výši nároku jsou lékařské zprávy, dokumentace o výdělku, náklady na léčení a další relevantní doklady.
- Rozhodnutí v adhezním řízení může odkazovat na občanskoprávní řízení, pokud je vhodné, a vyžaduje zohlednění konkrétních okolností případu.
- V případě sekundárních obětí je třeba zohlednit dopad ztráty blízké osoby na duševní stav a případné následky na zdraví, s ohledem na judikaturu a aktuální zákony.
- V souvislosti s potratu a vydáváním plodu se postupy řídí zvláštními předpisy a doporučeními, včetně pohřebních a zdravotnických předpisů.
tags: #financni #kompenzace #za #potrat