Filtrace je separační metoda, která umožňuje oddělení pevné látky od kapaliny. Využívá filtrační přepážky vyrobené z různých materiálů. Kapalina prochází póry v přepážce, zatímco pevná látka se zachycuje na přepážce, kde tvoří tzv. filtrační koláč. Podle mechanismu filtrace rozlišujeme povrchovou filtraci, která zachycuje pouze částice menší, než je rozměr pórů membrány (sítový efekt), nebo filtraci hloubkovou, při níž se mohou zachytit i menší částice. Nejběžnějším materiálem pro laboratorní filtraci je filtrační papír. Vyrábí se z vláken celulózy a podle volby vláken lze připravit papír s různou velikostí pórů. Největší póry má měkký papír, zatímco nejmenší póry má tvrdý filtrační papír. Nejčastěji se využívá středně tvrdý papír se středními póry, který dokáže zachytit většinu sraženin a nečistot.
Filtrační papír se nehodí pro filtraci silně kyselých nebo zásaditých látek ani silných oxidačních činidel. Sintry jsou skleněné přepážky, které vznikají natavením skleněných kuliček nebo drti. Zahřátá hmota se slepí (neboli sline) a po ochlazení vzniká porézní struktura, která umožňuje vysoce kvalitní filtraci. Tyto filtry jsou odolné k působení kyselin a zásad, a proto jsou vhodné pro alkalické a kyselé roztoky. Skleněné filtrační přepážky vyžadují velkou péči. Po jejich použití je nutné je okamžitě důkladně promýt a zbavit zadržených nečistot a zbytků filtrátu, které by se jinak mohl v pórech usazovat, případně vykrystalizovat. Tím by došlo ke snížení až úplné eliminaci filtrační schopnosti a znehodnocení filtru. Proplachování se realizuje v opačném směru, než proudila filtrovaná směs.

Membrány se mohou získávat z roztoků polymeru ve vhodném rozpouštědle. Po odstranění rozpouštědla vzniká tenká vrstva suchého gelu (xerogelu) se síťovitou strukturou. Klasickým materiálem pro tento typ filtrů jsou deriváty celulózy, např. nitráty nebo acetáty, z novějších materiálů pak polyamidy, polyvinylidenfluoridy. Tyto membrány jsou hydrofilní a umožňují filtraci vodných roztoků. Podle povahy polymeru a podmínek výrobního postupu lze získat membrány s různou velikostí pórů a porozitou (počet pórů/plochu filtru), která je typicky 80%. Membrány z polytetrafluorethylenu (PTFE) se získávají z fólie polymeru speciálním postupem natahování. Výhodou membránových filtrů je rychlost filtrace, sterilizovatelnost filtru a velký sortiment materiálů i velikosti pórů. Filtrace by měla být dokonalá a rychlá. Rychlost filtrace závisí na velikosti pórů filtrační přepážky, ploše filtru, viskozitě kapaliny a filtračním tlaku.

Nejjednodušší postup oddělení tuhé a kapalné látky je slévání (dekantace), která využívá přirozené tendence pevných částic k usazování vlivem gravitace. Nejlépe se realizuje ve vysoké kádince nebo odměrném válci, který se postaví na podložku šikmo, aby se kapalina snáze slévala. Po usazení pevných částic se kapalina opatrně odlije. Tato metoda je časově náročná. Její účinnost se dá zvýšit opakováním postupu. Je vhodná tam, kde se odděluje objemný, rychle se usazující sediment málo rozpustné sraženiny.
Další jednoduchou filtrační metodou je kolírování. Jedná se o filtraci přes textilní přepážku (tzv. kolatorium), např. plátno nebo gázu složenou do několika vrstev. Tkanina se upevní do speciálního rámu, kterému se říká tenakulum. Kolírování se ve farmacii využívá především k filtraci viskózních kapalin, např. Řada roztoků je znečištěna velmi jemnými nečistotami, které tvoří zákal a znehodnocují produkt. Takové malé části kovové se velmi těžko odstraňují běžnými postupy. Účinnou separační metodou v takovém případě je čeření. Využívá adsorpce koloidních částic na částice jiných látek s velkým povrchem. Lze použít drť filtračního papíru, se kterou se roztok smísí a důkladně promíchá. Podle potřeby je možné směs mírně zahřát. Podobně lze použít také částice aktivního uhlí. Známé je také čeření pomocí našlehaného vaječného bílku, který se vmíchá do roztoku a za stálého míchání zahřeje k varu. Velmi často se k čeření používá také mastek. Je to prášková látka s jemnými částicemi, které je nutné nejdříve smáčet, aby se dostaly do kontaktu s čeřenou kapalinou.

Prostá filtrace využívá separace pevné látky od kapaliny za atmosférického tlaku. Podle povahy částic se volí vhodný typ filtru. V některých jednoduchých případech lze k prosté filtraci použít chomáček vaty. Filtrace přes vatu je vhodná u těkavých látek, které by se na velké ploše filtru odpařovaly. Většinou se ale využívá filtrační papír, který se vloží do filtrační nálevky s dlouhým stonkem. Používá se hladká nebo žebrovaná nálevka, která se umístí do filtračního kruhu tak, aby se stonek dotýkal stěny nádoby na zachycení filtrátu. Je možné použít hladký filtr nebo se pro zvýšení povrchu filtr skládá do vějíře (tzv. francouzský filtr). Hladký filtr se připraví ze čtverce filtračního papíru, který se přeloží na polovinu a dále na čtvrtinu. Volné rohy se zastřihnou dokulata podle velikosti nálevky tak, aby filtr dosahoval cca 0,5 cm pod okraj nálevky. Skládané filtry jsou dostupné hotové nebo se složí tak, že se čtverec papíru přeloží na polovinu a poté na čtvrtinu. Dále se skládají malé záhyby, které směřují přibližně doprostřed filtru. Filtr se vloží do nálevky (nálevka s filtrem). V hladké nálevce se filtr před vlastní filtrací zvlhčí rozpouštědlem a opatrně přitiskne, aby dobře přilnul ke stěně nálevky. V žebrované nálevce se filtr pouze zvlhčí, aby lépe seděl. Poté se na filtr opatrně nalévá po tyčince filtrovaná směs, aby se papír nepoškodil. Pro urychlení filtrace je vhodné směs nejprve nechat usadit a nalévat nejdříve kapalinu nad sedimentem. Teprve poté se sediment rozvíří a přemístí na filtr. Pro správný a rychlý průběh filtrace je nutné, aby stonek nálevky byl stále nad hladinou filtrátu a hladina filtrované směsi byla co nejvyšší (rychlost filtrace ovlivňuje hydrostatický tlak kapaliny). Proto se kapalina do nálevky musí průběžně dolévat.
Při přípravě roztoků ke krystalizaci, při filtraci velmi jemných sraženin nebo filtraci viskózních kapalin je nutné filtrovat za horka. K takovému účelu se využívá dvouplášťová vyhřívaná nálevka, která je naplněna horkou vodou. Do ní se vloží skleněná nálevka. Pokud se pod filtrační přepážkou vytvoří podtlak, díky němuž se filtrát nasává do jímací nádoby, filtrace se značně urychlí. To je důležité především u jemných částic, kde by prostá filtrace trvala příliš dlouho.

Aparatura pro podtlakovou filtraci se skládá z Büchnerovy nálevky, která se pomocí pryžového těsnění upevní na silnostěnnou Erlenmeyerovu baňku s vývodem. Do nálevky se vloží přesně ustřižený filtrační papír, který se provlhčí a přitiskne k nálevce. Poté se zapne vývěva a po tyčince se do nálevky nalévá filtrovaná směs. Filtrační koláč musí být celistvý a bez trhlin, jinak se účinnost vakua snižuje. Po skončení filtrace se pomocí zavzdušňovacího ventilu na pojistné lávce přeruší vakuum a vývěva se vypne. Při této filtraci jeFiltrovaná kapalina protlačována přes filtrační přepážku. Ve velkovýrobě může být zdrojem tlaku vhodný kompresor.
Filtrace Schmitzovým válcem probíhá přes filtr ze slinutého skla. Zařízení je tvořeno dvěma koncentrickými, těsně k sobě přiléhajícími skleněnými válci. Při filtraci se válce rozloží a kapalina se nalije do vnějšího válce upevněného v podstavci. Zasouváním vnitřního válce, v jehož dně je přepážka ze slinutého skla, do vnějšího se vytváří tlak potřebný pro filtraci kapaliny. Po skončení filtrace důkladně propláchnout filtr a vyčistit aparaturu od nečistot. Do vnitřního válce se nalije čištěná voda a vytažením válce se nečistoty uvolní. Kapalina se vylije.

K použití membránových filtrů je nutný vhodný nástavec, obvykle kovový, do kterého se filtrační membrána vloží. Membránová filtrace se používá v magistraliter přípravě ke sterilizaci očních kapek. Podmínkou je použití sterilního filtru s velikostí pórů maximálně 0,22 µm a dodržení zásad práce v prostředí bez prachové a mikrobiální kontaminace.
Odstřeďování (centrifugace) je velmi účinná separační metoda, která využívá intenzivního účinku odstředivé síly na obvodu odstředivky. Do zkumavky odměřte 1 ml chromanu draselného. Přidejte 10 ml vody a 5 kapek roztoku dusičnanu stříbrného. Z práškované drogy připravte nálev. Připravte roztok želatiny a další roztoky podle potřeby a podle pokynů v textu. K roztoku přidejte aktivního uhlí a směs zfiltrovat.
Co je kolírování? Co je čeření? K čemu slouží sedimentace a dekantace? Jedná se o způsob oddělování kapaliny od pevných látek za pomoci pórovitých materiálů. Obr.3. C. D. U látek majících nízkou teplotu tání používáme filtraci za současného chlazení. Při filtraci horkých koncentrovaných roztoků užíváme nálevky pro filtraci za horka, která může být vyhřívána horkou parou nebo elektrickým vytápěním.
1. Z filtračního papíru vystřihneme čtverec odpovídající velikosti. Ten následně přeložíme na polovinu a na čtvrtinu. Podle velikosti nálevky zastřihneme filtrační papír do půlkruhu, odtrhneme vnější růžek filtru a filtr otevřeme tak, aby vytvořil kužel. Takovýto filtr vložíme do nálevky. Hotový filtr by měl sahat asi 0,5 cm pod horní okraj nálevky. Ovlhčíme jej tak, aby přilnul na stěny nálevky, zvláště v místě odtrženého růžku. Při skládání filtru vycházíme ze čtverce složeného na polovinu a další záhyby směřují do středu. Filtr se dotýká filtračního nálevky vícerými hranami. Filtr vložíme do nálevky a nálevku umístíme do filtračního kruhu na stojan. Směs naléváme na filtr po tyčince šikmo směřující k opačné vnitřní stěně nálevky. Proud filtrované směsi nesmí směřovat přímo do ústí nálevky. Filtrát pak můžeme nasát pomocí vakua z Büchnerovy baňky.
Pozor na časté chyby: špatná velikost Büchnerovy nálevky pro malé množství izolované látky, či obrácená pojistná nádoba. Pojistná nádoba má zabránit vniknutí vody z vodní vývěvy do odsávací baňky. Před filací je vhodné aparaturu zavzdušnit pro předejití nehodám. Důležité je zajistit těsnosti a nepřekážet zbytečnými součástkami. Filtrační papír po namočení nesmí volně klouzat a musí dobře přilnout k dnu nálevky, aby filtrát zůstal čistý. Pokud filtrát není čirý, je vhodné roztok zfiltrovat znovu normálním tlakem přes hladký filtr. Každá netěsnost na aparatuře snižuje vakuum, a tím i účinnost filtrace. Objeví-li se hluboké praskliny ve filtračním koláči, vzduch je nasáván a filtrát neprochází správně. Naopak, drobné vady je vhodné řešit menší nálevkou nebo upravenými podmínkami filtrace.
Pro izolaci krystalických látek lze provést další kroky, například jednoduché filtrace a prace s krystalizací, jako je příprava roztoku olovnatého nebo dalších uvedených roztoků. Příprava roztoků ke krystalizaci a operace s filtrací vyžaduje pečlivé dodržení podmínek a používání vhodného filtračního papíru a filtrů. Uvědomte si, že správně navržená filtrační aparatura je klíčem k čistému izolátu a minimalizaci ztrát na filtrátu.

Na závěr je důležité dodržovat bezpečnostní pravidla a pracovat v prostředí bez prachu a mikrobiální kontaminace, zvláště při filtraci membránami a sterilních roztoků. U nádob a filtrů sledujte správný pořádek a zajištění všech spojů, abyste se vyvarovali netěsnostem a zhoršené filtraci.