Pulsní a barevná dopplerometrie se stává stále více rutinním vyšetřením v rámci specializovaného prenatálního vyšetření. Jde o typicky funkční metodiku umožňující neinvazivním způsobem posoudit hemodynamiku v uteroplacentární a fetální cirkulaci. Pulsním dopplerem sledujeme průtokové poměry v cévách, které reagují na změny odporu periferních tkání. Při měření v arteria uterina a arteria umbilicalis získáváme cennou informaci o funkčním stavu placenty. Následné změny ve fetální cirkulaci odráží reakci plodu na rozvíjející se distress a umožňují odhad jeho rezerv.
Po vyhledání dotyčné cévy je zapojen dopplerovský pulsní modul a umístěno dopplerovské okénko (gate). U většiny současných přístrojů se po přepnutí objeví na části obrazovky dopplerovská rychlostní křivka (dopplerovský rychlostní profil). Má-li křivka optimální kvalitu (stejná výška amplitud a rovnoměrná "hustota" křivky) po několik srdečních cyklů, je možno ji "zmrazit" stejně jako B-obraz. Tato křivka je pak vhodná k vlastnímu vyhodnocení, které je u většiny přístrojů manuální nebo automatické a jeho kvalita závisí jednak na kvalitě křivky a jednak na možnostech softwaru používaného přístroje.
Hemodynamika a indexy v dopplerometrických křivkách
Arteriální dopplerovská průtoková křivka. Maximální rychlost průtoku v systole (A). Maximální rychlost na konci diastoly (B). Střední průtoková rychlost (V- Mean). Křivka představuje změny maximální rychlosti průtoku v čase. Za předpokladu, že bylo použito odpovídajícího úhlu snímání, analyzuje počítačový program maximální rychlost průtoku krve v systole (A), maximální rychlost na konci diastoly (B), střední průtokovou rychlost (V - Mean). Vyhodnocení bere v úvahu relace mezi maximální systolickou a diastolickou rychlostí průtoku. Přičemž klinicky i experimentálně mají změny v rozsahu diastoly větší význam. Zatímco systolický nárůst svědčí o srdeční kontrakční síle, reprezentuje tok na konci diastoly velikost periferního odporu.
Z rychlostí toku znázorněných na dopplerovské křivce jsou vypočítány indexy. Index rezistence (RI), A/B a B/A, zohledňují pouze dva body dopplerovské rychlostní křivky. Tedy maximální rychlost v systole A a na konci diastoly B (endiastolickou). Index Pulsatility (PI) bývá považován za vhodnější pro posuzování charakteru toku ve smyslu posouzení periferního odporu cévní stěny. Zohledňuje totiž kromě nejvyšších rychlostí také střední rychlost v průběhu celého kardiálního cyklu.
Při vyšetření uteroplacentární cirkulace se nejčastěji zaměřujeme na uterinní arterii. Posuzují se obě arterie a označují se jako placentární a neplacentární podle toho která je blíže k placentě. Dopplerometrické měření se provádí v paracervikální oblasti, u vstupu arteria uterina do dělohy. Rychlost toku se mění od časného těhotenství do 26. týdne gravidity. V I. trimestru dochází k rychlému systolickému vzestupu, rychlému poklesu a pomalému diastolickému průtoku s jedním nebo dvěmi diastolickými zářezy. Ve II. trimestru je menší systola a vyšší konečná diastola a zářezy u normálního těhotenství vymizí. Ve III. trimestru gravidity je časná diastolická incisura detekována v souvislosti s porušenou perfúzí v intervilózním prostoru např. u IUGR nebo u preeklampsie (PET), nejčastěji se objevuje na neplacentární uterinní arterii.
Snížení endiastolické maximální rychlosti je důsledkem zvýšeného odporu v utero-placentární cirkulaci. Abnormní dopplerovská flowmetrie uterinní a uteroplacentární cirkulace (vzestup RI, nebo přetrvávající diastolický zářez) je významným prediktorem těhotenstvím indukované hypertenze (ev. preeklampsie) a/nebo intrauterinní růstové retardace plodu (IUGR) u rizikově těhotných. Identifikuje skupinu, u které může dojít k vývoji těhotenských patologií. Po 24. týdnu gravidity by měl být RI v a. uterina ≤ 0,58 a časný diastolický „notch“ by již neměl být přítomen.
Fetální arteriální oběh se liší od neonatálního ve dvou ohledech: krev z pravého srdce proudí skrze foramen ovale a ductus arteriosus do levého srdce a do aorty, čímž obchází plíce. A asi 50% krve proudící aortou se ihned vrací přímo cestou umbilikálních arterií zpět do placenty. Dobře okysličená krev se vrací z placenty zpět k plodu cestou umbilikální vény. V játrech se umbilikální venózní krev rozděluje, polovina pokračuje do ductus venosus a zbývající část je odváděna do portálního systému a hepatálních žil.
Arteria umbilicalis - Rychlostní průtokovou křivku v umbilikální artérii lze získat celkem snadno, vyjma situací, kdy je přítomen oligohydramnion, placenta lokalizována na zadní stěně, nebo je plod v dorso-anteriorní poloze. Pomocí barevné dopplerometrie je možno dobře zobrazit helikálně uspořádané cévy v pupečníku. Arteriální průtoková křivka (arteria umbilicalis) má typický tvar zubů pily („saw tooth appearance“), zatímco žilní průtoková křivka má kontinuální tvar. Tomu odpovídá i doprovodný akustický signál. Proto užití barevné dopplerometrie při měření průtokových poměrů v arteria umbilicalis obvykle není zapotřebí.
Měření je možno provádět v různých částech pupečníku, v místě umbilikálního úponu, placentárního úponu, nebo kdekoli podél jeho průběhu. Hodnoty dopplerovských indexů jsou vyšší při fetálním úponu než při placentárním. Naopak směrem k placeně stoupá end-diastolická průtoková rychlost. Jednoduché vysvětlení pro tuto skutečnost je, že placenta představuje systém s nízkým odporem a tudíž minimálně ovlivňuje kontinuální průtok krve v umbilikální arterii během diastoly. Provádíme-li měření průtokových poměrů v umbilikální arterii, stejně jako kdekoli ve fetální cirkulaci mohou být získané hodnoty ovlivněny také „dýchacími“ pohyby plodu. V praxi obvykle provádíme měření mimo „dechovou“ aktivitu plodu a ve střední části volného pupečníku, nebo v blízkosti jeho placentárního úponu.
S narůstající gestací v umbilikální arterii postupně klesá pulsatilita a stoupá endiastolická průtoková rychlost. Konstantní endiastolický průtok je obvykle přítomen od 16. týdne. Tento pokles rezistence je v první řadě odvozen od přibývajícího počtu terciálních klků v placentě a zvyšujícího se srdečního výdeje. Po 30. týdnu gestace vykazuje pulsatilita v umbilikální arterii diurnální variabilitu, tyto změny ale nemají klinický význam. Získané hodnoty jsou rovněž závislé na srdeční frekvenci plodu. Pohybuje-li se srdeční frekvence plodu v normálním rozmezí (120-160/min), nejsou tyto změny významné. Při tachykardii můžeme ale získat falešně nižší hodnoty pulsatility a naopak.
Pro interpretaci výsledků je důležité porovnání průtokových poměrů v arteria umbilicalis a v ostatních částech fetálního řečiště. Fetální aorta a karotické arterie - Aortu a odstupující společné karotické arterie je možno zobrazit z podélného pohledu v jedné rovině. Nachází-li se ale plod svou podélnou osou paralelně k sondě, může být získání optimálníhů úhlu snímání signálu obtížné a vyžaduje určitou praxi. Hodnota PI v aortě zůstává v průběhu těhotenství relativně konstantní, zatímco TVA (time averaged velocity - střední průtoková rychlost) ve fetální descendentní hrudní aortě narůstá s gestací a dosahuje plató ve třetím trimestru.
Fetální mozek a cerebrální průtok
Aorty a společné karotické artérie - Arteria cerebri media. Pomocí barevné dopplerometrie je možno zobrazit jednotlivé cerebrální arterie. Prvním krokem při získání signálu z arteria cerebri media je zobrazení roviny, ve které provádíme při biometrii měření biparietálního průměru. V této rovině se pohybujeme směrem k bazi lební až se zobrazí sfenoidální kost. Arteria cerebri media obyčejně probíhá podél jejího velkého křídla a pomocí barevné dopplerometrie je možno ji snadno zobrazit. Je nutné dávat pozor, aby naměřené hodnoty nebyly pozměněny tlakem sondy během měření.
TAV (time averaged velocity - střední průtoková rychlost) v cévách zásobujících fetální mozek, obzvláště v arteria carotis communis a v arteria cerebri media, také stoupá s narůstající gestací. Pravděpodobně se jedná o důsledek progresivně se zvyšujícího srdečního výdeje, jehož cílem je uspokojit požadavky rostoucího plodu a vyvíjejícího se mozku. PI v arteria cerebri media klesá, což naznačuje snížení periferní resistence ve vaskulatuře mozku. PI tedy zůstává nižší v mozku oproti periférii a odráží brain-sparing efekt při hypoxii.
Barevná dopplerometrie umožňuje vyšetřovat mnoho dalších fetálních cév, ačkoliv klinický význam měření průtokových poměrů v těchto cévách nebyl dosud ještě přesně stanoven. Primární reakcí pozorovanou pomocí fetální dopplerometrie je tzv. „brain-sparing effect“. Dochází k preferenčnímu krevnímu zásobení do fetálního srdce, nadledvin a mozku na úkor ostatních částí těla (ledvin, gastrointestinálního traktu a dolních končetin).
Umbilická žíla, žíly a redistribuce krve
Arteria umbilicalis (AU) vykazuje vysokou systolickou vlnu, která se v průběhu gravidity vlivem snižování odporu v placentě snižuje. Průtok v diastole naopak vzrůstá. Při patologických stavech dochází ke snižování rychlosti průtoku v diastole. Průtokové křivky je možno hodnotit kvalitativně, dle přítomnosti či nepřítomnosti end-diastolického průtoku, nebo kvantitativně, měřením rezistenčních indexů. Průtok v diastole nemusí být vždy měřitelný, nejzávažnější je pak nulový (absent end-diastolic flow) nebo dokonce zpětný (revers end-diastolic flow) diastolický průtok. Takový nález koreluje s placentární insuficiencí, kdy dochází k redukci počtu arteriol v terciálních klcích. Krev tedy proudí v malém množství proti většímu odporu a dochází k poruše výměny mezi matkou a plodem.
Patologické hodnoty dopplerometrie jsou častěji přítomny rovněž u plodů s chromozomálními aberacemi, obzvláště jsou-li ve spojení se strukturálními abnormitami. Aorta a společné karotické artérie - krevní průtok ve fetální aortě je odrazem srdečního výdeje a periferního odporu u plodu a v placentě. Mezi fetální acidémií a nepřítomností end-diastolického průtoku v aortě je významný vztah. Dochází k výrazné vazokonstrikci v periferní cirkulaci. Nulový průtok v aortě na konci diastoly bývá spojen s častějším výskytem neonatálních komplikací, nejčastěji nekrotizující enterokolitídu.
Ke zvyšování diastolického průtoku v cerebrálních arteriích dochází později (asi ve 25. týdnu) než v umbilikálních arteriích (asi v 15. týdnu). Hodnota PI je významně vyšší v arteria cerebri media než v arteria carotis interna nebo v arteria cerebri anterior a posterior. Proto je důležité vědět, kterou cévu vyšetřujeme. Při rozvíjející se hypoxii plodu dochází k vasodilataci v cerebrálním řečišti a PI v ACM výrazně klesá.
Hypoxie, ventrikulární redistribuce a ventily
Pulzace ve véna umbilicalis je normální nález v I. trimestru, v pozdějších fázích gravidity se ale jedná o nepříznivý znak signalizující zhoršení srdeční funkce. Pulsatilní krevní průtok v umbilikální véně je rozhodující faktor určující délku intervalu mezi objevením se nulového end-diastolického průtoku v arteria umbilicalis a rozvojem pozdních decelerací srdeční frekvence a porodem. Důsledkem je vzestup ventrikulárního end-diastolického tlaku a retrográdní tok v dolní duté žíle během atriální kontrakce.
V játrech se umbilikální venózní krev rozděluje: polovina pokračuje do ductus venosus a zbývající část je odváděna do portálního systému a hepatálních žil. Pokud dojde k hypoxii a acidóze, dochází k redistribuci krve z umbilikální žíly přímo do ductus venosus na úkor jaterní cirkulace.
Praktické shrnutí a klinická aplikace
Dopplerometrie umožňuje neinvazivní posouzení funkčního stavu plodu in utero. Po 24. týdnu gravidity by měl být RI v a. uterina ≤ 0,58 a enddiastolický notch by měl vymizet. Ve spojení s IUGR a PET slouží k identifikaci rizikových skupin a k časnému zásahu. Měření se provádí v různých částech fetální cirkulace a výsledky se porovnávají napříč řečištěm (AU, ACM, aorta).
| Parametr | Popis | Význam |
|---|---|---|
| RI (rezistence) | Poměr end-diastolické rychlosti k systolické | Predikce placentární insuficience, IUGR |
| PI (pulsatilní index) | Kombinace max rychlosti a střední rychlost | Charakter toku, periferní odpor |
| TAV a TVA | Střední průtoková rychlost | Průtokový objem ve sledované cévě |
| End-diastolický průtok | Rychlost v diastole | Korekce podle periferního odporu |
Ve fetální cirkulaci hraje klíčovou roli brain-sparing efekt a redistribuce krve při hypoxii. Tato dynamika je monitorována zejména v AC (ACM) a v umbilikálním řečišti, kde je možné sledovat změny v PI a v end-diastolickém průtoku, které předpovídají klinický vývoj.
