Fetální hemoglobin (HbF) vzniká v krvi plodu během nitroděložního života. Má vyšší afinitu ke kyslíku než Hb dospělých, kterému je po narození postupně nahrazován. Erytrocyty novorozence obsahují ještě asi 70-90 % HbF (0,7-0,9). Hemoglobin je metaloprotein, který přenáší kyslík v červených krvinkách obratlovců. Molekula se skládá z bílkovinné složky (globinu), kterou představují 4 polypeptidové řetězce (vždy dva a dva jsou identické), a z prostetické skupiny - hemu (= pigment s obsahem železa, který se váže s kyslíkem, a tak podmiňuje schopnost molekuly hemoglobinu přenášet kyslík).
Dospělý člověk má v erytrocytech převážně hemoglobin A (HbA, 98 % z celkového Hb u dospělého). HbA obsahuje 2 řetězce alfa a 2 řetězce beta. V ontogenezi člověka se struktura Hb v erytrocytu mění. Molekuly všech hemoglobinů jsou tetramerní, liší se však skladbou řetězců. HbA2 tvoří zbytek (cca 2 % celkového Hb). Změny struktury hemoglobinu v ontogenezi jsou příkladem regulace genové exprese v ontogenezi; změny exprese jednotlivých genů nazýváme tzv. přepínání (switching) globinů.
Genetika a regulace tvorby Hb
Nejdříve se syntetizují zeta a epsilon řetězce globinů (Hb Gower 1). Po expresi zeta a epsilon globinů vznikají další dva typy embryonálních hemoglobinů. Později jsou zeta a epsilon geny suprimovány a ve fetálním období se tvoří převážně HbF. Regulace tvorby hemoglobinu v ontogenezi je spjata s lokalizací tvorby červených krvinek. Fetální hemoglobin má vyšší afinitu ke kyslíku, to znamená, že váže a disociuje kyslík při nižším parciálním tlaku než HbA.
Skupina (cluster) genů příbuzných alfa genu se nachází na chromozomu 16, skupina genů příbuzných beta genu se nachází na chromozomu 11. Poznatky o struktuře skupin genů pro hemoglobinové řetězce vysvětlují rozdílnou klinickou manifestaci mutací genů pro alfa a beta řetězec. Transkripce genů pro globinové řetězce je aktivována v erytroidech vazbou NF-E1 na lokus activation region (LAR) a DNA tvoří kličky, jejichž velikost rozhoduje o aktivaci lokusů pro embryonální, fetální a dospělý Hb. Jedná se o klasický příklad regulace genové exprese v ontogenezi.
HbF a klinické souvislosti
Hemoglobinopatie patří mezi nejčastější dědičná onemocnění. Mezi nejvýznamnější patří talasémie a srpkovitá anémie. Mutace beta genu postihují u heterozygotů 50 % řetězců hemoglobinu; mutace alfa genu postihuje jen 25 % molekul, ale projevují se již před narozením, protože alfa řetězec je součástí fetálního Hb. Srpkovitá anémie (HbS) je autozomálně recesivní hemolytická anemie způsobená bodovou mutací v β-globinovém řetězci (změna glutamové kyseliny na valin na šesté pozici). Tato změna vede k polymerizaci deoxyHbS, deformaci červených krevinek a jejich zvýšené destrukci.
HbF má v normálním stavu nízkou hladinu po narození (obvykle pod 2 %) a její vyšší hladiny mohou mít ochrannou roli v některých hemoglobinopatiích. V některých mutacích a genetických konstelacích může hladina HbF ovlivnit projevy onemocnění, například zmírnit symptomy při β-thalassemii nebo u některých komplexních hendelských fenoménů HbF podporuje méně závažný průběh. Poznámky o koinheritanci HbF s polymorfismy v genech souvisejících s HbF (např. HBG2, BCL11A) ukazují, že HbF může být regulována i geneticky nezávisle na klasické ontogenezi.
Srpkovitá anémie (HbS)
Mutace HbS zahrnuje nahrazení valinem za glutamovou kyselinu, což při vzniku deoxyHbS vede k tvorbě polymerů a ucpávání kapilár. Srpkovité buňky zhoršují průtok krve a mohou vyvolat lokální hypoxii a infarkty. V některých populacích je výskyt HbS vyšší (Středomoří, Arábie, Indie, subsaharská Afrika). V malárických oblastech může být zvýšená frekvence heterozygotů adaptací na malárii. Diagnostika a včasná léčba jsou klíčové pro minimalizaci komplikací.
Další varianty a mutace Hb
Hemoglobin C (HbC) vzniká substitucí kyseliny glutamové lysinem na beta řetězci. Methemoglobiny (HbM) představují mutace ovlivňující vazbu železa a kyslíku, s Fe2+ na Fe3+. HbM Hyde Park je specificky způsoben mutací v β-globinu na pozici 92 (histidin/trochu tyrosin). Heterozygotní nosiče mohou být cyanotičtí. V ontogenezi mohou vznikat různé varianty Hb včetně HbA2, HbF a HbA.
Laboratorní a diagnostické souvislosti Hb
Hb je základní protein erytrocytů a jeho hlavním úkolem je přenos kyslíku. Hb se v dospělém organismu vyskytuje jako tetramer ze čtyř polypeptidových řetězců (alfa, beta, gama, delta) a hemu. Elastické změny v Hb mohou být vyvolány v různých klinických stavech a fotocitlivými mechanisms. Z hlediska laboratorní diagnostiky se Hb a jeho varianty často měří jako celkové Hb a HbA, HbA2 a HbF, včetně odstínění Hb v různých věkových obdobích a při různých onemocněních.
Praktické poznámky z klinických zdrojů
- Hemolyzická nemoc plodu a novorozence (HNN) je nitroděložní poškození plodu mateřskými protilátkami, nejčastěji Rh inkompatibilita. Následně anti-D protilátky procházejí placentou a způsobují hemolýzu červených krvinek plodu.
- Anti-D profylaxe s cílem snížit incidenci HNN-podávání anti-D imunoglobulinů Rh-negativním matkám v 28. týdnu těhotenství a do 72 hodin po porodu Rh-pozitivního dítěte.
- Rh inkompatibilita může vést k hydrops congenitus universalis v závažných případech; klinické ošetření vyžaduje včasnou diagnostiku a léčbu.
- Všeobecná geneze Hb a jejího switchingu je dána lokací genů a regulací transcription komplexů, kde NF-E1 a LAR hrají klíčové role v eksprese Hb typů během ontogeneze.
Vztah mezi klinickou manifestací a genetikou
Hemoglobinopatie jsou nejčastějšími monogenními dědičnými onemocněními. Alfa talasémie je spojena s poruchou syntézy alfa řetězce a beta talasémie s poruchou syntézy beta řetězce. Zdvojená mutace lokální v chromozomálních oblastech může vést k různým fenotypům včetně mikrocytózy, hypochromie, hepatosplenomegalie a hyperplazie kostní dřeně. HbF hraje roli v některých fenotypech, když se zvyšuje její hladina díky koinheritanci s polymorfismy regulující HbF (HBG2, BCL11A).
Tabulka některých hlavních Hb variant a jejich charakteristik
| Hb varianty | Popis | Typické klinické souvislosti |
|---|---|---|
| Alfa2 beta2; dominantní Hb u dospělých | Normální Hb při narození a po něj | |
| Alfa2 delta2; cca 2-3 % Hb u dospělého | Normální ukazatel v hematologii | |
| Alfa2 gama2; fetální Hb | Vyšší HbF může mít ochrannou roli v některých poruchách Hb | |
| Beta řetězec s valinem v místě glutamátu | Srpkovitá anémie; hemolytická anemie | |
| Beta řetězec s lysinem místo glutamátu | Hemolytická anémie | |
| Mutace v globinu vedoucí k oxidaci železa | Methemoglobinemie |
Závěr k praktickému použití HbF a Hb variant
HbF a další Hb varianty hrají klíčovou roli v regulaci přenosu kyslíku v různých fázích vývoje a v různých patologických stavech. Porozumění genetickým regulacím, jako je switch globinů a lokalizace LAR, umožňuje lépe chápat klinické projevy mutací a potenciálně cílené terapie. Laboratorní testy Hb a jejich variant slouží k diagnostice hemoglobinopatií, stanovení rizik a řízení léčby u pacientů s různými formami anémie.

tags: #fetalni #hemoglobin #wikiskripta