Význam rodiny pro vývoj dítěte je nezastupitelný. Dítě se do rodiny rodí a od svých rodičů dostává genetickou výbavu. Rodina určuje sociální status dítěte. Narození dítěte patří v životě každé rodiny k nejkrásnějším okamžikům. Ovšem vztah rodičů k dítěti se utváří již dlouho před jeho narozením. Dítě je zpravidla toužebně očekáváno, rodiče se pozvolna připravují na jeho příchod. Vytvářejí si o svém budoucím potomkovi určité představy, vkládají do něj své naděje a přání. Většina zdravých lidí si v podstatě vůbec nepřipouští možnost narození nemocného nebo postiženého dítěte. Proto je sdělení závažné diagnózy dítěte pro rodinu vždy hlubokým otřesem. Postižení dítěte znamená pro rodiče nejen ztrátu původního obrazu dítěte, ale může rovněž velkou měrou ovlivňovat jejich sebepojetí.
Rodina s postiženým dítětem má jinou sociální identitu, je něčím výjimečná. Tato spíše negativně hodnocená odlišnost se stává součástí sebepojetí všech jejích členů. Jsou známy techniky, kterými se člověk obecně vyrovnává s náročnou životní situací. Tyto techniky samozřejmě používá osoba s postižením, a i když důsledky těchto technik na osobnost mohou být leckdy překryty postižením, jsou přičítány vlivu postižení. Mohou být tedy považovány za více či méně zákonitý sekundární důsledek primárního postižení.
Většina technik používaných pro řešení náročných životních situací je odvozena ze dvou základních reakcí, které můžeme pozorovat nejen u člověka. Jednou reakcí je přímá agrese, tedy řešení útokem čili reakce aktivní. Druhá reakce je spíše pasivní. Jde o únik, znehybnění. Je jisté, že tyto techniky ve své čisté podobě jsou spíše vzácné. Zvláště je to patrné v případě agrese, která je ve své čisté podobě v naší společnosti zpravidla nepřijatelná. S postižením dítěte se každý z členů rodiny vyrovnává individuálním způsobem. Obecně však lze říci, že většina rodičů prochází řadou stadií emočních reakcí, které jsou podobné se stadii vyrovnávání se s vlastním letálním onemocněním, jak je popsala Elisabeth Kübler-Rossová.
Na narození dítěte s postižením reagují rodiče většinou šokem. Jedná se o šok počáteční, jenž by měl postupně odeznít. Pak následuje popření této bolestné skutečnosti. Rodiče reagují ve smyslu „to nemůže být pravda“, „to se jistě nějak vysvětlí“. Tato fáze je často propojena s další etapou, kterou je smlouvání. Na smlouvání navazuje etapa zloby (agrese), která je většinou zaměřena na nejbližší okolí. Zlobu vystřídá deprese a úzkost. Rodiče zasáhne zpravidla hluboký smutek, který se mísí s pocity viny a naprostého selhání včetně sebeobviňování. Vážnost fáze deprese je podtrhnuta tím, že člověk již ani není schopen truchlit. Je to velmi složitá etapa, při níž je vhodné začít s takzvaným „zápasem proti oněmění“. Člověk v něm má plné právo dosáhnout úlevy pláčem i obžalobou druhých. I když smutek bolí, je to bolest snesitelná. Díky ní vlastně cítíme, že žijeme. Zoufalství se mění v pláč. Průběh jednotlivých fází nemusí být lineární. Některé fáze mohou chybět, jiné se zas mohou opakovat. Je to mimořádně složitý proces, který (pokud se nezvládne) vyústí v trvalou frustraci, tápání, v ambivalentní vztah vůči dítěti s postižením, popřípadě v odmítnutí dítěte s postižením nebo útěkem od problému (Jankovský, 2002).
Nemoc či jakékoliv jiné zdravotní postižení dítěte patří k závažným činitelům, které na dítě přicházejí zvenčí. I pro ně samotné se postupem času nejedná o lehkou záležitost. Dítě samo také musí čelit procesu vyrovnání se s onemocněním. Videorozhovor s psychologem PhDr. Nemoc dítěte představuje zátěž nejen pro rodiče, stejně tak může působit i na další děti v rodině. Sourozenci prožívají situaci často velmi těžce. Je přirozené, že se cítí opomíjení nebo na žárlí. Mají starosti a obavy. Často trpí pocity méněcennosti, strachu, hanby, hněvu i viny. Zároveň však cítí lásku, hrdost, sounáležitost a mají značnou potřebu svého sourozence ochraňovat. Jde o velmi silné a rozporuplné emoce, se kterými si nemusí vždy vědět rady.
Na rodičích proto leží důležitá a nelehká povinnost být „styčnými důstojníky“ mezi okolím a dítětem a také mezi všemi sourozenci. Běžně bývají v rodině sourozenci srovnáváni, ale v případě tělesných postižení v rodině to není možné. Nemocné dítě bývá často privilegováno. Zdravé dítě si velmi rychle uvědomí rozdíl v přístupu rodičů. Děti ale umí pochopit, že když je někdo nemocný, potřebuje větší péči. Tak se rozvíjí i ohleduplnost a ochota pomáhat. Na druhé straně „dvojí metr“, který může být dost matoucí. Zdravý sourozenec se může cítit nespravedlivě znevýhodněn (Newman, 2004).
Většinou dítě postupně přijme dominantně-ochranitelskou roli. Poruchy spánku, problémy s vrstevníky, agrese, špatné školní výsledky, nezájem, krádeže a podobně. Když se takové chování objeví, musíme se pokusit zjistit příčinu. Může to být pouze reakce na aktuální emoce (žárlivost, hněv, strach). V době, kdy začal navštěvovat středisko výchovné péče z důvodu dlouhodobého záškoláctví, mu již hrozilo umístění v diagnostickém ústavu. Během setkání se jako primární důvod ukázal únik ze skupiny vrstevníků, kteří se mu smáli kvůli postižení jeho bratra. Nikomu to neříkal, nechtěl matce přidělávat další starost, měl pocit, že se s tím musí vypořádat sám, ale nestačil na to. Role sourozence postiženého dítěte je náročnější a představuje určitou zátěž.
Postavení sourozence v rodině se mění, odlišné bývají i postoje a očekávání rodičů, která k němu zaujímají. Zdravý sourozenec může nést stigma rodiny. Vědomí odlišnosti rodinné konstelace také určitým způsobem ovlivní postoje a chování zdravého dítěte. Postižení dítěte přináší do rodiny neobyčejně náročnou zkušenost, která způsobuje revoluci a často i dezorganizaci života všech jejích členů. Rodiče očekávající narození dítěte nepočítají s tím, že by mohlo být nemocné - a když se o tom dozví, často nevědí, co dělat. V podobné situaci jsou rodiče, jejichž zdravé dítě utrpělo úraz, jehož následkem je handicap.
1. Informace o tom, že dítě není zdravé, je pro rodiče tragédií - ze začátku tomu nechtějí věřit, později tuto skutečnost popírají. 2. Bezradnost a bezmoc, kterou často pociťují rodiče, se stává natolik nesnesitelná, že se rodiče pod tíhou svých emocí propadají do deprese. 3. Rodiče často zoufale hledají východisko ze situace, v této fázi se objevují různé nápady vycházející z obranných mechanismů. Rodiče hledají viníka, který může za postižení dítěte, což jim dovoluje zbavit se pocitu viny, často odmítají myšlenku, že je dítě postižené. Pro tuto fázi je typické hledání řešení, které často přivádí rodiče k léčitelům nebo bylinkářům. 4. Pozitivní fáze, kdy rodiče s dítětem začínají pracovat a snaží se zlepšit jeho život. V této fázi rodiče dokážou prožívat radost z času tráveného se svým postiženým dítětem, objevují, že je jejich dítě bezpodmínečně miluje a užívají si to.
Hledají také řešení, díky nimž by jejich dítě mohlo být šťastné. Přechody mezi jednotlivými fázemi nejsou striktně vymezeny, jejich hranice jsou plynulé. Postiženému dítěti je třeba mnoho obětovat, často se vzdát svých potřeb a dosavadního života. Mnoho závisí na míře postižení dítěte a na tom, zda vyžaduje stálou péči, do jaké míry je samostatné, zda se jedná o fyzické nebo mentální postižení. Péče o nemocné dítě představuje výzvu, které je potřeba čelit každý den. POZOR - důležité je nesoustředit se na handicap dítěte, ale na jeho potenciál. I velmi těžce postižené děti, s nimiž se systematicky pracuje, dělají pokroky. Tyto drobné kroky člověka těší a motivují k další práci. Postižené dítě může, přes všechny každodenní výzvy, které klade před svoji rodinou, být zdrojem obrovské radosti a uspokojení, pokud to dovolíme. Takovéto dítě učí pokoře, trpělivosti a citlivosti, učí empatii a oddanosti.
Potřebujete čas na sebe, i když si jej nedopřáváte. Pokud potřebujete psychologickou či právní pomoc, pomoc s péčí nebo čímkoliv jiným, pamatujte, že existují organizace, které existují, aby Vám pomohly. Jste silnější než Vaše dítě - nevyužívejte svou sílu proti němu, ale v jeho prospěch. Pokud máte další zdravé děti, pamatujte, že pro ně je Vaše situace také obtížná. Zdraví sourozenci nemocného dítěte také potřebují pozornost, lásku, cit. Nejste v tom sami - existuje mnoho sdružení rodičů postižených dětí a řada internetových fór, na nichž lidé v podobné životní situaci sdílejí své zkušenosti. Vaše dítě Vás bezmezně miluje - pamatujte, že ke štěstí potřebuje, abyste jej přijímali, vaši přítomnost, cit a pocit bezpečí, který mu poskytujete.
Pokud trpí Vaše dítě úniky moči, zajistěte mu každodenní pohodlí pomocí vhodných absorpčních výrobků určených pro děti nebo absorpčních výrobků pro dospělé v nejmenších velikostech. Správně zvolený produkt znamená nejen pohodlí pro pacienta, ale i menší riziko vzniku oděrek a podráždění, a také jednodušší práci pro ošetřovatele. Správný výběr produktů je důležitý. Proto jsme vytvořili jednoduchý nástroj nazvaný "Diagnostika".
Údaje nebo soubory cookies ve vašem prohlížeči používáme k personalizaci a zvýšení pohodlí při používání našich webových stránek, k analýze aktivit webových stránek, díky které můžeme podporovat naše marketingové a prodejní aktivity, a k zobrazování personalizovaných reklam na základě informací o vašich zájmech (včetně vaší aktivity na našem webu nebo jiných stránkách) a vaši polohu.

Provedení rychlého screeningu traumatu - rozhovor s dítětem
1. 2. Soubory cookies (tzv. cookies) jsou IT data, zejména textové soubory, které jsou uloženy na koncovém zařízení Uživatele Služby a jsou určeny k užívání Služby. 3. 4. 5. Služba používá dva základní typy souborů cookies: soubory cookies relace a trvalé soubory cookies. Relační cookies jsou dočasné soubory, které se ukládají na koncovém zařízení Uživatele až do odhlášení, opuštění webové stránky nebo vypnutí softwaru (webového prohlížeče). 6. 7. Software používaný k procházení webových stránek (webový prohlížeč) v mnoha případech standardně umožňuje ukládání cookies na koncovém zařízení Uživatele. Uživatelé služby mohou svá nastavení souborů cookie kdykoli změnit. Toto nastavení je možné změnit zejména tak, aby bylo zablokováno automatické nakládání s cookies v nastavení webového prohlížeče nebo aby bylo informováno o každém jejich umístění na zařízení Uživatele Služby.
Ranü péče je především terénní služba poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do sedmi let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, o. Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, o.s. je otevřeným občanským sdružením s celorepublikovou působností. Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, o. Informační portál Helpnet.cz pro osoby se specifickými potřebami usnadňuje orientaci v problematice zdravotního postižení.

tags: #faze #krize #rodicovske #identity