Evropský soud pro lidská práva: volba místa porodu a judikatura v Česku

Boštjan M. po poradách konaných dne 10. září 2013 a 7. 1. Řízení bylo zahájeno dvěma stížnostmi (č. 28859/11 a 28473/12) směřujícími proti České republice, které po řadě dne 4. května 2011 a 7. 2. První stěžovatelku zastupoval D. Zahumenský, právník lidskoprávní organizace Liga lidských práv v Brně. Druhou stěžovatelku zastupoval R. Hořejší, advokát působící v Praze. Českou vládu („vláda“) zastupoval její zmocněnec V. A.

Dne 10. září 2013 se v Paláci lidských práv ve Štrasburku konalo veřejné jednání (čl. 59 odst. Vít A. D. I. O. T. J. P. D. Z. R. A. M. Soud vyslechl vyjádření V. A. Schorma, P. Velebila, D. Zahumenského, R. Hořejšího, M. I.).

Soupis stěžovatelů a jejich příběhy

První stěžovatelka, Šárka Dubská, se narodila v roce 1985 a bydlí v Jilemnici. První stěžovatelka porodila první dítě v nemocnici v roce 2007 bez jakýchkoli komplikací. Dle jejího tvrzení přítomný zdravotnický personál na ni během porodu naléhal, aby souhlasila s nejrůznějšími lékařskými zákroky, přestože výslovně uvedla, že si nepřeje být podrobena žádné lékařské péči, která není nezbytná. Dále byla přinucena porodit v poloze, kterou si nepřála. Několik hodin po porodu chtěla porodnici opustit, jelikož ona i dítě byli zdraví, lékař jí však zakázal odejít.

V roce 2010 stěžovatelka podruhé otěhotněla s předpokládaným termínem porodu v polovině května 2011. Těhotenství bylo bez komplikací a lékařské prohlídky a testy nenaznačovaly žádné potíže. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka považovala porod v porodnici za stresující, rozhodla se porodit doma a začala hledat porodní asistentku, která by u porodu asistovala.

V dopise ze dne 13. dubna 2011 krajský úřad doplnil, že jeho registr zdravotnických pracovníků zahrnuje pouze porodní asistentky, které v každém případě zákon opravňuje asistovat pouze u porodů v prostorech s technickým a věcným vybavením stanoveným vyhláškou č. 12. Jelikož nenašla žádného zdravotnického pracovníka, který by jí u porodu asistoval, porodila stěžovatelka svého syna doma sama dne 11. 13. Dne 1. 14. Dne 28. února 2012 Ústavní soud tuto ústavní stížnost odmítl, konstatoval však pochybnosti o souladu české právní úpravy s článkem 8 Úmluvy a vyzval k seriózní debatě o nové úpravě.

Druhá stěžovatelka je matkou dvou dětí narozených doma v letech 2008 a 2010 za asistence porodní asistentky. Uvedla, že dříve, než se rozhodla pro domácí porod, navštívila několik porodnic, které všechny odmítly její požadavky na porod bez jakéhokoli lékařského zákroku. V době podání stížnosti byla opět těhotná a preferovala domácí porod za asistence porodní asistentky; kvůli riziku vysoké pokuty se jí však nedařilo najít asistenci.

Dopisem ze dne 18. 19. Dne 29. 20. Dne 13. 21. Dne 7. května 2012 porodila stěžovatelka v porodnici ve Vrchlabí, vzdálené 140 km od Prahy. Tuto porodnici zvolila pro respektování přání matek během porodu; podle ní však ne všechna její přání byla respektována. Přestože ona i dítě byly zdravé a bez komplikací, musela setrvat v porodnici po 72 hodin.

Judikatura a klíčové vývody

Ve Věstníku č. „Vedení porodu je v České republice považováno za poskytování zdravotní péče, která je poskytována pouze ve zdravotnickém zařízení. Každé zdravotnické zařízení musí splňovat podmínky dané zákonem …“ (část textu shrnující legislativu a praxi).

Důležité jsou kroky ministerstev a vládních institucí: 6. března 2012 bylo vydáno společné prohlášení Mezinárodní konfederace porodních asistentek a Mezinárodní federace gynekologie a porodnictví o bezpečnosti domácích porodů; 20. března 2012 vznikla expertní skupina k porodu; 18. ledna 2013 doporučila Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů zamezit diskriminaci při svobodném výběru místa a okolností porodu a místa porodu a zavést plnou integraci porodilních asistentek do veřejného pojištění.

Podle Evropské perinatální zprávy (Euro-Peristat, 2010/2013) se Česká republika pohybuje mezi zeměmi s velmi nízkou perinatální úmrtností (0,17 %). Zpráva poznamenává rozptyl definic a problém s porovnatelností dat mezi státy. Stěžovatelky tvrdí, že české porodnice nabízejí služby na vysoké úrovni, avšak svědectví matek popisují praxi, kdy byly zákroky prováděny bez souhlasu, a některé praktiky byly považovány za nepřijatelné (nástřih, Kristeellerova exprese, časová separace dítěte od matky, nadužívání léků a další).

Soudci Českou republiku upozorňovali na nerovnováhu mezi ochranou soukromí rodičky a ochranou zdraví dítěte, a na zásadu subsidiarity: ústavní soud důrazně uvedl, že některé kroky je lepší vyřešit nápravnými prostředky mimo trestní řízení. Dále upozornil na to, že od roku 2012 platí nový zákon o zdravotních službách, který vyžaduje technické a věcné vybavení pro poskytování služeb a vyžaduje souhlas pacientky pro poskytnutí služeb.

Hlavní závěry ESLP a jejich dopady

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) rozhodl, že volba místa porodu a způsobu péče představuje součást soukromého života ženy a že porod doma vyžaduje zapojení zdravotnického pracovníka. ESLP připomněl, že právo na soukromí se musí vyvažovat s ochranou zdraví dítěte, a že neexistuje univerzální pravidlo, které by určovalo pevně, jak má stát rozhodovat v každém jednotlivém případě.

V některých případech ČR jasně upřednostňuje právo na zdravotní péči a bezpečný průběh porodu nad autonomií rodičky, což ESLP zohledňuje ve svých nálezech. Případ Hanzelková v. ČR ukázal, že rodička chce odejít z porodnice během či po porodu; zdravotnický personál její volbu odepřel, což vedlo k dalším právním otázkám o respektování soukromí a procesních záruk.

Praktické implikace pro bezpečný porod a právní rámec

Praktické implikace zahrnují nutnost lepší komunikace mezi zdravotnickým personálem a rodičkou, explicitní vysvětlení dostupných možností, a respektování svobodného a informovaného souhlasu. Důležitá je také transparentnost o tom, jaké zákroky jsou prováděny a v jakém kontextu. Vláda a zdravotnické instituce by měly zajistit, aby domácí porod byl dostupný bezpečným způsobem, s adekvátním dohledem a technickým zázemím. ESLP vyzývá k seriózní debatě o nové právní úpravě, která by vyrovnala práva žen a práva na ochranu zdraví dítěte.

Infografika: Přehled evropských tendečních postojů k domácím porodům a právům rodičky

Další důležité body zahrnují legislativní rámec: zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách; vyhláška č. 221/2010 Sb. a vyhláška č. 92/2012 Sb. upravují technické a věcné vybavení a provoz zdravotnických zařízení; vyhláška stanoví podmínky pro vedení porodu v zařízeních i mimo ně, a to s omezením na domácí porody bez technického zázemí. Nikoliv však naopak; v některých případech je podmínkou vyřešení situace do 15 minut pro možnosti zvládnutí porodu v nouzi, což ovlivňuje rozhodování zdravotnického personálu.

ESLP však ve svých rozhodnutích zdůrazňuje, že zásah do soukromí rodičky nesmí překročit hranice nezbytného a nutného k ochraně zdraví dítěte a že stát má povinnost zajistit dostupnost respektující péče, včetně domácích porodů pod dohledem a ve spolupráci s veřejným zdravotním pojištěním. Důsledkem je nutnost dialogu mezi odborníky, pacientkami a vládou, aby bylo možné vypracovat vyvážený právní rámec sociálních a zdravotnických služeb při porodech.

Současný stav a přehled dat

Statistické údaje ukazují, že v minulosti roste počet domácích porodů a že některé případy vedou k důsledkům v trestním řízení pro porodní asistentky, i když v některých případech soudy zvažují, zda šlo o porušení zdravotnických pravidel či o zásah do svobody rodičky. Zároveň existuje snaha o zlepšení pracovních podmínek porodních asistentek a jejich zařazení do veřejného pojištění.

V textu jsou uvedeny konkrétní případy, které ilustrují napětí mezi ochranou zdraví dítěte a právem ženy na volbu místa a způsobu porodu, a to v kontextu české legislativy a evropského práva. ESLP apeluje na vyváženost, přičemž uvádí, že moderní demokratický stát musí respektovat individuální svobodu a právo na soukromí spolu se zajištěním bezpečné péče a informovaného souhlasu.

Statistické poznámky a definice

Podle Evropské perinatální zprávy (2010, 2013) Česká republika patří k státům s nízkou perinatální úmrtností. Definice a sběr dat se mohou lišit např. u minimální hmotnosti plodů a počtu narozených dětí, což ovlivňuje mezinárodní srovnání.

  1. Domácí porody se v ČR dějí, avšak s různou mírou dostupnosti a regulací.
  2. Nárůst domácích porodů vyžaduje jasné legislativní a etické rámce pro práva pacientek i pro bezpečnost dětí.
  3. ESLP vyžaduje vyvažování práv rodičky a ochrany dítěte v kontextu míst a způsobu porodu.

Další kroky a doporučení

Je vhodné:

  • Posílit komunikaci mezi lékaři, porodními asistentkami a rodičkami; jasně vyložit možnosti a rizika spojená s jednotlivými variantami porodu.
  • Upevnit právní rámec, který umožní bezpečný domácí porod za podmínek technického zázemí a odpovídajícího dohledu.
  • Podpořit rozšíření veřejného pojištění pro porodní asistentky a domácí porody, aby byly dostupné a nekolidovaly s trestněprávní odpovědností.
  • V rámci soudních řízení poskytnout spravedlivý a transparentní proces, s důrazem na právo na spravedlivý proces a přiměřené dokazování.

tags: #evropsky #soud #pro #lidska #prava #volba