Pupečník je provazec o průměru 1-2 cm a délce mezi 20 a 150 cm. Spojuje plod s placentou. Pupečník je bledé barvy, při maceraci je červenohnědě diskolorován, ztenčen a protažen. Whartonův rosol vzniká z embryonálního mezodermu. Skládá se z želatinové hmoty a hvězdicovitých buněk.
Struktura a funkce pupečníku
- Umbilikální arterie vedou odkysličenou krev z plodu směrem k placentě.
- Umbilikální véna vede krev okysličenou z placenty směrem k plodu.
- Arterie obtáčejí véna (průměrně jedna otočka na 5 cm délky). Spiralizace arterií pupečníku je převážně levotočivá.
- Růst pupečníku do délky je umožněn mechanickými silami, které pupečník napínají při pohybech plodu. Pupečník roste zejména v I. a II. trimestru, po 28. týdnu bývá kratší než 35 cm.
Patologické stavy a klinické souvislosti
- Extrémně krátký nebo chybějící pupečník bývá součástí těžké malformace plodu s defekty břišní stěny, hrudníku, končetin a skoliózy.
- Velamentózní inzerce: pupečník se upíná do plodových blan mimo vlastní lůžko; cévy nejsou chráněny rosolovitým vazivem a jsou zranitelné.
- Vasa previa: velamentózní cévy probíhají přes vnitřní branku; disrupce vaků během porodu hrozí natržením cév a vysokou mortalitou plodu.
- Hyperspiralizace, torze pupečníku: častá příčina abortu v II. trimestru; nadměrně dlouhý a spirálovitý pupečník nebo vícečetné striktury.
- Aplázie jedné pupečníkové arterie: vzácná (<1 % jednočetných gravidit); častější u některých VVV (sirénomelie, trisomie 18., 13. chromosomu).
Infekce a záněty pupečníku
- Akutní funisitida: fetální zánětlivá odpověď, provází akutní chorionamnionitidy; pupečník normálního vzhledu.
- Subakutní nekrotizující funisitida: subakutní až chronický zánět pupečníku s vysokou perinatální mortalitou; etiologické činitele zahrnují Treponema pallidum a Herpes simplex virus.
Fyziologie kardiovaskulární soustavy plodu
Každá ze srdečních dutin má specifickou funkci: přijmout odkysličenou krev ze systémové cirkulace (pravá předsíň), odkysličenou krev vytlačit do plicní cirkualce za účelem okysličení (pravá komora), přijmout okysličenou krev z plicní cirkulace do srdce (levá předsíň), a okysličenou krev vytlačit do systémové cirkulace (levá komora).
Do pravé předsíně přivádí krev přední a zadní dutá žíla; krev protéká přes trojcípou chlopeň do pravé komory; pulmonální chlopeň je v dané chvíli uzavřena a po plnění pravé komory je trikuspidální chlopeň uzavřena a pulmonální chlopeň otevřena. Kontrakcí pravé komory je krev tlačena do plicní tepny; po okysličení v plicích se krev vrací plicními žilami do levé předsíně. Aktivně se střídá plnění levé předsíně, kdy je mitrální chlopeň otevřená a aortální chlopeň uzavřena; krev proniká do levé komory a poté do aorty.
Jet z levé komory do aorty se šíří do celého těla; aorta a její větvy rozvětvují sítí kapilár pro výměnu plynů a metabolitů. Odkysličená krev se sbírá do venul a žil, které se slévají do přední a zadní duté žíly; cyklus se uzavírá.
Fetální oběh a adaptační mechanismy
- Okysličená krev z placenty vstupuje nepárovou pupečníkovou žílou a větvuje; část krve jde do jater, část se obchází skrze ductus venosus Arantii a přivádí se do dolní duté žíly.
- Krev z dolní duté žíly se mísí s krevní směsí z vena cava inferior v pravé síni. Ve rtě detaily adaptace zahrnují foramen ovale a ductus arteriosus (Botallův dučej).
- Foramen ovale umožňuje přeliv krve z pravé síně do levé síně; ductus arteriosus spojuje plicní tepnu s aortou a umožňuje krev obcházet plíce, které v plodu nejsou plně provzdušněné.
- Po porodu plíce začnou pracovat; tlak v plicním řečišti klesá, tlak v levé síni stoupá, foramen ovale se uzavírá a ductus arteriosus se uzavírá bradykininem; lig. arteriosum zůstává.
Odpověď na průtok krve a změny po porodu
Před narozením je krevní oběh plodu řízen placentou; plíce jsou redukovány na plíce pro vývoj a plní funkci hlavně prostřednictvím placenty. Fetální hemoglobin má vyšší afinitu k kyslíku, aby plod efektivně získával kyslík, i když plíce nejsou plně funkční.
Po porodu se mění tlakové poměry: plíce se rozproudí vzduchem, krevní tok do plic se zvyšuje, tlak v levé síni stoupá, uzavírá se foramen ovale a plíce začnou plnit roli okysličování. Ductus venosus Arantii a ductus arteriosus postupně zanikají a transformují se na ligaments: lig. venosum a lig. arteriosum.
Praktické souvislosti a klinické použití Dopplerova vyšetření
Velkou roli hraje Dopplerovské vyšetření krevního oběhu plodu a placenty k zhodnocení funkce placenty a určení rizik pro plod. Při snížené funkci placenty se posuzuje adaptace a možné ohrožení zdraví či života plodu; v případě zhoršení situace je možné zvažovat předčasný porod.


Krátká rekapitulace mechanismů fetálního oběhu
- Plod dostává okysličenou krev z placenty prostřednictvím umbilikální žíly, která přes ductus venosus Arantii míří do dolní duté žíly a pravé síně.
- Foramen ovale umožňuje část krve projít do levé síně, zatímco část jde do pravé komory a dále do plic, které jsou v placentě augmentovány.
- Ductus arteriosus spojuje plicní tepnu s aortou a umožňuje krevní oběh mimo nezprůchodné plíce.
- Po porodu se krevní oběh mění: plíce začnou fungovat, foramen ovale a ductus arteriosus uzavřou, krev se rozvádí do těla plně prostřednictvím plic a srdeční okruh se stabilizuje.