Eliška Beránková a miminko: příběh, podpora a perinatální paliativní péče v ČR

Když se manželé Starkovi dozvěděli, že čekají miminko, byli radostí bez sebe. Přestože vše probíhalo v pořádku, ve 23. týdnu se dozvěděli, že jejich vytoužené miminko je vážně nemocné a lékaři jim doporučili přerušit těhotenství. To ovšem Starkovi odmítli, protože, i když naděje, že by se lékaři spletli, byly nepatrné, nechtěli se nechat připravit o společný čas s miminkem. Eliška s Jakubem se seznámili na sociální síti. Po nějaké době si dali rande, když Eliška přijela na víkend do Čech z Anglie, kde v té době pracovala. Šlo doslova o rande naslepo, Jakub je totiž od narození nevidomý. „Z Havířova do Jeseníků za mnou přijel sám s vodícím psem a bílou hůlkou. Musela se ještě vrátit do Anglie, po třech týdnech ale opět přijela a rovnou spolu začali žít. Po dvou měsících se zasnoubili.

„Na svatební cestu jsme vyrazili do maďarských termálních lázní a pár dní po návratu jsem zjistila, že jsem těhotná. Oba jsme byli štěstím bez sebe a všem radostnou novinu oznámili ještě v prvním trimestru. První těhotenství netrvalo dlouho. Ještě v prvním trimestru jsem o miminko přišla. Ztráta miminka na začátku těhotenství byla bolestivá, ale manželé se rozhodli, že to zkusí co nejdříve znovu. „Miminku, které nás opustilo, jsme začali říkat Maruška a doufali, že nám pošle co nejdříve další děťátko,“ říká Eliška. Pak přišla pandemie, což bylo pro oba velmi náročné. „Kuba je hodně společenský a já miluji cestování, takže jakmile se v létě vše rozvolnilo, vyrazili jsme na dovolenou opět do Maďarska. První trimestr byl náročný, Eliška byla hodně unavená. Později testy odhalily těhotenskou cukrovku. „Musela jsem se naučit píchat si inzulin, měřit hladinu cukru v krvi glukometrem a hlídat si jídelníček. Po druhém screeningu mě lékař odeslal na podrobnější vyšetření do nemocnice.

Druhé screeningové vyšetření, které absolvovala Eliška ve 23. týdnu těhotenství, už tak dobře nedopadlo. „Pan doktor mi řekl, že mám málo plodové vody a nemůže miminko dobře prohlédnout,“ pokračuje. Lékař ji odeslal do nemocnice, kde začalo kolečko různých vyšetření. „Nakonec jsme skončili u genetiků, kde nám oznámili, že naše miminko s největší pravděpodobností nemá ledviny a po porodu přežije nejvýše pár hodin. Lékaři rodičům řekli, že mají týden na ukončení těhotenství. Eliška s Jakubem se ale rozhodli, že si miminko nechají. „Copak jsme mohli naše děťátko zabít? Cítila jsem pohyby a pořád věřila, že se třeba zmýlili a miminko bude zdravé.

Kuba mi ještě zajistil vyšetření u dalších specialistů. Oba se snažili zjistit maximum informací o bilaterální renální agenezi. „I když jsme se později dozvěděli, že se s tímto stavem nedá nic dělat, domluvili jsme se, že to s Emilkou, jak jsme malou pojmenovali, nevzdáme. Hodně reagovala na Kubův hlas, kopanečky byly stále silnější,“ vypráví Eliška. Emilka zemřela ještě v bříšku.

„Kontrakce začaly nejprve slabé a nepravidelné. A tak jsem je zpočátku rozháněla ve sprše a až na druhý den jsme jeli do porodnice. Jakmile mi lékař přiložil ultrazvuk na bříško, dozvěděli jsme se, že srdíčko našemu děťátku už nebije. A tak 2. Rodiče si mohli holčičku po porodu pochovat, prohlédnout, pomazlit se a rozloučit se s ní. Byla tak malinká a krásná, bylo to bolestivé, ale zároveň naplňující a objevné mít možnost si ji důkladně prohlédnout.

Snažil jsem se ji rukama prohlédnout do nejmenších detailů a vzpomínku na Emilku si v sobě ponesu do konce života. Jakmile začalo její tělíčko vychládat, nechali jsme ji odnést. Ještě v ten den večer nás pustili oba z nemocnice domů,“ popisuje poslední chvíle s Emilkou tatínek Jakub. Poté následovalo zařizování kremace, vydání rodného listu, a hlavně obrovská bolest a prázdnota. Starkovi se po pár měsících začali znovu snažit o miminko, do třetice vyrazili do Maďarska a osvědčená metoda přinesla své ovoce.

V současné době se manželé radují z novorozeného miminka, protože 25. Manželům Starkovým a dalším rodičům, kteří přišli o dítě, ať už v prenatálním věku, nebo krátce po porodu, pomohl perinatální hospic Dítě v srdci. „Na tento hospic jsme přišli už po prvním potratu. A když jsme následně zjistili Emilčinu diagnózu, kontaktovali jsme Dítě v srdci přímo. Dodává, že hospic následně kontaktovala i dula, kterou si zvolili k porodu, aby zjistila potřebné informace. Perinatální hospic Dítě v srdci podporuje rodiny zasažené ztrátou miminka, a to jak v průběhu těhotenství, tak i krátce po porodu.

Perinatální hospic Dítě v srdci a jeho poslání

Tato nezisková organizace byla založena před osmi lety a za tu dobu se na ni obrátilo mnoho rodičů, kteří potřebovala nejen psychickou podporu, ale také pomoc najít cestu v této těžké životní situaci. Hospic založila Alena Peremská, která na základě vlastní zkušenosti zjistila, že perinatální paliativní léčba není v Česku dostatečná. Inspirací se jí pak stala Amy Kuebelbeck, americká novinářka, přední osobnost perinatální paliativní péče. Po osobním setkání v roce 2011 se Alena Peremská rozhodla tuto oblast u nás rozvíjet čerpáním zkušeností z nastavených standardů v USA a ve Velké Británii.

Jací odborníci s hospicem spolupracují? Dnes v týmu Dítěte v srdci najdete krizové interventky, sociální pracovnice, poradkyně pro pozůstalé, psycholožky, psychoterapeutky, gynekoložky, všeobecné sestry, dětské sestry, porodní asistentky, duly a právničku. Co je hlavním cílem hospice Dítě v srdci? Naším cílem je pomoci co největšímu počtu rodin, které se dostanou do nelehké životní situace. Ať již nečekanou ztrátou dítěte během těhotenství, při porodu nebo krátce po něm, nebo v okamžiku rozhodování o ukončení či pokračování v těhotenství.

Ztrátu miminka v období od druhého trimestru do období krátce po porodu se v České republice prožívá okolo 2 500 rodin ročně. To znamená, že se na vás obrací rodiče, kteří přišli o miminko v těhotenství, ale také ti, kterým se třeba narodilo vážně nemocné dítě, nebo zemřelo krátce po porodu.

V čem tedy tkví vaše pomoc? Co všechno od vás mohou rodiče zasažení ztrátou dítěte očekávat? Pomáháme rodinám s vybavením pohřbu jejich dítěte. Kompletujeme, distribuujeme a předáváme rodinám a do nemocnic memoryboxy Dítěte v srdci (vzpomínkové krabičky).

Po propuštění z nemocniční péče dlouhodobě podporujeme rodiny, pořádáme podpůrná osobní setkání, duchovní poutě a jiné aktivity. Rodiče mohou vstoupit do uzavřené on-line skupiny Dítěte v srdci, kterou vedou naši krizoví interventi a poradci pro pozůstalé. Perinatální paliativní péče není v Česku ještě příliš rozšířena. Snažíte se to změnit? Ano, snažíme se o osvětu mezi laickou i odbornou veřejností.

Pomáháte rodinám, kterým zemřelo dítě ještě v bříšku, nebo krátce po porodu. Jakou pomoc tito rodiče především potřebují a jaké informace hledají? Ztráta miminka je situací, na kterou se nemůžete předem připravit. Přichází nečekaně a znamená pro rodinu velký šok. Provázíme rodiče v rozhodnutích a úkonech, které musí bezprostředně řešit.

Rodiče potřebují psychickou podporu, hledají odpovědi na otázky ze sociálně-právní oblasti. Například nárok na peněžitou podporu v mateřství, rodičovskou dovolenou, nemocenskou. Obrací se na nás s dotazy o možnostech vybavení pohřbu, ale třeba se dotazují i na to, jakým způsobem mají o ztrátě informovat své okolí či jak to vysvětlit starším sourozencům. Jste jediný prenatální hospic v ČR? Ano, jsme jediná organizace tohoto typu, poskytujeme komplexní služby perinatální paliativní péče v rámci celé ČR.

V Česku je více organizací, které poskytují podporu rodinám při ztrátě miminka. Jedním z odborníků, kteří s hospicem Dítě v srdci spolupracují, je klinická psycholožka Mgr. Darina Fialová. Měli by se rodiče po ztrátě dítěte vždy obrátit na pomoc psychologa? Je to individuální záležitost a je závislá na citu a potřebách rodiny. V České republice je stále hodně dobře fungujících rodin s širokou podporou, které zvládají obtížné situace v kruhu blízkých.

Je však pravda, že mnoho rodin potřebuje také odbornou pomoc a péči, kterou poskytují psychologové, krizoví interventi a sociální pracovníci. Tempo vyrovnávání se ztrátou dítěte může být u partnerů různé a jsou situace, kdy matka potřebuje více času než otec. Pak je vhodné, aby takovou pomoc poskytoval psychoterapeut.

Jak rodičům, které ztratili miminko, ať už v bříšku, nebo po porodu, konkrétně pomáháte? Pracuji s celými rodinami nebo jen s některými členy, tak jak je to potřeba. Hodně důležité je vzájemné porozumění, respekt k tempu smíření a práce na všech rovinách - emoční, sociální i tělové.

Matka dítěte potřebuje více času, protože ztráta zasáhne všechny roviny jejího života. Děti se srovnávají se ztrátou pomocí kresby či kreativní hry a tatínkové někdy spíše potřebují začít co nejdříve dělat běžné zabezpečovací věci pro rodinu - chodit do práce, pracovat na domě, zahradě, sportovat. Lze vůbec takové trauma překonat? Ztráta a úmrtí dítěte je opravdu trauma, které bývá velmi hluboké.

Zároveň s ním žijeme již celá staletí a postupně se s ním ženy naučily zacházet tak, jak jim umožňovala společnost, tradice a rodinné rituály. V dnešní době se díky vyspělosti medicíny daří hodně dětí zachránit, přesto nemáme kontrolu nad všemi situacemi. Když maminka dostane podporu již v nemocnici a je informována o možnostech terapie a sociální péče, má velkou šanci takovou situaci zvládnout a jít dál životem, případně mít další děti.

Informace o doplňujících službách a tématech souvisejících s tématem

  • Tanečky pro princezny - kouzelný taneční kroužek pro malé slečny se zaměřením na pohyb, hudbu a svět pohádek.
  • Cookies - vysvětlení, co jsou cookies a jak je spravovat, v souvislosti s webovou podporou pro rodiny.
  • Perinatální paliativní péče a její význam pro rodiny v ČR.
Obrázek rodiny a porodního procesu

Klíčové myšlenky a kontakty

Perinatální hospic Dítě v srdci je v Česku jedinou organizací poskytující komplexní perinatální paliativní péči. Cílem je podpořit rodiny během těhotenství, při porodu a krátce po něm, včetně rozhodování o ukončení či pokračování v těhotenství, když je miminku diagnostikována vada neslučitelná se životem.

Hospic spolupracuje s odborníky různých profesí - krizovými interventkami, sociálními pracovnicemi, poradkyněmi pro pozůstalé, psycholožkami, psychoterapeutkami, gynekology, sestrami, porodními asistentkami, duly a právničkou.

V roce, kdy se ztráta miminka stává realitou, je důležité poskytnout psychickou podporu, informační poradenství a praktickou pomoc, zahrnující i vybavení pohřbu a memoryboxy pro rodiny. Rodiče také hledají odpovědi na otázky o sociálně-právních nárocích, jako jsou peněžité podpory v mateřství, rodičovská dovolená a nemocenská.

Nakonec dochází k postupnému zpracování ztráty a rodiny nacházejí podporu v komunitě a službách hospice i samotných blízkých osob.

tags: #eliska #berankova #miminko