Dědičná informace člověka je zapsána do chemického jazyka deoxyribonukleové kyseliny (DNA), která je uložena ve strukturách buněčného jádra, v chromozomech. Jádro zdravé buňky člověka obsahuje 46 chromozomů uspořádaných v párech. Pro usnadnění identifikace se jednotlivé chromozomální páry označují čísly od 1 do 22, poslední pár tvoří pohlavní chromozomy X a Y. Pokud je přítomna dvojice XX, jde o ženské pohlaví, v případě jedince mužského pohlaví nacházíme dvojici XY.
Ve zdravé buňce se nachází 46 chromozomů uspořádaných v párech. Někdy však dojde k náhodné chybě dělení a místo dvojice chromozomů je v buňce přítomna trojice, tehdy mluvíme o trizomii, nebo chromozom v páru chybí a tehdy mluvíme o monozomii. Jakákoliv změna četnosti chromozomů může mít vážný vliv na další vývoj plodu. Trizomie nejsou genetické poruchy s rodinným výskytem zděděným po předcích; téměř vždy jde o nově vzniklou chybu, která vznikne v gametách. Riziko vzniku trizomií stoupá s věkem matky. Nejznámější trizomií je trizomie 21, způsobující tzv. Downův syndrom. Podstatně zřídkavější jsou trizomie 18 (Edwardsův syndrom) a trizomie 13 (Patauův syndrom). Poruchy počtu pohlavních chromozomů X a Y patří mezi časté. Chromozomální poruchy mohou způsobit velké množství onemocnění s vážným klinickým obrazem a špatnou prognózou.
Co je Edwardsův syndrom?
Edwardsův syndrom, známý také jako trizomie 18, je genetická porucha způsobená přítomností třetí kopie chromozomu 18 namísto obvyklých dvou. Tato genetická abnormalita vede k vážným vývojovým vadám, jež se objevují už v prenatálním období. Onemocnění se týká novorozenců a právě kvůli tomu, že ho doprovází řada závažných zdravotních problémů, se s ním pojí vysoká úmrtnost již v prvním roce života dotyčných.
Syndrom je pojmenován po britském lékaři Johnu Edwardsovi, který jako první popsal jeho charakteristické znaky. Je to druhý nejčastější stav trizomie po trizomii 21 neboli Downově syndromu. Míra vzniku Edwardsova syndromu je přibližně 1:3000 početí a 1:6000 narození. Výskyt je asi 1/5000.
Formy Edwardsova syndromu
Kromě klasické formy rozeznáváme ještě mozaikovou a parciální formu.
- Úplná trizomie 18: Další chromozom 18 je přítomen v každé buňce v těle dítěte. Většina dětí s touto formou zřídkakdy přežije déle než jeden rok života.
- Mozaiková trizomie 18: Toto je mnohem méně závažná forma Edwardsova syndromu. V tomto typu pouze některé buňky obsahují extra chromozom 18 namísto každé buňky. Většina dětí narozených s tímto typem přežije minimálně jeden rok.
- Částečná trizomie 18: V tomto případě je v tělesných buňkách dítěte přítomna pouze část nebo částečné množství dalšího chromozomu 18. Tuto extra část lze nalézt připojenou k nějakému jinému chromozomu ve vajíčku nebo spermii. Toto je známé jako translokace.
Příčiny vzniku
Příčinou Edwardsova syndromu je chromozomální vada, kdy se v buňkách postiženého nachází o jeden chromozom více. Normálně se v našich buňkách vyskytuje 23 dvojic chromozomů, buňky nemocného s Edwardsovým syndromem mají celkem tři kopie chromozomu číslo 18 (tzv. trizomie 18. chromozomu) místo obvyklých dvou. Přítomnost nadbytečné genetické informace narušuje průběh normálního vývoje a způsobuje charakteristické rysy trisomie 18. chromosomu.
Většina typů případů Edwardsova syndromu není dědičná a nelze jim zabránit. Jedná se o chromozomální chybu, která je považována za náhodnou. K chybě dochází během tvorby pohlavních buněk (vajíčka nebo spermie), kdy se vajíčko nebo spermie nesprávně rozdělí a obsahuje nadbytečný chromozom. Při spojení takové gamety s normální gametou vzniká embryo s trizomií.
Statisticky bylo zjištěno, že se Edwardův syndrom objevuje několikanásobně častěji u matek starších 35 let a otců nad 50 let než u mladších rodičů. Riziko vzniku trizomie osmnáctého chromozomu stoupá u matky od třiceti let věku.
Projevy a fyzické abnormality
Edwardsův syndrom má vliv jak na fyzický, tak psychický vývoj postiženého novorozence. Děti trpící tímto syndromem vykazují často nízkou porodní hmotnost a opožděný růst, což může souviset s různými problémy vnitřních orgánů. Vrozená chromozomová aberace se projevuje typickými rysy hlavy a obličeje - úzká protáhlá hlavička (dolichocefalie), prominující nos, ustupující malá brada (mikroretrognacie), nízko posazené ušní boltce, hypotelorismus (oči daleko od sebe), malá ústa, krátký nos, široké/vysoké čelo, prominující okciput. Často se vyskytuje rozštěp patra a rtů.
Dále se u nich vyskytují závažné srdeční vady (např. defekt septa síní, defekt septa komor) a jiné abnormality, týkající se například prstů na rukou a nohou. Typickým znakem jsou tzv. "overlapping fingers" - prsty, které se překrývají jeden přes druhý, nebo jsou nesprávně vyvinuté. Může docházet k deviaci prstů (kamptodaktylie). Vyskytují se i deformity skeletu.
Děti s Edwardsovým syndromem leckdy bojují i s neurologickými poruchami, které zahrnují kupříkladu hypotonii, tedy snížený svalový tonus. Tento stav může způsobit potíže s pohybem a koordinací. Vždy dochází ke zpoždění psychomotorického vývoje.
Další fyzické abnormality zahrnují:
- Nízká porodní hmotnost a intrauterinní růstová retardace.
- Abnormality v struktuře kostí.
- Exomphalos (výhřez vnitřností břišní dutiny skrze pupeční kruh).
- Problémy s dýcháním a přijímáním potravy, často nutnost krmení přes sondu.
- U chlapců se často rodí s nesestouplými varlaty (kryptorchismus).
- Vysoké riziko vzniku Wilmova tumoru (rakovina ledvin).
- Brániční kýla.
Diagnostika
Varovný signál poukazující na toto onemocnění představují specifické fyzické abnormality, které se dají detekovat při ultrazvukovém vyšetření již v těhotenství. Jedná se například o abnormální tvar hlavy, snížené či zvýšené množství plodové vody, či patrné změny ve struktuře srdce. Tento screening zahrnuje krevní testy a ultrazvukové vyšetření, pomocí nichž se posuzuje riziko genetických poruch.
Prenatální diagnostika je klíčová:
- Screening v 1. trimestru těhotenství (11.-13. týden): Zahrnuje ultrazvukové vyšetření (měření nuchální translucence, přítomnost nosní kosti) a biochemické markery z krve matky (PAPP-A, hCG). Tyto testy pomáhají vytipovat těhotenství s vyšším rizikem.
- Invazivní metody: Při pozitivním screeningu je doporučena genetická konzultace s nabídkou invazivních vyšetřovacích metod, jako je odběr plodové vody (amniocentéza) nebo choriových klků z placenty. Tyto metody umožňují přímé cytogenetické vyšetření chromozomů plodu.
- Neinvazivní genetické testy (NIPT): Testy prováděné z volné fetální DNA v krvi matky. Jsou dražší a hradí si je pacientka, ale nabízejí vysokou přesnost a bezpečnost.
Postnatální diagnostika je založena na ověření karyotypu narozeného dítěte cytogenetickým vyšetřením z krve.
Screeningové testy pro vás a vaše dítě | NHS
Léčba a prognóza
Edwardsův syndrom je genetická porucha, která není v současné době léčitelná. Léčba se proto zaměřuje především na symptomatickou péči a podporu.
Děti s Edwardsovým syndromem často čelí život ohrožujícím stavům, jako jsou srdeční vady, infekce či problémy s dýcháním a přijímáním potravy. Léčba těchto stavů může zahrnovat provedení chirurgických zákroků na srdci a jiné intervence. Důležitou roli hraje multidisciplinární péče zahrnující pediatry, chirurgy, kardiology, neurology a další specialisty.
Prognóza Edwardsova syndromu je obecně velmi vážná. Většina dětí s tímto syndromem se nedožije prvního roku života. Odhaduje se, že jen 5-10 % dětí přežívá první rok. Hlavní příčinou úmrtí postižených dětí je neurologická nestabilita, srdeční selhání a respirační selhání.
Vzhledem k vysokému riziku smrtelného úmrtí a časné postnatální smrti pomáhají podpůrné skupiny rodičům, aby byli připraveni na nejhorší. Péče o dítě s Edwardsovým syndromem je pro rodiče fyzicky i psychicky náročná. K zajištění co nejlepší kvality života dítěte je zapotřebí široká škála lékařských služeb.