Dvojčata: jedno IVF a jedno přirozené početí – vznik, rizika a péče

MUDr. Gynekologicko-porodnická klinika 1. 1. Ještě před dvaceti lety se rodila na 80 porodů jedna dvojčata. V současné době se počet narozených dvojčat téměř zdvojnásobil (1 : 50). Dvojčata se rodí častěji matkám starším 35 let. Vyšší pravděpodobnost na početí dvojčat mají i matky plánující čtvrté a další dítě.

Jednovaječná dvojčata jsou vzácnější, je jich 25 % z celkového počtu dvojčat. Jednovaječná dvojčata vzniknou oplodněním jednoho vajíčka jednou spermií. Oplozená buňka či embryo se na začátku svého vývoje rozdělí na dvě části, ze kterých se vyvíjejí dva samostatné plody. Ve čtvrtině případů se vajíčko rozdělí do tří dnů po oplodnění, každý zárodek tak má svou vlastní placentu a oba plodové obaly (odborně amnion a chorion, proto se taková dvojčata označují jako biamniální bichoriální, zkratka bi-bi).

Dojde-li k rozdělení rýhujícího se vajíčka mezi 3. a 7. dnem od početí (tedy v době, kdy se vajíčko uhnízďuje v děložní sliznici), mají oba zárodky pouze jednu placentu a jeden vnější plodový obal (chorion), ale dva vnitřní plodové obaly (amnion). Takto vznikají přibližně tři čtvrtiny jednovaječných dvojčat. Odborně se označují jako biamniální monochoriální (mono-bi). Nejvzácnějším případem (asi 1 % všech jednovaječných dvojčat) je rozdělení oplozeného vajíčka mezi 8. a 12. dnem. Takováto dvojčata mají jednu společnou placentu a vyvíjejí se v jedné společné dutině plodového vejce (nejsou oddělena žádným plodovým obalem), odborně se jim říká monoamniální monochoriální (mono-mono).

Z pohledu medicíny je každé vícečetné těhotenství určitým rizikem jak pro ženu, tak pro plody. Organismus ženy je zatěžován dvojnásobně, případně vícenásobně podle počtu plodů. Vícečetné těhotenství s sebou přináší i větší nebezpečí vzniku různých těhotenských problémů, např. Důsledkem předčasných porodů je nízká porodní hmotnost, se kterou úzce souvisí zvýšené riziko novorozeneckých úmrtí i vyšší pravděpodobnost poškození v době kolem porodu. Za dítě s nízkou porodní hmotností považujeme novorozence, jehož porodní hmotnost je nižší než 2 500 g. Příčinou nízké porodní hmotnosti může být i opoždění nitroděložního růstu. To nastává nejčastěji v posledním trimestru a může se týkat jednoho nebo obou dvojčat. Nejčastější příčinou je nedostatečná funkce placenty jednoho plodu, která vede k tomu, že tento plod zaostává v růstu. Důležité je včasné rozpoznání vícečetného těhotenství. Od 6. týdne těhotenství lze vícečetné těhotenství ultrazvukem obvykle zjistit. Odlišení jedno- a dvojvaječných dvojčat je nejlépe možné do konce I. trimestru. Vícečetné těhotenství lze ale zjistit i při vyšetření hormonálních hladin, konkrétně těhotenského hormonu hCG.

Jednovaječná dvojčata jsou z pohledu vzniku rizik vrozených vývojových vad ohroženější, než je tomu u jednočetných těhotenství. Závažnou komplikací u vícečetného těhotenství je asymetrický růst. Dvojčata i za normálních okolností mohou mít různou velikost, ale v určitých případech se tato rozdílnost může velmi prohloubit. Toto postihuje zejména jednovaječná dvojčata, která mají společnou placentu. V placentě mohou vzniknout spojky mezi cévami, které způsobují, že jeden plod si odebírá na úkor toho druhého více krve a živin. Takto jsou potom ohroženy oba plody, protože jeden plod strádá a druhý plod, který dostává více krve, není schopen toto množství zpracovat a vypořádat se s ním. Tomuto stavu říkáme transfuzní syndrom dvojčat (odborně z angličtiny twin-to-twin transfusion syndrome). Projevy většinou nejsou do 20. týdne patrné. Později dvojče dárce neprospívá, má mnohem menší váhu, než odpovídá pro daný týden těhotenství, má málo plodové vody a jeho celkový stav se zhoršuje. Naproti tomu dvojče příjemce je větší, má velké množství plodové vody a později se jeho stav také zhoršuje. Menší, více ohrožený plod může odumřít. Abychom zachytili tento stav, jsou potřebné časté ultrazvukové kontroly obou plodů. V případě zjištění twin-to-twin transfuzního syndromu lze provést laserem vypálení spojek cév v placentě. Částečně uleví i odsátí určitého množství plodové vody u plodu, který jí má přespříliš.

Zkušenosti sice dokazují, že pro dvojčata je příznivější těhotenství trvající 37-38 týdnů, přesto až 50 % všech dvojčetných těhotenství končí před 37. týdnem. Porody v období mezi 26.-37. týdnem těhotenství jsou u dvojčat až 10krát častější než u samostatně narozených dětí. Hlavní příčina předčasného porodu u dvojčat je nadměrné roztažení dělohy, které vede k její dráždivosti a následně ke zkracování porodních cest a otevírání děložního hrdla. To je možné ovlivnit pravidelnými kontrolami děložního hrdla a včasnou hospitalizací. Stejně jako je každé vícečetné těhotenství rizikové, je i následný porod rizikový. V případě dvojčat je vyšší riziko než u porodu jednoho dítěte. Plody mohou být v děloze uloženy v různých kombinacích poloh. Rozhodnutí o způsobu vedení porodu závisí na délce těhotenství, uložení plodů i na zkušenosti porodníka. Pokud první plod naléhá na porodní cesty hlavičkou, je obecně možné porod vést přirozeně. Těhotenství jednovaječných dvojčat se vždy ukončují dříve a císařským řezem, obvykle okolo 37. týdne. Oba plody bývají menší než plod u jednočetného těhotenství, takže nepoměr mezi velikostí hlaviček a pánví bývá raritní. Na druhou stranu v důsledku nadměrného roztažení dělohy může někdy docházet k její oslabené funkci během porodu i po něm. Někdy je proto potřebné stahování dělohy posílit. Po porodu nedostatečně stažená děloha může vést k většímu poporodnímu krvácení. Během přirozeného porodu je více ohrožený druhý plod. Po porodu prvního plodu se děloha částečně stáhne, to vede ke zhoršení průtoku krve a živin druhému plodu, kterému v tuto chvíli může chybět kyslík.

Než na tuto otázku odpovíme, pojďme si nejprve vysvětlit význam vícečetných porodů. Po IVF cyklu může žena porodit více než jedno dítě, až 6 nebo 7. Ve spojitosti s IVF můžeme často slyšet o tom, že s sebou přináší i vyšší šance na vícečetná těhotenství. Je ale tato informace pravdivá a jaká jsou čísla?

Abychom správně vysvětlili mechanismus IVF s embryi, musíme nejdříve definovat dva důležité pojmy: Monozygotní (jednovaječná) dvojčata pocházejí ze stejného vajíčka a embryo se rozdělí těsně před uhnízděním v děloze. 2. Dizygotní (dvojvaječná) dvojčata pocházejí ze dvou oplozených embryí, každé ze dvou oplozených vajíček.

Když dojde k vícečetnému těhotenství při přirozeném oplodnění, je oplodněno jediné vajíčko, ze kterého se stává zygota. Tato zygota vyroste v jediné embryo. Existují dva různé způsoby, jak může k vícečetnému těhotenství dojít. Jediná zygota se rozdělí na dvě různá embrya, která se vyvinou do monozygotních sourozenců, známých jako jednovaječná dvojčata. Druhou možností je, že z jednoho oplodněného vajíčka se vyvinou dizygotní sourozenci, tedy dvojvaječná dvojčata. K kombinaci monozygotních a dizygotních sourozenců dochází jen vzácně.

Do roku 2010 se při léčbě IVF hojně praktikoval transfer více než jednoho embrya. To obvykle vedlo k vícečetným porodům (30 až 35 % případů), z nichž 30 % byla dvojčata a 5 % trojčata. Dnes je průměrné procento vícečetných porodů pouze 4 % a trojčata se téměř nerodí. Důvodem je fakt, že při každé IVF léčbě transferujeme pouze jedno embryo. Šance na vícečetné porody je obvykle vyšší u intrauterinní inseminace. Toto vyšší číslo je způsobeno použitím léků stimulujících ovulaci. Typicky se z této techniky rodí více dvojvaječných dvojčat.

Superovulace, která nastává po hormonální stimulaci podporující dozrání většího množství vajíček, může způsobit častější vícečetné porody, jejichž šance se zvyšuje z 8 na 20 %. Vyšší riziko vícečetných porodů po léčbě IVF můžeme vysvětlit tak, že se během IVF cyklu používá více embryí, aby byla šance na početí co možná nejvyšší. Obvykle se na plod a později dítě přemění jen jedno z embryí. Protože však máme k dispozici více embryí než během přirozeného cyklu, je u žen podstupujících IVF léčbu větší pravděpodobnost, že budou těhotné s více než jedním dítětem. Léčba IVF však neznamená, že se automaticky dočkáte dvojčat nebo trojčat! Pravděpodobnost vícečetného těhotenství je velmi nízká, zejména pokud se jedná o více než dvě děti.

V Unica jsme vám k dispozici, abychom zodpověděli všechny vaše otázky a zbavili vás pochybností. Určitě jste četli, že s nástupem metod asistované reprodukce se začalo rodit více dvojčat. To samozřejmě vychází z toho, že se dříve transferovalo i více než 2 embrya, a tak se vícečetná těhotenství vyskytovala častěji. Ačkoli je nyní trend transferovat jedno embryo, maximálně dvě, dvojčata se mohou narodit i tak. Transfer dvou embryí zvyšuje šance na úspěch jen mírně.

Jednovaječná - oplodnilo se jedno vajíčko jednou spermií, ale v určité fázi vývoje se rozdělilo. Tato dvojčata jsou tedy identická, mají stejné pohlaví. Rozdělují se ještě podle toho, zda jsou od sebe oddělená či ne (nachází se v jedné plodové vodě a plodových obalech, mají společnou placentu). Podle toho se nazývají - biamniální bichoriální (každý má svoje), nejčastější monoamniální bichoriální (mají společnou placentu, ale každé svou plodovou vodu) , monoamniální monochoriální (mají společné vše). Toto je dáno tím, kdy k rozdělení embrya dojde. Amnion a chorion jsou názvy plodových obalů. Dvouvaječná dvojčata - oplodní se dvě vajíčka (proběhne tedy 2x ovulace) dvěma spermiemi. Tato dvojčata jsou rozdílná a mohou být i jiného pohlaví. To je samozřejmě jasné a jednoduché vysvětlení. Transferují se obě embrya a obě se uchytí a prosperují.

Jak jistě víte nebo si přečtete zde, při KET v nativu dochází k ovulaci. Takže pokud si nedáte pozor, může dojít k situaci, že i po letech neúspěšného snažení, zrovna v tomto cyklu dojde k otěhotnění. A současně se podaří úspěšně zahnízdit se transferovanému embryu. Taková dvojčata jsou také dvouvaječná, může zde být i trochu rozdíl velikostí, protože se jedno mohlo zahnízdit dříve. Jestli si myslíte, že se embryo v pozdějších dnech vývoje nemůže už rozdělit, jste na omylu. Blastocysty se celkem rády dělí. A co se pak stane? Protože se jedná o jedno embryo, dvojčata jsou pak jednovaječná.

Vyšší riziko pro matku - vysoký tlak, cukrovka, preeklampsie, hyperemesis gravidarum (intenzivní zvracení) na počátku riziko zániku jednoho plodu a vlivu této události na druhý pro děti - předčasný porod, menší hmotnost, u jednovaječných dvojčat - tzv. Těhotenství po IVF často začíná odlišně. Pro ženy, které podstoupily IVF, to znamená sérii lékařských zákroků a sledování, než se ona vysněná druhá čárka vůbec objeví. Naproti tomu, přirozené těhotenství začíná bez těchto lékařských kroků, což se samozřejmě podepisuje na tom, jak celý proces žena vnímá. Neznamená to ale, že by jedno těhotenství bylo větší radostí než druhé. IVF páry pravděpodobně na škále emoce zažijí úplně vše, od temných tónu bezmoci přes naději až po růžové konce plné radosti a štěstí.

Ale možná si řeknete, že přirozenou cestou tohle nehrozí, ovšem zde je zase rozdíl v tom, zda je těhotenství očekávané, či ne. Temné i růžové spektrum tak nakonec mohou zažít ženy v obou případech bez ohledu na to, jak k početí došlo. Malinký rozdíl spočívá v tom, že ženy bez IVF nemusí absolvovat tolik setkání s lékaři, ale ani tady to neplatí stoprocentně. A teď už pojďme k samotným dětem. Zajímavé je, že většina výzkumů naznačuje, že rozdíly ve vývoji dětí po IVF a těch počatých přirozeně jsou minimální nebo neexistují.

V raném dětství, které zahrnuje fyzický, emocionální a kognitivní vývoj, nebyly mezi oběma skupina zjištěny významné rozdíly. Už od samotného počátku výzkumů na téma zdravý vývoj dětí, se opakuje jeden hlavní fakt: pro zdravý vývoj dítěte je důležité láskyplné a podpůrné rodinné prostředí a plnění základních potřeb dítěte. Někteří rodiče, kteří prošli procesem IVF, mohou být sice více ostražití a mít větší obavy o zdraví, ale dětem plní potřeby stejně dobře, jakoby dítě počali přirozeně. Cílem jedné studie bylo zjistit, jaký vliv má IVF na vývoj a vzdělávací výsledky dětí v základním školním věku ve srovnání s dětmi počatými spontánně. Studie zahrnovala 412 713 dětí ve dvou skupinách (IVF početí a přirozené početí) podle výsledků. Nebyl nalezen žádný kauzální vliv početí IVF na riziko vývojové zranitelnosti při vstupu do školy ve srovnání s dětmi počatými spontánně. U dětí ve věku 7 až 9 let také nebyl zjištěn žádný vliv IVF na celkové skóre v Národním hodnocení gramotnosti a početních výkonů.

Je obecně známo, že problémy s plodností nejsou v dnešní době žádnou výjimkou. Naštěstí mohou páry, které mají problémy se založením rodiny přirozenou cestou, využít možnosti asistované reprodukce. Mnoho lidí má umělé oplodnění spojené s nárůstem počtu dvojčat. Když se někomu před pár lety narodila dvojčata, mnozí pojali podezření, že příčinou je asistovaná reprodukce. A mohli mít pravdu. Dříve totiž lékaři kvůli zvýšení šancí na otěhotnění po IVF zaváděli do dělohy ženy více embryí současně. Právě kvůli zvýšenému riziku vícečetného těhotenství se od této praxe začalo už několik let zpátky celosvětově upouštět. V roce 2012 byl dokonce přijat v ČR zákon, který upravuje podmínky pro umělé oplodnění. Transferovat pouze jedno embryo bylo cílem naší kliniky už od jejího založení v roce 1999, nebylo však zpočátku snadné tento krok plně prosadit. S vývojem nových metod a technologií jsme toho dosáhli a od roku 2015 zavádíme výlučně jedno embryo. Cílem je z odebraných vajíček vždy získat co nejvíce kvalitních embryí. Dvojčátka jsou sice dvojitá radost, vícečetná těhotenství však souvisejí s mnoha zdravotními komplikacemi. A to nejen pro matku, ale hlavně pro děti samotné.

Kromě zvýšeného rizika potratů bývají vícerčátka menší a rodí se předčasně. Mohou mít také problémy například se zrakem nebo dýcháním. Porod je navíc zpravidla veden císařským řezem. I když se dnes transferuje pouze jedno embryo, neznamená to, že se nemůže narodit více dětí. Stejně jako při oplodnění přirozenou cestou se i u IVF embryo může rozdělit. K tomuto dělení však dochází až po oplození, zpravidla po třech až sedmi dnech. Podle toho, na kolik částí se embryo rozdělí, vznikají jednovaječná dvojčátka nebo trojčátka. V opravdu výjimečných případech se mohou narodit i vícerčata. Světový rekord jsou dokonce desaterčata. Jedná se však o jednovaječné sourozence, kteří nevznikli vlivem asistované reprodukce, ale rukou všemocné přírody. Na ultrazvuku lze dvě srdeční akce pozorovat už v prvním trimestru - mezi 6. a 8. týdnem. Nejdříve tedy 25 až 30 dní po oplodnění vajíčka.

Vícečetné těhotenství je ale rizikovější a to i v raných fázích. Přesnější informace ja tak možné poskytnout až na začátku druhého trimestru, tedy zhruba ve 12. až 14. týdnu těhotenství. Může se totiž stát, že se jedno embryo přestane vyvíjet. Mnoho nastávajících maminek se tak ani nedozví, že čekaly dvojčata. Existují ale indikátory, které mohou naznačovat vícečetné těhotenství ještě před ultrazvukem. Jedná se například o neobvykle vysokou hladinu hormonu hCG (lidský choriový gonadotropin), který se testuje z krve nebo moči. Obecně se má za to, že na vícečetné těhotenství odkazuje i rychlejší nárůst velikosti dělohy.

Podle počtu plodů mluvíme později o dvojčatech (= gemini), trojčatech (= trigemini), apod. S vícečetným těhotenstvím je spojeno více komplikací, protože představuje pro organismus větší nároky, zátěž a riziko, proto ženy s vícečetným těhotenství mají zvýšenou perinatální péči. S rozvíjejícím se systémem asistované reprodukce výskyt vícečetného těhotenství přibývá. Mírou výskytu vícečetného těhotenství hraje i rasová frekvence, nejvíce nalezneme v afrických zemích na rozdíl například od Japonska, kde je množství vícečetného těhotenství je nejmenší.

Závěrem: monozygotní a dizygotní dvojčata mají odlišný původ, rozdílné plodové obaly a placenty, a to výrazně ovlivňuje rizika a průběh těhotenství. Do porodního plánu vstupuje pečlivá prenatální péče, sledování chorionicity a amnionicity a císařský řez nebo spontánní porod se volí podle polohy plodů a délky těhotenství. Většina jednovaječných dvojčat má rizika spojená s jejich vzájemným krevním proudem, a proto je nutná specializovaná péče a včasné zásahy.

Infografika: typy dvojčat podle chorionicity a amnionicity

Vícečetné těhotenství a léčba neplodnosti: Jaká jsou rizika? Co byste měli vědět?

tags: #dvojcata #jedno #z #ivf #jedno #prirozene