Schizofrenie je duševní nemoc, která ovlivňuje myšlení, vnímání i prožívání nemocného a výrazně zasahuje do jeho života i života jeho blízkých. Blud je falešná představa, která se nemocnému zdá být skutečná a pravdivá a nelze mu ji vyvrátit. Například představa spiknutí, při níž je nemocný přesvědčen, že je sledován a že se na něj chystá nějaký útok. Jindy může mít schizofrenik bludnou představu, že je nadán nějakými nadpřirozenými schopnostmi a že jimi může zachránit svět. Halucinace jsou poruchy vnímání. Nemocný člověk slyší, vidí nebo cítí věci, které jiní nevnímají.
Dá se říci, že člověk s bujnější fantazií si představuje různé obrazy, v duchu s někým rozmlouvá, ovšem bez problémů tyto věci odliší od skutečných vjemů zvenčí. Typickým příkladem halucinace je slyšení hlasů. Tyto hlasy s nemocným rozmlouvají, někdy mu nadávají nebo přikazují. Lidé, kteří onemocněli schizofenií, mívají potíže s pozorností - těžko se soustředí, jejich mozek jako by ztrácí schopnost filtrovat informace přicházející zvenčí. Kvůli své nemoci je schizik přecitlivělý vůči vnějším vlivům a je svým onemocněním velmi zaměstnán. Kromě halucinací, bludů a potíží s koncentrací se často potýká s úzkostí, depresí, ztrátou motivace nebo propadá apatii. Mění se tak jeho chování i vztahy s blízkými lidmi. Jeho okolí si všimne, že „ten člověk se nějak změnil“.
Akutní fáze onemocnění může být výrazná; u některých lidí se může vyskytnout jen jednou a při dobré léčbě se nemusí tento stav už nikdy opakovat. Aby byla léčba úspěšná, je nutná spolupráce s psychiatrem, užívání psychofarmak, užitečná je i dlouhodobá psychoterapie. To jsou některé projevy deprese, každý z nás jistě někdy něco z toho zažil. Považujeme to za normální, pokud jde například o reakci na ztrátu blízkého člověka nebo to souvisí s vyčerpáním z přepracování. Příčinou depresí mohou být dlouhodobě neřešené problémy ve vztazích, v práci, dlouhodobé přetěžování se (neschopnost odpočívat), obtížné vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka nebo užívání návykových látek.
Člověk v depresi nejen že ztrácí schopnost učit se či pracovat, ale také prožívat vztahy. Záleží také na „hloubce“ deprese. Dlouhodobá deprese jednoho z rodičů je velmi nebezpečná pro celou rodinu. Předchozí pojem maniodepresivní psychóza se užívá pro popis opakovaného střídání stavů mánie a deprese. Při mánii je člověk celkově zrychlený, má nadmíru energie, nemá potřebu spánku a prožívá euforii, která se může střídat s podrážděností. Následně může dojít k vyčerpání a deprese. Tato nemoc má tendenci se vracet; kvalitní léčba u odborníka je nutná. Rodina bývá v období mánie i deprese velmi zatížena.
Obecně jde o sníženou schopnost přizpůsobení se okolí, sníženou schopnost snášet stres, sníženou schopnost ovládat své emoce, větší zaměření se na sebe. Pokud jsou tyto zvláštnosti přítomné jen v menší míře, hovoří se o akcentované osobnosti či osobnosti s určitoumi rysy - takový člověk si své potíže uvědomuje a bývá ochotný s tím něco dělat. Poruch osobnosti existuje celá řada. Úzkostné poruchy patří k nejčastějším psychickým potížím, a to zejména u žen. Fobie zaměřené na konkrétní objekty strachu jsou asi nejrozšířenější a v porovnání s ostatními nejméně zatěžující dotyčného i jeho okolí. Patří sem strach z výšek, z uzavřených prostor, z konkrétních zvířat, ze tmy, ze zubního lékaře, prostě z čehokoliv, na co si vzpomenete. Komplikovanější je to s takzvanou sociální fobií.
Jde o pocity úzkosti na veřejnosti, zejména pokud se tam máte nějak projevovat, má tam na vás být upřena z nějakého důvodu pozornost, máte s někým komunikovat. Tento problém dokáže dotyčného izolovat, jde o prožívání značné nejistoty v kontaktu s lidmi mimo rodinu. Panická porucha popisuje návaly úzkosti doprovázené bouřlivými tělesnými příznaky - bušením srdce, potížemi s dechem, pocity na omdlení. Generalizovaná úzkost je určitá připravenost reagovat nepřiměřenou úzkostí i na menší podněty. Obsesce jsou nutkavé myšlenky - nápady, představy, impulzy, které se opakovaně vtírají do mysli, přinášejí tíseň a potřebu nějak jim vyhovět. Kompulze je ritualizované chování reagující na vtíravé myšlenky. Příklady zahrnují opakované mytí rukou až poranění kůže. Je to poměrně těžká porucha vzhledem k utrpení, které nemocnému přináší i vzhledem k obtížnosti léčby. Může jít také o projev osobnostní poruchy.
Okolím jsou tito lidé často vnímáni jako upjatí, pedantičtí, rigidní. Dále sem patří poruchy příjmu potravy: mentální anorexie (odmítání jídla) a bulimie (záchvaty přejídání a zvracení) spolu s přejídáním spojeným s jinými psychickými poruchami, například se stresem. Jde o nemoc - chování související s anorexií či bulimií není schopnost nemocného člověka ovládnout samo od sebe a vyžaduje pomoc druhých. Porucha bývá doprovázena ztrátou zájmu o kontakt s vrstevníky, nesoustředěností a náladovostí. Neléčená porucha příjmu potravy se obvykle stává chronickým problémem, který zatěžuje celou rodinu, a hrozí předání negativního vztahu k jídlu a tělu z rodiče na děti. Závislost rodiče na alkoholu, drogách či lécích představuje velice závažný problém pro celou rodinu, působí destruktivně na partnerský vztah i na vývoj dítěte. Pokud je některý z rodinných příslušníků závislý, je nutné vyhledat odbornou pomoc, a to i navzdory tomu, že dotyčný nemusí od začátku na léčbě spolupracovat.

Ve výše uvedeném textu se objevují i profesionální odkazy na literaturu a popisy různých diagnostických a léčebných postupů. Duševní porucha je charakterizována klinicky významnou poruchou v poznávání, regulaci emocí nebo chování jedince. Obvykle je spojena s trápením nebo poruchou v důležitých oblastech fungování. Duševní poruchy mohou být také označovány jako stavy duševního zdraví. V roce 2019 žil s duševními poruchami každý osmý člověk, tedy 970 milionů lidí na celém světě, přičemž nejčastější jsou úzkostné a depresivní poruchy. V roce 2020 se počet lidí žijících s úzkostnými a depresivními poruchami výrazně zvýšil kvůli pandemii COVID-19. Existují účinné možnosti léčby, včetně psychosociálních intervencí, behaviorálních intervencí, ergoterapie a logopedie.
Ke každé poruše patří specifická doporučená léčba: spolupráce s odborníky (psychiatr, psychoterapeut), psychoterapie, farmakoterapie, a v některých případech psychologické a rodinné intervence. Při deprivaci či poruchách příjmu potravy je důležitá dlouhodobá sledovanost a podpora rodiny. Působí destruktivně na rodinné vztahy a vyžaduje zapojení celého okolí a profesionální péči. Existují účinné možnosti prevence a léčby, ale mnohdy lidé s duševními poruchami nemají přístup k účinné péči.
Typické poruchy spojené se šestinedělím a jejich léčba
- Schizofrenie a schizofrenie-související stavy - léčba zahrnuje spolupráci s psychiatrem, užívání psychofarmak a dlouhodobou psychoterapii. İndikátor úzkosti, deprese a změny ve vztazích mohou doprovázet akutní fáze.
- Afektivní poruchy (deprese a maniodepresivní symptomy) - deprese může vznikat z dlouhodobých vztahových problémů, pracovního vyčerpání a ztrát; manie se projevuje nadměrnou energií a euforií, následuje vyčerpání a depresivní fáze; léčba zahrnuje psychoterapii a farmakoterapii).
- Poruchy úzkosti a fobie - panická porucha, generalizovaná úzkost a sociální fobie mohou ovlivňovat každodenní život a vztahy; léčba kombinuje psychoterapii a někdy medikaci.
- Poruchy příjmu potravy - anorexie, bulimie a kombinace s jinými poruchami; vyžadují dlouhodobou podporu a profesionalní léčbu; rodinná dynamika je významná a může být prostředím pro zlepšení či zhoršení vývoje.
- Poruchy osobnosti a akcentované rysy - vedou k rigidnímu chování a obtížnému soustředění; léčba zahrnuje psychoterapii a často podpůrnou léčbu v rodině.
- Závislosti (alkohol, návykové látky, léky) - zásadní problém pro rodinu; vyžaduje spolupráci s odborníky a často komplexní rodinnou terapii.
Každá duševní porucha vysvětlena za 6 minut
Pro lepší porozumění struktury a léčby duševních poruch je vhodné sledovat konkrétní případy a praktické postupy při odebírání anamnézy a hodnocení duševního stavu. Klinický psycholog a psychoterapeut působí zejména v dětském a rodinném kontextu, využívá arteterapii a specializuje se na léčbu poruch příjmu potravy u dětí i dospělých. V odborné sféře se používají postupy v neurobiologických aspektech psychoterapie, její účinnost a léčebné faktory.
Duševní porucha je charakterizována klinicky významnou poruchou v poznávání, regulaci emocí nebo chování jedince. Obvykle je spojena s trápením nebo poruchou v důležitých oblastech fungování. Duševní poruchy mohou být také označovány jako stavy duševního zdraví. Při prevenci a léčbě hraje klíčovou roli více oblastí - psychosociální intervence, behaviorální intervence a ergoterapie.

Praktické poznámky k léčbě a péči
- Spolupráce s psychiatrem a psychoterapeutem je klíčová pro úspěšnou léčbu.
- Psychofarmaka mohou být nezbytná, zejména u schizofrenie, poruch nálady a silných úzkostných problémů.
- Rodinná a sociální podpora zvyšuje šance na zotavení a zlepšení kvality života.
- Rovnováha mezi fyzickou aktivitou, odpočinkem a zvládáním stresu hraje významnou roli v prevenci relapsu.
- Včasná diagnostika a edukace pacientů a rodin usnadňuje zvládání symptomů a omezuje dopad na denní fungování.