Dudlíky a jejich role u starších dětí: výhody, rizika a praktické tipy

Předmět útěchy zejména pro plačící či nespavé kojence zná, vychvaluje i kritizuje v západní kultuře snad každý rodič. Nezřídka je dudlík symbolem natěšeného očekávání, nebo součástí dárkových setů pro těhotné a čerstvé maminky, občas se dokonce objevuje v seznamech výbavy do porodnice. Je už natolik běžným, že se nad používáním šidítka u kojenců a batolat málokdo pozastaví. Označení „šidítko“ však jasně napovídá, že jde o náhražku vyvolávající u kojenců a malých dětí sací reflex, který navozuje pocit spokojenosti. Dudlík tak zastupuje prsty, které od prenatálního vývoje a následně po narození svádějí k cumlání.

Nahrazuje tím však i prs, jehož sáním se kojenec nejen sytí, ale i uklidňuje. Jeden z „Deseti kroků k úspěšnému kojení“, které je vhodné dodržovat hned po porodu, doporučuje nedávat novorozencům žádné dudlíky ani šidítka. Desatero je ověřeným souhrnem zásadních bodů, vedoucích k přirozenému zahájení kojení. Novorozenec i maminka se po porodu sžívají a tou nejlepší cestou je být v co nejtěsnějším kontaktu a přikládat - kojit miminko na vyžádání. Prostřednictvím sání, které je pro kojence naprosto přirozené stejně jako dech, vylučování apod., uspokojuje geneticky zakódovanou potřebu být s matkou nablízku a poznává pocit bezpečí a jistoty. Psychologové toto období nazývají orálním. Symbióza matky a dítěte vede k harmonickému úvodu do života. Takový pár nepotřebuje náhražky, jakým je např. dudlík, neboť kojením, tj. nutritivním sáním, dítě uspokojí hlad a následným „dumláním“.

Historie ukazuje, že naplnění potřeb dítěte s sebou nese určité kontinuity - z historických dokumentů je vysledovatelné snad již ve starém Egyptě, prokazatelně od středověku. V dávných dobách se dětem, aby se uklidnily a usnuly, dával cumlat látkový uzel, váčky s těstem, s chlebem namazaným medem či cukrem, nebo dokonce kousky látky namočené do odvaru z makovic nebo sladkého alkoholu. Dudlík, podobný tomu, jak ho známe dnes, s částí k sání, bezpečnostní ploškou proti vdechnutí/spolknutí a držátkem, se objevil až v 19. století.

Současný trh, na rozdíl od minulých století, kdy byly dudlíky převážně rotačního tvaru a z gumy, nabízí nepřeberné množství typů, odlišených tvarem, materiálem, velikostí, barvou atd. Na trhu jsou dnes běžně k dostání dudlíky ze dvou základních materiálů, z kaučuku/ latexu a silikonu. Rozdíl mezi nimi je patrný již na pohled. Latexový je tmavší, vizuálně méně atraktivní, ale za to pevnější a odolnější. Silikonový je naopak čirý, díky čemuž vypadá déle čistě a zachovale. První varianta je díky přírodnímu základu ekologičtější, ale zase může vyvolat alergickou reakci.

V obou případech platí, jakmile je dudlík poškozený, protržený, prokousnutý, měl by se vyhodit. I tak by se dudlíky měly vyměňovat po cca 2-3 měsících. Pokud navíc není často a správně sterilizován, může být dudlík poměrně silným zdrojem infekcí. Olíznutí dudlíku maminkou také není nejvhodnější údržbou, i když je někdy jediným řešením nelehké situace.

Při výběru dudlíku je důležité zvážit, jakou zvolit velikost, aby dudlík v ústech „seděl“ a tvar vybrat nejlépe ortodontický, aby dudáním nedocházelo k poškození formujícího se chrupu, patra a čelisti. Mnozí, zpravidla spokojení kojenci, na dudlík sami reagují jeho vyplivnutím a ani při opakovaných pokusech se nenechají „zlomit“. Naopak děti krmené lahví se savičkou zpravidla dudlík vyžadují.

Obhájci dudlíku s podporou některých lékařů proklamují, že dudlík dokonce snižuje syndrom náhlého úmrtí kojence. Používání dudlíku, zejména ihned po porodu, s sebou nese neopomenutelná rizika. Je zcela jisté a prokázané, že jeho časné zavedení může neblaze ovlivnit rozjezd kojení. Pokud dudlík představíme zdravému novorozenci příliš brzy, hrozí, že nastanou potíže s přisátím k prsu a efektivním sáním.

Při cumlání šidítka se také oddalují přirozené náznaky hladu, miminko se pak o mléko hlásí až hladovým křikem, namísto běžnými prvotními signály jako je mlaskání, žužlání ručiček, otáčení hlavičky apod. V důsledku brzkého zavedení a nadužívání dudlíku pak může situace vyústit až v pokles tvorby mateřského mléka, neklid dítěte, jeho neprospívání a tím i stresovou zátěž maminky.

Roztáčí se kruh negativních okolností, jako jsou úzkostné stavy vyvolané pochybnostmi, bolest v prsou z důvodu tvrdnutí mléka kvůli špatnému vyprazdňování prsu, nebo naopak z důvodu poranění v důsledku chybné techniky přisátí. Emocní rozpoložení maminky pak zbrzďuje tzv. Dudlík se může na počátku zdát jako východisko z dětského pláče a řešení matčiny či otcovy touhy odpočinout si, ale během pár dnů může zhatit veškeré snahy o bezproblémové zahájení kojení.

Novorozenec totiž zpravidla okamžitě fixuje to, co mu vyhovuje, anebo to, na čem lpíme a čemu důsledně napomáháme. Velmi často bývá dudlík kojenci nabídnut maminkou, která v zájmu co nejlépe pečovat o své dítě podlehne navzájem si odporujícím radám a ocitne se bez odborné, jednotné pomoci. Stupňující se nejistota z různorodých doporučení, týkajících se např. regulace délky kojení, režimu krmení, poloh a podobně, skrze matku vyústí v neklid dítěte. Pláč pak podlomí matčinu sebedůvěru a zapůsobí jako stres faktor, jenž při kojení opakovaně zablokuje „let down reflex“, tj. mléko se spustí po delší stimulaci a tok není nikterak rychlý.

Když se dítěti mléko nespouští dle jeho očekávání (nebo minulé zkušenosti s lahví), propuká v křik, pláč, až odmítání prsu. Mamince následkem toho klesá množství mléka a jako východisko z krize zvolí dudlík a kojení doplní a posléze nahradí (zpočátku se domnívá, že dočasně) lahví se savičkou. Dudlík a sání z lahve narušuje správný mechanismus sání kojeného dítěte. „Užití dudlíku, zvláště v prvních 6-8 týdnech vede k horší technice sání a následně k menší tvorbě mléka. Zasahuje tak do procesu nástupu a udržení laktace. Dítě, které je zklidňované dudlíkem, obvykle méně pije z prsu, protože sání dudlíku je jinak než u prsu,“ uvádí se v doporučeních o kojení.

U nezralých, nedonošených, nebo nemocných dětí je rovněž důležité dobře přikládat a vytvořit u miminka správný návyk sání z prsu. Tento způsob krmení není pro slabého kojence náročnější než pití z lahve. V takovém případě je důležité dobře rozhodnout, jak nastavit výživu, aby dítě nebylo ve stejném čase mateno dvěma naprosto odlišnými způsoby sání. Funkční a fungující sání si totiž ukládá i do podvědomí.

A pokud mu v dobrém úmyslu „chceme ulevit“ a kombinuje se přikládání k prsu s lahví a následně s dudlíkem, dítě následně zvolí nejrychlejší způsob nasycení. U takových dětí je, pokud se maminka rozhodne kojit, vhodnější kombinovat přikládání k prsu s alternativními způsoby dokrmování, např. stříkačkou po prstu, nebo za pomoci cévky na krmení novorozence.

Názory rodičů a odborníků se často liší. Například tříměsíční, předčasně narozené Andělky popisuje zkušenost: „Dudlík, to je velká věc! Nedávám ho dcerce, protože už z názvu - šidítko - mi není sympatický. Ale zároveň si říkám, jestli jí ho nemám dát. Zatím jsem vypozorovala tři momenty, kdy si cucá ruce: když má hlad, když je objevuje a když je unavená. Netuším, co nastane, až jí začnou růst zuby. Ale nad otázkou, zda dát či nedat dudlík, se pozastavuji snad každý den.“

Podle vyjádření Laktační ligy si většina dětí přestane palec cucat spontánně, když se učí novým dovednostem. Americká zubní asociace uvádí, že sání palce nezpůsobuje problémy se zuby, pokud nepřekračuje věk 4-5 let. Na druhé straně u dětí s dudlíkem může docházet k poškození formujícího chrupu, pokud se bez něj neobejdou ani po druhém či třetím roce života. Umět se rozloučit s dudlíkem vyžaduje někdy obrovskou trpělivost a důslednost. Mnozí rodiče volí tradiční způsoby odkladu, např. odevzdání dudlíku Mikulášovi nebo jeho předání mladšímu sourozenci.

Dudlík zůstává hojně diskutovanou součástí péče o miminka a batolata. Zaujal Vás článek a chcete pravidelně dostávat informace o nových příspěvcích? Hana Strejčková je certifikovanou laktační poradkyní a dlouholetou členkou Laktační Ligy ČR. Vedle podpory kojení a péče o maminky s miminky se věnuje i přípravě těhotných na cestu mateřstvím a besedám s rodiči. Tvoří také odborné přednáškové činnosti a poskytuje poradenství v různých jazycích.

Infografika: Srovnání materiálů dudlíků a základní typy na trhu

Jak správně vybrat chodítko? 2. díl – Dvoukolová chodítka

Praktické tipy k užívání dudlíku

  • Vybírejte ortodontický tvar a velikost podle věku dítěte.
  • Dodržujte doporučené intervaly výměny (cca 2-3 měsíce) a sterilizace.
  • Omezte používání dudlíku na nezbytné okamžiky a podporujte kojení na prsu na vyžádání.
  • V případě problémů s kojením zvažte alternativní způsoby krmení a konzultaci s laktační poradkyní.

Otázky k zamyšlení pro rodiče

  1. Jaké jsou hlavní důvody pro zavedení dudlíku u vašeho dítěte?
  2. Jaký vliv má dudlík na techniku sání a tvorbu mléka?
  3. Kdy a jak plánujete ukončit používání dudlíku?

Pro bližší podporu kojení a rodičovských rozhodnutí lze vyhledat odborné kurzy a poradenské služby v rámci Laktační ligy a podobných organizací. Zkušenosti a doporučení se mohou lišit v závislosti na jednotlivých rodinách a vývojových potřebách dítěte.

tags: #dudliky #starsi #deti