Domácí porody v České republice: legislativa, Ivana Königsmarková a současná debata

Její příběh znají všichni. Dlouho byla tou špatnou, která před šesti lety zavinila smrt chlapečka, u jehož domácího porodu asistovala. Ihned se kolem ní strhlo něco jako „hon na čarodějnici“. Lékaři z porodnice v Podolí, kam tehdy s miminkem dorazili hledat pomoc, ji zažalovali. A spolu s ní se ocitly ve stínu všechny porodní asistentky. Ona sama poté zažila peklo, ze všeho toho tlaku těžce onemocněla a stáhla se do ústraní. Osvobodily ji, zrušily podmínečný trest i zákaz výkonu činnosti a ona tak trochu začala znovu. Teď je to ona, kdo žaluje český stát o náhrady za pokaženou pověst, šest let soudů a stresu. Na svůj obor nezanevřela, těhotným se věnuje dál a pořád se snaží o změny v českém porodnictví.

Konfrontace s fakty a historická perspektiva

Vaše jméno se dostalo do povědomí široké veřejnosti opravdu nešťastným způsobem. Když to ve zkratce shrnu: při jednom z doma vedených porodů v roce 2009 přišel na svět chlapeček, který nedýchal a který o dvacet měsíců později také bohužel zemřel. Neumím si představit, jak bolestivé to muselo být pro jeho rodinu. Byla a stále je. Hodně jsem si při tom navíc uvědomila, jak si dnes umírání s porodnictvím už vůbec nespojujeme. Je to fantastické, ale pořád jsou tu situace, které zachránit nelze. Ani v porodnicích. Ale tam se o tom příliš nemluví. Nedávno jsem dokonce zaslechla, že se chystá něco jako matematický model porodu. Že se lékaři učí skenovat tělo matky, pak tělo miminka, udělají animaci a řeknou, jestli je žena schopná rodit přirozeně, nebo nikoli. Pokud totiž jdeme tímto směrem, pak úplně ztrácíme základní dovednost oboru. Na sledování těhotenství používáme přístroje, monitory, ultrazvuky. Vymýšlíme matematické modely a plánujeme císařské řezy, ale zapomínáme, že porod je souhra dvou jedinců, matky a dítěte. Co se děje, do sebe musí přirozeně zapadat, porod má svůj specifický režim, na kterém se oba skutečně podílejí aktivně. Ano, i dítě, protože není jen objektem, který se má nějak protlačit ven. Už celkem dávno. Ale když jsem v roce 1974 jako porodní asistentka začínala, bylo to jinak. Nechci vracet minulost. Jen některé věci postrádám.

Tehdy na prvním místě byla žena, ta, která rodila. Pak přišly monitory a rodičky nás zajímat přestaly. Úplně živě si pamatuju na den, kdy jsem v práci sledovala místo ženy monitor. Maminky jsme se tehdy vůbec na nic nezeptaly. Jak se má, jak se jí daří… A tak to jde pořád. Ptáme se přístrojů, neptáme se maminek. A stavíme je také co do důležitosti až za dítě. Zní to strašně! Ale lékaři mají přece spoustu argumentů, proč to dělají. Vidíte, a já si myslím, že se v mnoha ohledech zhoršuje. Respektive její dostupnost a provázanost. Dneska si můžeme vybírat lékaře i porodnici, což je v pořádku. Jenže chybí podstatné detaily. Nicméně pak je žena propuštěná domů a hozená do vody v tom nejhorším rozpoložení. Nikdo se nezajímá o to, jak se jí zavinuje děloha, jak se hojí porodní poranění, jak se nalévají prsy. Najednou je sama. Dřív to bývalo jinak. Po týdnu stráveném v porodnici přišly ženy domů, zavolaly na své obvodní středisko, tam porodní asistentka vzala kabelu a šla na návštěvu. Pak přišel i dětský doktor se sestřičkou, péče o maminku a dítě navazovala, byla komplexní. Odtrpěla jsem si návštěvu pediatra, u kterého jsem brečela strachem z toho, že mě odsoudí, jak rychle jsem odešla z porodnice. A pak jsem se kvůli tomu samému bála, že se budu špatně hojit. Ano, to je typické. Ona nám chybí také polygenerační rodina. Ženy jsou najednou samy, přestávají si vědět rady, přestávají brzy kojit. Vznikají konflikty mezi partnery, protože muži poporodní rozpoložení těžko chápou. Ale ani v minulosti nechodily okopávat brambory hned, jak bylo dítě na světě. Dnes jako by se čekalo, že porodem končí to „jiné“ a že se musí věci vrátit k tomu, co bylo. Ale to prostě nejde. Porodem všechno začíná. Porod je kotrmelec. To je přesné. Nikdy jsem se nebála porodu, ale měla jsem strach z toho, co bude potom. Porod vždycky skončí, ale co začne pak? To je teprve jízda!

Současná debata o technologiích a lidskosti porodu

Premiérový problém je strach z porodu. Strach z porodu je hodně častý. Nicméně z různých důvodů. Vždycky se tomu říkalo těžká hodinka, vždycky byl náročný, ale rodilo se doma, všichni byli v dosahu. Všichni byli v té atmosféře, věděli, jak ženě je, jak se k ní chovat. Pak jsme ženy začali vozit do porodnic, muže nechali pod okny, děti po porodu začali dávat do inkubátorů a rodinu rozbili na atomy. Žena se v porodnici najednou ocitla sama, ve vykachlíkovaných stěnách, porodní asistentka stále odbíhá, ženě chybí opora, ale také informace. Lidé - doktoři, sestry i porodní asistentky - se u jedné rodičky střídají jako na běžícím pásu. A vyšlo mi číslo šedesát a více - šedesát různých lidí! Komu má žena věřit, když navíc každý říká něco jiného? Kolik z nich ji zná a něco o ní ví? Proto u těhotných začal nastupovat strach. A strach je špatný rádce. Ne, hodně je za tím již výše zmíněný přístup. Někdy se říká „porod je kotrmelec“ a skutečně bývá takto dramatické rozhodování a tlak na rychlé řešení. Když se k tomu přidá cizí prostředí nemocnice, bývá pro rodičku těžké udržet kontakt se sebou samou.

Jiné téma vytváří polepšení: Porod je kotrmelec. To je přesné. Nikdy jsem se nebála porodu, ale měla jsem strach z toho, co bude potom. Porod vždycky skončí, ale co začne pak? To je teprve jízda!

Ivana Königsmarková a mezinárodní kontext

Porodní domy jsou na tom špatně. Protože stále platí, že zařízení, kde se mohou vést porody, musí mít podle vyhlášky nonstop dostupného lékaře a vybavení jako porodnice. Pokud jde o domácí porody, pro ženy žádné omezení neplatí, mohou rodit, kde chtějí. Pokud pak některá z nás takovou péči poskytuje, je to nad rámec oprávnění a vystavuje se riziku pokuty ve výši až milion korun. I to je jeden z důvodů, proč je soukromých porodních asistentek tak málo, sotva kolem stovky. Na malém městě se neuživí, na velkém bojuje se svou omezenou pravomocí.

První dítě, které se narodilo doma za přítomnosti porodní asistentky Ivany Königsmarkové, právě v těchto dnech slaví čtrnácté narozeniny. Ivana Königsmarková profesi porodní asistentky nevykonává už čtyři roky - poté, co byla obviněna ze zanedbání péče, jí byla odebrána registrace: „Nyní jsem zproštěna viny a registraci by mi měli podle mého názoru vrátit.“

Evropské soudy pro lidská práva řešily případy, které souvisejí s volbou místa porodu. První rozsudek potvrdil právo rodičů vyžadovat respekt soukromého a rodinného života a volbu místa porodu. Druhý rozsudek naopak potvrdil, že stát nemusí poskytovat péči porodní asistentky při domácím porodu v každém případě, a že právo na péči bývá spojeno s rizikem pro dítě.

Co říká sama Königsmarková a jaký je výhled do budoucna

„Na začátku devadesátých let bylo málo těhotných a v Praze byla jen jedna registrovaná PA. Já jsem začala pořádat kurzy předporodní přípravy a rozhodla jsem se registrovat jako soukromá porodní asistentka, aniž bych věděla, jak na to. Nakonec se mi to podařilo a začala jsem se svou praxí.“

„Pak jsem byla přizvána k projektu centra aktivního porodu na Bulovce. Bylo to podobné Dánsku v tom, že naše péče byla kontinuální. Těhotné k nám chodily na poradny, cvičit, na předporodní kurzy. Po porodu sice šly na šestinedělí, ale my jsme za nimi mohly docházet, dokonce i domů, bylo-li třeba. Po dvou a půl letech jsme ale daly hromadnou výpověď. Hlavním důvodem byla nekomunikace, cítily jsme se na Bulovce stále jako vetřelci. Roli hrály i finanční otázky, pracovaly jsme na 1,5 úvazku a já, nejstarší, jsem brala o mnoho méně než v soukromé ordinaci. Vrátila jsem se tedy zpět ke své vlastní praxi a tu provozuji doteď. Během své kariéry jsem se hodně vzdělávala. Jak na seminářích, kurzech, tak v rámci postgraduálního vzdělání. Jsem dnes i lektorkou sexuální výchovy.“

„Dle legislativy je sice PA nezávislá zdravotnice, ale podle jiného zákona je zase závislá na indikaci lékaře. To je takový protimluv.“

„Když se na nás dívá veřejnost, vidí prostě lidi, kteří chtějí poskytovat péči mimo standardy. Všechny ženy by měly mít možnost volby místa a způsobu porodu, ale systém je zatím nepřipravený.“

Statistiky a praktické implikace

Počty domácích porodů podle statistik za dvě desítky let v Česku stouply zhruba desetinásobně. V roce 1990 přišlo na svět mimo porodnici 200 ze zhruba 100 tisíc novorozenců, většinou proto, že žena do nemocnice dojet nestihla. Cíleně doma s porodní asistentkou se narodilo 16 dětí. V roce 2009 se mimo porodnice narodilo 400 dětí, z nich 150 doma s porodní asistentkou. Nejvíc porodů doma je v Praze, nejméně na Zlínsku.

Drtivá většina českých žen zatím volí jistotu zázemí a lékařského dozoru v nemocnicích. Podle Königsmarkové ale moderní vybavení nemocnic není samospásné. Nemocniční prostředí prý dávno rezignovalo na porod jako na proces, který probíhal spontánně od nepaměti. „My jsme z porodu udělali operaci. Často zákrok, který nuceně navozujeme nebo urychlujeme. Máme na to nějaké rámce, ale porod není operace, porod je přirozená věc, která potřebuje svůj čas. Nejdůležitější vlastností porodníka je trpělivost,“ říká Königsmarková.

Pacienti a péče v praxi

„V České republice každý rok umírá několik stovek děti v porodnicích, někdy to jsou předčasně narozené děti, ale velmi často je to po porodech, kdy se do nich zasahuje. U nás se to děje u 87 procent porodů, zatímco ve Švédsku je to kolem 10 procent.“

„Porodní asistentka míru možných komplikací prý po celou dobu těhotenství hodnotí - a nezřídka k tomu ani nepotřebuje přístroje. Dnes málokterý gynekolog umí ženu vyšetřit přes břicho tak, aby poznal, co v tom břiše je. Jediné, co takto nepoznám, je pohlaví dítěte.“

Budoucnost českého porodnictví

„Ženy začínají být více sebevědomé a kladou požadavky na jinou péči, mnozí zdravotníci na jejich požadavky alespoň částečně začínají slyšet. Pevně doufám, že systémové změny na sebe nenechají dlouho čekat a že i u nás bude ženám a jejich dětem a celým rodinám poskytována srovnatelně přátelská péče jako v jiných vyspělých státech, jako třeba v Dánsku. Je to tak jednoduché a ještě navíc daleko levnější.“

Praktické rady pro těhotné a rodiče

„Co byste poradila těm, které si představují svůj porod jinak, než je v Česku obvyklé? Aby se ptaly, aby hledaly informace a vyžadovaly je, aby věřily samy sobě, aby si uvědomovaly, že mají nárok na svobodu volby způsobu péče a individuální přístup.“

„Přeji rodičům, aby se uměli rozhodovat svobodně, ale i zodpovědně.“

Infografika

Infografika: Struktura péče o těhotnou v ČR a podíl domácích porodů

Video

Hovory z porodního gauče: Medailonek Ivana Königsmarková

Tabulka shrnutí vývoje domácích porodů

RokPorody mimo porodniciPodíl s PA
1990200nula
2009400150

Právní rámec a mezinárodní souvislosti zůstávají složité. Evropské soudy posuzují právo na soukromí a volbu místa porodu v kontextu veřejného zdraví a bezpečí dítěte. Ústavní soud ČR zdůraznil význam svobody volby a označil některé dřívější tresty za příliš likvidační.

V České republice bude podle současných trendů narůstat tlak na více personalizovanou péči, větší zapojení porodních asistentek a umožnění rodinně citlivějšího prostředí při porodu. To by mohlo zahrnovat širší uznání role PA, větší kompatibilitu s evropskými standardy a postupné osvojení modelů, které kladou důraz na respekt k volbě rodičů a na přímou komunikaci mezi pacientkami a odborníky.

tags: #domaci #porody #konigsmarkova #i #domaci #porody