Ústavní soud se poprvé meritorně zabýval otázkou domácích porodů a tím, zda je mohou porodní asistentky vést.
Stěžovatelkami jsou porodní asistentka a žena, která měla o služby této asistentky zájem.
Dohromady podaly ústavní stížnost, kde tvrdí, že současná legislativa a související soudní rozhodnutí porušují základní lidská práva.
První stěžovatelka v roce 2015 požádala o rozšíření oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oblasti porodnictví.
Konkrétně chtěla vést fyziologické porody mimo nemocnice, což nebylo zahrnuto v jejím stávajícím oprávnění, které se týkalo pouze ošetřovatelské péče v souvislosti s těhotenstvím a porodem.
Správní orgány původně řízení zastavily s odkazem na překážku věci rozhodné, avšak Krajský soud v Praze rozhodnutí zrušil.
Krajský soud v rámci žaloby stěžovatelky sice uznal, že žádost neměla být zamítnuta jako zjevně nepřípustná, ale věcně posouzená.
Přesto však souhlasil s konečným verdiktem správních orgánů.
Nejvyšší správní soud následně zamítl kasační stížnost stěžovatelek a potvrdil, že vedení fyziologických porodů mimo nemocnici je podmíněno technickým a věcným vybavením, které je stanovené vyhláškou o zdravotnických zařízeních, což v domácím prostředí není možné splnit.
Dlouhodobá praxe zastávala myšlenku, že domácí porody nejsou právně zakázány, ale porodní asistentky mohou vést porody pouze v zařízeních splňujících požadavky stanovené vyhláškou o vybavení zdravotnických zařízení.
Ústavní soud (ÚS) požádal o vyjádření také Ministerstvo zdravotnictví.
Tato právní úprava však podle stěžovatelek vytváří situaci, kdy ženy mohou rodit doma, ale nemohou přitom využít služeb odborně kvalifikované porodní asistentky, protože by jim za vedení domácího porodu hrozila pokuta až jeden milion korun za neoprávněné poskytování zdravotních služeb.
Stěžovatelky proto tvrdí, že tato úprava porušuje práva žen na ochranu soukromí, rodinného života a zdraví, stejně jako právo porodních asistentek na podnikání.
Otázkou domácích porodů se mimo jiné v minulosti zabýval Evropský soud pro lidská práva.
ÚS sice zamítl stížnost pro nedůvodnost, zároveň ale vyjasnil některé právní otázky a naznačil možné směry budoucí legislativy.
Základní právo na domácí porod z ústavního pořádku dle ÚS neplyne a neplyne z něj ani právo na to, aby nad domácími porody stát přebíral garanci v podobě toho, že by je považoval za zdravotní péči.
ÚS upozorňuje, že porod, na rozdíl od jiné zdravotní péče, je fyziologický proces probíhající víceméně samovolně a zdravotnický pracovník není hlavním hybatelem celého procesu, jeho role je při obvyklém běhu věcí pomocná.
Soud však zároveň zdůraznil, že ženy si mohou svobodně zvolit, kde a jak chtějí rodit.
Česká právní úprava domácí porody jako takové nezakazuje, neposkytuje jim ovšem garance ve formě zdravotní péče.
Aktuálně tedy porodní asistentky mohou vést domácí porody, je ale nutné, aby během vedení porodu nešlo o poskytování zdravotní služby podle současných právních předpisů.
Ačkoliv je vedení porodu mimo zdravotnické zařízení nyní limitováno, ÚS připustil, že se situace může v budoucnu změnit.
Dle § 6 odst. 2 zákona o nelékařských zdravotnických povoláních je porodní asistentka zdravotnický pracovník, jehož působnost je jasně vymezena zákonem.
Může poskytovat komplexní péči ženě v průběhu těhotenství, porodu a šestinedělí, pokud probíhají fyziologicky.
Vyhláška popisuje, jak by mělo vypadat pracoviště porodní asistentky.
Místnost pro vedení porodu musí být dostatečně prostorné a vybavené např.
Zdravotní služba je obecnější pojem, který zahrnuje širokou škálu činností spojených se zdravím, nejen samotnou péči o nemocného.
Podle zákona o zdravotních službách se jedná o poskytování zdravotní péče zdravotnickými pracovníky a činnosti jiných odborných pracovníků vykonávané v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče, dále konzultační služby, nakládání s tělem zemřelého, zdravotnickou záchrannou službu a další.
Nález Ústavního soudu ze dne 28.8.2024, sp.zn. I. ÚS 2746/23: shrnutí.
Obviněná, profesí porodní asistentka, se rozhodla pro domácí porod i přes opakovaná varování lékařů a potvrzenou rizikovou polohu plodu.
Přestože v nemocnici podepsala negativní revers s poučením o hrozbě hypoxie a úmrtí plodu, do jiné nemocnice k plánovanému zákroku nedorazila a porodila doma bez odborného dohledu.
NS zdůraznil, že každý je povinen počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na životě a zdraví jiného.
NS zároveň odmítl argumentaci obhajoby, že plod před úplným narozením není subjektem práv.
Podle NS je právo na soukromý život a autonomii matky limitováno zájmem na bezpečné porodu a zdraví dítěte.
Usnesení NS končí, že porodní asistentky mohou vést domácí porody, rozhodl NS.
Odmítl dovolání podmínečně potrestané matky, která je zároveň profesí porodní asistentka.
Rozhodla se pro domácí porod koncem pánevním i přes varování lékařů.
Dítě utrpělo těžké poškození mozku a po několika týdnech v nemocnici zemřelo.
„NS svým rozhodnutím potvrdil, že ačkoliv český právní řád garantuje rodičce právo na volbu místa a způsobu porodu, toto právo je limitováno povinností nejednat v přímém ohrožení života a zdraví dítěte,“ sdělila mluvčí soudu.
Lékaři ženu varovali, že domácí porod by byl rizikový.
Přesto porodila doma.
Okresní soud v Semilech jí uložil deset měsíců vězení s podmínečným odkladem na patnáct měsíců.
Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí potvrdil.
Dítě je dle soudu chráněno už při porodu.
NS dále shrnuje argumenty rodiček ohledně porodu doma a rizik tub.
Stěžovatelky poukazují na práva na soukromí, rodinný život a zdraví, a na nejlepší zájem dítěte.
Podle Ústavního soudu porody doma nejsou v ČR zakázány, ale postrádají jasný právní režim.
Dosavadní výklad vedl k tomu, že žena mohla rodit doma, avšak s omezením na asistenci nepřítomného zdravotnického pracovníka.
ÚS apeluje na legislativu, aby byla srozumitelná a předvídatelná a reflektovala vývoj v porodnictví a reprodukčních právech.
Stát musí vzít v úvahu nejlepší zájem dítěte a práva rodiček při volbě místa porodu.
Ministerstvo zdravotnictví potvrdilo, že domácí porod z hlediska zákona z hlediska poskytování zdravotní péče není samotně zdravotní službou.
Podle ministerstva však právní úprava domácích porodů nesmí zůstat v právním vakuu a vyžaduje jasný režim poskytování péče.
V současnosti tedy porodní asistentky mohou vést domácí porody, ale pouze mimo poskytování zdravotní služby podle platné legislativy.
Rodičky mají nadále právo volby místa porodu a mohou vyhledat asistenci odborně vzdělané porodní asistentky, pokud to odpovídá právním předpisům.

Klíčové body a vývoj situace
- Domácí porody nejsou v ČR zakázány, ale vedení porodu mimo zdravotnické zařízení vyžaduje specifické technické a věcné podmínky.
- Vedení fyziologického porodu v domácím prostředí nebylo dosud považováno za zdravotní službu podle vyhlášky, což omezuje kompetence porodních asistentek.
- ÚS vyzval k transparentní a předvídatelné legislativě a zohlednění moderního vývoje v porodnictví a reprodukčních právech.
- Právo na soukromí a rodinný život je v kontextu porodu vyvažováno zájmem na bezpečí matky a dítěte.
Současný stav a praktické dopady
Porodní asistentky mohou vést domácí porody, avšak nesmí poskytovat zdravotní péči způsobem, který by odpovídal platným předpisům pro zdravotnická zařízení.
Pokuty a sankce za neoprávněné poskytování zdravotních služeb hrozí v případech, kdy by šlo o vedení fyziologického porodu bez potřebného technického vybavení.
Je domácí porod nebezpečný? | Gynekolog přirovnává porod v nemocnici k domácímu porodu
Praktické rady pro zájemkyně o domácí porod
- Posoudit zdravotní rizika těhotenství a konzultovat s odborníky.
- Zjistit, zda dostupná porodní asistentka má oprávnění vést domácí porody v souladu s vyhláškami.
- Provést důkladnou předporodní a poporodní péči s odborným dohledem spolu s maminkou.
| Právní rámec | Vliv na domácí porod |
|---|---|
| Zákon o zdravotních službách, vyhlášky o vybavení | Podmínky pro vedení porodu v zařízení; domácí porody bez těchto podmínek nejsou službou |
| Evropská judikatura (Dubská, Krejzová) | Podpora možnosti volby místa porodu a diskuse o legislativě |