Letíme do auta a vyrážíme. Nikdo nemluví, upíráme pohledy do tmy. Nervozita by se dala krájet. Zpomalení srdečních ozev plodu v průběhu porodu znamená nedostatek kyslíku pro dítě - dušení, uskřípnutou nebo zauzlenou pupeční šňůru, spoustu dalších jiných důvodů. Když dítě nemá kyslík, dusí se, umírá, má před sebou řádově deset minut života - takové případy se v porodnici řeší akutním císařským řezem. Mají tam k dispozici operační sál, anestezii, inkubátory, resuscitační komplement, třeba dvanáct lidí na ten jeden komplikovaný porod.
Sedím v sanitce vzadu, v prostoru pro pacienty, na místě vepředu vedle řidiče je doktor, zkušený anesteziolog s dlouholetou praxí v nemocnici i na záchrance. I když jsem připoután, lítám v sedačce a chytám se všeho okolo, jak prudce projíždí řidič serpentiny. Připravuji si všechny věci, které budeme brát s sebou: porodnický balíček, brašnu s technikou, materiálem a léky na dětskou resuscitaci, odsávačku, monitor s defibrilátorem, výběhový kufr, kyslíkovou lahev.
V hlavě se mi honí přednášky z porodnictví, pediatrie, ošetřovatelství v pediatrii, algoritmy pro resuscitaci dětí, praxe na dětské záchranné službě, na porodním sále, oddělení šestinedělí, dětském ARO… všichni, kdo mne učili a předávali mi své znalosti a zkušenosti, jako by se na poslední chvíli snažili to ještě dohnat. Je to zvláštní, často se mi v podobných situacích vybaví konkrétní přednáška, konkrétní vyučující, jako bych ho v tu chvíli slyšel znova. Za chvíli ale nebude čas na dlouhé rozpomínání. Musí se jednat rychle… a správně. Nesmíme si dovolit chybu, nepozornost, zaváhání. Podobné myšlenky letí určitě hlavou i kolegovi doktorovi. Budeme na to stačit? …porodní asistentka je na místě… budeme tam tedy čtyři zdravotníci.
První zkušenost s domácím porodem
Určitě bych nechtěl teď být v její kůži - je tam, protože bydlí vedle a přivolali jí, nebo protože jedeme k rodičce, která si sama dobrovolně předem vybrala, že bude rodit doma? Blížíme se… „odbočte doleva, za sto metrů… cíl je na pravé straně“… strojový hlas navigace bez emocí označil patrový dům v postranní ulici. Nikdo nás nečeká, nad schody na pavlač, odkud se vchází do patra, se svítí. Jiný vchod vidět není, vybíháme po schodech, rozrážíme dveře a hrneme se dovnitř.
V ústrety nám klidně jde muž s novorozencem v náručí. Miniaturní miminečko spokojeně oddychuje, zabalené do krajkované zavinovačky. Otec nás zve dál a vede do obývací místnosti. Byt již podle prvního dojmu patří lidem, kteří nepodlehli konzumnímu životnímu stylu. V obývací místnosti na gauči leží pobledlá žena, druhá, starší vedle ní sedí a něco píše. Zdravíme a představujeme se; starší žena se představuje jako soukromá porodní asistentka.
Při plánovaném porodu doma, ke kterému byla asistentka přivolána, došlo náhle ke zpomalení srdečních ozev plodu. Ihned nás nechala zavolat. Porod se jí podařilo dovést ke zdárnému konci. Holčička se po chvilce a s mírnou pomocí dobře adaptovala a začala křičet, teď vypadá v pořádku. Nevím proč, ale ve vzduchu cítím divné napětí. Nepřipadám si jako vítaný host.
Lékař se vyptává na detaily porodu, jestli žena porodila celou placentu, na projevy základních životních funkcí holčičky hned po porodu. Porodní asistentka má vše naprosto precizně zaznamenané ve zprávě. Lékař vysvětluje mamince, že by rád prohlédl jak jí, tak i miminko. Situace se náhle dramaticky vyostřuje. Matka radikálně odmítá, abychom na ní sahali, byť i jen změřili krevní tlak. Ještě vehementněji odmítá, aby lékař vyšetřil novorozence. Porodní asistentka ji uklidňuje. Snažíme se vysvětlit, že jsme přijeli pomoct, v dobré víře a chceme sebe i jí jen ujistit, že je vše v pořádku.
Dá hodně práce maminku přesvědčit, aby nechala lékaře holčičku prohlédnout a poslechnout. Tón, hlasitost, ani slovní zásoba vůbec nekorespondují s tak radostnou událostí, ani s tím, že před čtvrt hodinou děťátko bojovalo o život. Vždyť tohle je přece tak nádherná věc, narodilo se malé dítě… i když byly v průběhu porodu komplikace, vypadá, že je v pořádku a my nechceme kazit intimitu a krásu téhle chvíle, ani nikomu ubližovat. Odjíždíme s velmi smíšenými pocity. Ne proto, že bych si myslel, že jsme zachránci světa, všechno děláme nejlíp a na vše máme patent… každý má právo na svůj způsob života, na to jak a kde bude rodit děti, jak a kde chce zemřít. Mrzí mě spíš předpojatost reakce a její agresivita. Převládá ale pozitivní pocit, že vše dobře dopadlo a narodilo se zdravé miminko.
Výskyt a legislativa domácích porodů
Pod pojmem „porod doma“ se může skrývat mnoho různých věcí - od porodu, který doma proběhne neplánovaně, protože je natolik překotný, že rodiče nestačí dojet do porodnice, přes porod asistovaný dulou až po porod zcela bez přítomnosti školeného zdravotníka. Ve své praxi jsem se setkal se všemi těmito podobami domácího porodu a celkově u nás počet rodičů, kteří se rozhodnou rodit doma plánovaně, roste. Sledujeme tím celosvětový trend, kdy zhruba od doby, kdy dospěla generace „květinových dětí“ 60. let, se na Západě lidé častěji rozhodují pro porod v sice riskantním, ale příjemnějším domácím prostředí.
V současnosti se ve většině západních zemí rozhodne pro domácí porod kolem jednoho až tří ze sta rodičovských párů. Výjimkou je Nizozemí, kde v už šedesátých letech proběhly dvě třetiny porodů doma, dnes se odhaduje, že doma rodí asi třetina Holanďanek. Když jsem pracoval v Británii, bylo téma domácích porodů podobně přetřásané jako u nás. V roce 2007 vyšla rozsáhlá studie Královské porodnické společnosti jako podklad pro doporučený postup Guideline for Intrapartum Care, která konstatovala, že není dost důkazů ani pro tvrzení, že porod doma je nebezpečnější než porod v nemocnici, ani pro tvrzení opačné.
Je s podivem, že na toto téma existuje pouze jedna metaanalýza na Cochrane Library - vysvětlení je pravděpodobně v tom, že jediný průkazný způsob, kterým by se dalo zhodnotit, o kolik jsou porody doma nebezpečnější než v nemocnici, by bylo vzít dejme tomu tisíc těhotných s normálním průběhem těhotenství bez patologických nálezů a náhodně je rozdělit do dvou skupin, z nichž jedna by rodila doma a druhá v porodnici. To by asi bylo možné v nějaké zdravotnické diktatuře, ale v reálném životě ne. Do té doby je ale diskuze o porodech doma odsouzena k trapným přestřelkám bez reálného vědeckého základu.
Druhá zkušenost a srovnání s nemocničním prostředím
Ani ne týden po první události, opět noční služba… : „druhorodička, porod v chodu, provádíme telefonicky asistovanou porodní péči“… naštěstí to není daleko, 10 km, 8 minut jízdy; venku je zima a leje jako z konve, přesto řidič jede naplno. Připravuji věci, není možné se ubránit vzpomínce na minulý výjezd k porodu. Dnes sloužíme se starší, velmi zkušenou lékařkou, jsem ve spojení s operačním střediskem, upřesňujeme kde přesně dům leží, slyším ve vysílačce, jak druhá dipečerka vede po telefonu porod, pak se dovídáme „chlapeček už je venku, instruujeme jak podvázat pupečník“… zastavujeme, vystupujeme - obrovský statek, tma nikde nikdo, zamčená vrata; troubíme… pomalu přichází muž, vede nás přes obrovský zarostlý dvůr do domu, pak ještě poměrně dlouho po rozsáhlém domě a do patra.
V malé místnosti na posteli leží matka, na břiše má položeného novorozence; není do ničeho zabalený, ani otřený od krve, plodové vody a smolky… pupečník není podvázaný; rychle rozbaluji porodnický balíček; lékařka se představuje a ptá na podrobnosti porodu a vyšetřuje chlapce - vypadá dobře adaptovaný; já se dovoluji ženy a rychle podvazuji pupečník, osušuji dítě… není tu vůbec teplo… a balím ho do sterilních roušek a izotermické folie; lékařka komunikuje s matkou, ta nelibě nese, že sahám na dítě, vysvětlujeme, že je velice důležité dítě chránit před ztrátou tepla; opět jí ho pokládáme na hrudník a přikrýváme jí. Je potřeba přeříznout pupečník a sterilně ho zakrýt - dá nám hodně vysvětlování ženu přesvědčit, aby s tím souhlasila. Lékařka se dovoluje, jestli může vyšetřit, jak se odlučuje placenta - opět nesouhlas. A to i přesto, že žena má pravidelné, bolestivé kontrakce. Dítě vypadá dobře, spokojeně oddychuje; věnujeme se matce… svoluje se změřením tlaku i s prohmátnutím břicha; trochu nesrozumitelně vypráví, že chtěli jet do porodnice, ale porod začal a oni to nestihli, nestihli ani zavolat dříve záchranku, přestože porod prý začal už asi před hodinou a půl; cíleně se ptáme, jestli rodila doma plánovitě… přiznává nakonec, že ano.
Je vidět, že žena ztratila během porodu dost krve, i tlak krve je nižší, lékařka navrhuje, že jí i s dítětem odvezeme do porodnice - rudý hadr na býka by nepůsobil jinak. Jen následuje o trochu méně agresivní výpad než minulý týden. Pravidelné, evidentně dost bolestivé kontrakce přitom pokračují i nadále, placenta se neodlučuje, čas běží a my diskutujeme. Transport po schodech a skrz dům, neosvětlený, zarostlý dvůr, zima, liják. V porodnici nám otevírají bzučákem, jedeme chodbou, už nás čekají - dvě lékařky, porodní asistentka a sestra.
Asi se ani nedivím, že chtějí některé ženy rodit raději doma; teda divím, protože vím, jaké komplikace při tom hrozí; zase se tam k nim nikdo nechová, jako by byly nesvéprávné; nikdo jim bez pozdravu a představení nehrábne na břicho, nebo do rodidel. Vím, že nic se nedá paušalizovat a vím, že jsou desítky porodnic, kde jsou všichni nejen odborníci, ale také milí, slušní a empatičtí lidé. Bohužel ale těch pár jedinců, kteří jsou třeba dobří po odborné stránce, ale jinak hulváti, to těm ostatním kazí. A špatná pověst se šíří mnohem rychleji, než ta dobrá.
Tesně po porodu
Ambulantní porod vs. Domácí porod
Napadá mě ale jedna příznačná věc: když se automechanikovi porouchá auto, neveze ho do cizího autoservisu, ale spraví si ho sám. Když se instalatérovi ucpe odpad, nezavolá jiného instalatéra, ale vyčistí si trubky sám. Když se má ale narodit dítě do zdravotnické rodiny, rodí se v porodnici. A poslední zamyšlení na závěr - kdyby se v českých porodnicích zcela standardně rodilo v příjemném, vstřícném, nenemocničním prostředí, existovala by vůbec dnešní vyhraněná diskuze o porodech doma?
Domácí vs. Porod patří k nejdůležitějším okamžikům v životě ženy. V posledních letech v této oblasti dochází k zásadním posunům v mnoha ohledech. Na otázky ohledně těchto dvou variant odpovídá PhDr.
Definice a přínosy domácího porodu
1. Domácí porod proběhne doma. Pokud se jedná o porod plánovaný a vše dobře dopadne, vůbec se o spoustě domácích porodů ani nedozvíme. Ambulantním porodem je nazýván porod, kdy žena po porodu odejde za pár hodin i s dítětem domů. Jedná se vždy o ženu a dítě, které jsou po porodu v pořádku, jejich propuštění proběhne v době zhruba od 3 do 24 hodin od porodu.
2. Hlavním přínosem domácího porodu je, že žena rodí ve známém prostředí, se známými lidmi, kteří ji podporují, je nevyrušovaná, nestresovaná, věří si, není ani na okamžik oddělena od dítěte. Ženy se často na domácí porod dopředu důkladně připravují. Řada takových porodů proběhne zcela fyziologicky a my v nemocnicích o nich nevíme. Pokud se žena rozhodne pro domácí porod, mělo by jít o normálně probíhající těhotenství a zdravou ženu, bez žádných známek rizika. I tak se ovšem o porodu mluví jako o fyziologicky nestabilním procesu, při kterém je někdy nutný rychlý zdravotnický zásah. Jak se říká, je třeba „věřit v to nejlepší, ale připravit se na nejhorší“.
Porodní asistentku ženy k domácímu porodu většinou neseženou. Česká legislativa sice domácí porody nezakazuje, ale porodní asistentky k domácím porodům chodit nesmí a jsou v těchto případech ohroženy velkými sankcemi. Takže když dojde ke komplikacím jak ze strany ženy, nebo ze strany dítěte, rodiče volají záchranku a dochází k urgentnímu převozu do nemocnice.
Ambulantní porod
3. Pokud se žena rozhodne pro ambulantní porod, oznámí nám to při příjmu na porodní sál. Po porodu, když je vše v pořádku s ní i s miminkem, se začnou připravovat propouštěcí zprávy. Žena dostane od neonatologa instrukce a žádanky na vyšetření, které si už musí zajistit sama: vyšetření ortopedem kyčlí, screening zraku a sluchu, odběr kapky krve z patičky dítěte na vyšetření vrozených vývojových vad. To probíhá 48 hodin po porodu. Pokud žena zůstává v porodnici, toto všechno probíhá během 2-3 denní hospitalizace. Ambulantní porod je výrazně bezpečnější pro maminku i dítě ve srovnání s domácím porodem.
Porodní přání
4. Porodní přání, které si žena dopředu vypracuje a při příjmu ho předloží porodní asistenci, se stalo už normou. Je to komunikační prostředek, stává se součástí naší dokumentace.