Pouze 57 % mladých bezdětných mužů deklaruje, že chtějí mít ve svém životě děti. Vliv na jejich rozhodování má vzdělání, partnerská historie a také to, jak vnímají hodnotu dítěte v lidském životě. Z pohledu medicíny jim k úspěšné reprodukci stačí méně spermií než v minulosti. Svou roli hraje i změna normy pro ještě normální spermiogram, který ukazuje na schopnost muže úspěšně oplodnit ženu. S mužskou plodností to vůbec není tak špatné, jak se obvykle předpokládá. Právě naopak, čeští muži mají spermií celkem dost.
Vyplývá to alespoň z dlouhodobého sledování mužského spermiogramu, které provádí v Sexuologickém ústavu 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Podle zde uchovávaných údajů byl spermiogram českých mužů vůbec nejhorší v 50. letech 20. století, kdy byla jeho koncentrace 32,9 mil. spermií/ml. V první polovině 80. let 20. století byl více než dvojnásobný, jeho koncentrace byla 72,3 mil. spermií/ml. Současné hodnocení spermiogramu, které na ústavu provádí u zdravých mužů, pak ukazuje průměrnou hodnotu 61,2 mil. spermií/ml. Průměrný věk vyšetřovaných mužů se přitom během posledních dvaceti let zvýšil o 10 let a právě věk je jedním z klíčových faktorů ovlivňující mužskou plodnost.
„Naše klinické zkušenosti nesvědčí pro pokles koncentrace spermií v ejakulátech zdravých mladých mužů, vyšetřovaných v souvislosti s neplodností. Také náš výzkum hypotézu o mužské neplodnosti v postupu let nepotvrdil,“ říká docent Jaroslav Zvěřina, sexuolog. Není však pochyb, že od padesátých let se postupně vyvíjejí názory na mužskou součást klinického fenoménu neplodnosti. Dříve bylo zvykem vyšetřovat muže z neplodných párů až po neúspěchu gynekologického vyšetření a neschopnosti otěhotnět ze strany ženy. „Změna praxe v reprodukční medicíně, kdy muži z neplodných manželství jsou vyšetřováni souběžně s ženami, u nás nastala postupně v šedesátých a sedmdesátých letech. To pochopitelně přivedlo do vyšetřovaných skupin více mužů, kteří netrpěli žádnou poruchou plodnosti,“ vysvětluje sexuolog s tím, že v minulosti došlo několikrát ke změně normy pro „normální“ spermiogram ze strany Světové zdravotnické organizace (WHO).

Manual for Semen Analysis byl WHO vydán v roce 1987 a revidován v letech 1992, 1999 a 2010. Nyní platný manuál definuje jako minimum pro zdravého muže 15 mil. spermií/ml. „Změna této normy sama o sobě neznamená to, že by se mužská plodnost zhoršovala, ale na základě studií zpřesněnou nejzazší hranici, kdy je muž schopen oplodnit ženu,“ popisuje docent Michal Pohanka, přednosta Sexuologické ústavu 1. Podle lékařů by tak měli být prvně vyšetřovaní muži z neplodných manželství, jak tomu bylo i v posledních dvou dekádách. Jednalo se tedy o muže, kteří byli svými spermiologickými parametry mnohem bližší obecné populaci, než tomu bylo dříve. Postupné snižování spodní hranice normální koncentrace spermií, které bylo popisováno ve studiích výše, bylo tedy nepochybně výsledkem dlouhodobé zkušenosti stále vyspělejších center reprodukční medicíny.
„Nejde o hodnotu statistickou a průměrnou, nýbrž výhradně o hodnotu funkční a klinickou, vztaženou na skupiny mužů z neplodných manželství. Muži jsou obvykle označováni za ty, kteří s rodičovství nijak spěchat nemusí, protože jejich schopnost reprodukce je stálá. Ve společenských rubrikách se běžně objevují muži, kteří se stali otci i padesátce nebo dokonce šedesátce. Vzniká tak dojem, že věk u mužů nehraje roli. „Ženám jsou od malička a ve věku kolem třicítky, ať už okolím nebo lékaři, připomínány biologické limity jejich reprodukce. Vědomí toho, že mají na početí omezený čas, značně strukturuje jejich partnerské plány,“ přibližuje socioložka Lenka Slepičková, která působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a věnuje se právě problematice lidské plodnosti.
Návazně se ukazuje, že ženy se ocitají v situaci, kdy je několik let na rodičovství „příliš brzy“, protože například musí studovat a získat profesní zázemí, a pak je najednou „příliš pozdě“, ať už vlivem nedostatku vhodných partnerů či kvůli možnému zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. Naproti tomu jsou si muži podle ní vědomi, že se pro rodinný život mohou rozhodnout celkem kdykoliv. Zkušenosti center asistované reprodukce ale ukazují ještě něco jiného. Muži jsou sice teoreticky schopni se stát otci kdykoliv, protože u nich probíhá tvorba spermií bez ohledu na věk, ale to ještě neznamená, že se jim skutečně podaří úspěšně oplodnit partnerku.

„Zatímco ještě v devadesátých letech měli lidé běžně děti kolem dvacátého, pětadvacátého roku, dnes je rodičovství doménou třicátníků, případně starších ročníků. A týká se to jak mužů, tak žen,“ popisuje Ondřej Matěna, IVF specialista z brněnského Institutu reprodukční medicíny Unica. Vliv věku na reprodukční schopnost muže je sice menší než u ženy, ale není zanedbatelný. „S věkem se u mužů více projevuje vliv vnějších faktorů, které zhoršují kvalitu spermií,“ dodává Matěna. Negativní vliv mají například poruchy metabolismu, tedy diabetes, obezita, ale i užívání některých léků, včetně těch, u kterých se obvykle nepředpokládá ovlivnění kvality a množství spermií. S věkem se také více projeví negativní dopady nadměrného užívání alkoholu, kouření nebo užívání jiných návykových látek. Ve vyšším věku se také častěji objevují pacienti, kteří prodělali nádorové onemocnění a následnou onkologickou léčbu.
„Muž do třicítky bude mít pravděpodobně spermie více pohyblivé a ve větším množství. Samozřejmě i v tomto věku se mohou vyskytnout potíže, zejména pokud proběhlo nějaké onemocnění či úraz pohlavních orgánů. Padesátník už bude mít pravděpodobně horší kvalitu spermií a je vcelku reálné, že k početí potomka bude potřebovat pomoc odborníků. Opět to nelze generalizovat, protože jsou muži, kteří bez problémů počnou zdravé dítě i po šedesátce, ale statistiky hovoří jasně,“ upozorňuje IVF specialista.
Rostoucí věk navíc ovlivňuje i další faktory ovlivňující úspěšné početí, jako je pohyblivost a kvalita spermií. Rostoucí věk mužů, kteří se stávají otci, ať už „přirozeně“ nebo s asistencí lékařů, je faktem i v Česku. Neroste tedy jen věk žen, které se stávají matkami. Jak ukazuje studie Reprodukční plány mladých mužů, úvahy mužů o otcovství i následná realizace rodičovských plánů prošla v předchozích letech výraznou změnou. Zatímco u mužů narozených do poloviny 60. let 20. století byl nejčastější věk otcovství kolem 26 let, u mužů narozených v 70. letech se to posunulo na 30-31 let. U generace 1975-1979 to pravděpodobně bude 35 let.
U žen se mezi lety 1990 až 2005 zvýšil průměrný věk při narození první dítěte o čtyři roky na 26,6 let. Studie ukázala, co ovlivňuje muže v rozhodování o otcovství. Pouze 57 % mladých bezdětných mužů ve věku 25-29 let deklarovalo, že chce mít děti. Stejný postoj naproti tomu měly tři čtvrtiny svobodných bezdětných žen. „Ženy jsou si limitů své plodnosti dobře vědomy. Naráží spíše na problémy s realizací svých reprodukčních plánů,“ vysvětluje socioložka Slepičková. Jsou tak spíše muži, kdo nemá rodičovství mezi svými životními prioritami a dávají přednost jiné náplni svého života.
Muži a jejich rozhodnutí o rodičovství je ovlivněno vzděláním. „Mezi bezdětnými respondenty ve věku 25-29 let bylo přesvědčeno o tom, že chce mít dítě 70 % vysokoškoláků, 60 % středoškoláků, ale již jen polovina mužů se základním vzděláním nebo výučním listem,“ konstatují autorky studie. Pokud má muž pouze základní vzdělání, svou životní úroveň označuje jako špatnou, žije s rodiči a nikdy neměl stálý partnerský vztah, pak je jeho pravděpodobnost, že ve svém životě počítá s dětmi, pouze 44 % a to i v případě, že děti jsou pro něj významnou hodnotou v životě. Naopak se neprokázalo, že by vliv na ochotu mít děti měla vliv původní rodina, ve které muž vyrůstal. Chování mužů už ale ovlivňovalo to, zda bydlí samostatně, s rodiči nebo s partnerkou. Ve věku 25 až 29 celých 40 % bezdětných mužů žije se svými rodiči nebo u svých příbuzných a právě tito muži vykazovali menší ochotu k tomu stát se otci.
„Výsledky ukazují, že šance, že muž plánuje ve svém životě děti, je významně ovlivněna zejména jeho vzděláním, partnerskou historií a vnímáním hodnoty dítěte v životě člověka. Pokud je muž vysokoškolák, má partnerku a domnívá se, že život bez dětí nemůže být stejně naplněný jako život s dětmi, pak jsou šance, že sám chce mít dítě, nejvyšší,“ shrnují autorky studie. Právě aktuální a stálý partnerský vztah zvyšoval ochotu mužů mít děti, stejně jako přesvědčení, že s dítětem bude život plnohodnotnější než bez něj.
Plodnost a věk: co o ní říká věda
Plodnost ženy i muže závisí mimo jiné na věku. Ač se o sebe lépe staráme, potíže s neplodností se nám bohužel od určitého věku nevyhnou. V plodném věku má běžná žena každý měsíc pravidelný menstruační cyklus. Zhruba uprostřed cyklu je ovulace. Velikost folikulu při ovulaci může dosáhnout až 20 mm. Na začátku každého cyklu stimulaci folikulů v obou vaječnících zajišťuje hormon z podvěsku mozkového. Obvykle z jednoho folikulu vznikne dominantní, který uvolní vajíčko. Cykly se opakují 26-35 dní, často až do 40. roku. Po 40. roce se cykly mohou vytrácet.
Na rozdíl od mužů, ženy rodí s omezeným počtem vajíček. Před narozením vaječníky obsahují asi 1 milion folikulů, v pubertě kolem 300 000. Neplodnost žen se definuje jako neschopnost otěhotnět po 1 roce nechráněného pohlavního styku. U žen nad 34 let se doporučuje vyšetření po 6 měsících neúspěšného snažení. Hladiny FSH a estrogenů v 3.-5. den cyklu slouží k odhadnutí ovariální rezervy. Kvalita vajíček s věkem klesá a riziko genetických chyb (zejména aneuploidií) roste. Nejlepší doba pro otěhotnění je mezi 20. a 32. rokem; po 32. roce plodnost klesá, po 35. roce rychleji. Průměrná pravděpodobnost přirozeného otěhotnění u zdravé třicátnice je kolem 20 % za cyklus; po čtyřicítce klesá na méně než 5 %.
U mužů se vliv věku na plodnost projevuje také, ale méně intenzivně. S věkem klesá pohyblivost a kvalita spermií, roste riziko DNA poškození a ztrácí se počet zdravě vypadajících spermií. Padesátník často potřebuje asistovanou reprodukci; u šedesátníka existují případy, kdy se děti podaří počít přirozeně, ale statistiky hovoří jasně. Zvyšuje se riziko vrozených a genetických problémů u dětí otců vyššího věku, a to nejen kvůli spermiím, ale také kvůli celkovému zdravotnímu stavu a hormonálním faktorům.
Ve snaze zachovat plodnost existují možnosti jako zmražení vajíček či spermií (social freezing) pro budoucí použití. Kryokonzervace bývá vhodnější pro embrya než pro vajíčka kvůli citlivosti vajíček na dělicí vřeténko. Odborníci doporučují vyšetření plodnosti co nejdříve, zejména u párů, které odkládají rodičovství do vyššího věku. Neplodnost bývá výsledkem spolupráce více faktorů a řešení vyžaduje individuální přístup, často zahrnující změny životního stylu, léčbu nebo asistovanou reprodukci.
Co dělat, pokud se nedaří počít dítě
Pokud se vám nedaří otěhotnět ani po roce nechráněného pohlavního styku, vyplatí se navštívit kliniku asistované reprodukce. Spermiogram je nejdůležitější vyšetření u mužů, hormonální profil a gynekologické vyšetření u žen. Důležité je často spojit vyšetření obou partnerů. U infekcí například chlamydií lze zahájit antibiotickou léčbu a podpořit zároveň léčbu partnera. Pokud je příčinou hormonální nerovnováha, může pomoci hormonální terapie. Při varikokéle je možné řešit chirurgicky. Pokud se neplodnost zjistí a léčba selhává, nabízí se IVF či IUI. Ukazatele výživy, vitamíny a doplňky (zinek, selen, vitamíny E, C, A) mohou podpořit plodnost, vždy je však lepší získat doporučení od lékaře a doplňovat vitamíny přirozenou stravou.
Nejen medicína, ale i psychika hraje roli. Neplodnost může vést k pocitům studu či snižování sebevědomí. Podle výzkumů z roku 2024 až 39 % mužů s neplodností prochází psychickým stresem a postoji k vlastní identitě. Otevřená komunikace s partnerkou, lékařem či psychologem pomáhá situaci zvládat. Včasná diagnostika umožňuje jasný plán a šanci na úspěšné řešení - ať už změnou životního stylu, léčbou či asistovanou reprodukcí.

Věk a plodnost tedy hrají roli u obou pohlaví, ale u ženy má zásadní dopad na počet a kvalitu vajíček, genetické riziko a šanci otěhotnět. U muže se změny projevují postupněji a často je možné dosáhnout plodnosti i při vyšším věku. Důležité je mít aktuální obraz o svém reprodukčním zdraví a neodkládat vyšetření - zejména pokud plánujete rodinu do budoucnosti.
Co prozradí váš spermiogram? Záznam z webináře s RNDr. Tomášem Riegerem, Ph.D.
Muži by měli dbát na zdravý životní styl - vyhýbat se nadměrnému teplu v oblasti šourku, omezit kouření a nadměrnou konzumaci alkoholu, zvážit doplňky stravy s vitamíny a minerály a podporovat zdraví spermií prostřednictvím vyvážené stravy a pravidelného pohybu. Nezapomínejte, že i genetické faktory a zdravotní historie mohou hrát roli, a proto je důležité konzultovat s odborníky a projektovat svůj reprodukční plán do budoucna s realistickým pohledem na věk a rizika.
| Parametr | Hodnota/Popis |
|---|---|
| Minimum normy spermií WHO | 15 mil. spermií/ml, objem ejakulátu min. 1,5 ml |
| Průměrná koncentrace u současných vyšetření | 61,2 mil. spermií/ml |
| Nejhorší historický údaj (koncentrace) | 32,9 mil. spermií/ml v 50. letech |