Porod (lat. partus) je ukončení těhotenství narozením živého nebo mrtvého dítěte. Jako porod živého dítěte se označuje vypuzení nebo vyjmutí z dělohy plodu, který jeví alespoň jednu vitální známku (pohyb, křik, tonus, pulzace pupečníku) bez ohledu na gestační stáří a na porodní hmotnost. Mrtvě narozené dítě je plod bez známek života a s váhou nad 500 g (ev. 25 cm dlouhý, ev. starší 22+0 - pokud nelze určit váhu).
Porod probíhá ve třech dobách porodních: I. doba - otevírací, II. doba vypuzovací, III. doba porodní - porod placenty. Nejprve se objevují poslíčci a děložní čípek se postupně rozvírá a připravuje na průchod dítěte porodními cestami. Klíčovou úlohu v iniciaci porodu mají hormony - biochemické změny v myometriu (relaxin, CRH, progesteron) a právě bazální tonus (BT) myometria určuje základní výchozí tlak v děloze.
Faktory a poloha hlavičky
Polohu hlavičky lze popsat dle rotace a směru. Vedoucí bod plodu se při normální rotaci otáčí dopředu za sponu pánve bez ohledu na jeho dřívější polohu. Dorzoposteriorní postavení může prodloužit trvání porodu a vyžaduje specifické mechanismy rotace; konkavita cest nutí hlavičku k záklonu, čímž se postupně prořeže oblast malé fontanely, pak čelo, obličej a nakonec bradička. Dlouhé trvání je častější při dorzoposteriorních postaveních.
Když dojde k zjevné obstrukci či aspiraci, novorozenec bývá odsán hleny a případně vyndána pupeční šňůra; poté následuje vedení porodu a okamžitá snaha o minimalizaci poporodní krevní ztráty. V dnešní době se často usiluje o co nejpřirozenější průběh a indukce porodu po ukončeném termínu (po 41.-42. týdnu) je jednou z možností, jak podpořit zahájení kontrakcí.
Průběh porodu a jednotlivé doby
I. doba porodní - otevírací
Spontánní porod začíná pravidelnými děložními stahy (kontrakce). Děložní čípek se postupně zkracuje, rozevírá a nakonec se stává nehmotně prostupný brankou. První doba bývá nejdelší a často nejbolestivější. Během kontrakcí je plod protlačován porodními cestami; tlumení bolesti je možné různými způsoby - od nefarmakologických až po farmakologické analgezie. Poznámka: děložní kontrakce jsou neovlivnitelné vůlí ženy.
V první době se také vyšetřuje stav čípku a průběžně monitoruje srdeční ozvy plodu. Pokud je potřeba, může dojít k protržení plodové blány (amniotomie) pro usnadnění odtoku plodové vody a následného postupu porodu. Po odtoku vody hlavička naléhá na dolní část dělohy a podporuje další kontrakce. Epidurální analgezie může být nabídnuta jako možnost tišení bolesti v rámci zachování bezpečnosti matky i dítěte.
II. doba porodní - vypuzovací
Začíná úplným rozvinutím branky dělohy a končí porodem novorozence. Děložní stahy jsou častější, silnější a trvají déle. V této době žena aktivně spolupracuje tlačením břicha a pomáhá tak vypuzování plodu porodními cestami. Po průchodu hlavou a rameny dochází k porodu zbytku těla.
III. doba porodní - porod placenty
Po porodu dítěte se děloha stáhne a placenta je odloučena od děložní stěny. Děloha je nejprve kulovitá a poté se opět stahuje a vypudí placentu, obvykle spolu s menším pocitem nucení k tlačení. Doba porodní placenty bývá krátká, ale je důležité zkontrolovat celistvost placenty a porodních cest, aby nevzniklo riziko krvácení či zbytků placenty.
Indukce, vyvolání a další možnosti porodu
Indukce porodu bývá indikována po dosažení termínu, často po 41. týdnu, s cílem zahájit pravidelné kontrakce. Indukce může zahrnovat lokální dilataci čípku nebo aplikaci prostaglandinů, mechanické metody zrání čípku (balónkové dilatátory) a v některých případech amniotomii. Oxytocin bývá používán k podpoře kontrakcí. U některých žen může být porod vyvolán císařským řezem, například při rizicích pro matku či plod, nebo pokud spontánní porod nebyl dosud zahájen.
V kapacitách kapacitních porodu existují alternativní možnosti, jako porod do vody či ambulantní porod. Porod do vody vyžaduje hygienicky schválenou vodní lázeň a vhodné zdravotní podmínky; není vhodný při infekcích matky či patologii plodu. Ambulantní porod je možností po porodu, kdy žena a dítě po porodu zůstávají krátce v péči a poté jdou domů.
Bolest a analgezie při porodu
Existuje rozdělení analgetických metod na nefarmakologické a farmakologické. Nefarmakologické zahrnují psychologické postupy, hypnózu, akupunkturu, akupresuru, TENS, hydroanalgezii (porod ve vodě), relaxační masáže a volbu poloh během porodu. Farmakologické metody zahrnují celkovou a lokální analgezii a epidurální analgezii. Volba je individuální a měl by ji vždy být doprovázen informovaným rozhodnutím ženy.
Individuální přístup je důležitý; epidurální analgezie může být efektivní při snižování bolesti bez výrazného prodloužení porodu a bez významného zvýšení rizika císařského řezu, pokud ji provádí zkušený tým. Případy a indikace mohou být specifické podle zdravotního stavu matky (astma, epilepsie, srdeční onemocnění, diabetes, těhotenská hypertenze) a rizikových faktorů.
Různé scénáře a výbava pro rodiče
Je možné, že porod může být různě rychlý - překotný porod je rychlejší než obvyklé tempo a nese riziko poškození pro matku i dítě. Předčasný porod nastává před ukončeným 37. týdnem a vyžaduje zvláštní sledování. Po porodu může být placentou i porodní cesta různě manipulována, v některých případech placentu zůstávají po krátkou dobu ve výkladu; důležité je monitorování a ukončení krvácení. Po porodu bývá žena i dítě sledováni v období tzv. šestinedělí.
V moderní praxi se často zvažuje porodní plán, který uvádí preference rodičů ohledně tišení bolesti, poloh během porodu a kontaktu s novorozencem. Před porodem je užitečné mít jasnou informační základnu a být připraven na různá řešení (epidurální analgezie, volba poloh, komunikace s lékařem). Důležité je respektovat potřeby ženy a poskytnout ji informaci k rozhodování.
Po porodu a péče o novorozence
Po narození jsou matka a dítě často monitorováni a poskytována péče v porodnici. Placenta může být zlikvidována jako biologický odpad, nebo si ji maminka může odnést domů po podepsání souhlasu. Po porodu je důležité pokračovat v péči o novorozence a podporu kojení. U některých dětí se po císařském řezu může objevit dočasně nižší imunita, a proto je důležité kojit co nejdéle, ideálně alespoň prvních 6 měsíců.
Tabulka: Přehled dob porodu a jejich charakteristik
| Doba porodu | Charakteristika | |
|---|---|---|
| I. doba | otevírací | otevírání děložního hrdla, zkracování a rozvíjení |
| II. doba | vypuzovací | přímé tlačení, vypuzování plodu |
| III. doba | porod placenty | retrahce dělohy, vypuzení placenty |
Stále platí, že porod je individuální proces a jeho délka se liší u každé ženy. Termín porodu je standardně 39.-42. týdne; přenášení po 42. týdnu vyvolání porodu bývá zvykem v praxi. Předčasný porod se definuje jako narození před ukončeným 37. týdnem. Důležitá je připravenost a informovanost rodičů a skutečnost, že porod může být doprovázen různými preventivními i lékařskými zásahy.
