Ať už dáváte přednost nosítkům, šátkům nebo klasickým kočárkům, jedno je jisté. Chcete, aby se vaše děťátko cítilo pohodlně. Věděli jste ale, že první kočárek na světě vznikl jako dětská hračka? Až do 18. století bylo běžné, že matky svá miminka nosily během dne připevněná na těle. Jednak pro to, aby eliminovaly jejich pláč, mohly je kdykoliv nakojit, měly volné ruce, jednak především pro to, aby byly mobilní. Postupem času začaly využívat nejrůznějších přepravek, aby dítě odložily a ulevily svým bolavým zádům.
První kočárek spatřil světlo světa až v roce 1733. Vévoda z Devonshire tehdy pověřil zahradního architekta Williama Kenta, aby vyrobil pojízdný košík jako hračku pro jeho děti. Za vozítko se měl zapřáhnout poník nebo koza a zábavná atrakce pro malé neposedy byla na světě. Brzy bylo zřejmé, že pojízdný koš skýtá i další výhody. K vozítku stačilo pořídit madlo, aby jej mohli ovládat lidé, a vývoj pokračoval dál.
Skutečně prvním sériovým výrobcem kočárků byl pravděpodobně britský továrník Lewenson, který v roce 1840 založil spolu se svým synem závody na výrobu dětských vozítek. O třicet let později na ně navázal jistý William Wilson, který si v roce 1898 otevřel ve White House Street velkou továrnu na kočárky a začal užívat slavný název výrobku Silver Cross. Tato značka se stala jedničkou na trhu a získala punc velké elegance. Tyto kočárky používala například i britská královská rodina.

České maminky si však na tuto vymoženost počkaly ještě do dalšího století. Po první světové válce pomohla k jejich propagaci osvětová myšlenka, která kladla důraz na vlastní prostor dítěte a dostatečnou hygienu. Spolu s přísunem slunečních paprsků a čerstvého vzduchu spala nemluvňata v kočárkách jako dudci. Druhá světová válka na pár let přerušila jejich výrobu a vývoj. Nedostatek peněz i materiálu změnil jejich dosavadní vzhled. Z této doby se jich dochovalo minimum, protože korbičky byly obvykle vyrobeny z lepenky a jejich dno z papírových náhražek.
V padesátých letech převládla umělá hmota a bakelit. Velký důraz byl kladen na jejich hmotnost a velikost. V 70. letech se výrobci konečně vrátili k modelům s vysokými koly a s řemínkovým odpružením. Ačkoliv dnes kočárky patří k základní výbavě drtivé většiny novopečených rodičů, jejich historie není až tak dlouhá, jak by se mohlo zdát. Jak vlastně vypadala doba „předkočárková“? Miminka se v různých dobách a kulturách transportovala všelijak - v náručí, v košíku, v nůši, v batohu, v přenosných kolébkách nebo různě připevněná na těle matky. Důkazy o nošení dětí poskytují už egyptské hieroglyfy.
Postupně vznikaly rozmanité verze propracovaných nosítek pohodlných pro rodiče i potomka. Transport dětí u indiánů Navajů v Arizoně a další důkazy o vozíčcích ukazují, že i párkiloví mrňousové po chvíli potřebovali odpočinout. Experimovalo se tedy s různými vozíky a trakaři, které byly po ruce. Víme, že jakési stoličky na kolech existovaly v orientu už v pátém století před naším letopočtem. Tehdy sloužily zejména nemocným vladařů, ale podle obrazů ze 17. století si jízdu na nich užívaly i děti.
První kočárek dnešního typu sestrojil zahradní architekt William Kent v roce 1733 pro vévodu z Devonshire, který chtěl vozítko pro zábavu svých dětí. Inspirace opravdovým kočárem byla zjevná - koš na kolech táhl místo pyšných rodičů poník, zapřáhnout ale bylo možné i esteticky méně efektní kozu. Postupně se objevovaly další druhy, které nahrazovaly dřevěné rámy a zvyšovaly komfort.

Ameriku dětské kočárky dobyly v roce 1830, když Benjamin Potter Crandall začal s jejich výrobou; jeho syn Jesse Armour Crandall pak do výroby přidal brzdu. Popularitu kočárků ještě zvýšila královna Viktorie, která si v roce 1840 pořídila dokonce tři. Trojkolka z roku 1847 a luxusní kočárek z roku 1891 ilustrují rostoucí standardy tehdejšího designu. Dítě bylo nově často umístěno čelem k matce, což vyžadovalo změnu konstrukce a vývoj nových technik.
Do chudších rodin se kočárky dostávaly až po první světové válce. Do té doby byly pojízdné bedny a teprve druhá polovina 19. století přinesla k nám vysoké kovové podvozky s odpružením, textilní stříšky a další prvky pohodlí. Zdravotní nezávadnost materiálů byla tehdy důležitá také; noviny v roce 1877 varovaly před kočárky natřenými barvou s olovem. Do 20. století pronikala i stále častější využití skládacích mechanismů a lehčích kovových rámů.
Ve 30. letech se objevily lehké kočárky s koženkou na kovovém rámu, které byly skládací a uživatelsky praktické. Známé byly kukaň a osmipérák - první z nich s proplétanou korbičkou, druhý s bočním pérováním. Po 2. světové válce následovalo období kukaň a po něm trend k jednodušším a bezpečným tvarům, a to zejména v 60. letech, kdy korby stouply vzhledem ke znečištění a autům. V 70. letech se vrátily vysoké kola a řemínkové odpružení, často s variabilními korbičkami pro mladší i starší děti.
V 80. a 90. letech se prosadily trojkombinace a široká nabídka příslušenství, zatímco importované modely z Tuzexu rozšiřovaly výběr i cenový rozsah. Po roce 2000 se objevily minimalistické i sportovně laděné kočárky pro město i terén, kočárky z recyklovaných plastů a retro repliky pro milovníky historie. Dnes je trend vnitřní ergonomie a lehkosti, avšak v mnoha regionech čím dál více rodičů znovu objevuje i kombinace kočárku s nosítkem nebo šátkem - stejně jako dříve, kdy byl pohyb a kontakt s rodiči klíčovým faktorem pro vývoj dítěte.
Historie v České republice a sběratelství
V České republice se kočárky dostávaly později než v Anglii či Americe. První modely tuzemských kočárků byly jednoduše pojízdné bedny a patřily spíše bohatým rodinám. Až ve druhé polovině 19. století se k nám dostávaly kousky na vysokých kovových podvozcích s odpružením a z poválečné doby 20. století se vyskytovaly i dřevěné a proutěné konstrukce vyžadující vyšší opatrnost.
V Litomyšli a Náchodě vznikla zajímavá muzejní sbírka kočárků. Renáta Glänznerová a další nadšenci shromáždili exponáty od poloviny 19. století až po 70. léta 20. století, včetně unikátních patentů a historických souvisejících textilií. Expozice ukazují nejen vývoj technický, ale i společenský a módní vliv na podobu kočárků - od princezek po sporťáky, od kukaně po osmipéráky, s bohatým zdobením až po minimalistické modely.

Specifické detaily obsahují i zmínky o tom, že první kočárky byly inspirovány skutečnými kočáry taženými koňmi, a teprve později vzniklo řešení s madly a různými typy tažných sil. Zprávy a patenty z období 19. století ukazují, jak rychle se vyvíjela konstrukce a použité materiály, od dřevěných kol po kovové rámy a pryžovou obruči. Dnes někteří sběratelé prezentují celou řadu kočárků, od nejstarších po nejmodernější, a často do expozic vkládají i historické panenky s odpovídajícími kočárky, aby vyobrazený vývoj byl co nejucelenější.
Spanilá jízda retro kočárků a další akce připomínají, že kočárek zůstal významnou součástí rodinné historie i kultury. I když se dnes častěji používají moderní lehké modely, zbytek populace stále ocení eleganci a funkčnost prvních kolek, ergonomie moderních materiálů a samozřejmě spojení s tradicí a rodinným dědictvím.
Různé typy a jejich stručný přehled
- Trakářek: dřevěný sportovní kočárek se dvěma velkými koly a čtyřmi opěrnými nohami, používaný do 20. let 20. století.
- Promenádní kočárky (promenádky): zdobené volánky, krajkou, pro módu a společenské události.
- Kukaň: lehce odpružený kočárek s proplétanou korbičkou z proutí či bužírky, později vysoké podvozky.
- Osmipérák: kočárek s bočním pérováním pomocí osmi pružin, oblíbený v období 30. a 40. let.
- Princesky a sportovní modely: vysoké podvozky, korbičky a možnost skládání pro lepší manipulaci a cestování.
- Trojkombinace a moderní materiály: kombinuje hlubokou korbu, sportovní vršek a autosedačku v jednom rámu.
Informační shrnutí klíčových milníků
- 1733 - první kočárek na světě, Kent pro vévodu z Devonshire, tahán kozou či poníkem.
- 1840 - Lewenson a poté William Wilson, rané masové výroby a šíření značky Silver Cross.
- 1889 - patent Williama H. Richardsona na polohovatelný kočárek, dítě čelem k matce.
- 1900-1930 - vznik výrazných modelů jako kukaň, osmipérák, promenádní kočárky; rozšíření materiálů a technik.
- 50.-60. léta - vzestup plastů a bakelitu, větší důraz na bezpečnost a pohodlí; zvyšování výšky korbiček.
- 70. léta - návrat k vysokým kolům, řemínkové odpružení, barevnost a modularita; vznik dvojkombinací.
- 80.-90. léta - trojkombinace a rozšiřující příslušenství, import a různorodost designů.

Pokročilé poznámky: textilní stříšky, pojízdné doplňky a patentové domény se objevovaly spolu s generačním posunem v kultuře péče o dítě. Domácí i zahraniční výrobci se snažili reagovat na měnící se potřeby rodičů a na vliv průmyslové revoluce, automobilismu a hygienických standardů. Když dnes procházíme parky, vidíme, jak se styl kočárků vyvíjel od luxusně zdobených promenád po lehké sportovní modely a praktické trojkombinace, které zjednodušují každodenní život rodičů.
Kombinovaný retro kočárek KUNERT Romantic
V českém prostředí zůstává tradiční důraz na sběratelství a muzeální expozice, které ukazují celý rozsah vývoje - od dřevěných konstrukcí po moderní materiály a techniky. Expozice Renáty Glänznerové v Litomyšli a sbírky manželů Hendlů představují unikátní pohled na to, jak se kočárky proměňovaly v různých zemích a jaký vliv měl průmyslový pokrok na jejich podobu, bezpečnost a pohodlí pro dítě.
Praktické poznámky pro sběratele a historiky
- Rozsah sbírek v České republice zahrnuje kočárky z období zhruba 1760-1970 a přesahuje 200 kusů.
- Historie dokládá, že první patenty a průmyslové vzory byly důležité pro šíření a standardizaci designu.
- Ferma a muzea často zachovávají exponáty ve stavu blízkém originálu a poskytují kontext k tehdejší výrobě a módě.