Správná výživa hraje klíčovou roli ve správném vývoji dítěte, představuje základ pro jeho optimální růst, zdraví a psychosociální vývoj. Je důležité si uvědomit, že pro dítě do dvou nebo tří let věku je výživa významným faktorem pro normální vývoj. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) je základem výživy donošených novorozenců kojení, které se doporučuje zahájit již v prvních hodinách po narození. Mateřské mléko má optimální složení, které umožňuje snadné trávení a vstřebávání živin.
Kojení jako základ výživy
Výlučné kojení se doporučuje do ukončeného 6. měsíce věku. Zdravé kojené dítě nepotřebuje v tomto období žádné další tekutiny, potraviny ani potravinové doplňky s výjimkou vitaminu D a K. Vitamin D se podává od 3. týdne do konce 1. roku ve formě kapek nebo jednorázově v depozitní formě, působí jako antirachitická profylaxe. Vitamin K se podává brzy po porodu.
Pokud dítě prospívá, doporučuje se pokračovat v kojení s postupně zaváděnými příkrmy 2 roky i déle. Mateřské mléko má pro výživu kojence optimální složení, které se mění podle měnící se potřeby dítěte. Některé živiny jsou z mateřského mléka lépe využitelné než z jiné potravy. Imunitní ochrana je zajištěna hlavně imunoglobulinem A a dalšími faktory, které stimulují vývoj vlastních obranných mechanismů kojence. Kojení významně snižuje výskyt a závažnost průjmových onemocnění, infekcí dolních cest dýchacích, zánětů středního ucha, infekcí močových cest, bakteriálních meningitid a nekrotizující enterokolitidy. Studie ukazují i na preventivní vliv na syndrom náhlého úmrtí dítěte a chronická onemocnění v pozdějším věku jako diabetes mellitus I. typu, astma, alergická onemocnění, chronická střevní onemocnění. Také se uvádí vliv kojení na rozvoj poznávacích funkcí dítěte.
Přes veškeré snahy výrobců náhrad mateřského mléka se přípravky umělé výživy v mnohých ohledech mateřskému mléku nevyrovnají a měly by být používány pouze v případě potřeby na základě odborného doporučení. Podle vyhlášky ministerstva zdravotnictví musí být součástí označení počáteční kojenecké výživy upozornění vyjadřující přednost kojení před výrobky kojenecké výživy. Na obalu počáteční kojenecké výživy nesmí být uvedeny obrázky kojenců ani jiné obrázky nebo tvrzení, které by idealizovaly výrobek.
V případě, že kojení selhává, jedná se ve většině případů o špatnou techniku kojení, předčasné podávání jiných tekutin a potravy než mateřského mléka, malou sebedůvěru matky nebo kombinaci těchto příčin. Správná technika kojení spočívá ve správné poloze a správném přiložení dítěte.
Zavádění nemléčných příkrmů
Od ukončeného 6. měsíce je doporučeno zavádět doplňkovou výživu (příkrm, komplementární výživa) při pokračujícím kojení. Proces přikrmování je spojen s postupným odstavováním dítěte od kojení, ze začátku ale kojení jen doplňuje. Obvykle uváděné časové rozmezí pro přikrmování je 6-24 měsíců, ačkoliv kojení může pokračovat i déle než dva roky.
Čeští pediatři a gastroenterologové ve shodě s WHO a evropskými lékařskými společnostmi doporučují plné kojení nejméně do ukončeného 4. měsíce věku, ideálně až do 6. měsíce. Stanoviska českého Ministerstva zdravotnictví z roku 2013 a české společnosti gastroenterologů z roku 2014 doporučují pro donošené zdravé děti nezačínat s prvním příkrmem před ukončeným 4. měsícem věku (17. týden života) a začít při ukončeném 6. měsíci (26. týden života). Ochutnávání potravin je tedy od ukončeného 4. měsíce považováno za bezpečné, přičemž začátek seznamování se s nimi je vhodné v ukončeném 6. měsíci.
Mezi odborníky ale nepanuje úplná shoda na tom, kdy přesně s nemléčnými příkrmy začít. Některá doporučení uvádějí začátek mezi ukončeným 4. a 6. měsícem, zatímco jiná preferují začátek po ukončeném 6. měsíci. Zavádění příkrmů a jejich skladba se řídí základními doporučeními lékařských asociací a WHO, nicméně v detailech se postup liší v rámci regionů s ohledem na kulturní zvyklosti, dostupnost typů potravin nebo celkovou zdravotní situaci v regionu.
První příkrmy se obvykle podávají v podobě hladké řidší kaše lžičkou. Jakmile se dítě naučí spolknout příkrm ze lžičky, zvýší se konzistence na hustou kaši. Jídlo je lepší rozmačkávat než mixovat. Kolem 9. měsíce se postupně zavádí měkká kouskovitá strava. Koncem prvního roku může dítě již jíst potravu stejné konzistence jako ostatní rodina.
Složení prvních příkrmů
U nás je obvyklé zahajovat podávání příkrmu zeleninou. Začíná se jedním druhem zeleniny (např. vařená mrkev, brambor), teprve vždy po 3-4 dnech se přidá další jeden druh. Kdyby dítě některou potravinu nesnášelo, snadněji se pozná, která to je. Když si dítě zvykne na zeleninu, začne se do ní přidávat důkladně uvařené, velmi jemně nakrájené a nasekané libové maso (kuře, krůta, hovězí, jehněčí, králík) zpočátku asi 1 polévkovou lžíci na dávku. Maso se podává 6× týdně a jeho množství se postupně zvyšuje.
Jednou týdně se podává místo masa vařený vaječný žloutek. Bílek se nepodává až do roku věku. Stejně se postupuje u zařazování ovoce jako druhého druhu příkrmu. Do ovocného pyré se může přidávat neslazený bílý jogurt. Tvaroh není pro kojence vhodný, protože má příliš vysoký obsah bílkovin.
Jako třetí druh příkrmu se podávají obilné kaše. Po dokončeném 6. měsíci již není třeba rozlišovat, zda obsahují lepek či ne. Lepek může u vnímavých jedinců vést k rozvoji celiakie. Lepek obsahují všechny u nás běžné obilniny kromě rýže a kukuřice. Výhodné je podávání kupovaných dětských instantních kaší, protože jsou obohaceny některými minerálními látkami a vitaminy (zejména důležité jsou železo a zinek).
Příkrmy se nepřislazují a až do konce 1. roku nesolí. Pro kojence není vhodné neadaptované kravské mléko. Plnotučné kravské mléko je možné použít do pokrmů (například příprava kaše) od 10. měsíce.
Výživa dětí od 1 do 3 let
Strava pro děti od 1 do 3 let se začíná podobat stravě dospělých, ale měla by být lehce stravitelná, nenáročná na kousání, nekořeněná, málo solená a hlavně pestrá. K plnohodnotné výživě stále patří mléko a mléčné výrobky, ale také maso, vejce a ryby. Maso je důležitý zdroj bílkovin a železa. Další důležitou součástí je vláknina obsažená v celozrnném chlebu, ovesných vločkách, luštěninách a bramborách. Celkový denní příjem vlákniny by měl být 5 g/den u kojence až do dvou let věku. U starších dětí má množství vlákniny v potravě narůstat podle vzorce - věk + 5 g/den.
Samozřejmě také zelenina a ovoce by neměly chybět v každodenní stravě dětí. Pro toto období věku je také charakteristické střídání období dostatečné chuti a nechutenství. Strava by měla být hlavně pestrá, aby se předešlo nejrůznějším karencím či nadbytku některých živin.
Mezi 1. a 2. rokem je typické, že se objem snědeného jídla ze dne na den mění. V množství snědené stravy u jednotlivých dětí jsou velké individuální rozdíly. Dítě má být k jídlu povzbuzováno, ale ne nuceno. Nucení k větším dávkám vede často k odmítání jídla nebo dokonce ke zvracení. Dítě si neoblíbí potravinu, po které mu bylo špatně nebo do ní bylo nuceno.
Dítě si má samo určit množství jídla, které sní. Pobízení, aby dítě snědlo všechno, co má na talíři, vede k návyku, že množství potravy, kterou má sníst, je dáno tím, co má na talíři, spíše než aby vnímalo své vnitřní pocity hladu a sytosti.
Výživa školních dětí a dospívajících
Děti ve věku 6-12 let rostou pomaleji, proto je potřeba energie absolutně sice vyšší, ale v přepočtu na kg hmotnosti nižší než v předchozím období. U školních dětí jsou již vyvinuty stravovací zvyklosti rodiny a dále se upevňují. Nedostatek tekutin může vést k problémům ve škole v důsledku vyšší únavnosti a nesoustředění, bolestem hlavy. Zvyšuje se možnost zácpy, nechutenství, vzniku ledvinových a žlučových kaménků. Proto se ve školách prosazuje správný pitný režim - děti si mají nápoje nosit s sebou nebo mají mít možnost si je koupit. Otázkou však zůstává někdy nevhodný výběr nápojů - přeslazené limonády.
V průběhu celého dětství a dospívání je velmi důležitý dostatečný přívod vápníku, tedy mléka a mléčných výrobků pro prevenci osteoporózy ve starším věku. Školní stravování zajišťuje přibližně jednu třetinu celkového příjmu energie, ale často jeho kvalita není optimální.
Nedostatky ve výživě se mohou zvláště projevit při samostatném stravování dítěte a dospívajícího, kdy děti dávají přednost lákavým potravinám propagovaným reklamou (fast food, uzeniny apod.), které mají vysoký obsah tuků a energie, ale neposkytují potřebné živiny.
Období puberty je spojeno s urychleným růstem a změnami v tělesném složení - rozvoj kostní hmoty u obou pohlaví, svalové hmoty u chlapců a tělesného tuku u děvčat. Tyto procesy v organizmu potřebují dostatek energie, bílkovin a minerálů, zejména pak vápníku a železa.
Obecné zásady zdravé výživy
Potravinová pyramida je vodítkem, jak by mělo vypadat denní složení stravy dítěte i rodiny. Základ tvoří potraviny, které poskytují energii ve formě polysacharidů, které se mají podílet na našem příjmu energie 45-50 %. Sladkosti a tučné potraviny, které patří do samé špičky pyramidy, by měly být konzumovány jen výjimečně.
Zdravá výživa je taková, která udržuje organismus ve stabilní homeostáze. Aby se zabránilo chronickým nemocem, jako jsou například obezita, srdeční choroby, diabetes mellitus nebo rakovina, je nutné, aby konzumované potraviny obsahovaly vyvážené množství živin, dostatečné množství vody, ale především ovoce a zeleninu. Taková strava vyžaduje vyvážený příjem základních živin (bílkoviny, sacharidy a tuky), doplňkových živin (vitamíny, stopové prvky a vlákniny) a dostatečné množství vody, aby nenastala intoxikace organismu nadměrnou spotřebou určité látky.
V roce 2007 byla publikována Výživová doporučení pro dospělé obyvatelstvo České republiky Společnosti pro výživu a Fóra zdravé výživy pod názvem „Zdravá 13“. Tato doporučení jsou určena pro zdravé osoby a slouží k prevenci tzv. civilizačních chorob, na které se správná výživa významně podílí. K tzv. civilizačním chorobám patří ateroskleróza a její komplikace (infarkt, mozková mrtvice), vysoký krevní tlak, cukrovka (diabetes mellitus 2. typu) a některé druhy rakoviny.
Denně se pohybujte alespoň 30 minut. Sledujte příjem tuku, omezte množství tuku jak ve skryté formě (tučné maso, tučné masné a mléčné výrobky, jemné a trvanlivé pečivo s vyšším obsahem tuku, chipsy, čokoládové výrobky), tak jako pomazánky na chléb a pečivo a při přípravě pokrmů.
Specifické aspekty výživy
Těhotenství
Stav výživy před a v průběhu těhotenství může ovlivnit vývoj plodu i zdravotní stav člověka až do dospělosti. Obezita matky zvyšuje riziko vzniku komplikací například diabetu, hypertenze nebo hypertrofie plodu a předčasného porodu. Podvýživa matky (nebo pokud matka trpí poruchou příjmu potravy) vede k nižší porodní hmotnosti novorozenců. Lidová moudrost, která praví, že těhotná žena musí jíst za dva, není na místě - její dodržování vede k zbytečnému tloustnutí. Celkový přírůstek hmotnosti v průběhu těhotenství by měl být 10±3 kg.
V prvním trimestru těhotenství není zvýšený přívod energie potřebný, od 2. trimestru by se měl zvýšit o 620-830 kJ (150-200 kcal)/den. Potřeba proteinů je od 2. trimestru zvýšena, poměr tuků a sacharidů na celkovém příjmu energie by měl být podobný jako u ostatní populace, tj. 30 % tuků a 55-60 % sacharidů.
Pro těhotné ženy platí rámcově stejná doporučení jako pro ostatní obyvatelstvo s tím, že je nutné věnovat pozornost dostatečnému příjmu vápníku, hořčíku, železa, jódu a kyseliny listové. Hlavní zásadou je konzumace pestré stravy ze všech skupin potravin v přiměřeném množství. Na vzniku deficitů se kromě fyziologicky zvýšené potřeby a nedostatečného příjmu mohou podílet ztráty v důsledku zvracení při těhotenské gestóze.
Vápník a fosfor ve správném poměru brání odvápňování kostí a zubů. Nedostatek hořčíku zvyšuje riziko gestóz, svalových křečí a předčasných porodů. Nedostatek železa vede k mikrocytární hypochromní anémii. Dobře využitelné železo je obsaženo v mase. Výrazný nedostatek jódu vede ke kretenismu, ale i mírnější deficit zvyšuje riziko potratů a úmrtí novorozence, a má rovněž vliv na vývoj dítěte. Zdrojem jódu jsou mořské ryby a jodidovaná sůl. Nedostatek kyseliny listové vede k megaloblastické anémii, zvyšuje riziko potratu, předčasného odlučování placenty a vzniku rozštěpových vad neurální trubice u plodu. Riziko může představovat vysoký příjem vitaminu A (retinolu).
Těhotná žena by neměla pít žádný alkohol, který je příčinou fetálního alkoholového syndromu.
Vegetariánství a veganství
Někteří lidé, skupiny lidí nejí maso, ať již zcela nebo částečně. Nejrozšířenějšími typy jsou vegetariáni a vegani. Správně složená vegetariánská strava je pro děti bezpečná a zajišťuje dostatečný příjem energie i živin. Naopak přináší zdravotní benefity jako snížené riziko kardiovaskulárních onemocnění, rakoviny tlustého střeva a diabetu 2. typu. V případě nedostatečné pestrosti a nevhodného vedení může však vést k riziku nedostatku některých důležitých vitamínů a minerálů jako železo, zinek, vápník, riboflavin, vitamín B12, D a dalších.
Doplňky stravy
Doplňky stravy mají dodat organismu živiny, které potřebuje, ale nezískává je v dostatečné míře v běžné stravě. Vypadají podobně jako léčivé přípravky a prodávají se často i v lékárnách. Pokud se dítě nestravuje dostatečně pestrou stravou, je třeba zvážit zavedení doplňků stravy. Zároveň ale odborníci varují, že volně prodejné potravinové doplňky nejsou testovány stejným způsobem jako léčiva a běžně se u nich vyskytují problémy s kvalitou a bezpečností.
Antioxidanty
Antioxidant je látka, jejíž molekuly omezují aktivitu kyslíkových radikálů a zároveň omezují proces oxidace v organismu. Z hlediska konzumenta lze hodnotit přítomnost přirozených antioxidantů v potravinách kladně.
Historický vývoj poznatků o výživě
Lidská výživa je závislá na příjmu výživových látek z potravy. Již v roce 475 př. n. l. prohlásil řecký filozof Anaxagorás, že lidské tělo tráví stravu a dá se tedy předpokládat existence živin. Kolem roku 400 př. n. l. řekl Hippokratés: „Ať potraviny léčí a léky vyživují“.
V 16. století přirovnal Leonardo da Vinci metabolismus k hořící svíčce. V roce 1747 provedl James Lind první vědecký léčebný experiment tím, že podával citronovou šťávu námořníkovi trpícímu kurdějemi. V roce 1744 zformuloval Antoine Lavoisier zákon o zachování hmoty a objasnil roli kyslíku při spalování a dýchání. V roce 1790 rozpoznal George Fordyce důležitost vápníku pro životaschopnost organismu.
Začátkem 19. století byly rozpoznány základní stavební prvky všech organických sloučenin - uhlík, dusík, vodík a kyslík. V roce 1816 ukázal François Magendie na experimentu se psy, že bílkoviny jsou nepostradatelnou výživovou složkou všech heterotrofních organismů. Význam nitrotělního prostředí a homeostáze prokázal v roce 1860 Claude Bernard. V roce 1897 objevil Christiaan Eijkman, že vitamíny stimulují růst a jsou schopny léčit choroby.
Začátkem 20. století vysvětlili Carl Von Voit a Max Rubner principy kalorické energie u různých živočichů. V roce 1906 objevil Frederick Hopkins proteinogenní aminokyselinu tryptofan, která patří mezi esenciální aminokyseliny.
Základní živiny
Sacharidy
Sacharidy jsou jedny ze základních přírodních látek v rostlinných i živočišných organismech. Poskytují energii a mají se podílet na našem příjmu energie 45-50 %.
Tuky
Podle skupenství rozlišujeme pevné tuky, u nichž převažují zejména nasycené mastné kyseliny, a oleje, které obsahují větší množství nenasycených mastných kyselin. Tuky jsou především potravinami. Ve farmacii se využívají zejména jako krycí a dráždící prostředky pro kůži, tvoří základ mastí a podporují vstřebávání některých látek. V lidském těle se tuky podílí na stavbě mnoha struktur, ale hromadí se zejména v tukové tkáni.
Vitamíny
V lidském organismu mají vitamíny funkci katalyzátorů biochemických reakcí. Podílejí se na metabolismu bílkovin, tuků a sacharidů. Existuje 13 základních typů vitamínů.
Minerály a stopové prvky
Minerály, především stopové prvky, potřebuje ke správnému vývoji v malém množství každý organismus. Pro živočichy jsou nejdůležitější: železo, fluor, jod, kobalt, měď, hořčík, mangan a zinek. Jsou nutné pro účinek enzymů a jejich nedostatek může způsobit různá onemocnění.
Vláknina
Vláknina je nestravitelná část rostlinné potravy, která pomáhá pohybu potravy trávicí soustavou, vstřebává vodu a váže na sebe některé látky z potravy, jako například cholesterol. Chemicky se skládá z neškrobových polysacharidů a dalších složek rostlin.
Voda
Voda je základní podmínkou života. Je to rozpouštědlo, ve kterém probíhají veškeré chemické děje v organismu. Lidské tělo obsahuje 70 % a rostliny až 90 % vody. Už ztráta 20 % tělesné vody je smrtelná.
Výživa v nemoci
Při onemocnění je správná výživa základním předpokladem účinku léčby a pomáhá léčebně ovlivnit stav organismu a jeho tělesné procesy. Perorální (potrava přijímaná ústy) strava někdy není možná. Pak se zajišťuje enterální nebo parenterální výživa. Enterální výživa je podávání farmaceutických přípravků, které obsahují důležité složky potravy. Parenterální výživa je podávána intravenózně (do žíly) buď do periferní, nebo centrální žíly. Užívá se u pacientů, kteří nemohou přijímat stravu ústy (per os) nebo mají dysfunkci zažívacího traktu.