Česko je národ houbařů. Sbírání hub má u nás obrovskou popularitu a tradici. Houby mohou být chutnou a zdravou součástí jídelníčku dospělých, ale pro malé děti - zejména do tří let - představují potenciální riziko. Jedním z hlavních důvodů je obtížná stravitelnost. Houby obsahují chitin, látku, která je pro dětské trávení těžko zpracovatelná. I běžně jedlé houby mohou způsobit potíže, pokud nejsou správně připravené nebo skladované.
Proč jsou houby rizikové pro malé děti
- U malých dětí se může otrava houbami projevit zvracením, průjmem, bolestí břicha, ale také neurologickými příznaky.
- Doporučení odborníků je jasné - houby zařazovat do jídelníčku až od 3 let věku, a to velmi opatrně.
- Začít s malým množstvím - např. Ne, smažené pokrmy jsou obecně pro malé děti nevhodné.
- Ano, u některých dětí může dojít k alergické reakci - zejména při první konzumaci.
- Ne, do tří let se doporučuje houby v jakékoli formě vynechat.
- Odborníci se shodují, že do tří let věku dítěte je lepší houby nepodávat vůbec.
Nutriční vychytávky hub
Houby se skládají z více než z 90% z vody. To jistě potěší všechny ty, kteří si drží štíhlou linii, protože obsahují minimum tuku a žádné kalorie. Kromě výborné chuti a nízkého obsahu kalorií lesní houby obsahují provitamín A, vitamíny skupiny B a vitamín D (např. liška obecná kolem 130 µg/kg, hřib jedlý kolem 30 µg/kg, největší množství má houba shiitake). Houby totiž fungují jako houba - když je vystavíte UV záření (slunci nebo UV lampě), obsah vitamínu D se zvýší, a to i u uměle pěstovaných hub koupených ze supermarketu (1). Většina hub obsahuje i velké množství minerálních látek jako je vápník, hořčík, fosfor nebo železo. Houby obsahují vitaminy i hůře stravitelnou vlákninu. Houby patří mezi potraviny, které mohou velmi příznivě ovlivnit náš organismus. Největší podíl v nich má voda, obsahují také bílkoviny, cukry, tuky a mnoho zdraví prospěšných vitaminů, například A, skupiny B a D. V houbách najdeme rovněž celou řadu minerálních látek a ukrývají v sobě pro lidský organismus velmi cenné esenciální aminokyseliny. Houby obsahují také vysoký obsah vlákniny, což způsobuje jejich horší stravitelnost a pocit těžkosti.
Bezpečnost sběru a skladování
Při sběru hub je třeba myslet na množství nebezpečných látek, které vstřebávají z okolního prostředí, převážně z půdy. „Nejdůležitější je, že nikdy nesmíme, ostatně stejně jako u dospělých, dítěti podat houby, o jejichž původu - druhu a zpracování - nemáme dostatek informací. Nejde jen o to, že jsou některé druhy jedovaté, to je obecně známý fakt, ale jde i o způsob uchování a přípravy, aby nedošlo k otravě například konzumací zapařených hub,“ upozorňuje Mgr. Veronika Mlčochová. Očištěné houby po příchodu z lesa uložíme do lednice a zkonzumujeme nejpozději do dvou dnů. Podobně jako jiné potraviny i houby mohou u citlivých jedinců vyvolávat alergické reakce s pestrou škálou klinických projevů. Problémem může být také úprava hub, např. smažené na tuku (a zvláště přepáleném) mohou vyvolat zažívací problémy či dokonce žlučníkový záchvat. Nepříjemnou vlastností hub je také schopnost kumulovat těžké kovy (olovo, rtuť), které vytvářejí komplexy s chitinem v houbách. To může být problém v některých lokalitách se starou ekologickou zátěží, kde z minulosti přetrvávají vyšší obsahy těchto kovů v půdě. Z tohoto ohledu většinou nejsou problematické houby rostoucí na dřevě (např. hlíva) a samozřejmě ani houby pěstované. Ideální je houby zpracovat co nejdříve po nasbírání, ať už je chcete použít k přípravě pokrmů, naložit do octa či usušit. V lednici houby skladujte maximálně dva dny.
Tepelná úprava a rizika
Při samotné přípravě jídla pamatujte hlavně na to, aby prošly důkladnou tepelnou úpravou, tedy v ideálním případě je necháme delší dobu provařit. Důsledky otravy po požití jedovatých hub mohou být u dětí fatální. Pokud po konzumaci hub nastanou potíže v podobě průjmů nebo zvracení, je třeba zavolat lékařskou pomoc a identifikovat druh požité houby. Přednost hub je velký obsah vlákniny, která působí preventivně proti velkému zabijáku Čechů - rakovině tlustého střeva. Příprava houbových jídel by měla být taková, aby byly houby vařeny až do úplného změknutí. Obsah tuku v houbách je zanedbatelný (pod 1 %), přítomny jsou některé minerální látky (draslík, fosfor…) a vitaminy (zejména skupiny B a vitamin D2 - ergokalciferol). Vzhledem ke složení mají houby samy o sobě nízkou energetickou hodnotu - ovšem vlivem kuchyňské úpravy (např. smažení na tuku) se může výrazně zvýšit.
Časté myty a fakty
Existují mýty, že na houby se nemá pít alkohol. Mýty o škodlivosti alkoholu na houby souvisejí s tvrdým alkoholem a jedovatými houbami. Většina jedů ničí játra. Alkohol se také odbourává v játrech. Kombinace tedy rychleji játra poškodí. Houbové pokrmy mohou být těžké a obtížně stravitelné, zejména pro děti. Není tedy ideální jich sníst naráz velké množství či je konzumovat těsně před spaním. V čase sběru a zpracování je důležité myslet na vysoký obsah vlákniny a těžkých kovů, které mohou být obsaženy v některých lokalitách.
Vše pod jednou střechou
Žádný detail o houby by neměl uniknout: lamina ukazuje, že houby obsahují esenciální aminokyseliny a minerální látky a že jejich konzumace má určité benefity i rizika.

Pokud člověk omylem sní jedovatou houbu a udělá se mu nevolno, měl by se snažit vyvolat zvracení, sníst živočišné uhlí a vypít co nejvíce tekutin. V žádném případě to nesmí být alkohol nebo mléko. Důležité je přivolat lékařskou pomoc.