Lékaři doporučují, že by žena měla otěhotnět nejlépe mezi dvaceti a třiceti lety. Navíc řada žen, které se rozhodnou otěhotnět v pozdějším věku, musí častěji využít metody asistované reprodukce. A i ty vykazují výrazně nižší úspěšnost v pozdějším věku.
Zvýšený krevní tlak a cukrovkaTo jsou dvě nejčastější komplikace, s nimiž se lékaři v těhotenských poradnách u žen ve vyšším věku setkávají. Některé ženy dokonce jednou nebo oběma nemocemi trpí už před těhotenstvím. Úkolem lékařů tak je pacientky pečlivě sledovat a jejich stav konzultovat ve specializovaných poradnách, aby nedošlo ke zhoršení.
U starších budoucích matek se také podle celosvětových statistik může častěji rozvinout preeklampsie. Jde o závažné onemocnění, které má pravděpodobně souvislost s nedostatečnou činností placenty. Vzniká v důsledku nerovnováhy mezi látkami v krvi těhotné ženy, které podporují tvorbu krevních sraženin nebo naopak působí proti krevní srážlivosti. Může dojít k poškození vnitřní výstelky cév a k jejich zúžení. To se projeví zvýšením krevního tlaku, přítomností bílkovin v moči a otokem dolních končetin.
Při těhotenské cukrovce (gestační diabetes) dochází k poruše metabolismu cukrů, která je poprvé zjištěna právě v těhotenství. Protože hladiny krevního cukru jsou většinou zvýšené jen mírně, nemívá žena žádné obtíže. Cukr v krvi ovšem proniká přes placentu plodu k dítěti, což může těhotenství i porod zkomplikovat. Ženám s neléčenou těhotenskou cukrovkou, které mají dlouhodobě zvýšenou hladinu cukru v krvi, se rodí větší děti, které mají zvýšené riziko vývoje diabetu v dospělosti a někdy může to vést až k poruše intelektových funkcí.
Vyšší riziko potratu či předčasného poroduS rostoucím věkem matky stoupá i riziko potratu či předčasného porodu. Lékaři také upozorňují, že u starších žen nebývá výjimkou výskyt děložních myomů, které mohou znamenat zvýšené riziko předčasného porodu.
Vyšší pravděpodobnost dvojčatU žen nad 35 let stoupá podle průzkumů pravděpodobnost vzniku dvojčetného těhotenství o více než dvě procenta. Při spontánním otěhotnění je přitom pravděpodobnost asi 1 ku 85. Ženy, které chtějí otěhotnět ve vyšším věku, navíc mnohem častěji podstupují mimotělní oplodnění. Lékaři pak většinou v rámci jednoho cyklu IVF vkládají do dělohy matky dvě embrya. Pokud se obě zdárně vyvíjí, narodí se dvojčata. Transfer embryí v rámci metod asistované reprodukce by tedy neměl být o zavedení více jak jednoho embrya.
Těžší a delší průběh poroduI když starší žena otěhotní a donosí zdravé dítě, mohou se komplikace projevit až při porodu. Například když je špatně uložená placenta či obrácená poloha plodu. Aby lékaři případným komplikacím předešli, indikují u starších žen častěji porod císařským řezem.
Vyšší riziko vrozených vývojových vadPo 35.roku věku ženy také roste riziko vzniku vrozených vývojových vad. Proto také těhotné ženy absolvují screeningové vyšetření v 1. trimestru. Jeho cílem je zhodnotit rizika vrozených chromozomálních vad plodu v těhotenství, především Downův, Patauův a Edwardsův syndrom a také zjistit v časná fázi gravidity event. V případě Downova syndromu „přebývá“ 21. chromozom. Každá buňka osoby s Downovým syndromem tedy obsahuje tři 21. chromozomy (namísto obvyklých dvou). Proto se Downův syndrom označuje také jako trizomie (ztrojení) 21. Běžná zdravá lidská buňka obsahuje 46 chromozomů ve 23 párech, zatímco buňka dítěte s Downovým syndromem má chromozomů dohromady 47. Nadbytečný 21. chromozom bývá nejčastěji volně přítomen v buněčném jádře nebo se jeho nadbytečná část připojí k jinému chromozomu. Jde o náhodný jev, jehož pravděpodobnost se zvyšuje s věkem rodičů. Podobně lékaři hovoří i o Edwardsově syndromu, kdy dochází ke ztrojení 18. chromozomu. Fyziologické těhotenství lze popsat jako dobu od implantace oplozeného vajíčka do sliznice děložního těla, až do porodu zralého plodu. Průměrná doba trvání je stanovena na 280 dní = 40 ukončených týdnů + 0 dnů = 10 lunárních měsíců. Dobu trvání po 40 týdnu nazýváme jako "potermínové těhotenství", která by neměla přesáhnout 42+0. Klinicky rozdělujeme těhotenství do tří trimestrů, podle charakteristických vývojových změn pro daný úsek (1. trimestr do 12+6, 2. trimestr do 27+6 a 3. trimestr do termínu porodu).
Odhad stáří těhotenství a vývojový vývoj plodu
K oplození vajíčka dochází v období "plodných dní", což je průměru asi 3 dny před a 3 dny po ovulaci (14. den cyklu). Tento údaj se však u každé ženy liší v závislosti na délce cyklu, menstruace apod. K oplození nejčastěji dochází v oblasti tuby. Oplozená zygota následně putuje směrem do děložního těla, kde se implantuje v oblasti děložní sliznice. Implantované embryo začne produkovat hormon hCG (choriongonadotropin), který zajišťuje stimulaci žlutého tělíska (produkce progesteronu a estrogenů), které je nezbytné pro udržení a vývoj těhotenství do 5.-7. týdne (progesteron) a zároveň k navození fyziologických změn v těle matky (estrogeny).
Hodnoty hCG narůstají na dvojnásobek každé 2-3 dny gravidity, nejvyšších hodnot dosahuje 90. den, od kdy začnou opětovně klesat a s postupem času se stabilizují a zůstávají stejné do konce těhotenství. Již v prvních týdnech gravidity jsou hodnoty hCG detekovatelné nejen v krvi, ale také v moči. Neinvazivní forma testu (namáčení dg. proužků do moči) je základním diagnostickým vyšetřením pro záchyt počínající gravidity. Test provádíme po neproběhlé menstruaci. Citlivými testy lze spolehlivě diagnostikovat probíhající graviditu již 14. den od implantace (hodnoty do 500 IU/l), při hodnotách nad 1500 IU/l je zřejmý nález gravidity i na ultrazvuku.
V klinické praxi není možné s přesností určit dobu implantace zygoty. Stáří těhotenství odhadujeme na základě znalosti data, kdy proběhl první den poslední menstruace. K tomuto datu přičteme 7 dní a odečteme 3 měsíce, pro stanovení data porodu. Tento odhad provádíme vždy po diagnostice těhotenství, spolu s posouzením rizika těhotné. Konkrétní datum porodu nám umožní lépe posoudit vývojový stav plodu, vzhledem jeho gestačnímu stáří. Příklad: Datum prvního dne poslední menstruace: 21. 12. 2021, termín porodu: 28. 9. Z vzhledem k ne vždy přesným údajům o menstruaci, dnes upřednostňujeme opětovné zhodnocení stáří plodu ultrazvukem.
Tetách případě ve 2. až 3. týdnu se vyvíjí embryo, v 3. týdnu vzniká krevní propojení mezi matkou a zárodkem. Během třetího až osmého týdne dochází k základnímu vývoji orgánových soustav. Začátkem třetího měsíce se embryo mění na plod a začíná období růstu. Dítě roste v amniové dutině, nabývá lidského vzhledu a je spojeno s matkou placentou. Až do konce prvního trimestru je těhotenství doprovázeno prvotními příznaky. Ve čtvrtém měsíci pokračuje rapidní růst dítěte, který se odrazí i na přibývání na hmotnosti u matky. Symptomy prvního trimestru se většinou ztratí, může však perzistovat nausea, bolesti hlavy a třes, hlavně po jídle. Glukóza v krvi matky stoupá podle potřeby dítěte, což způsobuje pocit energie u matky.
Nejnápadnější změna v tomto období je zpomalení růstu hlavy v porovnání se zbytkem těla. Na začátku pátého měsíce odpovídá délka hlavy přibližně jedné třetině temenokostrčné (TK) délky. V 5. měsíci roste fetus velmi intenzivně, přičemž hmotnost stoupá pomalu. Povrch těla je pokryt lanugem, na hlavě jsou přítomny krátké vlasy a na víčkách řasy. Důležité je, že fetus se v pátém měsíci začíná pohybovat a matka tyto pohyby vnímá. Předčasně narozený fetus na začátku 6.měsíce jen těžko přežívá.
Během dalšího vývoje se prudce zvyšuje hmotnost plodu. Zřejmé je to hlavně po dobu 2,5 měsíce před porodem, kdy denně přibývá až 28 g. Ženské bříško nabývá tvaru kapky a žena je schopna s ním pohybovat směrem nahoru a dolů. Pohyby fetu jsou výrazné a pro ženu někdy až rušivé. Tato perioda je také dosti nepohodlná kvůli slabé kontrole močového měchýře a bolesti zad. Před narozením je fetus pokryt hmotou - vernix caseosa, která se skládá ze sekretu mazových žláz a z deskvamovaných buněk epidermis. Míry plodu před porodem: obvod hlavy 34 cm, hmotnost 3000-3400 g, TK 36 cm. Termín porodu se stanovuje přibližně na 266. den, tedy 38. týden od oplodnění. Představuje to 280. den, tedy 40. týden od prvního dne poslední menstruace. Dítě, které se narodí předčasně, je nedonošené a dítě, které se narodí později, je považováno za přenošené.
Postnatální perioda začíná okamžitě po narození a trvá přibližně 6 týdnů. Během této periody se tělo matky vrací zpět do stavu, v jakém bylo před těhotenstvím.

Postupně se dostáváme k prematuře: preterm birth affects 6-8% pregnancies. The risk of preterm birth could be predicted at the beginning of pregnancy (medical history, risk of infection, existing uterine and cervical anomalies, asymptomatic bacteriuria, STD, sonographic cervicometry in 22-24 weeks a bacterial vaginosis). The risk of premature birth increases with one, two or three previous preterm births to 15%, 30% a 45%. Nevertheless 85% of preterm births occur to gravida 1. The level of cervicovaginal foetal fibronectin and a measurement of cervical length between 22-24 gestation week allows risk assessment. The application of tocolytics must be assessed for its usefulness to the foetus. It is beneficial to postpone delivery for 48 hours and administer corticosteroids to stimulate lung maturity. Tocolytics have a number of undesirable serious side effects. Partus prematurus imminens is a common indiciation for hospitalization of pregnant women. Majority (almost 80%) of women between 24-36 weeks who end up in the delivery room with painful and regular contractions are in fact not experiencing premature labour.
K předčasnému porodu dochází v 6-8% těhotenství. Riziko předčasného porodu můžeme částečně stanovit již na počátku gravidity (anamnéza, riziko infekce, přítomnost anomálií dělohy a děložního čípku, vyšetření na asymptomatickou bakteriurii, STD a bakteriální vaginózu). Provádíme ultrazvukovou cervikometrii ve 22.-24. týdnu gravidity. Riziko předčasného porodu po jednom, dvou nebo třech po sobě následujících předčasných porodech se zvyšuje na 15%, 30% a 45%. Nicméně 85% předčasných porodů proběhne u žen, u nichž se jedná o první graviditu nebo se v anamnéze vyskytují pouze donošená těhotenství. Pro rozpoznání rizika předčasného porodu je přínosné stanovení hladiny cervikovaginálního fetálního fibronektinu mezi 22.-24. gestačním týdnem a měření délky hrdla děložního mezi 22.-24. gestačním týdnem. Rozhodnutí o podání tokolytik musí vycházet z potenciálního benefitu pro plod. Je užitečné oddálit porod o 48 hodin a aplikovat kúru kortikoidů k indukci plicní zralosti. Značná část látek užívaných k tokolýze má výrazné nežádoucí účinky. Velmi častým důvodem k hospitalizaci těhotných žen je hrozící předčasný porod. U většiny žen (téměř 80%), které přijdou na porodní sál s bolestivými a pravidelnými děložními kontrakcemi mezi 24.-36. týdnem, se ve skutečnosti o předčasný porod nejedná.
30. 9. Errol R. Norwitz, MD, PhD, Christian M. Čím se liší dobrý perinatální výsledek od tragického, jakým je například porod mrtvého plodu? Existuje silná souvislost s včasným nástupem děložní činnosti. Se zvýšenou novorozeneckou morbiditou a mortalitou je však spojen jak předčasný porod (porod před dokončeným 37. gestačním týdnem), tak porod po termínu. U porodů po termínu se riziko porodu mrtvého plodu a časné novorozenecké úmrtnosti zdvojnásobuje ve 42. gestačním týdnu a koncem 43. týdne je ve srovnání s rizikem u porodu v termínu čtyřnásobné. A to jsou jen střízlivé odhady. Navzdory těmto souvislostem a faktu, že až u 10 % těhotenství existuje podezření na přenášení, věnuje se managementu prodlouženého těhotenství s nízkým rizikem mnohem méně pozornosti než předčasným porodům. A to všechno přesto, že na rozdíl od předčasného porodu lze rizika související s prodlouženým těhotenstvím jednoduše odstranit indukcí porodu. Naším cílem je detailně analyzovat rizika těhotenství pokračujících po určeném termínu porodu (včetně tak často opomíjených rizik pro matku), probrat možnosti indukce porodu a navrhnout algoritmus pro management prodlouženého těhotenství s nízkým rizikem.
Potermínové (prodloužené) těhotenství - definice a historický kontext
Potermínové (prodloužené) těhotenství - je lépe se vyhnout vágnímu termínu „postdates“ - je definováno jako těhotenství, které dosáhlo nebo překročilo 42 ukončených týdnů (294 dnů) od prvního dne poslední menstruace nebo 14 dnů od nejvhodnějšího porodnického odhadu termínu porodu. Z toho vyplývá, že přesné určení gestačního stáří je pro diagnózu zásadní a nejlépe se určuje na začátku těhotenství. Termín porodu se běžně určuje podle Naegeleho pravidla (odečtením tří měsíců a přičtením sedmi dnů k datu prvního dne poslední menstruace).
Toto pravidlo je také základem určování délky těhotenství podle „kolečka“ a výpočetních těhotenských programů. Na údaj ženy o prvním dnu poslední menstruace se bohužel nelze spoléhat. To spolu s přirozenou variabilitou ve výskytu ovulace v průběhu menstruačního cyklu vede k vysokému počtu nepřesných určení. Z tohoto důvodu se lékaři často zajímají o další časové a fyzikální údaje (tab. 1), aby potvrdili gestační stáří. Autor: MUDr. Autoři článku se zaměřují na problematiku prodlouženého těhotenství neboli přenášení.
Podle většiny učebnic se za fyziologickou délku těhotenství pokládá 40 týdnů ± 2 týdny, takže za prodloužené těhotenství bychom měli pokládat graviditu, která svou délkou překročí 42 týdnů od prvního dne poslední menstruace. Na obtíže často narazíme již při snaze o určení skutečné délky gravidity. Většina žen nemá přísně pravidelný 28denní cyklus. Kromě toho, část z nich si nepamatuje datum poslední menstruace, anebo je tento údaj nepřesný. Určování termínu porodu podle prvních pohybů považuji v dnešní době již za zcela obsoletní. Nejpřesněji se určuje délka gravidity pomocí biometrie v I., popř. ve II. trimestru. Čím blíže termínu, tím je měření zatíženo větší chybou. V současnosti by to již neměl být takový problém; každá pacientka by měla mít výsledky měření z 12.-13. týdne gravidity.
Na straně druhé, Bohužel, stále se setkáváme s pacientkami, které nemají za celé těhotenství validní ultrasonografické vyšetření. A to přesto, že podle tvrzení mnoha z nich je ambulantní gynekolog ultrazvukem vyšetřoval při každé návštěvě. Výsledky studií signalizují, že nesoulad mezi datací těhotenství podle menstruačního cyklu a podle ultrazvukové biometrie může vést následně k tzv. iatrogenní prematuritě. Fyziologické těhotenství trvá 40 týdnů, tedy 9 kalendářních nebo 10 lunárních měsíců. Narodí-li se miminko před ukončeným 37. Hranice životaschopnosti plodu je v různých státech světa stanovena na jiný gestační týden. V České republice byla v roce 1994 legislativně snížena hranice životaschopnosti na porodní hmotnost 500 g nebo ukončený 24. týden těhotenství, přičemž i menší děti, pokud se narodí v dobrém stavu, nejsou zcela bez šance.
Miminko již ve 23. týdnu těhotenství má všechny části těla vytvořeny, pouze jsou menší a jejich funkce je nedokonalá, nevyzrálá. Na dozrání potřebují čas, spousty trpělivosti a v mnoha případech i léčebné pomoci. Anatomická hranice daná vývojem orgánů důležitých pro přežití, především plic, se dnes pohybuje kolem 22. týdne těhotenství. Prognóza živě narozených dětí v období mezi 22. až 24. týdnem je i při současném potenciálu medicíny stále nejistá a dětem se dnes poskytuje aktivní péče pouze v individuálních případech, tedy na přání rodičů, nebo při zjištění překvapivě lepšího funkčního či somatického stavu miminka bezprostředně po porodu. I v této tzv. šedé zóně počty přežívajících dětí bez závažného poškození stoupají a ukazuje se, že výsledky jsou ještě lepší, pokud se volí aktivní přístup, který zahrnuje antenatální (před narozením) podání steroidů, a šetrná, ale účinná stabilizace dítěte po porodu.

I přesto, že se diagnostické a terapeutické možnosti zlepšují, k předčasným porodům dochází stále častěji. Každé desáté miminko přijde na svět jako nedonošené, v České republice je to zhruba každé dvanácté. Předčasný porod může vyvolat řadu faktorů. Některá rizika předčasného porodu lze ovlivnit, jiná nikoliv. Mezi ta neovlivnitelné patří například příčiny dané geneticky. nejrůznější druhy nitroděložní infekce, kdy zánět z pochvy přejde do dělohy a na plodové obaly a poté do plodové vody. Infekce a pohlavně přenosné choroby jsou považovány za příčinu téměř poloviny předčasných porodů. Odborníci mají podezření, že zánět vede k uvolňování prostaglandinů, což je látka, která vyvolává porod obvykle na konci těhotenství.
Obecně lze říci, že z hlediska věku jsou nejohroženější velmi mladé maminky a také skupina prvorodiček nad 35 let. Mezi vnější vlivy na těhotenství patří užívání návykových látek, včetně alkoholu. Riziko předčasného porodu je významně zvyšováno i kouřením rodičky. Škodliviny z cigaretového kouře mají neblahý vliv na růst plodu, protože mohou významně ovlivňovat průtok krve placentou.
Mnoho párů dnes odkládá početí na později a stává se to aktuálním trendem. Někteří lidé chtějí nejprve vystudovat, vybudovat kariéru a teprve potom přivést potomka. Jiní se o potomka dlouhodobě snaží a nedaří se jim to, mnohokrát ani s pomocí umělého oplodnění. Podle lékařů z IVF klinik se problém neplodnosti týká skoro každého pátého páru. Ať už jsou důvody jakékoli, v porodnicích a na klinikách asistované reprodukce se stále častěji objevují prvorodičky nebo ženy, které se snaží otěhotnět, ve vyšším věku.
Kdy je tedy ideální doba na početí potomka a do kolika let je to ještě možné? Nejplodnější období z biologického hlediska zažívá žena mezi 20 až 29 rokem života, přičemž platí, že kolem 25 let jsou ženy obvykle nejplodnější a mají největší šanci otěhotnět. Uvádí se, že šance na početí při každém menstruačním cyklu je v tomto věku vyšší než 50 %. Zároveň je ženské tělo na těhotenství dobře připravené a existuje tu velká pravděpodobnost na donošení zdravého plodu.
Mezi 30 až 35 rokem života jsou šance na otěhotnění přirozenou cestou stále ještě poměrně vysoké. To potvrzují také lékařské statistiky, které uvádějí, že průměrné české prvorodičce je dnes kolem 30 let. V tomto období ale dochází k poměrně dramatickému zvratu. Zatímco ženy blíže 30 roku ještě mohou otěhotnět poměrně bez problémů, kolem 35 roku dochází k výraznému snížení plodnosti. Průměrně jsou šance v tomto věku kolem 25 %. A nejedná se jen o přirozené početí. Od 35 do 40 roku života se schopnost ženy počít rapidně snižuje a šance jsou opravdu nízké.
To ale neznamená, že by to bylo nemožné. I v minulosti ženy rodily v pozdějším věku. Problém je v tom, že se z drtivé většiny nejednalo o prvorodičky. Pokud už žena za sebou má jeden nebo více porodů, další bývají snadnější. Prvorodičky kolem čtyřicítky už nemají například tak pružnou pánev a často je nutné porodit dítě císařským řezem, což je zásah do organismu. Ačkoli se nejedná přímo o riziko, šance na přirozené početí je ve vyšším věku opravdu nízká. I v případě, že se to podaří, hrozí řada těhotenských obtíží. Ty se samozřejmě mohou projevit i u mladších nastávajících maminek, ale u těch starších jsou mnohem běžnější. Každá žena je individuální a záleží na jejím životním stylu, životosprávě a zdravotním stavu. V tomto ohledu opravdu platí známé rčení, že věk je jen číslo.
Z lékařských studií jasně vyplývá, že s rostoucím věkem matky se zvyšuje pravděpodobnost chromozomálních poruch, které způsobují genetické vady, jak je nejčastěji Downův syndrom. Naštěstí dokáže moderní medicína genetické vady včas odhalit díky prenatální diagnostice, která se provádí již od 10. týdne gravidity. Podle lékařů se zvyšuje možnost vícečetného těhotenství u starších žen o 2 % při přirozeném otěhotnění. Současné IVF metody jsou nastavené tak, aby se do dělohy vkládalo pouze jedno vajíčko a k vícečetnému těhotenství nedošlo. Vícečetná gravidita může mít totiž negativní vliv nejen na těhotenství, ale také na porod. U starších maminek je také mnohem větší riziko mimoděložního těhotenství.
S rostoucí věkem se zvyšuje riziko předčasného porodu nebo potratu. Často se tak děje proto, že ženy v tomto věku prodělaly nějaká gynekologická onemocnění, musely podstoupit konizaci děložního čípku, mají děložní myomy nebo jiné obtíže. Také šance na úspěšné uhnízdění vajíčka při IVF cyklu je nižší. Mnoho žen kolem 40 se dnes léčí s civilizačními chorobami a mezi nejčastější patří cukrovka, vysoký krevní tlak nebo onemocnění ledvin. Těhotenství může vysoký krevní tlak nebo diabetes zhoršit a je nutné pacientky s těmito onemocněními důkladně sledovat. S vysokým krevním tlakem také souvisí ledvinová onemocnění, která se projevují otoky a bílkovinou v moči. Těhotenství v kombinaci s tímto onemocněním může vést až k poškození nebo selhání ledvin a u těhotné ženy je pak nutné vyvolat předčasný porod.
tagdescr
tags: #delka #tehotenstvi #prematurita